milamarus komentáře u knih

Skvostná sbírka barevných reprodukcí! ...aneb procházka hlavním městem. Na každé straně alba najdete čtyři zastavení - sraz je na Alšově nábřeží, rozchod pak v Žatecké uličce, která dnes pochopitelně vypadá méně idylicky než před sto lety. // A vemte si pořádné boty! :-) Budete chodit křížem krážem, za krásného letního dne, za soumraku, i v noci uprostřed zimy, kdy sníh křupe a rozžaté lampy září.

Autory jsou například:
- Václav Jansa (1859-1913)
- Jaroslav Šetelík (1881-1955)
- Ferdinand Engelmüller (1867-1924)
- Ota Bubeníček (1871-1962)
- Jan Šafařík (1886-1915)
- Celestýn Matějů (1880-1959)

-----------------
Knihu najdete v digitální knihovně MKP, a to konkrétně pod tímto odkazem:
https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:3b475950-1a90-11e1-a783-0030487be43a?page=uuid:01c5fed0-1aa3-11e1-a4c3-0030487be43a

….a Malostranský dvorek – to je ta desátá perokresba. Podle několika otevřených oken pořízená asi během léta. // Přidávám štítky. Přidávám konkrétní odkaz do digitální knihovny MKP. :-) Komu nevadí prohlížet z monitoru, nechť si ho rozklikne. Jinak je titul dostupný také ve studovně pragensií na Mariánském náměstí – jednokusově, pouze k nahlédnutí.

A všimli jste si té kašny na nádvoří Vlašského špitálu? Stojí dodnes.

Podobně jako jiné publikace autora, na které jsem ve skladu ústřední knihovny doposud narazila, budu chválit. Je to napsáno srozumitelně a poutavě. // Vyzdvihuji zejména pátou kapitolu “Dvořák a Neffovi“, kterou najdete na str. 41 a násl. Dozvíte se v ní, jak vznikly Moravské dvojzpěvy, potažmo jak pěkně může fungovat vztah hudebního skladatele a jeho mecenáše – Jana Neffa (1832-1905).
Kapitolu “Švédský nález Dvořákových rukopisů“, na kterou upozorňuje již anotace shora, zmíním pro jméno dirigenta Václava Talicha (1883-1961). A také proto, jak dokonale demonstruje, ne-li násobí obdiv k Dvořákovi a jeho hudbě. // Dávám maximální počet hvězdiček. A díky za poznámkový aparát! Bude využit. :-)

Další osoby, které se v článcích objevují:
- Josef Zubatý (1855-1931)
- Marie Červinková-Riegrová (1854-1895)
- Hans Richter (1843-1916)
- Josef Jan Kovařík (1870-1951)
- Fritz Simrock (1837-1901)
- Johannes Brahms (1833-1897)
- Adolf Wenig (1874-1940)
- Růžena Maturová (1869-1938)

-------------------------
CITÁT:
Jaký to byl geniální duch, jenž s takovou rychlostí mohl vytvořiti dílo takových úžasných krás a také nepomíjející životnosti!

Již pár dní knihou listuji a nepřestávám žasnout nad tím, kolik se toho autorce podařilo nashromáždit, zpracovat... // Jsou zde portrétní fotografie, školní snímky, momentky z výletů, dovolených, rodinných setkání a společenských událostí; fotografie každodenního života několika generací, jakož i vzácné snímky osob, které k rodině Volmanových patřily, tj. např. vychovatelka - Ella Klementová nebo kuchařka – paní Anna Kuncová (1899-1986), o níž se, doufám, dočtu v předchozích dílech víc.
Jsou tu fotografie továrny, kterou uvidíte zvenku, zevnitř, z dálky, z blízka i v detailu. Najdete tu rovněž snímky ryze reklamní a na nich frézovací, vrtací, leštící a jiné stroje. // Pokud jde o dokumenty, jde o korespondenční lístky, obchodní dopisy, novinové články, všelijaká osvědčení, pozvánky, záznamy z kronik,... plány a dokumenty vztahující se k Volmanově vile nevyjímaje.

Dávám maximální počet hvězdiček. Dobře zpracovaná a odprezentovaná kniha! // Vhodná pro první, čtrnáctou, šestnáctou, sedmnáctou a devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

-----------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Jest skutečností, že znázornějicí povahy dobré ukazují nám cestu správnou do života, kdežto povahy zlé v nás vzbuzují odpor a jsou ještě odstrašujícím příkladem.

V mých očích naprosto ideální kandidát pro pátou příčku letošní čtenářské výzvy. // To máte: jednotlivé třídy, sborovnu, ředitelnu, profesorskou knihovnu, školníkovu lóži, jakož i všechny chodby, schodiště, záchodky a dvůr. Každý stupínek s katedrou, tabulí a křídami, každou lavici, ba i učebnici toho či onoho duchaplného studenta…. -------- tam všude se něco děje, všude panuje neklid a hemží se to památnými okamžiky, z nichž vnímavý pozorovatel může vytvořit dílo nadčasové. Tím spíš, když je sám obětavým kantorem.

Napsáno s lehkostí, humorem a citem. // Dávám maximální počet hvězdiček a pár vět ze strany třiatřicet z knížky opisuji.


----------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Kantoři, kteří právě neučí, zabývají se čmáráním, jsouce nuceni neustále něco vyplňovat a doplňovat, aby se naplnilo, co předepsáno jest nařízeními, oběžníky, paragrafy a výnosy. Božstvo jakési totiž, jež sídlí kdesi v samém srdci Prahy a vládne nade všemi školami, nemohlo se nečinně dívati na příkoří a bezpráví, které kantořínové pášou na nevinných dítkách. I seslalo na prófáky trest v podobě třídnic, protokolů, vysvědčení, psychotechnických testů, cenzur a hlavně katalogů.
V těchto knihách a listinách je bezpočtu rubrik, jež se dělí na podrubriky, přihrádky, sloupce a chlívky, které nutno přesně a krasopisně vyplniti rafinovanými čísly, zlomky a údaji. Dnem i nocí jest kantor štván výčitkami svědomí, že nemá něco v pořádku a že některá rubrika je vyplněna chybně. Toto prokletí stavu profesorského vrcholí při vyplňování hlavního katalogu, kde nesmí být nic škrtáno ani vyškrabáno. Stačí, aby některý roztržitý docent vepsal známku do nepříslušné rubriky, a již třídní, bolestně řiče, musí vytrhnouti dva spojené listy a přepisovat znovu všechna složitá čísla a poznámky. (...)

Dopsáno panem ředitelem dne 18. listopadu 1898. // Potvrzuji, že svůj medailonek zde mají shora jmenovaní členové ansámblu, přičemž stejně jako v předchozích dílech je řeč také o druhém českém divadle, konkurenci a o kritice obecenstva. To zde pan ředitel vystihl přesně. S ironií. S pochopením. Se snahou nastínit mu důležité okolnosti fungování divadla, v němž své činí ředitelství, své členové Družstva ND a své samotní umělci. Zajímavé čtení. Plné otázek.

Pokud jde o repertoár – poprvé v této sezóně byla uvedena příkladně Fibichova opera Šárka, Zeyerova pohádka Radúz a Mahulena nebo nový Dvořákův Jakobín. // Vyzdvihnout chci také Bohému italského hudebního skladatele Giacoma Pucciniho (1858-1924), která měla premiéru dne 27.2.1898. // Trvalkou zůstává “Prodaná nevěsta“, k níž lze v online archivu dohledat řadu fotografií. Zájemcům o tuto operu doporučuji rovněž půvabnou publikaci “Náš Bedřich Smetana a jeho Prodaná nevěsta“, která vyšla o patnáct později. Obě jsou dostupné v digitální knihovně MKP. Díky za to!!! :-)

Některé další osoby, jejichž jména se v almanachu objevují:
- Hanuš Trneček (1858-1914)
- Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
- Hana Kvapilová (1860-1907)
- Jiří Bittner (1846-1903)
- Emanuel Bozděch (1841-1889)
- František Matějovský (1874-1950)
- Marie Laudová (1869-1931)
- Jaroslav Vrchlický (1853-1912)
- Karel Kovařovic (1862-1920)
- Alois Jirásek (1851-1930)

-----------------------------------------------
CITÁT:
Toť fakt, jenž potěšiti musí každého, kdo má vůbec smysl pro umělecký a kulturní vzrůst našeho národa.

Další díl obsáhlého cyklu, který je cenným materiálem pro všechny zájemce o spletitou historii ND a jeho provoz. // Napsáno panem ředitelem dne 18. listopadu 1897.

Některé osoby, jejichž jména se v textu objevují:
- Jaroslav Kvapil (1868-1950)
- František Xaver Svoboda (1860-1943)
- Anna Veselá (1860-1950)
- Karla Welsová (1862-1936)
- Ermete Zacconi (1857-1948)
- Jindřich Kaan z Albestů (1852-1929)
- Julius Zeyer (1841-1901)

----------------------------------------
CITÁT:
Že by operní představení pro lid ublížila lidovým představením činoherním, nikomu obávati se netřeba.

Čapek ušima je snad ještě lepší než Čapek na papíře. Díky, Lenndy, za Váš komentář! :-) Zapátrala jsem včera ve fondu ústřední knihovny a poslouchala, resp. stále poslouchám… // Čte Jaromír Meduna (*1953). A jak!

Když tak pročítám ty pochvalné komentáře ke knize “Tajemství Barunky Panklové“, která se dočkala již čtyř vydání a má zde na DK nadprůměrné hodnocení, mám k tomuhle doposud všemi opomíjenému sešítku pana profesora Poláka ještě větší sympatie než včera. Našla jsem ho mezi knihami k rozebrání. Náhodou. Snad bych tedy mohla oba tituly rovnou vzájemně propojit, neboť spolu souvisí.

Autor totiž upozorňuje na některá tvrzení Heleny Sobkové (*1932), rozebírá je, vskutku logicky vyvrací a dále argumentuje svými zjištěními a prameny…, což je v souhrnu cenným materiálem, cenným čtivem, a to jak pro samotnou paní Sobkovou v době uvedení knihy na trh, tak pro každého budoucího čtenáře-literárního historika, který se chce životem Boženy Němcové zabývat. Nebo lépe, který se chce naučit s textem pracovat, umět říct, co je špatně, co práci chybí, a přitom nepsat hanopis. // Líbilo. Po obsahové i formální stránce povedené. Dávám maximální počet hvězdiček.

SSTknihy, haki34, Jana283, Rade, stanza, TipsyChipsy, alnahu, palka452, martinaandulka a další, zkuste se po něm podívat.

------------------------------------------
Sešítek má tři části:
1.) Byla Barunka šlechtického původu?
2.) Byl Barunčiným otcem rekrut Johann Pankel, osobní vrchnostenský kočí, nebo c.k. důstojník a diplomat hrabě Carl Johan Nep. Clam-Martinic?
3.) Barunčina školní docházka.

Řadím pod poezii. // Ke shora uvedeným informacím doplňuji ještě dvě jména - pana Radko Pytlíka (1928-2022), který je autorem úvodního slova, a pana Miroslava Halíka (1901-1975), jež knížku opatřil poznámkovým aparátem. Ano! To on čtenáři poodhaluje fakta za verši skrytá, rozvádí informace o lidech a událostech… snaží se, pěkně drobeček ke drobečku, poskládat původní realitu, která Čapka zaujala víc než jiná, a dala vzniknout těmto rozhláskám. // Je dobře, že tam je. Padesát let od vydání, téměř sto let od napsání…. lze na Čapkovo dílo nahlížet i okem badatelským.

Šest let nazpět zde DennisMoore upozorňoval na existenci CD. Děkuji mu za to. Pátrání ve fondu městské knihovny proběhlo... // Verše recitují Hana Kofránková (*1949) a především Josef Somr (1934-1922). Jeho hlas je klidný, rozvážný. Je slyšet jeho úsměv, dojetí, tvrdost,… všechny ty nádechy, pomlky, ticho,…, přičemž přirozený důraz, který klade na jednotlivá slova, jednotlivé slabiky, doznívá za zvuku jemných tónů houslí a cimbálu. Krásné! // Hledejte audioknihu s názvem “Smuténka“, jež v roce 2012 vydalo AudioStory. Délka nahrávky činí 1 hodinu 9 minut.

Stojí za poslechnutí!

------------------------------------------------
ZLATÁ BRÁNA

Hledal jsem hezké slovo pro tebe
a měl jsem na jazyku temnou višni.
I chřástal se mi líbil, také tráva.

Dokonce autogén.

A náhodou jsem našel nejhezčí,
dívej se, venku POPRCHÁVÁ.

Není to zlatý červencový liják,
co je jak mečem podepřená brána.
Můžeme vejít. Hlava nesejde.
Venku jen trochu, drobně POPRCHÁVÁ.

Jubilejní publikace se spoustou fotografií a detailů. Dozvíte se kudy, jak a s kým pan prezident cestoval, co mu připravili k jídlu.... Dozvíte se kdy, kdo a za kolik nechal pomníky postavit, kde všude mohly stát, ...a že často stejně došlo k jejich exemplárnímu stržení. // Líbilo. Přidávám příslušné štítky. // A komu by při čtení scházela mapa, nechť si otevře tuto digitální - https://tg-masaryk.cz/cs/mapa? S její pomocí se podíváte nejen za hranice Středočeského kraje.

Souhlas s Ellissabeth. :-) Vskutku úsměv vyvolávající a zajímavá publikace. Jedna z šestašedesáti, které k dnešnímu dni najdete zde na DK pod štítkem “František Josef I., 1830-1916“. // Praktický kapesní formát. // Jasně, těm obsáhlejším biografiím, které jdou víc do hloubky a vidí události v širších souvislostech, se rovnat nemůže. Ovšem pro odlehčení výkladu nebo při zpracovávání seminární práce je to ta pravá. Žije okamžikem. // Dávám maximální počet hvězdiček.

Vypisuji si tato jména:
- Eugen Ketterl (1959-1928)
- Kateřina Schrattová (1853-1940)
- Julius Payer (1841-1915)
- Theodor Kohn (1845-1915)
- Jan Rozwadowski (1867-1935)
- Josef Kaizl (1854-1901)
- Karl Lueger (1844-1910)
- Wojciech Kossak (1856-1942)
- Felix Schwarzenberg (1800-1852)
- Eduard Paar (1837-1919)
- Gavrilo Princip (1894-1918)
- Kazimierz Badeni (1846-1909)
- Alfred Montenuovo (1854-1927)

-------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Tolikrát jsem ho přemlouval, aby tu cestu do Sarajeva odložil na konec července.

Knížka obsahuje třináct dopisů. Navazují na sebe, ale datem opatřeny nejsou. Vlastně, není v nich uvedeno ani jméno té malé, uplakané holčičky (dopisy jsou bez oslovení; vyjma prvního, který začíná "Mé milé dítě!“), ani jméno hadrové panenky (dopisy nejsou podepsány; vyjma posledního, který končí “Tvoje panenka“), …což je divné. Studené. Při fabulování nevěrohodné.

Zaujal mě druhý dopis, který panenka napsala během cesty vlakem. Tam nepíše o sobě, ale o pánovi v šedém obleku. // Líbí se mi i třetí, který se již odehrává v Praze. // Obsah ostatních dopisů zde rozebírat nechci, neboť věřím, že při přednesu se ledacos ztratí, že tón Kafkova hlasu, tvář a jeho gesta pracně vymyšlená slova zastínily. Dost možná ho ta neznámá holčička ve čtení přerušovala a ptala se. Dost možná na té lavičce v parku seděli dlouho poté, co ten nebo onen dopis přečetli, a povídali si spolu…. O panence. O světě. O všem, co jim přišlo na mysl. ---------

--------- a už tady ten proces předávání, jak píše uživatelka sgjoli, začal. Seděli a naslouchali si. Pouto mezi nimi rostlo. Všímavost. Podpora. Pochopení. Škoda, že z textu jen prosvítá. // Slabé. // Jdu si raději vyhledat o rok mladší titul: Franz Kafka a panenka cestovatelka. To je docela jiná hra na schovávanou!

Padesát básní. Padesát ilustrací. Dohromady pak pět desítek příležitostí k poznání kousku hlavního města a lidí, kteří v něm žili… // Každá báseň je jiná – rozsahem, rýmem, náladou, jakou v čtenáři vyvolává… Některá bude aktuální ještě mnoho let. Některá sedí každou slabikou pevně v minulosti. // Líbí se mi: “Za Lužickým seminářem“, “Klaun z Kampy“, “Podvečer“, “Rybář“, “Malíř od Starých zámeckých schodů“, “Nad střechami“, “Dvířka“, “Dobré světlo“, “V úplňku“ a závěrečná “Nebeské představení“. To je ta z těch nadčasových! :-)

Opisuji však báseň “Čert z Karlova mostu“ aneb monolog malíře Antonína Votavy (1943-2009), kterého jsem jako malá pravidelně vídávala. // Kniha je dostupná ve fondu městské knihovny – k nahlédnutí, k půjčení domů.

----------------------
Čert z Karlova mostu

Nechte si malovat
svoji vzácnou duši,
taky vám nakreslím
rohy mezi uši.
Na obrázku bude,
co je ve vás skryté.
Já to ve vás vidím
a vy o tom víte.
Pročpak utíkáte,
snad se nebojíte?
Já vás tu vystavím,
ať se všichni baví,
k ostatním hříšníkům
do mý „Síně slávy“.
Můžete utíkat,
jak daleko chcete.
Mám už vaši duši!
Peklu neujdete!

Dvě knihy v jedné. S první budou děti spokojeně usínat, jen co Jeníček s Mařenkou padnou rodičům do náruče, s druhou (když už budou větší a zvídavější) samy podniknou dobrodružnou výpravu do přírody, do hlubin lesa, na louky a pole, jak uvádí anotace shora. Stačí prostě stránku rozložit na větší. // Pokud jde o rostliny, několik jsem si jich vypsala. Už pro tu zvukomalebnost! :-) Příkladně: větvičník žlutý, dutohlávka červcová, chrastice rákosovitá, pupava bezlodyžná nebo ostrožka stračka. // Dávám maximální počet hvězdiček a těším se na další komentáře.

I s odstupem několika hodin je těžké začít psát. Vlastně i knihu odložit a vzít jinou nejde. Stále v ní listuji, znovu se začítám.... // Silný příběh. Příběh odehrávající se mezi dvěma světy, mezi dvěma lidmi, kteří hledají útěchu, povzbuzení, klid. A protože ta bestie za jejich zády je všudypřítomná, všehoschopná, a oni se spolu nemohou předem na Ericha Pfitsche (1912-1947) domluvit, je to hledání zatraceně komplikované. // Montezuma již ledacos prozradil. Já přidávám tepláky, smích jako při nejpodařenějším vtipu a pak Bachův Air. Ano, tu pomalu plynoucí melodii, kterou si můžete ke čtení pustit…

Některé další osoby, jejichž jména se v deníku objevují:
- Karel Bondy (1906-1945)
- Gustav Záhorský (1892-1942)
- Heda Kaufmannová (1905-1981)
- Vojtěch Čížek (1884-1942)
- Anna Pollertová (1899-1945)
- Vladimír Kabelík (1894-1963)
- Karel Čurda (1911-1947)
- Ervín Schulhoff (1894-1942)
- Mirko Očadlík (1904-1964)
- Josef Träger (1904-1971)
- Ludmila Faltová (1890-1944)
- Rafael Kubelík (1914-1996)

------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Konečně jsem ti mohla poslat prádlo. Náznak, že jsem na svobodě, jsem ti poslala tím způsobem, že jsem rozpárala svůj svetr a upletla ti z něho šálu na krk, ale nejsem si tak jista, že jsi tomu čistě ženskému nápadu porozuměl. Nevím, jak ti psát, nikoliv co. Čekám na nějaký pokyn, podle něhož bych se řídila, ale sama nevím, odkud by měl přijít. Tento stav věčné nejistoty je hrozný. Když odnikud nic nepřichází a můj neklid vzrůstá, odhodlávám se napsat ti dopis a donést jej na gestapo. Jeden z nejneobratnějších dopisů, jaký jsem kdy napsala. Máme sice smluveno, že gestapo nesmí znát náš skutečný vztah, ale dělej co dělej, vroucnost se mi do pera přímo hrne a já nejsem s to ji zabrzdit.

Hradčany, Karlův most, Národní divadlo, Týnský chrám a další. Celkem sedmnáct akvarelů. // Potvrzuji, že součástí publikace jsou reklamní sdělení, celá řada jich tu je, a ano, de facto přetlačují samotný výklad, který se tísní v hubených rámečcích u pravého nebo levého okraje stránky. Možná je někdo přeskočí…. Čtení je to však velmi pestré - dozvíte se třeba, kam bylo možno vyrazit na dobré jídlo, kde objednat uhlí, kde kotel, kolik korun stávalo v ND sedadlo a kolik celá lože. Je tu také inzerát na šermířské potřeby, na jamajskou rumovou tresť, na módní knoflíky, krajky a jiné ozdoby dámských šatů (…) Fotografie rakve mě každopádně překvapila.

Album je veřejně dostupné v digitální knihovně MKP. Odkaz dávám jako zajímavost. // Líbilo.

Větší formát, kvalitní papír a uvnitř spousta fotografií. To mě zlákalo. // Nyní, po otočení poslední stránky, musím pochválit i samotného autora, a to jednak za pečlivou úpravu textu, který rozdělil do kratších (čtivých!) kapitol, jednak za to, že dovedl vypravěčské žezlo gentlemansky předávat Dvorského současníkům – příkladně Jiřímu Traxlerovi (1912-2011) nebo Kamilu Běhounkovi (1916-1983). Ano, nechal rozeznít jejich vzpomínky, čímž čtenáře nepřímo přilákal ke knihám, ze kterých čerpal.
Pokud jde o písničky – je jich tu skoro tolik jako fotek. “Sen lásky“, “Krb bez ohně“, “Cikánka“, “Já miluji jen vás“, “Bloudím, jen věrný stín jde se mnou“, “Ztracená“, “Obláčky bílé“, “Děkuji, bylo to krásné“ aj. Některé jsem ani neznala. Čtení jsem proto přerušila a šla poslouchat. Komplexní zážitek! // Děkuji. Dávám maximální počet hvězdiček.

Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Václav Bláha (1901-1959)
- Martin Frič (1902-1968)
- Miroslav Dvorský (1922-1947)
- Hugo Haas (1901-1968)
- Jaroslav Ježek (1906-1942)
- Václav Pokorný (1918-2011)
- Karel Vacek (1902-1982)
- Zdena Vincíková (1917-1971)
- Karel Vlach (1911-1986)

-----------------------------------------
CITÁT:
Pořady taneční hudby byly přenášeny živě, buď z budovy rozhlasu, nebo i z kaváren a barů, takže při nich bylo možné slyšet různé ruchy, jako například šum tančících párů na parketu nebo cinkot skleniček a příborů.

Jednoduše koncipovaná obrazová publikace, která nad gotické kostely a renesanční paláce vyzdvihuje činžovní domy. // Podíváte se příkladně na Riegrovo (dnes Masarykovo) nábřeží, do Vojtěšské ulice, na Královské Vinohrady, ba i do Karlína zajdete… A že jde o titul již městskou knihovnou zdigitalizovaný, je možné snímky prohlížet opravdu pomalu, pomaloučku, a všechny detaily (okna, římsy, balkóny, arkýře, plastické ornamenty, atd.) si vychutnat. Jedinečný zážitek! :-)

Dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo. // Knihu doporučuji jak těm, kteří se architekturou hlavního města zabývají, tak každému, kdo rád zvedá oči z chodníku…

--------------------------
Poznamenávám si tato jména:
- Alois Dryák (1872-1932)
- Láďa Novák (1865-1944)
- Georg Justich (1876-1944)
- Karel Novák (1871-1955)
- František Weyr (1867-1939) 
- Josef Pospíšil (1868-1918)
- Jan Vejrych (1856-1926)
- Alois Zázvorka (1866-1940)
- Josef Drahoňovský (1877-1938)
- Antonín Popp (1850-1915)