meluzena komentáře u knih

Výborně vystavěný příběh, výborně napsaný, dílo se právem řadí mezi světovou klasiku a i po dvou stech letech je stále živé a čtivé. (Teda ne že by mě nenapadlo, jak to dopadne, ale rozhodně mě to neuráželo :).

8 10.03.2021

Jsem ráda, že jsem nejdřív četla autorovu druhou knihu Gentleman v Moskvě, která mě uchvátila. Tahle kniha mě zrovna nenadchla a k přečtení dalšího autorova díla by mě neponoukla. Zvláštní je, že se to vlastně četlo dobře a asi bych úplně neuměla říct, co mi tam vadilo. Možná samotná hlavní hrdinka a její (ne)uvěřitelnost, možná z toho byl cítit autorův kalkul. S přibývajícím časem po přečtení se tahle podivná pachuť spíše zesiluje.

8 03.03.2021

152 stran krátkých nebo úplně kratičkých komentářů sepsaných tak, jak šel život. Některé jsou moudré, některé vtipné, z některých mrazí, některé jsou trefné a některé jen jsou. Ze všech ale dýchá nadhled, moudrost a lehká ironie intelektuála, který už si lecčím prošel.
---
"Letní čas, no dobře. S jednou hodinou opravdu nebudu mít problém. Moje vnitřní biologické hodiny se v noci občas posunou třeba z úterý na čtvrtek a ani si toho nevšimnu."
---
"Soused přišel vrátit štafle, tak jsme zase trochu popovídali. Nedozvěděl jsem se nic, ale asi dvanáctkrát."
---
"Nevím, ale myslím, že ani Rembrandt, ani Picasso takovou kresbu nenakreslili, abych měl potřebu se s ní do konce života denně konfrontovat. Tolik můj názor na tetování."
---
"Na zemi leží zmuchlaný papírek. Musím ho zvednout, říkám si, furt ale ne a ne. Tak až půjdu kolem, říkal jsem si. Šel jsem kolem několikrát, ale nebylo to nic platné. Teď si říkám, že ho zvednu, až půjdu kolem a budu náhodou zrovna ohnutý."

8 06.08.2020

Pokud jste dosud od Orwella četli jen 1984 nebo Farmu zvířat, budete muset přešaltovat. Tady máme obyčejný a nudný životní příběh obyčejného a nudného pojišťováka. Jenže právě v té obyčejnosti, ztracených ideálech, zmařených šancích a přibývajících kilech je ukryta genialita, kterou autor oplývá, a mezi vším tím upatlaným balastem o to víc zazáří perla hluboké moudrosti. Mimo jiné třeba silné protiválečné poselství a varování před tím, co přijde po válce.
Doporučuji.
---
"Co byste raději poslouchali vy, masařku nebo bombardér?"
---
"Po skončení války vypukl boj o pracovní místa. Práci jsem nakonec dostal a ona dostala mě. "
---
"Bylo to fakt nevýslovně nesmyslné, myslím tím období kolem roku 1918. Seděl jsem na bobku u kamen v armádní chatce a četl romány, zatímco pár set metrů odtud hřměly výstřely a houfy zubožených adolescentů, co se pochcávali hrůzou, se hnali přímo do kulometné palby - jako když házíte uhlí do kamen. "
---
"Po válce bylo ve všech branžích víc lidí než míst. To vneslo do života cosi hrozivého. Je to jako když je na potápějící se lodi 19 lidí a 14 záchranných kruhů. Pocit, že pořád musíte o něco bojovat a hrát falešně, že nikdy nic nebudete mít, pokud to nevyrvete někomu jinému. (...) To na mou duši za starých časů před [1. světovou] válkou nebylo."
---
"Houfujte se, zvolte si vůdce. Hitler je černý a Stalin bílý. Ale klidně to může být naopak, protože pro obyčejného člověka je to prašť jako uhoď. Oba dva znamenají železné tyče a rozmlácené ksichty."

8 12.07.2020

Zvláštní kniha. Zajímavý koktejl témat - náboženství, misionáři, ekologie, technologie, udržitelný rozvoj, vztahy... vše umně zapracováno do poměrně jednoduchého příběhu, který nabízí spoustu témat k zamyšlení.
Nejsme zrovna nábožensky založený národ, takže množství náboženských myšlenek a citací bible může leckoho iritovat, nicméně doporučuji nenechat se tím odradit - víc nechci prozrazovat.

8 22.02.2020

Anotace říká: „Křehký, zdánlivě prostý příběh o přátelství, které časem přerostlo v lásku.“ a přesně taková tahle kniha je. Můžu doporučit

8 14.01.2020

Moc pěkná knížka.
Výborně vylíčené postavy, mistrně propracovaná psychologie postav a jejich vztahů. Skoro se nechce věřit, že kniha je stará víc než 80 let (za což vděčí i vynikajícímu překladu (četla jsem vydání z roku 2000)).
Vřele doporučuju.

8 16.11.2019

Pro dnešního roztěkaného a věčně uspěchaného člověka je to možná rozvláčné čtení, plné starosvětského klidu, míru a dobroty (které o to ostřeji kontrastují s materiální i mravní bídou Ostravska, která přišla po průmyslové konjunktuře).
Na tuhle knihu si prostě musíte udělat čas... Ona totiž vyjadřuje hlubokou lásku k obyčejnému jednotvárnému životu - tomu, co bychom dnes nazvali nudným stereotypem. A pokud se do téhle hluboké stojaté vody ponoříte v tom správném rozpoložení, můžete postupně odhalovat štěstí z takové obyčejné každodennosti pramenící.
(...aneb proč hledat Zen na Východě, když ho máme přímo pod nosem :)
---
"Zagraj sedí na špičkách mých nohou, hlavu v mém klíně, a naléhavě prosí o pohlazení. Špičatý čenich rozevře moji ruku a hlava se vtulí pod dlaň."

8 08.05.2019

Dva paralelní příběhy se spoustou meandrů a odboček a taky detailů, které je dobré nepřehlédnout, protože tvoří zásadní střípky do mozaiky.
Celé je to takový zamotanec, až si říkáte, kam to asi vede. A pak najednou dočtete poslední stránku Knihy 2 a nevěříte vlastním očím, že je to FAKT POSLEDNÍ stránka, protože takhle useknutý konec vás zaskočil. A když pak trochu vychladnete, dojde vám, že je to vlastně trilogie, zajdete do knihovny pro Knihu 3 a při jejím čtení vám všechny dílky zapadnou na svoje místo.
Jojo, ten celkový obraz stojí za to.
---
Český překlad je psán krásným květnatým jazykem; o to víc překvapí občasné do očí bijící jazykové kiksy (např. „prostranná místnost“ místo prostorná, „dětská klouzačka“ místo skluzavka, „O Bohu toho nevím skoro nic.“ apod).

8 09.12.2018

Pan Vodolazkin touhle knihou ukazuje, že o ruských gulazích a bolševickém teroru těsně po VŘSR, o rozkrádání a morální bídě na konci 90. let, i o stýskání po časech vlastního mládí lze psát s lehkostí - bez hořkosti, sebelítosti, obviňování.
Vše mistrně zabalil do v podstatě velmi jednoduchého příběhu, který nám pozvolna citlivě rozkrývá, a přesto zasáhne až do morku kostí..
Určitě doporučuju k přečtení.
---
„Moudrost je především zkušenost. Promyšlená zkušenost, samozřejmě. Kdyby nebyla promyšlená, všechny kopance života by neměly žádný smysl.
Když jsem to řekl nahlas, Innokentij namítnul, že k pochopení se dá dojít i bez kopanců.(...)
Innokentij říkal, že jeho neformovalo bití v lágru, ale úplně jiné věci. Například vrzání kobylek na Siverské. Vůně samovaru, ve kterém právě začala vařit voda.“
---
„V televizi mě nejprve líčili – napudrovali mi obličej, na vlasy mi rozprášili lak z kovové nádobky. Za mě tomu říkali rozprašovač a dnes je to sprej. Sprej je samozřejmě kratší. V angličtině je mnoho takových slovíček – malých a zvučných jako pingpongový míček a veskrze úsporných a pohodlných. Jenže dřív se na řeči tolik nešetřilo.“
---
„Pro bych tam měl vstupovat?“
„Dělat revoluci. Revoluce jsou podle Marxe lokomotovami dějin.“
Seva je teď podle všeho marxista.
„A co když se lokomotiva nevydá tím správným směrem?“ ptám se. „Vždyť ji neřídíš ty.“
Seva takovou možnost nepřipouští (...) „Strana,“ říká, „to je síla. Víš, kolik nás je! Nemohou se mýlit všichni!“
Tak za prvé, mohou.
Za druhé, dost na tom, když se zmýlí strojvůdce.

8 18.11.2018

Co cítí člověk s Alzheimerem? Je to těžší pro něj nebo pro nás? Velké a těžké téma, které není snadné zpracovat bez kýče a patosu.
Pokud máme někoho takového poblíž, můžeme se tak akorát snažit nevyčítat a nevztekat se, když během návštěvy vystačí třeba s jedinou otázkou, protože zapomene nejen odpověď, ale i to, že se na totéž už (třeba čtyřikrát) ptal.

Autor v úvodu píše, že tento text vznikl, protože si potřeboval utřídit myšlenky na toto téma, a nikoli se záměrem vydat ho jako knihu. Ale já bych si přece jen raději počkala, až to bude chtít napsat jako knihu, protože tenhle text na mne působí jako když někdo přemýšlí nahlas a pinká myšlenky bez jakéhokoliv cenzury. A Fredrik Backman má určitě na víc.

8 16.07.2018

Výborná kniha s naléhavým poselstvím, které ani po 70 letech neztratilo nic ze své aktuálnosti:
Nenechme se zaslepit technikou, buďme na sebe hodní, buďme laskaví a tolerantní, neztraťme soudnost a zdravý rozum; nezhloupněme z toho, že technologie za nás všechno ohlídají, udělají a spočítají, neusněme na vavřínech a neztraťme ostražitost.
Příběh ilustrovaného muže je sám o sobě skvělý a zároveň je nápaditým propojením jednotlivých povídek.

Některé technické detaily jsou sice při dnešních znalostech úsměvné a některá témata méně aktuální (nebo si to jen myslíme?), nicméně jako celek je to geniální knížka, kterou stojí za to přečíst a třeba nad ní i potom trochu popřemýšlet.

8 20.05.2018

Skvělé čtení! Opět velmi inteligentní suchý humor a geniální překlad. Knížka jako by byla složena ze dvou částí - zpočátku je nadupaná „cimrmanovským“ humorem, takže často vyprsknete smíchy nebo se rozřehtáte. Pak přijde dějový zvrat, srandy trochu ubyde a věci naberou rychlý spád. Mistr Pratchett vás natahuje jako kšandy a vy hltáte stránku po stránce, protože chcete vědět, co to na vás ušil.
A musím říct, že to ušil úplně báječně.

„Většina radních celou noc probděla a pokoušela si zformovat alespoň jakous takous politiku vis-à-vis drak, ale Zavoněl vypadal, jako by nespal celé roky. Jeho tvář měla barvu natráveného stolního ubrousku. Nikdy nebyl zvlášť při těle, ale teď vypadal jako něco, co vylezlo z pyramidy.“

8 15.03.2018

Život je krásný ve své jednoduchosti. Ovšem jen pod podmínkou, že je člověk ochoten (a schopen) ho takhle jednoduše žít.
Jemná óda na lidskost a prostý život v horách, stranou od lidí, v kterém člověk přirozeně dělá správné věci, a nemá potřebu fňukat, hašteřit, poučovat.
„Lidé na horách zjevně hledali cosi, o čem se domnívali, že to kdysi dávno ztratili.“

8 03.02.2018

„Bob je můj nejlepší kamarád a přivedl mě k jinému - a lepšímu - způsobu života. Oplátkou nepožaduje nic složitého ani nereálného. Potřebuje jenom, abych se o něj staral. A přesně to dělám.“

Pro člověka, který nepoznal šikmou plochu drogové závislosti, je to možná jen obyčejné vyprávění jednoho feťáka, který ani moc vyprávět neumí. Pro ty, co poznali tohle dno, je v tom určitě mnohem (mnohem!) víc, a pro kočkomily z obou kategorií je Bob bonusem navíc. Sečteno a podtrženo je to milá knížka - víc svým chlupatým obsahem, než poněkud kostrbatou formou - dalo by se říct, že je to slabá knížka se silným poselstvím. Tak silným, že přebije všechny literární nedostatky.

Když má člověk pro co, resp. pro koho žít, jde všechno mnohem snáz. To si jednoho dne ke svému překvapení uvědomil i James Bowen. V téhle knize nejde o to, čím byl, ale jak naložil s hozenou rukavicí v podobě kocoura Boba, protože ten v něm dokázal vykřesat jiskřičku smyslu života.
„Každý potřebuje přítele, jako je Bob. Měl jsem velké štěstí, že jsem jednoho takového našel...“

8 03.01.2018

Život bystré Mary se mění v okamžiku, kdy ji její otec „prodá“ do služby místnímu vikářovi.
Její přímost a přímočarost jsou zprvu příjemným oživením na sešněrované a pokrytecké faře, kde etiketa přesně stanovuje, komu je co dovoleno. Mary si nebere servítky a pěkně to tam „provětrá“. Jenže společenská hierarchie si taky nebere servítky a dá Mary jasně najevo, že „vocaď pocaď“. A jak se s tím ona vypořádá? To si musíte přečíst sami...
Pak jako blesk z čistého nebe přijde konec knihy, ale ten příběh vás nechce pustit! Nutí vás k zamyšlení, že přímočarost, prořízlá pusa a jazyk ostrý jako břitva vlastně vždycky dostával ženy do potíží, ne-li rovnou na šibenici nebo na hranici, a to o to rychleji, v čím nižším společenském postavení byly. Muž mohl dcery a manželky beztrestně mlátit, pán rozséval své sémě a děvečkám, služebným a vesnickým holkám nebylo zastání ani odvolání.
Když se to ve vás všechno dostatečně semele, může přijít úleva v uvědomění, že v naší době a zeměpisné šířce už tohle naštěstí neplatí. (Snad.)

Silný příběh je umocněn stylem Maryina vyprávění - nespisovně, bez velkých písměn a interpunkce, což jen umocňuje jeho naléhavost.

Citát:
mary, řeknu edně, aby ti přichystala nějaké nové šaty.
na těchhle není nic špatnýho.
jsou to ty jediné co máš viď?
no mám taky jen jedno tělo.

8 13.11.2017

Malá velká kniha. Útlá, nenápadná, ale dostane se vám pod kůži jako vůně babiččiných buchet. Jde až na dřeň, nic nepředstírá.
Starý univerzitní profesor Morrie umírá na nemoc ALS, zbývá mu pár měsíců života. On se ale rozhodne tomu nepodlehnout - naopak dokázat, že „umírající neznamená zbytečný“, přijímá návštěvy, šíří svoje myšlenky. K lidem přistupuje se srdcem na dlani a nechává v nich nesmazatelný otisk.
Tahle knížka je jen pro ty, které se takovému blízkému kontaktu nebrání.

„Každý ví, že jednou zemře, ale nikdo tomu nevěří. Kdybychom věřili, dělali bychom všechno úplně jinak. Ale existuje lepší přístup. Vědět, že zemřeš, a být na smrt kdykoli PŘIPRAVENÝ. To je mnohem lepší. S tím vědomím dokážeš svůj život mnohem lépe naplnit.
Dělej to jako buddhisté. Každý den se poraď s ptáčkem, který ti sedí na rameni, a ptej se: Je dnešní den mým posledním? Jsem připravený? Dělám to, co dělat mám? Jsem člověkem, jímž chci být?
...Víš, trik je v tom, že když budeš opravdu naslouchat ptáčkovi na svém rameni, KDYŽ SE SMÍŘÍŠ S TÍM, ŽE MŮŽEŠ KDYKOLI ZEMŘÍT - možná nebudeš tak ctižádostivý.“

Citáty Morrieho Schwartze (1916-1995) můžete nalézt v různých sbírkách citátů.

8 12.07.2017

Naprosto strhující vyprávění o nekonečně drsném a krutém životě na pláních. Co mě fascinovalo, byla svým způsobem krásná černobílá přímost toho života. Žádné pavoučí intriky, které mě odpuzují, ale jednoduchá rovnice „zabij nebo budeš zabit“, spojení s přírodou a napojení na její zákonitosti jakožto životní nutnost k přežití tuhých a dlouhých zim i krátkých lét. To vše v krajině, která neoplývá hojností ničeho, natož potravy.

Tenhle syrový „výlet ke kořenům“ může osvěžit unavenou duši západního člověka, který fňuká nad každým bebíčkem, zalézá do přetopeného příbytku, hned jak trochu zaprší a sahá po kouzelné pilulce, když ho někde píchne.
Může to být životodárný pramen dávno zapomenuté životní síly.

Knížka, kterou můj muž přečetl za 3 dny, což je jeho (knižní) životní výkon - dokonce i jeho milované štípání dřeva muselo počkat :-)

8 19.04.2017

Krásný, pohádkově černobílý příběh s pohádkově šťastným koncem. Napsaný nádherným, bohatým jazykem.
Toto literární pohlazení mohu jedině doporučit.

7 09.09.2023

Učiněná literární lahůdka!
Pan Zamjatin má skvělý pozorovací talent a dar slova, takže dokáže vystihnout charakter postavy klidně jedinou větou či myšlenkou, kterou jí vloží do hlavy - podobně jako dobrému karikaturistovi stačí pár čar.
Tři novely, v kterých budete těžko hledat nějakou kladnou postavu, nicméně všechny postavičky jsou něčím zajímavé a autor nám to servíruje s lehkostí a nadhledem, takže se člověk i zasměje. O to horší pak je, když vám dojde, jaký (by) asi byl život s takovými lidmi a v takových poměrech.
Veliká poklona vynikajícímu překladu, který textu dodává důvěrnou, skoro až živočišnou blízkost.
Určitě doporučuju.
---
"Čebotarka sedí v bryčce celá nakynutá a div nepřetéká přes okraj jako těsto."
---
"Timoša se usmál jako když rozsvítí lampičku ve špičaté tváři."
---
"Starý frátýrek má tvrdé spaní - pomaloučku si zvyká na věčný sen. Neslyšel nic, věchýtek plesnivý."
---
"Začal docela nenápadně. Ale potom vzal do prádla i popa, co posílal své kajícníky dohřešit, protože jim ukládal za dvě čísla patnáct otčenášů a pak to nemohl spočítat, pořád mu to vycházelo ve zlomcích."

7 24.08.2023