Postrach
Ed McBain
Detektivové 87. policejního revíru tentokrát stojí před dvěma velkými případy zároveň. Někdo vraždí mladé nadějné sportovkyně a jejich těla zanechává v ulicích města kuriózním způsobem umístěná. Jiný zločinec zase přepadává a znásilňuje mladé ženy a neváhá je pronásledovat až do bytu. Jde o zločiny prováděné mimořádným způsobem, a tak není lehké pachatele dopadnout, ale detektivové Carella, Kling, Meyer a Hawes s policistkou Rawlesovou nakonec případy vyřeší. Zdroj BBart... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Lightning , 1984
více info...
Přidat komentář
Detektivní román má dvě dějové linky. Záhadně zavražděné nadějné mladé atletky pověšené vždy na kandelábr a znásilňované katoličky, které jsou proti potratům. V obou případech se "aktéři" chtějí zviditelnit na těchto činech, aby lidé změnili svůj názor na....Tento styl nevyhledávám, je to má první detektivní akniha s tímto tématem, ale musím podtrhnout dobře napsané dílo.
Postrach je první detektivka z 87. revíru, kterou jsem přečetla, tudíž nemůžu porovnávat, jestli je lepší nebo horší než ostatní.
Přečetla jsem ji se zájmem, i když některé stránky bych s radostí vynechala. Nebavily mě.
V obou příbězích byl motiv zločinu nečekaný, ale to nic nemění na faktu, že to napětí při čtení jaksi chybělo. Bylo mi to jedno, celkem lehce se mi od čtení odcházelo. Další romány mě snad vtáhnou do děje víc.
Docela slušná detektivka, u které jsem se občas dobře bavil. Hlavně u toho, když se zde rozebírá rozdíl mezi ženským a mužským ochlupením a k tomu paruka jednoho z detektivů. Taky bych rád zdůraznil, že policajtům se zásadně neříká na shledanou, a to ani těm z 87. revíru.
Klasická detektivka. Dva srovnatelně závažné případy, ve kterých se hodně ubližuje ženám. Podrobné popisy vyšetřování a vzhledu osob mohou v kontextu dnešní doby působit nezáživně. Mě docela baví porovnání trochu starší knihy s dnešním stylem.
A v sérii o 87. revíru je čtení okořeněno přiměřenou dávkou humoru a střípky ze soukromí detektivů.
Jelikož mě už moc neslouží zrak,tak opět sahám po audio nahrávce. Můj oblíbený 87.revír mě nikdy nezklame. Já to prostě miluju. Vždy skvělé počteníčko.
Isola/New York, 1984, dva velké případy. McBain znovu přidává oproti předchozím románům stovku stránek navíc. Identifikuji většinu plusů z jeho předchozích příběhů o detektivech z 87. revíru, ale tentokrát mám dvě hlavní připomínky:
• tohle vyšetřování je podrobné už nad míru beletrie – výčty osob i věcí jsou nekonečné, občas až nudné,
• motivy trestných činů – snaha po bulvární senzaci vítězí nad pravděpodobností a smyslem pro realitu.
Audiokniha: precizní četba Jana Hyhlíka, 1997.
75 % (zatím 125 hodnocení s průměrem 83 %).
Lepší 3*
Zvolila jsem audionahrávku knihy.
Je v ní zbytečně moc omáčky kolem a málo vyšetřování.
Teď k vrahovi atletek. Byl magor nebo zde bylo málo osvětlen jeho motiv?
Ovšem motiv "znásilňovače" jsem chápala velmi dobře.
Co ovšem nebylo dořešeno, pracovní místo Tedy a zda to řekla doma Stevovi?
Hodnotím průměrně.
87.revír tentokrát řeší celou řadu případů násilí na ženách. Pachatel je tak brutální, že si skutečně zaslouží označení Postrach. Vyšetřovatelům navíc pomáhá postrach detektivů 87.revíru, kolega Ollie Weeks, jehož nestandardní přístup pomůže případ vyřešit.
Pokud příběh není napsán podle skutečné události, je na libovůli autora, jak se bude vyvíjet. Kdyby Ed McBain chtěl, mohl Eileen pomoci. To bylo od něho hanebné!
Přála jsem si aby se Eileen nic nestalo, ale věděla jsem, že to neklapne.
Meyerova paruka by asi vtipněji vyzněla ve filmu, ale i tak jsem se bavila.
Je mi jasný, že o prázdninách nebudu mít co číst, když už teď sahám do letních zásob :-)
Tak 87. revír mám rád, ale tenhle díl Postrach byl pro mě opravdu "postrach". Ač jsem se snažil tak to byla nuda k uzoufání. Tak tenhle Steve Carella byl asi nejslabší, který jsem četl. Samozřejmě je to pouze můj subjektivní názor. Nepřečetl jsem zatím sérii celou, ale doufám, že až dostanu chuť na další revírovskou knihu tak bude už taková jaká má být, tj. drsná škola. HOWGH.
Audiokniha. Dva případy řeší kluci z 87. Meyer nosí paruku. Všichni přemýšlí o hluchém. A Ollie Weeks zase řádí, jak slovně, tak i fyzicky. Zkrátka není na co čekat a tuto knihu si užít. A já si ji užil. Ani nevím jestli jsem ji někdy dříve četl... Všechno ale (ne)dopadne „dobře". Takový je život v Isole.
87. revír nečtu popořadě a v případě Noci kouzel zbavené jsem udělala velkou chybu.
Postrach jí předchází a tady je to podstatná návaznost.
Postrach asi tím pádem hodnotím trochu i hvězdičkama z Noci, ale dostal se mi pod kůži víc, než jsem chtěla.
Pár pasáží trochu nudnějších sice bylo, ale celkově vyzněla ta detektivka skvěle a jak motivy pachatelů, tak vyšetřování byly logické. Nechybělo ani napětí a chvílemi jsem se i zasmál.
Postrach podruhé
Jasně, že mi to nedalo.
Měla jsem rozposlouchanou tu část, která mě děsila a ta skončila a pak najednou přišla úsměvná část.
Takže jsem si to pustila znovu.
Neříkám, že pak už to bylo nějak hezký, to ne, ty hrůzy tam pak zase byly, ale bylo to protkáno i humorem a soukromím vyšetřovatelů - což mě zajímá - a tak se ty hrůzy nějak odlehčily.
Sledovala jsem hlavně postupy těch, co to vyšetřovali.
Odhalení je zvláštní.
Co všechno se v člověku děje, že tohle spáchá.
Nelíbilo se mi to.
Ale na mě nedejte. To je můj problém.
Jakmile se ubližuje ženám, konec. Vypínám.
Nechci říci, že když se ubližuje mužům, že je to lepší.
Ne! Není to lepší. A je to stejně hrozné.
Ale když se ubližuje ženě, dotýká se mě to víc.
Dotýká se mě to víc, protože jsem také žena.
Navíc.. autor má úžasnou schopnost vše popsat do nitěrných podrobností: takže to posloucháte a před očima se vám vše promítá. Prostě... jako byste byli u toho a koukali se na to.
Takže jsem řekla: Konec, vypínám.
Jenomže v tu chvíli vstoupil do služebny Meyer Meyer. . .
A to je přesně ten humor, který miluju.
Takže touto pasáží dostala kniha další šanci, že si to ještě pustím.
(Teda.. ten Ed ví, jak v pravou chvíli hmátnout na jinou strunu..)
Tentokrát vyprávění o denní práci policistů 87.revíru bylo hodně nudné. Autor se zabýval "prkotinami" a navíc i zbytečnostmi, které bych rád v této knížce postrádal, kdyby stránky využil k něčemu kreativnímu. Víc než průměr to není!
Taková oddychovka to byla. Zajímaly mě postupy při vyšetřování a cynické poznámky detektivů. Scéna s "volavkou" byla ale hodně věrohodná a brutální.
Dva detektivní příběhy, které spojuje velmi zvláštní motiv pachatelova jednání. Pro detektivní knihu je i neobvyklý popis pátrání. Ukázka trpělivé a mravenčí práce vyšetřovatelů, shromažďování informací, vyvozování logických závěrů - je to zdlouhavé, náročné, deprimující, ale vede to k výslednému řešení a zajištění pachatelů. Ukázka té nezáživné detektivní práce . Poslouchala jsem jako audionahrávku, číst bych to asi nezvládla.
Proč jste na to nepřišli dříve? Vždyť to bylo tak prosté. Pohnutky některých lidí nelze chápat, tak jako ve skutečném životě. Z knihy jsem nebyl zklamaný, dokonce i napětí zde bylo.
Štítky knihy
znásilnění detektivní drsná škola
Kniha Postrach je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 231x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 3x |
Líbilo se mi, že děj se odehrává nějak tak, jak to asi ve skutečnosti bývá - se spoustou detailů, které se i opakují a detektivové se jimi musí prokousávat, ať je to nudí sebevíc. Na konci pátrání je někdy i úspěch, a to je pak štěstí.
V tomto románu jsou propojena pátrání dvě, z nichž první mi připadá velmi profesionální, druhé obsahuje nepochopitelné hrubé chyby. Nechápu, jak by mohla "volavka" sama zneškodnit silného muže s nožem. Nechat ji na ulici bez jištění kolegy, to snad ani není možné. A její nadšení k pokračování ve stejné práci po prodělaném traumatu? Hvězdička dolů!