milamarus komentáře u knih

Neskutečné vyprávění plně se soustředící na útěkové dobrodružství jednoho nezlomného člověka, který žije podle následujícího vzorce:
– konstatování předpokládaného/vzniklého problému
– návrh na jeho řešení
– realizace řešení.
Nemělo by Vás proto překvapit, že knihu dokázal oprostit od ufňukaných vzpomínek plných strachu a překvapivě i od negativních zážitků s Němci. Ti zde působí pouze jako organizátoři povinných nástupů a kontrolních prohlídek. A mám pocit, že spolu s narážkami na kvalitu ubytování a stravy jsou v knize zmíněni jen proto, aby čtenář nezapomněl, že se příběh odehrává uprostřed zajateckého tábora.
Útěk z něho se nepovedl napoprvé (to se dočtete hned na obálce knihy). A ano, po každém objevení budované únikové cesty přišel trest. Vyjádřený však jen jediným děsivým slovem: chladírna. Žádné několikahodinové výslechy či mučení. Žádné exemplární popravy, jež by vyprovokovaly jednu či druhou stranu podniknout něco sobeckého, neomaleného, nestatečného; něco, co přeruší veškerou soudržnost, přátelství a notnou dávku štěstí. Nic.
Po potrestání pachatelů následuje další plán těch samých pachatelů a další akce. Obdivný pohled na ně tak nechcete a nemůžete přenastavit. Oni statečně putují dál a dál a dál… až k vytoužené svobodě!

Zkrátka: jsem přesvědčena, že pozitivní nálada a přístup pana Fancyho si každého vnímavého čtenáře získá a bezmocnost “čmuchalů“ si krutě vychutnáte i po těch více jak 70 letech.

Doporučuji! :-)

4 11.01.2016

Ano, to spojení citově strádající ženy a nezávislého muže je už dosti profláknuté, ale na mě stále dobře fungující. Přečetla jsem s ročním odstupem znovu, a znovu jsem se dobře bavila. Ellie a Max jsou pěkná dvojka. :-) Takže, máte-li chuť přečíst si něco oddychovějšího, bez vtíravých slov a s pěknou obálkou (mimochodem - ten telefonující pán mi připomíná fešáka Stephena Amella), do toho!

3 07.01.2016

Na první větu nedejte! Srab není. Z jejího vyprávění čiší statečnost, odhodlání a slušná dávka prozíravosti. Věděla totiž, jak strašně negativně by vyznělo, kdyby se soustředila jen na podrobné vylíčení svých chyb. A tak se dokázala v tom dlouhém a místy opravdu zmatečném monologu plného jmen a všemožných názvů věcí a míst nejen kritizovat, ale i pochválit. Tím si zajistila, že ji její věznitelé pozorně poslouchali, a že se ona sama necítila být jen chudinkou a zlomenou bytostí. Měla obrovskou vnitřní sílu, a to se mi líbilo.

Pozoruhodné vyprávění!!!!

5 31.12.2015

Mělo mě napadnou už na straně 34, že když pachatelem mordu není člověk, ale ďábel, bude to složité vyšetřování. A taky čtení. Nemusí to tak působit na každého, ale já když vidím v textu slovo, kterému nerozumím, potřebuju slovník. Hned. Detektiv Aaron Food s nimi opravdu nešetří a máte možnost je vnímat skoro na každé stránce - ... dynamismus, nekromaniak, inkubus, homunkula, antropometrie, nekromant, hierogram, interpolární, interoptikální,…

A to mě rušilo.

3 10.12.2015

Zhlédla jsem trailer k filmu, prohlídla fotky, nasála atmosféru a pustila se do čtení. Je to pár stránek, pár fragmentů, které tvoří jedinečný celek. Hořký, sentimentální, vtipný, pravdivý a překvapivý. Některé kapitoly mají třeba i pět řádků, přesto na mě nepůsobily uspěchaně. Čiší z nich klid a rozvaha.
Pak přišel zlom - zjevila se femme fatale Brenda Morelová. Jejích pár vět jsou pro mě vrcholem celé knihy a přišlo mi škoda, že nedostala více prostoru. Svou odhodlaností se dokázala probojovat do popředí. A když nad tím tak teď přemýšlím - mezi tím velkým množstvím postav jako jediná dokázala tu pohodu narušit a významně ovlivnit.

Zvláštní kniha. Zkuste to!

6 09.12.2015

Takovéhle romanci se dá uvěřit jen těžko, ale čte se dobře. Škoda proto toho otevřeného konce. Casův styl vyprávění (krátké věty, jízlivé poznámky a puberťácké uvažování) se mi líbil a zabavil mě i těch nekonečných prvních cca 60 stránek než se setká s Annou.
Co se týče expresivních částí s mrtvolami odehrávajících se v uzavřených prostorech – auto, sklep, dům – říkám si, že vidět to v potemnělém kinosálu, tolik bych si to neužila. Strach by mě paralyzoval a nedal by mi čas na fandění a uvažování o tom, že jestliže se ze dvou možností rozhodla Anna pro to odejít, byla to ta těžší z cest.
Těším se na dvojku.

8 08.12.2015

Ačkoliv autorka čerpala z mnoha jiných knih - a získala tak jistě hromadu informací, které by šly zúročit - vypadá to jako nedokonalý článek z wikipedie. Je to poslepované, neosobité, a kapitoly, ve kterých si přijdou na své jen machři přes rozbor písma, rekvizitáři, aj. působí jako nastavovaná kaše. Jo, nechybí tam několik desítek fotek či přehledy nejlepších rolí, ale ty to nezachrání ani omylem. S publikacemi jako: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, Gustav Nezval ...Oči spíše sympatické se to nedá srovnat. Jsem z toho zklamaná a podle toho vypadá i moje hodnocení.

Šlo to převyprávět jinak. Motlovsky.

2 08.12.2015

Ano, ze začátku jsem absolutně nechápala, co se to děje, ale musela jsem si přiznat, že tenhle svět by má fantazie vytvořit nedokázala. Je to na celé hony vzdálené tradičním představám o držení smrti mimo dosah, nemluvení o tom, smíření se s velkou bolestí a přitom to má atmosféru, která by se dala krájet.
Líbily se mi ty tučně (a v du-formě psané) vzpomínky na dědu, jež měly skvělé načasování a svou hloubku. A taky Wes. :-) Ten, tomu správcovskému povolání dodal lidský rozměr. Konečně někdo, kdo potřebuje nějaký čas na obnovu energie, má hlad a nesnaží se mít jen čistý seznam.. Doufám, že bude i v druhém díle.

Doporučuju!

8 07.12.2015

Ačkoliv se příběh točí kolem Eleny a Alfréda, větší pozornosti se u mě dočkali druzí dva - Erika a Konrád. Nepřátelé a protipóly, jež ví o moci slov a také to, že budoucnost světa podstatně závisí na tom, co udělají. On vyniká promyšlenou zákeřností a je zatížen mnoha mrtvými. Má totiž lidi, kteří plní to, co od nich chce. Ona je osamocena a má k dispozici pouze tužku a pár kouzelných sešitů. Prostřednictvím příběhů v nich zaznamenaných umožní ostatním, aby věděli, že se něco děje nebo dít bude, a co hlavně: nechá je, aby její slova vnímali, v duchu podrobovali kritice a sami se rozhodovali.

Zamyšleníhodná kniha s krásnou obálkou.

3 04.12.2015

Bylo nádherné sledovat, jak jsou odvážní a mají schopnost přizpůsobit se měnícím se poměrům. jak se všechno odvíjí a na sebe navazuje. Čím byli dál, tím byli silnější. Cítila jsem tu jejich obrovskou radost z drobných úspěchů. A taky kuráž, která přebila hlad, zranění, únavu a vše, co je během té dlouhé cesty vyčerpávalo. Měli štěstí, na které spoléhali a u kterého jsem doufala, že jim nikdy nedojde. Šli dál a dokázali to. Úkol s razítkem absolutní priority - Spartakův sen – splnili. A tak trochu tím na mě apelovali, abych se nebála ve vlastním životě něco změnit.

Doporučuju!!!

3 23.11.2015

Čtivé dialogy, skutečné postavy na skutečných místech a především úžasný střih. Ten bych vyzdvihla. Bylo to lepší než film. Ano, konec byl takový, jaký se dal u takového názvu a za daných okolností předpokládat - Říše zvítězila, ale nikdo nemohl popřít, že čin, který většině Němců připadal nejen zneklidňující, ale přímo nežádoucí, se stal skutečností.

Jiří Šulc není jedním z těch autorů, kteří rádi opisují jeden od druhého a citují se navzájem. To je jasné. Podařilo se mu toto frekventované téma ukázat z jiného úhlu. Čtenářům představil parašutisty ne jako stroje na zabíjení, ale jako (ne)obyčejné muže, kteří si dokázali i v akci uchovat lidskost a trošku té bezstarostnosti. To mě moc bavilo.

38 05.11.2015

Jsou tam informace, nad nimiž by se hodilo zamyslet, fakta, která vzbudí zájem, postřehy, u kterých se budete smát a dialogy, jež bezpochyby naopak prohloubí Vaši skepsi. Vše podané formou krátkých kapitol a pomocí různých časových rovin skvěle přibližujících ten šrumec v hlavě osamoceného člověka. Člověka, kterým se David Rath stal.

Za mě rozhodně pět hvězd.

3 05.11.2015

Zločinecká zápletka na začátku mě rušila a měla jsem snahu jí přeskočit. Byla jsem totiž zvědavá víc na to, kdo bude Daisyin zachránce, než na toho bídáka, kterému se připletla do cesty. Pro děj je však prvních pár stránek důležitých, takže budete-li mít stejný problém jako já, buďte trpěliví….Náčelník Russo dostane dost prostoru. Bude hrubý, neústupný, avšak upřímný, prozíravý a především vtipný. Už to jeho první vykací setkání s Daisy mě pobavilo :-D Četla jsem prakticky na jeden zátah.

3 27.10.2015

Fungovalo to, přesto to bylo o něco slabší. Jase není jako Cameron Hamilton, jehož okruh činností je velmi pestrý. Není ani jako Jackson James, který má dobrý odhad, maximum pochopení a neupřednostňuje sám sebe. Jo, i on stihne osvobodit Tereziinu duši i od toho největšího trápení, ale taky má svoje problémy, které musí vyřešit. Paradoxně tak byl víc vidět, více jsem se na něj soustředila a čekala s čím přijde.
A ta bonusová scéna? Ach. Kdyby jí kniha začínala, bylo by hned jasné, kde to skončí. :-D Těším se na čtyřku.

3 27.10.2015

Kdysi jsem četla, že aby lež byla pravdou a ne lží, musí existovat lhář a obelhaný. Milošovo autentické a střízlivé vyprávění to v kombinaci s tiskovými zprávami a články z různých zpravodajských serverů dokazuje. Ten kontrast bije do očí a drží celou knihu v tempu.
To, že pan Kmenta sem tam události zestručnil vlastním převyprávěním a neváhal připojit informace o diamantech, drogách a jiné zeměpisno-ekonomické “výlety“, beru jako plus. Cítila jsem se jako zasvěcenec a znalec mafiánských poměrů. I když přiznávám, že při čtvrté nebo páté kapitole jsem se neubránila dojmu neustále se opakujících více či méně stereotypních situací a jen jsem čekala, kdo další přestane být užitečný a bude nutné se ho zbavit. Samozřejmě pěkně exemplárně, aby bylo na hodně dlouho a zřetelně jasné, co se smí, co ne a kdo že je tady padrino!

4 14.10.2015

Ať už tohle vyprávění budete brát jako důkaz určený pro ty, kteří nepochybují o vině paní Věry nebo jako varování, budete konsternováni otevřenou krutostí. A neubráníte se myšlence na budoucnost. Jo, jsme teď malinká země bez velkých prázdných míst jako Sibiř, kde by šlo izolovat lidi i s jejich životními cíli a ambicemi; lidi, kteří udělali něco, co neměli; lidi, kterých je nutno se zbavit…. Ale kdo ví, co příští desetiletí přinesou?

Taková doba může udeřit jako blesk znovu - kdykoli, kdekoli a do kohokoli!

17 08.10.2015

Do očí Vás bouchne du-forma a sem tam kurzívou psaná přímá řeč (nutno podotknout, že nespisovná, plná peprných slov a pěkně nenávistná.) Druhou ránu Vám uštědří sám vypravěč, který Bethel vše popisuje a připomíná. Je jasné, že to viděl, byl tomu přítomen a snad proto mluví. A to, že chce pro čtenáře zůstat neznámým? To činí příběh velmi zvláštním a neobvyklým.

08.10.2015

Začalo to poděkováním synovi a kapitolou o záchraně. Těšilo mě, že Dave unikl, že se z toho dostal, ačkoliv jsem vlastně kromě pár náznaků nevěděla z čeho prchal. To se ale rychle změnilo. Ta rodina a především matka, jejíž činy vůči vlastnímu dítěti nedokáže moje představivost pochopit, předčila očekávání. A já začala pochybovat o tom, že to Dave přežije. Co kapitola, to horší zážitky, větší fyzický i psychický nátlak, ubližování a hlad… Bylo to husté vyprávění, jež mělo mou plnou pozornost - o to větší, že to všechno vypráví ten, kdo to prožíval, kdo to dokázal překonat a neuzavřít kruh zla. Toho je nutné si cenit! Má můj obdiv za to, že neztratil naději, že se sám nezabil nebo, že nezabil jí.
Ano, v knize chybí pár slov o tom, jaký mělo nečekané a otřesné jednání té psychopatky důvod (musela mít důvod, ne?). Proto si rozhodně přečtu i následující dva díly.

6 05.10.2015

Tak jsem se těšila, ale nevzalo mě to....

2 02.10.2015

Čteno kvůli černobílé dlažbě a těm několika dveřím na obálce, které nutí k zamyšlení…
O likvidaci Hitlera se pokoušeli 42x. Vždy z toho sešlo, a tudíž možnost pohrát si s myšlenkou, jak by jeho smrt ovlivnila německou potažmo evropskou historii je lákavá a často využívaná. Povedlo se to i tady. S pomocí několika časový rovin, které spolu dobře fungují a postav, jež přímo ukazují na to, že lidé toužící po moci, lidé posedlí představou o vlastní předurčenosti k nějakému úkolu, existovali a existují.

Hodnotím kladně zmínku o plukovníku von Stauffenbergovi. Jeho odvaha a statečnost by měla být připomínána. A přiznávám, že jsem při čtení postrádala před kapitolami označení doby, kdy se odehrávají. (Je zmíněna jen v první a druhé kapitole.)

3 01.10.2015