memphisz komentáře u knih

Jakub König je na tom podobně jako Aleš Kot. Mají ambiciózní náměty, slušnou dávku řemesla a vypravěčského talentu, ale vše pohřbí meta psychedelickým tripem namísto závěru. Jako prvotina je to dobré, ale celkově zůstává autor lepším hudebníkem než spisovatelem, což je trochu škoda, protože nápad to nebyl vůbec špatný a při troše jiného přístupu z toho mohla být chytlavá (young adult) fantasy série.

3 22.01.2022

Je to hodně letem světem, ale zajímavé. V podstatě taková úvodní přednáška, která je sice pro laiky, ale už po nich něco vyžaduje - minimálně opravdový zájem o téma.

Kolem se odehrává neustálý souboj mezi gravitační silou a elektomagnetickou silou. Záření je všudypřítomné, stejně jako neurčitý pohyb částic. Záleží, jakým pohledem se na to díváte. Každý okamžik našeho života jsme pritahováni k Zemi gravitací každého jejího atomu. Plaveme v jejím gravitační poli a jen málokdy se nám podaří se alespoň na chvíli "odlepit". Gravitace je ovšem mnohem víc. Prostupuje celý vesmír. A v Einsteinově teorii relativity hraje klíčovou roli při zakřivení prostoročasu.

2 28.12.2021

Neuvěřitelně silná kniha ve všech směrech! To, co se dělo dětem původních obyvatel Kanady v církevních internátních školách až téměř do konce 20. století je děsivé. Mentální, psychické i sexuální zneužívání, bití, bičování nebo ponižování - to byl denní chléb systematické převýchovy z rukou kněží a sester-vychovatelek, která skončila kulturní genocidou. Přes 150 000 dětí bylo odňato svým rodinám a převezeno tisíce kilometrů, aby až do patnácti let snášely nekončící útrapy.

Kolonialistické choutky Britů a Francouzů zradily původní obyvatele a privlastnily si jejich zemi. Zahnaly je do rezervací a na oplátku jim nabídly jen malou náplast - daňové úlevy a sociální dávky. V rezervacích ale nebyla žádná práce, zato vysoká míra porodnosti, ale také domácího násilí, alkoholismu a kriminality. Kanada se proto v 19. století rozhodla k radikálnímu kroku - nuceně převychová všechny děti "indiánů". Vytluče z nich mateřský jazyk i zvyky. Vykoření je. Matky více dětí raději sterilizuje, často bez jejich souhlasu. Výsledkem byl dlouhý řetězec traumat předávány mezi generacemi "přeživších" a jen větší inklinace k patologickým jevům (vysoká míra závislostí, násilí nebo sebevražd). "Činíme, co jiní činili nám."

Státní omluva přišla až v roce 2008, ale tehdy ne pro každého a spíše z nutnosti. Druhá omluva z roku 2017 měla zakončit hojení. I proto, že přišla po rozsáhlém odškodnění obětí. Cesta k němu ale byla dlouhá a bolestivá. Kanada nakonec uznala utrpení obětí, nikdy však neodsoudila viníky.

7 27.12.2021

Je to výborný námět, fungovalo by to dobře jako film, na české poměry by byl odvážný... Literárně mě to ale tolik nezasáhlo. Nejlepší kandidát se četl sám. Destrukce je na čtení obtížnější. Děj se hodně opakuje, nikam neplyne, zamotává se na místě a padá na obličej, stejně jako hlavní postava - učitel v deziluzi ze světa naprosto odevzdaný nihilismu, ale sám tak trochu rezignovaný ňouma. Přitom na pozadí se odehrávají všechna velká témata - klimatická krize, odcizení, strach z budoucnosti, bezmocnost proti zvůli mocných, lidská malost a hloupost. Biler je se satirou sobě vlastní krásně promítá do absurdních scenérií a lidí prežívajících na venkově, kde se všichni starají o sebe a zároveň dohlíží, aby se všichni starali o sebe.

Teď se bojím vůbec přemýšlet o bydlení na vesnici... Tak díky.

5 16.12.2021

Napadl sníh a před domem se objevil sněhulák. Když se manžel vrací domů, zjistí, že jeho žena zmizela a dětem zůstaly oči pro pláč. A mezitím někde v lese staví "něco" nového sněhuláka. Pečlivě vše aranžuje, přikládá kouli na kouli, a jako závěrečnou tečku úplně navrch pokládá hlavu sněhuláka. Obličej ale netvoří uhlíky, štěrk nebo mrkev. Jsou to sešité rty a vyděšené oči - je to lidská hlava. Monstrum je spokojeno, alespoň pro dnes.

Jo Nesbo servíruje mrazivou severskou detektivku, kde si v každé kapitole řeknete: "aha, vrah je on... dobře není, tak on... tak tedy ona?" zvraty a falešné stopy pokládá za sebou ve snaze zmást čtenáře. A daří se mu to vcelku dobře, i když na konci je z toho dost překombinovaná zápletka.

Harry Hole je vcelku stereotypní postava tohoto typu detektivek. V podstatě obdoba Dirty Harryho (podoba jmen náhodná?) - nešťastný macho samotář zdánlivě bez emocí, který se v depresivním prostředí severu utápí v alkoholu, ale nikdo proti němu nic nezmůže, protože je to zatraceně skvělej detektiv. A proti němu se postaví prototyp sériového vraha - inteligentní misogyn s traumatizujícím dětstvím... Napadl první sníh. Hra začíná...

6 10.12.2021

Jako jasně je to trochu natahované a zvláště v první části by se to dalo hodně krátit. Ale jakmile se začne mluvit o Tribeči, tak začne atmosféra houstnout a v podstatě se už pak nedá odtrhnout. Vložky o drogách jsou tu trochu zbytečné, ale jinak jsou vymyšlené příběhy hlavních postav dobré. Celkově má kniha velmi hutnou atmosféru. Karika své žánrové inspirace otevřeně přiznává a přichází s nelaciným strašením. Líbí se mi i ta variace možností, co se vlastně skupině přihodilo. Byla to davová panika, nebo se v pohoří Tribeč děje něco tak hrůzného, že kdo to zažije, ten zešílí?

5 05.12.2021

Velmi dobrá reportáž nejen o lidech z Ku-klux-klanu, ale také o historii rasismu v USA, lynčování, pogromech a následném boji proti rasistickým institucím.

Rozhovory s členy jedné současné buňky klanu odkrývají složité pozadí lidí žijících v nejvíce protestantském regionu Ameriky, které většina Američanů považuje za zpátečnické burany. Klan často loví ve vodách opuštěných nebo zavržených lidí bez vyhlídek. Činí tak prostřednictvím pastorů, kteří v náboženském vytržení hlásají na svých show bílou nadřazenost a ohrožení bílé rasy, čímž si zároveň vydělávají značně velké obnosy.

Většina členů Ku-klux-klanu dnes již nechce jít věšet menšiny (a fotit se u toho, jako jejich předchůdci), spíše chtějí ve svém přesvědčení vychovat své děti, aby ty mohly předat odkaz zase dále. V odkazu, který se snaží uchovat, je čistota rasy, nadřazenost bělochů a až fanatická víra v protestanskou verzi Boha.

Škoda, že se v závěru autorka pouští do zbytečných soudů o policii (resp. do relativizace policejního profilování a násilí), které s tématem přímo nesouvisí. Jinak by to bylo za pět hvězd.

4 04.12.2021

Je to dobrá novela o dospívání ve francouzské vyšší společnosti ve 20. letech. Ukazuje to samé, co například Malé ženy nebo Jane Austen: ženy byly tehdy sešněrované křesťanskou morálkou a konzervatismem v nejistotě a neznalosti vlastní sexuality a emocí. Výsledkem pak byla románová dramatičnost a útlocitnost. A střet mladé a nevyspělé lásky proti snaze rodiny uchovat si společenské postavení. De Beauvoir vystihuje vše, co bylo s buržoazní té doby špatně. Falešné sešlosti s falešnými přáteli. Klepy, soudy a povrchnost. Snaha se předvést a dávat najevo, že stále patří do lepší společnosti. A proti tomu vzdor mladých žen, které nechtěly být poslušné a svázované. Chtěly být samy sebou. Což byl v očích patriarchátu i církve největší hřích.

5 20.11.2021

Ačkoliv je nejlepším příběhem knihy titulní Volání Cthulhu, nejokázalejší ukázkou Lovecraftovy fantazie je Snové putování k neznámu Kadathu. Nejrozsáhlejší příběh knihy je v podstatě směsí názvosloví a tajuplných přídavných jmen. Říkal jsem si, proč to nefunguje, když je to tak skvěle vybájené... Vysvětlení podal nakladatel: "Příběh dodnes dělí čtenáře, kteří ho považují buď za brak, nebo za geniální vrchol Lovecraftovy tvorby." Ještě podstatnější je ale zmínka o tom, že se lze domnívat, že jde o náčrt děje nenapsaného románu o Azathotovi. A přesně tak to také působí! Ostatní příběhy jsou mile tajuplné, plné lovecraftovských kulis Nové Anglie, okultismu, šílenství a prastarých bytostí. Nejlepší z nich je závěrečné (neuzavřené) vyprávění o Případu Charlese Dextera Warda.

1 19.11.2021

Z nebe nad Británií padají miliardáři s andělskými křídly, a jelikož - jak známo - dříve projde velbloud uchem jehly, než se dostane boháč do Království nebeského, je vcelku jasné, že v tom má prsty peklo. V momentě, kdy se na scéně objeví John Constantine už o tom nemůže být pochyb.

Hezký návratový Vertigo feeling - ulice Liverpoolu, klení, alkohol, démoni, satan v obleku a John Constantine, který se opilecky potácí přes desítky mrtvol a nechává za sebou cestičku ze špačků od cigaret. Opět se musí vypořádat s důsledky svých dřívějších přešlapů a vyrovnat se s vinou. Protože právě o vině je tento příběh.

2 16.11.2021

Tentokrát dostáváme jen tři sešity hlavního příběhu a pak řadu minipříběhů z per různých autorů. Kingova linka je stále stejně dobrá. Tučňáka žene žal a celou dobu cituje Shakespeara, zatímco se Batman vymyká kontrole a pálí za sebou i ty poslední mosty. A Bane se zatím usmívá.

V dalších příbězích vyčnívá zejména Taylorův příběh o nekonečné podpoře Alfreda vůči Bruceovi. Ale i Kingův příběh o jedinečné nabídce Supermana nebo Taylorův příběh o Bobovi a druhé šanci pro dítě, z něhož Gotham udělal sirotka, jsou velmi kvalitní. Za zmínku stojí i příběh Rama V o strachu a zejména v něm použitá, na Batmana nezvyklá, kresba.

1 13.11.2021

Závěr velkolepého eventu byl stejně dobrý jako první díl. V něčem to velmi připomíná filmové Infinity War, ale má to skvělý feeling komiksů Kapitána Ameriky. Je tu politika, fašismus, špioni. K tomu ale také skvělé zapojení kopy postav ze světa Marvelu. Velkolepost tohoto crossoveru byla hezky od začátku budována v komiksech Kapitána Ameriky a došla uspokojivě konce. Právě rozsáhlost (která konečně poctivě vyšla v češtině) pomáhá příběhu, aby působil epicky. Za mě tedy totální spokojenost.

1 13.11.2021

Opět další niterný střípek ze života a duše Édouarda Louise. Vztah k otci, dopis na vysvětlenou, pro smíření. Louiseho otec ovládaný toxickou maskulinitou vesnice a kamarádů z řad manuálně pracujících. Drcených pod představami jiných a opovržením mocných. Bojujících za chleba a sebeúctu ve světě, kde musí ohýbat záda, protože jejich startovací čára byla hodně daleko za ostatními. A mladý Édouard, který se nemůže dočkat porozumění, protože jeho svět není ve výše popsané realitě možný. Ke smíření ale dojde. O desítky let později, po spoustě bolestných momenteů, zklamání, neštěstí. Po promrhaných letech, životech v odcizení a snažení se být někým, kým nejsem. Vztah Édouarda a jeho otce se nakonec zlepšil, ale mezitím došlo k poškození obou, které ponese jizvy. Nemohlo to být jinak - toxická maskulinita, hledání identity, boj o přežití, hrdost, snaha nebýt na společenském dně, nebýt poslední, nejvíce opovrhovaný - to všechno byly překážky postavené asociálními politiky, strůjci společenského a ekonomického řadu, který zabijí (láme) ducha lidí.

"I to už jsem vyprávěl - ale copak není správné se při vyprávění tvého života opakovat, protože životy, jako je ten tvůj, nikdo nechce poslouchat? Copak není správné opakovat se tak dlouho, dokud nás neuslyší? Abychom je donutili poslouchat? Nebylo by lepší křičet? Nebojím se, že se budu opakovat, protože to, co píšu, nemá vyhovět nárokům literatury, ale nárokům nezbytnosti, naléhavosti, ohně."

3 11.11.2021

Paradox - zdánlivě nevysvětlitelný logický jev, který popírá obecné pravidlo možného. Zdánlivě proto, že i tato kniha všechny známé paradoxy, kterým se věnuje, vysvětlí a ukáže, že při dostatku znalostí a pochopení o paradoxy vlastně ani nejde.

Kniha se nejdříve zabývá historickými paradoxy (zejména antický Zenon), ale to jen pro úvod. Jinak je v centru dění fyzika, přesněji snad kosmologie.

Čtivou a populárně naučnou formou jsou vysvětleny následující paradoxy: když je ve vesmíru tak obrovské množství hvězd, jaktože je v noci tma? (Olbersův paradox), může existovat perpetuum mobile? (Maxwellův démon), paradoxy k Einsteinově teorii relativity (paradox tyče ve stodole, paradox dvojčat - o možnostech cestování v čase -, paradox zavražděného dědečka), paradox predurčeného vesmíru (teorie chaosu, Laplaceův démon), paradox současně živé i mrtvé Schrodingerovy kočky, a nakonec Fermiho paradox, který se ptá: když je vesmír tak obrovský a starý, kde jsou další živé bytosti kromě pozemšťanů?

Velmi dobrá populárně naučná kniha o kosmologii.

2 06.11.2021

Přístupný úvod do kosmologie, který zahrnuje témata, jako jsou obecná teorie relativity, černé díry, teorie strun, vznik vesmíru, entropie, rozpínavost vesmíru a další. Vše přehledně a s historickým exkurze. Lze doporučit každému pro rozšíření vědění o velikosti vesmíru a malosti člověka.

4 31.10.2021

Ukecaný event, který sloužil jako lákadlo pro Snyderův přesun k Lize spravedlnosti. Hrdinové se musí spojit s padouchy, aby se společně postavili další kosmické hrozbě v podobě starodávných titánů, požíračů světů. Výsledek je spíše průměr. Děj úplně nevtáhne a občas scénář hapruje. A pořád nevím, proč se týmy musely rozdělit zrovna tak, jak se stalo. Protože přínos dané kombinace nebyl dobře ukázán.

1 23.10.2021

To nejdůležitější na začátek - kresba a coloring jsou úžasné! A teď k ostatnímu. Netradiční Spider-Man příběh plný špionů, orientálních kulis a nacistického zlata. Prostě starý pulp se vším všudy. Překvapivě to jako jednohubka funguje a škoda, že příběh nebyl o něco delší (100 stran je opravdu málo, takže se vše děje dost rychle). Kdo má ale radši hravého, střeštěného a barevného Spider-Mana, ten si zde na své nepřijde... Ale to nevadí, takových komiksů jsou vydány už tucty. Tento je jedinečný.

3 17.10.2021

Tak to je vcelku slušný obrat! Zdarsky se loučí více než důstojně. Začátek je skvělý, což přisuzuji i své oblibě dystopií. Škoda, že Osbornův režim, který Spidey způsobil svými naivními zásahy v minulosti, není rozvíjený déle než dva sešity. Závěr celého příběhu přesto funguje skvěle, což je podtrženo i výbornou kresbou Kuberta. Opět patří mezi nejsilnější momenty obrat a hloubání J. Jonaha Jamesona. Závěr celé knihy je věnován jistému epilogu, ve kterém Zdarsky předvedl (po dřívějším sešitě o interview u Jamesona) svůj vrchol. První část příběhu o Sandmanovi je strhující a dojemná! No a úplně poslední sešit, který Zdarsky i kreslil, je excelentní pocta jeho oblíbenému superhrdinovi! Škoda, že tato nota nebyla v dřívějších dílech více akcentovaná...

1 17.10.2021

Spidey a jeho banda chtějí v minulosti (fakticky v alternativní realitě) napravit chyby, kterým se sami nedokázali vyhnout, ale nakonec vše jen zhorší. Působí to, že Spider-Man je vlastně tak trochu mamlas. Globální hrozbu sice asi odrazili, ale ze způsobu, jakým o tom Zdarsky píše, to je asi každému fuk, protože není cítit vůbec žádné napětí a účast. Nejlepší tak nakonec je přerod a sebezpytování J. J. Jamesona. Zahrnutý Annual byl možná lepší než hlavní sešity (hlavně poetická část o nedoceněném superhrdinovi).

2 17.10.2021

Příběh pokračuje podobně jako v prvním díle. Spidey řeší, jak všechny ochránit a zachránit, zatímco se vše okolo rozpadá. Opět se objeví řada béčkových padouchů a nově také béčko Avengers. Vzájemně se porubají, načež se objeví větší hrozba. Některé rozuzlení byly tak trochu přitažené za vlasy... A všude samí roboti... Závěrečné rozhodnutí přišlo trochu jako deus ex machina a působilo vcelku zbrkle. Pozitivní ale je, že tento díl odsýpal, ale možná i proto, že byl kratší...

1 17.10.2021