Občas si vzpomenu na citát Stephena Kinga:
„Žiji v knihách víc než kdekoli jinde.“
A při čtení této knihy se mi Stephen King opět vybavil.
Není to sice můj žánr, jižanská gotika, nicméně jsem si tuto První knihu opravdu zamilovala. Vývoj postav byl naprosto dokonalý a na jejich činy budu ještě dlouho často myslet. Extrémně neobvyklá rodina, existují dnes rodiny jako Caskeyovi?
Těším se na Druhou knihu.
Tenhle příběh je rozhodně spíš zaměřený na postavy než na cokoli jiného.
Není to thriller, jak jsem si představovala. Je to spíš příběh otce a dcery. Cítila jsem se s nimi tak propojená. I když se v knize vlastně nic nedělo, byla jsem do ní stále ponořená.
Byla jsem naprosto zamilovaná do stylu psaní a ztvárnění postav.
Jedné věci ale nerozumím – proč ten výstřel? V té scéně mi asi unikly hlubší myšlenky.
Na druhou stranu LÁSKA je v této knize zobrazena tak mimořádným způsobem – je neuvěřitelné, kolik jsme pro ni ochotni snést, dokonce i válku.
Knihy z válek nejsou krásné, protože většinou převážně čtete o strachu, ztrátě, utrpení i bezmoci - člověk opravdu cítí, že ty hrůzy, které se děly před 80 lety, tady zanechaly určitou stopu.
A proto jsem ráda za spisovatelé, kteří nám tuto dobu stále připomínají jako důrazné varování před důsledky lhostejnosti, ústupků a neschopnosti postavit se tyranii.
Jedině tak můžeme zabránit tomu, aby se historie opakovala.
Věřím, že František by byl pyšný.
Ostrov, stará chata, sněhová vánice a jedna vražda. Záměr byl skvělý, ale na mě to moc nefungovalo.
Hlavní postava Cara mi přišla nudná a nesympatická. Její myšlení bylo frustrujícím způsobem pomalé a hlavně bylo všechno tak docela předvídatelné. Chápu, že to někomu bude chutnat, ale pro mě to nebylo.
‘’Možná, že mě teď znáš lépe, to znamená, že se spolu můžeme dostat dál. Doufám, že ano.“
KISS jsou moje srdcovka.
A všechny jejich koncerty v ČR byly nezapomenutelné.
Tato autobiografie ukazuje, jak moc se lidé mohou během svého života změnit, a pevně věřím, jak napsal Paul, každý najde štěstí, stačí se o to pokusit.
Proto jedem ROCK N’ ROll All NIGHT AND PARTY EVERY DAY!!!
Dechberoucí čtení.
Obzvláště se mi líbilo, jak dobře se Stewart O'Nan vcítil do ženské postavy, například když popisuje její poprvé nebo narození jejího dítěte.
Jakkoli jsou spáchané zločiny odpudivé, stejně tísnivé jsou i myšlenky “Královny rychlosti” na různé metody poprav v jednotlivých státech USA.
Americký sen se v tomto románu proměňuje v noční můru.
Je to tak skvěle napsané, že jsem se ke konci knihy několikrát přistihla, jak Královně fandím.
Četné zmíněné knižní tituly mi připomínají, že si zase musím přečíst dalšího Stephena Kinga!
(SPOILER) Dokončila jsem tuhle knihu – i když bych si přála, abych ji odložila hned na začátku.
Začátek, kde jsou popisována těla, mě chytil; ale všechno, co následovalo potom, okamžitě selhalo.
Skupina lidí jde na „nezmapovanou“ skálu, aby tam vylezli, těsně předtím se zastaví v restauraci. Servírka jim okamžitě řekne, že se tam ztrácejí lidé a že s tím místem je něco v nepořádku.
A to je konec napětí. I poté, co banda jezdí v kruzích, ignorují své psí instinkty a všimnou si, že se „listění“ opakuje jako vzorec, STÁLE jdou do lesa.
V tomto bodě jsem si vůbec neuvědomovala žádnou z postav (kromě psa) a i když to všude kolem působilo „strašidelně“, přišlo mi to prostě nadbytečné a předvídatelné.
Opravdu jedna z nejlepších hororových sbírek krátké beletrie, kterou jsem kdy četla. Každá jednotlivá povídka je napsaná tak dokonale.
Fracassi je prostě vynikající.
Poslední povídka mě naprosto rozsekala - nepamatuji si přesně, kdy naposledy mi takhle napětím bouchly emoce a já se rozbrečela jak malá holka….
Příběh, který se vkrádá pod kůži až po několika stránkách než začne být docela děsivý. I když má děj na některých místech tak trochu přitažené vlasy, je dobře strukturovaný a to zvláštní „zlo“ funguje v tomto “lovecraftovském” duchu.
A co, kdo by takové pocity občas nezažil, když bydlí ve starém bytovém domě, nemluvě o nesmyslné hrůze na chodbě ve sklepě, když zhasnou světla?
Takový průměr z Finska v mém hororovém měřítku.
SIROTČINEC V ÚDOLÍ je jeden z nejlepších hororových románů, které jsem za poslední roky zhltla na jeden zátah.
S obsazením nezapomenutelných postav je tento příběh o skupině chlapců v sirotčinci na počátku 20. století tím, co si nesmíte nechat ujít.
Je mrazivý i kreativní; hrůzostrašný i dojemný. Když se víra porovná se strachem na nejvyšší úrovni, máte zaručeno vzrušující dobrodružství jako žádné jiné.
Tohle je poprvé, co jsem četla Fracassiho dílo, a nebude to naposledy, protože jsem v této knize našla dalšího dechberoucího autora, kterého ráda podpořím. Těším se na další jeho knihy.
První kniha v této sérii se mi moc líbila, ale myslím, že od té chvíle to šlo úplně z kopce. Poslední kniha se četla velmi těžko, protože se téma úplně odchýlilo od nemrtvých (zombií) a stalo se knihou o apokalyptickém holocaustu, včetně cesty vlakem neárijské rasy (přesně jako židovského národa na cestě do vyhlazovacích táborů). V tomto případě šlo o náboženské fanatiky Árijce.
A pak... Co to sakra?? Proč jsou v tomhle příběhu vůbec Korejci? Nedávalo mi to vůbec žádný smysl a bylo to přitažené za vlasy….ano….i v zombie apokalypse!!
Ale nejhorší je to, co se stalo na konci. Proč!? V tu chvíli jsem byla tak vyřízená, že jsem nebyla smutná, jen naštvaná! Nejhorší konec, jaký jsem za dlouhou dobu četla!
Kam se najednou vypařilo to úžasné srdcervoucí napětí jako bylo v první knížce téhle zombie série??? Kam?
Psí hvězda je poetická cesta na konec světa. Autor rozlišuje dva různé aspekty: rozdíl v myšlení na konci světa a způsob, jakým vyjadřujeme lásku. Zatímco jsem stále čekala, až se na obzoru objeví zombie, Heller z této knihy dělá spíše křehkou ódu na život, než aby se projevovala děsivá stránka smrti.
Nádhera!
Tato kniha začíná věnováním... „Pro ty, kdo vyprávějí strašidelné příběhy... a pro ty, kdo jim věří...“
Pro mě to bylo dost průměrné čtení. Příjemné, ale ne moc děsivé a do stereotypu strašidelného domu to nepřineslo nic nového.
