mi-380 komentáře u knih

V baru z reproduktorů duní Rolling Stones a McCartney, u baru září modré punčocháče na hezkých nohou nymfomanky, v parku naproti služebně 87. revíru je nalezena mrtvá dívka. Předvánoční atmosféra Isoly/New Yorku roku 1985 je načrtnuta hned v úvodu. A Hluchý, McBainův geniální profesor Moriarty, znovu kuje pikle ve stylu fanatického terorismu, s chladnou hlavou a ledovou krutostí.
85 % (zatím 85 hodnocení s průměrem 86 %).
…
Ať si hoši nejdřív uvědomí, že v tomhle policejním revíru si může on dělat, co se mu zlíbí: úspěšně se vloupat, úspěšně zmizet a nakonec jim úspěšně vtlouct do hlavy, že už nestrpí, aby strkali nosy do jeho záležitostí.

64 30.12.2022

Exkurze do bájného San Francisca - Golden Gate, Alcatraz, potomci hippies. Autorův výběr je speciálně zúžený zavádí nás do komunity pacientů s psychickými problémy, což je kompenzováno skutečností, že všichni jsou krásní. Příběh i hlavní detektiv dokáží zaujmout, a přes dramatické pátrání v tajemných bludištích skladů i pamětí a hororové výjevy na okraji útesu směřují k docela překvapivému finále.
75 % (zatím 840 hodnocení s průměrem 84 %).

Počítám, že každej z nás je v něčem jetej, mudroval dál. Aby ne, jsme ve Frisku. Říká se, že tady máme víc pošuků, než je běžnej průměr, že jo? Mám bráchu, kterej žije v Severní Dakotě. Ten, když sem s rodinou dorazí a viděj tady pochod sexuálních menšin, nevěřej vlastním očím.

76 28.12.2022

DD se nám vrátil, radujme se! Předvánoční dárek, očekávaný, příjemně československý, přesná trefa do vkusu a nálady.
Znovu jde o návrat do devadesátek, do jara 1996, autor mě už po pětatřicáté zavedl do vraždárské party z kanceláře 141 a nechal sledovat jejich zautomatizovanou spolupráci, sexistické žertíky, trpělivé pátrání. Dvě ne/překvapivá odhalení jsou tu také, ale jen jako vedlejší produkt skvěle načrtnutých vztahů a vzorně odposlouchaných dialogů.
Doporučení obvykle nedávám, předpokládám, že z komentářů a hodnocení je vše jasné. Tentokrát dělám výjimku: s dokonalou četbou Martina Mňahončáka DOPORUČUJI.
95 % (jsem dvacátý hodnotící, průměr je zatím 87 %).

P.S.
Chronologicky vmáčknuto doprostřed celé (v tuto chvíli pětatřicetidílné) kroniky, na pozici 17, mezi Mačacia stopa a Popol všetkých zarovná. Dánovy oblíbené „divoké devadesátky“ se rozrostly na kulatých 20.
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

72 25.12.2022

Mezi hříšné lidi Království českého jsem vstoupil někde uprostřed a hned jsem se radostně přidružil. Autor nad očekávání splnil můj předpoklad oddechové četby, v níž spojil detektivku a středověké dobrodružství s historickým pozadím doby krále železného a zlatého. Chvilku jsem byl zaskočen množstvím postav a jejich starobylými jmény (což zřejmě pro věrné a obeznalé čtenáře není žádný problém), ale brzy jsem mezi ně zapadl a se sympatickou trojicí, vlastně čtveřicí (s Ludmilou), se pustil, křížem krážem dobře známým kouzelným krajem kopců, hradů, tvrzí, roklin a lesů severně od Prahy, do napínavého pátrání.
90 % (aktuálně 235 hodnotících s průměrem 84 %).

72 20.12.2022

Josie, policistka umixovaná z očekávaných ingrediencí dnešní doby: mezi bandou zaostalých macho policajtů prodělává zoufalý emancipační boj, nemá nervy na zdlouhavé postupy a impulzivně bere spravedlnost do svých rukou, řešení svých trablů hledá často s pomocí alkoholu a sexu, cigaret by se nedotkla. Že je třeba odhalit mnoho, mnoho, opravdu mnohonásobného vraha patří k věci, stejně jako několikanásobný závěrečný looping.
Nejsem nadšen, chybu vidím u sebe. Občas jsem unaven nekonečným lovem odporných vrahů, už jsem jich spolu s knižními policisty (poslední dobou hlavně policistkami) a detektivy pochytal tolik, že by pro ně nestačila ani ta největší věznice naší humánní civilizace, kde by mohli bohatnout sepisováním memoárů a s pomocí lidskoprávních advokátů podávat stížnosti na nelidské podmínky ve vězení a porušování jejich základních práv a svobod.
Naštěstí je tu ještě babička Lisette.
65 % (zatím 1160 hodnotících s průměrem 84 %).

70 16.12.2022

S kapitánem Exnerem jsem se dlouho míjel, dnes jsem úvodním dílem série doplnil vzdělání. Detektivka z doby, kdy se kniha tohoto žánru dala přečíst za jeden den, což se také tentokrát stalo - díky kombinaci četby s poslechem při opakovaném úklidu sněhu.
Rok 1964, politickou situaci připomínají pouze oslovení „soudruhu doktore“, prostředí archeologických výzkumů, pěkně popsané, mě přimělo nostalgicky zavzpomínat na mou studentskou brigádu při odkrývání mohyl v Poněšické oboře a navíc jsem si během řešení záhady s originálně se objevenou obětí připomenul i v TV nedávno zhlédnutý stejnojmenný film z roku 1966, svižně ubíhající, trochu až do komedie posunutý, kde se předvedla řada našich tehdejších hereckých hvězd.
80 % (zatím 211 hodnocení s průměrem 86 %).

71 15.12.2022

Nechat spolknout kontejnerem na papír? V době Waze, GPS a kdovíjakých navigací si po letech prohlížím tuhle objemnou relikvii, jíž teď už zbývá hlavně hodnota historická. Je to poctivá mapová práce, kvalitní papír, sídla a vodní toky jsou na svých místech, podrobné vysvětlivky, obrovský rejstřík, jenže nové dálnice v ní chybí i u nás, v zemi, kde se staví rychlostí zpomaleného filmu. Ale ne, zatím atlas nevyhodím, kdysi dobře sloužil, rozhodnutí odkládám na neurčito.
75 % (jsem první hodnotící).

43 15.12.2022

Starý dobrý anglický humor, mírný, občas potměšilý, a také laskavý a přátelský k lidem, co se mají dobře i bez toho, aby museli pracovat. Skoro století stará šaráda se točí kolem uneseného prasete jednoho lorda, skandálních pamětí jeho bratra a utajených zasnoubení jejich mladých příbuzných. Na absolutní spokojenost mi to nestačilo, v labyrintech vztahů a záměn na zámku Blandings jsem se občas ztrácel, i když Rudolf Pellar při četbě audioknihy z roku 1979 podává mistrovský výkon.
70 % (zatím 155 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
I já považuji předmluvu za geniální (jak napsala „aginecka“)

64 14.12.2022

Návrat mezi lovce perel, nostalgicky smutný. K tomu skvěle popsaný vývoj australského perlařství – podnikání, které jako každé jiné prodělalo svůj vzestup i pád. Postavy z první části (Lovci perel) dospívají, stárnou, některé umírají. Vztahy mezi nimi se vyvíjí někdy k radosti, většinou však ke smutku čtenáře, čímž autor úspěšně udržuje napětí a k tomu přispívá i čekání na způsob, jak s nimi zamíchá blížící se válka a také co bude s početnou japonskou komunitou na australském území.
95 % (zatím 49 hodnotících s průměrem 79 %).
…
Každý den letadla přivážela další a další zraněné holandské vojáky a uprchlíky z Jávy. Dunění letounů nad zátokou zevšednělo. To, co začalo jako organizovaná a postupná evakuace, se zvrtlo v panický úprk, jakmile se ukázalo, že Japonci postupují rychleji, než kdokoli čekal.

P.S.
Anotaci doporučuji nečíst – prozrazuje prakticky celou dějovou osnovu!

54 09.12.2022

Autor posílá už počtvrté svého podivuhodného doktora Theo Craye lovit dalšího velkosériového vraha. Jeho mise je znovu vedena ve stylu kamikadze, kdy postup podle vzorce temného, že temnější snad už ani být nemůže, je doplněn Theovým instinktem, zarputilostí a bohužel i velmi častým vzpomínáním na případy z doby minulé, což nafukuje knihu o jednu přebytečnou čtvrtinu.
70 % (zatím 461 hodnocení s průměrem 75 %).

67 08.12.2022

Indie, Amerika, Francie, šestá kniha a šestá generace Courtneyů. Autor se v jednom ze svých posledních románů s pomocí spoluautora Toma Harpera vrací do osmnáctého století a snaží se propojit nejstarší generace Courtneyů s těmi mladšími. Úspěch částečný. Mezi sedmou a osmou částí zůstala díra velká skoro jako jedno století. Co se mu ale povedlo, je udržení standardně vysoké čtivosti, kdy střídá americké dobrodružné šarvátky bojovníka proti Francouzům Thea s pařížskými milostnými eskapádami jeho sestry Connie. Oba osudy jsou dramatické, zábavné, napínavé, plné nečekaných zvratů a očekávané erotiky.
85 % (aktuálně pouhých 24? hodnocení s průměrem 86 %).

P.S.
Pro ty, kdo si tuto ságu rádi přečtou chronologicky:
https://www.databazeknih.cz/autori/wilbur-smith-150

55 03.12.2022

Tenhle amatérský detektiv je naprosto originální. S ukecaným, stále zvídavým soustružníkem s dobrým srdcem Otou/Biggles/Fanfánem Finkem absolvujeme další osvěžující bloumání Prahou začátku šedesátých let. Případ je to smutný, ale život se zdá v porovnání s dnešní rychlou dobou jednoduchý a nekomplikovaný, skoro až idylický. Na každém rohu hospoda nebo bufet s věrnými štamgasty, zahrádkářské kolonie, pivo za korunu čtyřicet, telefonní budky, lístek na tramvaj za šedesát haléřů, výplaty patnáct stovek, minimální rozdíly mezi chudými a bohatými (Churchill označoval socialismus za spravedlivě rozdělenou bídu, na rozdíl od kapitalismu, tomu říkal nespravedlivě rozdělené bohatství). Soustružník si dělá poskoka z doktora práv a svým bystrým mozkem klopotně, a tu a tam s naivním zápalem, řeší starou záhadu. Autor vytvořil nejen originální postavu, ale i jeho styl a humor je zcela specifický, navíc jde vždy o skvělý popis doby a města z pozice mladého outsidera, který s tehdejším režimem nemá velké problémy, je k němu jen lehce kritický a díky proletářské rodině ho víceméně respektuje.
85 % (zatím 36 hodnotících s průměrem 91 %).

Určitě ho našli tady vevnitř, zašeptala holka House, sotva jsem domluvil. A protože nebylo zamčíno, hrnula se dovnitř jak velká voda, a že prej honem a na co čekám, za chvilku se setmí a už tam neuvidíme nic, i kdybysme vyškrtali všecky sirky, proč jsme si sakra nevzali baterky, a já připustil, že snad čtyři oči uviděj víc.
Byl to omyl tam by bejval víc neviděl ani Bystrozrakej se světlometem a mikroskopem. Jestli tam totiž někdy něco zajímavýho bylo, tak teď už tam nebylo ani to nezajímavý. Jako by sem z okolí postupně vlez kdekdo, ti slušnější možná až nakonec

57 30.11.2022

Isola/New York, 1984, dva velké případy. McBain znovu přidává oproti předchozím románům stovku stránek navíc. Identifikuji většinu plusů z jeho předchozích příběhů o detektivech z 87. revíru, ale tentokrát mám dvě hlavní připomínky:
• tohle vyšetřování je podrobné už nad míru beletrie – výčty osob i věcí jsou nekonečné, občas až nudné,
• motivy trestných činů – snaha po bulvární senzaci vítězí nad pravděpodobností a smyslem pro realitu.
Audiokniha: precizní četba Jana Hyhlíka, 1997.
75 % (zatím 125 hodnocení s průměrem 83 %).

70 27.11.2022

Dramatický souboj s osudem. Vyprávění neobyčejně dojemné a zároveň promyšlené s vynalézavostí klasiků sci-fi (žánru, který tu v anotaci, kdo ví proč, není uveden). A navíc s upozorněním, že po každém pokusu o nápravu chyb z minulosti přichází nečekaná, nepříjemná, ale logická reakce.
90 % (zatím 271 hodnocení s průměrem 88 %).

55 25.11.2022

Ano, také detektivka, ale víc tu jde o inspirativní zamyšlení nad vývojem ekonomického střetnutí dvou odlišných kultur. Dnes, po třiceti letech, můžeme nahradit Japonce Číňany (částečně Araby), používané technologie úměrně posunout v čase, a máme aktualizováno.
Některé komentáře oznamují: protijaponská kniha. Mně to naopak přijde jako kniha krutě sebekritická a varující. Jedna z těch naléhavě upozorňujících na smutnou sebevraždu západních demokracií v nerovném střetnutí s režimy, které hrají podle jiných pravidel.
95 % (zatím 162 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„V Japonsku,“ řekl Connor, „když se společnosti nedaří, první věc, co se stane, je, že úředníci si sníží své platy. Cítí se zodpovědní za úspěch firmy a očekávají, že jejich příjmy vzrostou nebo klesnou stejně jako příjmy podniku.“
…
Když zvonek oznámil konec hodiny, třída vstala a sbalila si své paky. Překvapilo mě to: skoro všichni byli Asiaté, jak muži, tak ženy. Ti, kteří nebyli z Dálného východu, byli Indové nebo Pákistánci. Ze třiceti studentů byli jen tři bílí.
…
Spojené státy neustále trvají na tom, aby Japonci postupovali jako my. Ale ti se stále častěji ptají, proč se máme měnit my? Vedeme si lépe než vy. A skutečně si vedou lépe.
…
Sanders se zasmál. „Amerika může mít nedostatek vědců a inženýrů, ale jsme první na světě v počtu právníků. Amerika má polovinu právníků z celého světa, přemýšlejte o tom.“ Zavrtěl hlavou.

58 24.11.2022

Rodinná kronika dlouhého století na cestě z dvojdomku do hotýlku a zpět. Autorka je skvělá vypravěčka, to už všichni víme, příběhy jednotlivých členů rozvětvené rodiny jsou zábavné, poučné, chápající, poutavé, dramatické, tak nějak seriálové. Něco jako vzpomínání mé babičky, mé matky, mé manželky, její matky, její babičky, mých dcer, tetiček, pratetiček… jen kdybych měl dost trpělivosti je pokaždé pozorně poslouchat.
90 % (zatím 4215 hodnotících s průměrem 85 %).
…
„Stejně jako všichni ostatní, i Václav byl přesvědčen, že socialismus není na světě napořád a že je dříve nebo později odsouzen k zániku. Ale stejně jako ostatní, ani on nevěřil, že se toho dožije. Pryč byla léta, kdy lidé vstupovali do strany z přesvědčení, že pomůžou budovat lepší budoucnost pro lidstvo. Teď vstupovali do strany, protože doufali v lepší budoucnost pro sebe a své děti.“
…
...
„To musíš na sebe pořád tak upozorňovat?“

96 22.11.2022

S optimistickým heslem „nevzdávej to“ prochází mladičká hrdinka vývojem a poznáním, že…
Autorka ve svých románech často čerpá ze svých zkušeností, zde svou chytrou, ale zároveň naivní (čtenář má na rozdíl od ní brzy jasno), slušně vychovanou, předpubertální dívenku vykresluje s jejími názory, problémy a vztahy přesvědčivě, vlídně a shovívavě.
Kéž by vždy k úspěchu stačilo jen „nevzdávej to“.
85 % (zatím 576 hodnocení s průměrem 87 %).

66 20.11.2022

Isola/New York, leden 1983, autor si dal od 87. revíru rok a půl pauzu a po ní vydal už podruhé román s dvojnásobným počtem stran než obvykle. Tentokrát se strefil přesně do bílého. Hustě sněží v obou významech slova a klopotné pátrání čtveřice Carella, Meyer, Kling a Brown mi připadá jako dokonalá ukázka týmové policejní práce. K tomu skvělé postřehy z periférie velkoměsta, empatické sledování dalších osudů nešťastného Klinga, a konečně zase jednou dávám 100 % (zatím 132 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Během celého rozhovoru se obracela výhradně na Klinga, přestože většinu otázek jí kladl Brown. Brown byl na to zvyklý, někdy se dokonce i černí obraceli raději k bílému policistovi, jako by on sám byl neviditelný.

63 18.11.2022

Cesta za snem. Urputná, napínavá, bez humoru, plná zrady, násilí a dobové rasové segregace.
90 % (zatím 79 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Potápěči jsou vždycky špatně naložení a vzteklí, když je čeká práce. Mnohé z nich neustále trápilo „revma“, mírné či chronické bolesti kloubů. Trpívali hroznými křečemi v ramenou a prakticky permanentní bolestí hlavy, která jim často po několik nocí bránila usnout. Bolest obvykle nepolevila, ani když se znovu ponořili pod hladinu. Nedalo se s tím nic dělat. Nejlíp se jim klidit z cesty a jít si po své práci.
…
Zemře tak, jak žil. Jako chudák. Jako kluk si přísahal, že to v životě někam dotáhne, že porazí osud, který mu Stvořitel přichystal, když ho poslal na svět v chatrčích v Glasgow. Jedna jediná perla mohla změnit jeho osud.
…
„Tady a tady,“ ukázal malé černé tečky, „jsou kazy. Nelze říct, jestli jdou až k jádru. Možná vyděláte jmění, možná odejdete s prázdnou.“
„Co bych měl podle vás udělat, Tome?“
„Není to má perla, pane McKenzie. Rozhodnutí je na vás. Za tohoto stavu bych mohl najít kupce… řekněme za čtyři sta až pět set liber. Ať nese riziko on. Pokud by se mi ji podařilo vyčistit, mohla by mít cenu pět, možná i deset tisíc liber.

62 14.11.2022

Murakami mě vždy svým světem dospívajícího kluka a mladého muže dokáže příjemně naladit. Lásky, hudba, škola, politika, sex. Bez ohledu na rozdíly v souřadnicích a kulturách jsou naše vzpomínky do určitého bodu nečekaně podobné. Tentokrát jsme se ale rozešli už v polovině knihy, při jeho dramatickém prožívání osudové lásky. Tam se náš akord, do té doby příjemně znějící, mírně rozladil, přestože v něm zaznělo to hlavní autorovo poselství.
80 % (zatím 1605 hodnocení s průměrem 84 %).

70 12.11.2022