Michalka98
komentáře u knih
Mapa dní
Ransom Riggs
Svět Ransoma Riggse mám moc ráda, ale Mapa dní mě bohužel zklamala. Kniha má skoro 500 stran a působí spíše jako road trip po USA, což mě příliš nebavilo - kouzlo smyček z původní trilogie zde autor bohužel nedokázal zopakovat. Celkově se jednalo o průměrnou (trochu vycpávkou) knihu. Nicméně do dalších dílů se pustím.
Královna Alžběta II. a královská rodina
kolektiv autorů
Knihu jsem začala číst v době oslav sedmdesátiletého výročí vlády Alžběty II. a dočítám ji v době jejího úmrtí. Myslím, že je to symbolické. Tato publikace vás provede celou historií monarchie a představí vám královskou rodinu. Královna Alžběta pro mě byla výjimečnou osobností. Byla tím prvním, co si v souvislosti se Spojeným královstvím vybavím. Žena, která chápala význam slov jako povinnost, loajalita, důstojnost, elegance. Byla častokrát kritizována - někdy oprávněně, jindy neoprávněně. Nikdo jí ovšem nemůže upřít to, že až do konce svého života sloužila svému lidu a splnila tak slib, který dala ještě jako velmi mladá dívka. Budu si ji pamatovat jako dámu v barevném kostýmku, obklopenou psíky corgi, dívající se láskyplným pohledem na milovaného manžela prince Philipa. Tyto všechny podoby královny v knize najdete. A teď naposledy píši God Save the Queen.
Anna Boleynová – Králova posedlost
Alison Weir
Tudorovci aneb skutečná Hra o trůny. Ve druhém díle série se autorka zabývá příběhem Anny Boleynové - mimořádné ženy, která byla osudovou manželkou Jindřicha VIII. Její příběh je pro mě jedním z nejzajímavějších ve světových dějinách. Jak je možné, že jedna dívka dokázala změnit krále a spolu s ním celou Anglii? Annu Boleynovou vnímám jako osobu, která se ocitla v nezáviděníhodné situaci, a tak se z ní alespoň snažila získat co nejvíc. Rozehrála proto hru, která jí mohla přinést titul královny a nekonečnou vděčnost a lásku krále. Chtíč a touha po synovi však byli Jindřichovými nejsilnějšími vlastnostmi, a tak bylo jisté, že Anna bude muset jít panovníkovi z cesty.
Alison Weirová je velká spisovatelka historických románů. Při čtení mám pocit, že danou královnu znám osobně. Doporučuji a těším se na další díly.
Selekce
Kiera Cass
Už chápu, proč tuto sérii tolik lidí miluje. Selekce je opravdu nesmírně oddechové a povedené čtení, které plní mnoha menším (i větším) ženám jejich dětský sen. Alespoň na chvíli se můžete ztratit v ději a společně s Americou zjistit, jaké to je být princeznou. Je to krásné, náročné, ale hlavně je to poslání. Není to nejlepší série, co jsem kdy četla, ale bavila mě a svůj účel splnila.
Božská Ada
Hana Whitton (p)
Přidávám se k hlasům, které říkají, že kniha je nespravedlivě nízko hodnocená. Hanu Whitton mám jako autorku moc ráda. Její knihy jsou propracované, dokážou vtáhnout čtenáře do děje a seznámit je s příběhy známých osobností. Kniha má kolem 400 stran a Adě se z mého úhlu pohledu věnuje dostatečně. První polovina knihy se zabývá zejména jejími rodiči, což je podle mě dobře. Člověk se více dozví o slavném básníkovi a zároveň tato část uvádí život a povahu Ady do lepšího kontextu - čtenář tak mnohem lépe rozumí jejímu chování. Navíc je nutné si uvědomit, že pro společnost 19. století bylo zásadní vědět, kdo jsou vaši rodiče a jaká je jejich pověst (rodinné vazby často ovlivňovaly celý život potomků, což autorka rovněž zobrazila). Za mě je to zdařilá kniha, kterou můžu doporučit.
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Poslední knihkupectví ukazuje druhou světovou válku zase z trochu jiného úhlu pohledu. Je to příběh o lidské odvaze, naději a lásce ke knihám. I když se odehrává ve strašném období, jedná se o milý příběh, který říká, že i obyčejný člověk může být hrdinou. Autorka skvěle vylíčila hrůzy bombardování Londýna a zároveň nezlomnost jeho obyvatel. Doporučuji.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Paní spisovatelka dokázala úžasnou věc - vrátila hlas Životicím, okolním vesnicím a lidem, které tato událost navždy poznamenala. Je to zkrátka úžasný počin a já jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Děkuji, paní Lednická, že jsem zase o něco vzdělanější.
Rande s knihomolkou
Emma Hart
Kniha mě neurazila ani nenadchla. Četla jsem ji krátce po knize S láskou, Lukov od M. Zapaty, a bohužel mi oba příběhy přišly dost podobné - zejména co se charakteru postav týče. Po těchto knihách si kladu otázku, zda se opravdu každý skoro třicátník v USA chová jako puberťák. Přesto mě Zapata bavila víc, a proto tady jednu hvězdičku ubírám.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Ruta Sepetys je skvělá spisovatelka, u které si nesmírně vážím toho, že vytahuje na světlo opomíjenou historii. Mlčící fontány jsou dobře napsaný a propracovaný román, který ve vás zanechá emoce. Přesto musím říct, že jsem trošku zklamaná. Kniha ve mně bohužel nedokázala vyvolat tak intenzivní prožitky a souznění s postavami, které jsem cítila při čtení knihy V šedých tónech. Nevím, zda to bylo tím, že je mi tematika druhé světové války bližší, stylem psaní nebo jen tím, že jsem se těšila na výraznou romantiku, která mě nakonec příliš neoslovila. Na druhou stranu jsem po dočtení cítila potřebu zjistit si o této době něco víc, což je u knih tohoto typu jen a jen dobře. Příběhy Ruty Sepetys chci dále číst, ale musím říct, že V šedých tónech u mě zatím vede.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Největší předností této knihy je pro mě krasobruslařské prostředí. Krasobruslení naprosto zbožňuju a myslím, že autorce se podařilo krásný a náročný sport zobrazit na jedničku. Musím pochválit také popis Jasmininých pocitů ohledně její nepříliš úspěšné kariéry (málokdo si dovede představit, jak se asi cítí sportovec, který vše obětoval, ale úspěchy se nedostavily). Kniha se dobře a rychle četla, ale zde bohužel výčet pozitiv končí. Milostná linka pro mě byla spíše zklamáním. Oběma hlavním protagonistům táhne na 30, ale v průběhu téměř celé knihy se chovali spíš jako nevychovaní puberťáci (zejména Jasmine). Opravdu jsem nepochopila, proč měla Jasmine potřebu Lukova téměř v každé větě oslovovat vulgarismem, a proč si to Ivan nechal líbit (a ještě se mu to zřejmě líbilo) je také nad mé chápání. Jedná se o dobrou oddechovku, ke které už se ale nevrátím.
Belgravia
Julian Fellowes
Julian Fellowes je Mistr svého řemesla. Stejně jako v Panství Downton i zde prokázal znalost prostředí a schopnost vytvořit "živé" postavy, které budete milovat či nenávidět. Pro fanoušky již zmiňovaného Downtonu skvělá četba.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Rowlingová je literární bohyně! Vánoční prasátko je nádherný a neskutečně dojemný příběh o lásce jednoho malého chlapce k hračce. Příběh o lásce, která je silnější než problémy světa dospělých a zlý Ztráta. Rowlingová opět vytvořila úžasný svět (její fantazie je neskutečná a zřejmě i nekonečná :)). Během čtení jsem se usmívala, na konci si poplakala a hlavně jsem vnímala obrovský přesah, který tato kniha má. Vánoční prasátko mě naladilo na Vánoce a stane se novou vánoční tradicí. Pro mě jedna z nejlepších knih letošního roku. DOPORUČUJI!
Polibek v Londýně
Catherine Rider
Od knihy jsem toho moc neočekávala a nakonec jsem byla příjemně překvapená. Moc se mi líbily návštěvy divadelních představení a atmosféra zimního Londýna. Konečně se mi dostala do rukou YA romantika bez hlavního hrdiny, který se chová k hlavní hrdince jako mizera, a bez hlavní hrdinky, která na každé straně opěvuje fyzickou dokonalost svého mužského protějšku. Není to nejlepší kniha na světě, ale jako oddychovka před Vánoci svůj účel splnila. Doporučuji.
Hrbáč
Paul Féval
Kdybych měla Hrbáče popsat jednou větou, řeknu nejspíš toto: Hrbáč je román s velkým R. Po zhlédnutí filmu, kde Henricha de Lagardéra ztvárnil úžasný Jean Marais, jsem věděla, že toto dílo nemůže uniknout mé pozornosti ani v knižní podobě. Hrbáč má vše, co si jen čtenář může přát: hlavní hrdiny, které budete milovat, záporáky, které budete nenávidět a k tomu klade důraz na hodnoty, které se z naší společnosti pomalu vytrácejí (láska, čest, spravedlnost). Vše je zde skutečné, nic nepůsobí uměle, a proto můžu Hrbáče přidat ke svým nejoblíbenějším knihám. Hrbáč mě znovu přesvědčil o tom, že ty nejkrásnější romantické příběhy byly napsány v předminulém století.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Kniha není špatná, ale mám pocit, že autorka úplně nedokázala využít potenciál svého příběhu. Více než na vyšetřování byl děj zaměřen na vztahy a problémy jednotlivých postav, což nám znemožnilo lépe poznat poměrně sympatického vyšetřovatele Bergmana (snad v dalších dílech). Rovněž mě mrzí, že se zde vyskytují postavy, které mají buď nějaké temné tajemství z minulosti nebo psychickou poruchu, popřípadě kombinaci obojího. Jsem si vědoma toho, že Kroky vraha vyšly již poměrně dávno, ale bohužel mám pocit, že tyto postavy se v naší literatuře objevují příliš často. Přiklonit se musím také k názoru, že celá detektivka byla překombinovaná. Jinak se kniha dobře četla, nenudila jsem se a plusové body dávám také za kočky :)
Knihovna duší
Ransom Riggs
Závěr první části série se mi moc líbil. Ransom Riggs stvořil opravdu originální svět, podivné děti mě moc bavily, i když mým největším oblíbencem se stal neohrožený pes s britským přízvukem Addison. Doporučuji a těším se na další díly.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Skvělá a napínavá kniha, na jejímž konci mě mrazilo. Kateřina Šardická mě mile překvapila a nalákala na další knihu. Doporučuji.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Přiznám se, že patřím ke čtenářům, kteří mají z knihy rozporuplné pocity. Kdybych nevěděla, že se jedná o skutečný příběh, řekla bych, že si autorka Osvětim hodně idealizuje. Já vím, že Lale byl "výše" postavený, ale stejně mi některé věci přišly hodně neuvěřitelné. Bohužel nevíme, kolik z toho řekl samotný Lale a kolik si vymyslela autorka. Postavil Lale sám sebe do role absolutně kladného hrdiny, nebo to bylo zčásti dílo autorky? Další problém mám se stylem psaní. U knih s touto tematikou jsem zvyklá, že mě rozervou a rozpláčou, což se zde bohužel nestalo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh správně uchopit a přenést jej na čtenáře. Jinak se kniha četla svižně a oceňuji to, že ji autorka napsala. Je důležité o tomto tématu psát a je zajímavé, kolik osudů jednotlivců je dodnes neznámých.
Chirurg
Petra Dvořáková
Za největší přednost považuju způsob, jakým autorka dokázala zpracovat hlavního hrdinu - já jsem uvěřila tomu, že autorem je doopravdy muž/chirurg. Kniha je rovněž velmi čtivá, a i přes to, že se nejedná o veselé čtení, stránky mizí před očima. Nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že se jedná o naprosto průměrný příběh, který ve mně nevzbudil výraznější emoce (byla jsem sice znechucená hlavním hrdinou - pro mě mizera, který se snaží stavět do role kladné ublížené postavy, ale hlouběji mě to nezasáhlo). Možná proto, že hlavní hrdina byl strašně nesympatický, možná proto, že se autorka nevyhnula některým stereotypům (např. manželka = saň a naopak "chápavá" milenka, která tvrdí, že po milenci nic nechce, ale přitom mu pomalu dává najevo opak) či proto, že ten příběh je až příliš ze života? Autorka svou knihou nevrhá na zdravotníky příliš dobré světlo, ale já stále doufám, že většině lékařů záleží na zdraví pacientek a ne na jejich fyzické atraktivitě a spodním prádle.
