Letec

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nový román od autora bestselleru Laurus, jenž získal ceny Big Book a Jasná Poljana a byl finalistou Russian Booker. Podle časopisů Forbes a Meduzy nejočekávanější ruský román roku 2016. Obrázek na přebalu je od kultovního umělce Michaila Shemyakina, který byl vytvořen speciálně pro tuto knihu. Evgenij Vodolazkin, spisovatel a učenec. Autor bestselleru Laurus a jemné historické fikce Solovjov a Larionov. V Rusku je nazýván „ruským Umbertem Ecem" a v Americe, po vydání Laurusu v angličtině - „ruským Marquézem." Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Hrdinou nového románu Letec je člověk, o němž se dá říci, že je tabula rasa: jednoho dne se probudí na nemocničním lůžku a jediné, co ví, je fakt, že nic neví – ani jméno ani kým je nebo kde byl. Doufá, že historii svého života obnoví tím, že si začne nahrávat kusé vzpomínky, které se mu začínají zobrazovat: St. Petersburg na počátku dvacátého století, dětství na předměstí v Siverskom a Aluště, vysoká škola, první lásky, revoluce z roku 1917, láska k letectví, Solovki... Ale jaktože si vybavuje přesné detaily každodenního života, fráze, vůně a zvuky tak dávné doby, když se píše rok 1999?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/372483/letec-Goh-372483.jpg 4.615
Orig. název:

Авиатор [Aviator] (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Omega
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Letec

Přidat komentář
Toffee
předevčírem

Jedním slovem vynikající. A smutné. Nejen kvůli zážitkům mladého Innoketije z revolučních dob v Petrohradě a pak hrůzy v gulagu, ale i kvůli probuzení do doby, která není jeho, kvůli stesku po letech, která neprožil. Sám Innoketij říká: "Možná jsem vzkříšen právě proto, abychom my všichni ještě jednou pochopili, co se nám stalo v těch hrozných letech, kdy jsem žil?", protože jeho probuzení/vzkříšení není žádnou druhou šancí.
Vodolazkin mě okouzlil svou schopností všímat si detailů a porozuměním. Nadchla mě jeho útržkovitost a přeskakování ve vyprávění, protože přesně takhle přece funguje paměť - obrázek, vůně, zvuk nám nečekaně vyvolávají vzpomínky a přesně takhle se Innoketijovi vrací i ty jeho. Stejně tak se někdy se příhody naprosto bezvýznamné z nějakého důvodu uchovávají v paměti. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst.

Arev122
16. února

Jednoduchý příběh, ale nutící k zamyšlení. Hezké čtení, určitě se ke knize znovu vrátím.

meluzena
18.11.2018

Pan Vodolazkin touhle knihou ukazuje, že o ruských gulazích a bolševickém teroru těsně po VŘSR, o rozkrádání a morální bídě na konci 90. let, i o stýskání po časech vlastního mládí lze psát s lehkostí - bez hořkosti, sebelítosti, obviňování.
Vše mistrně zabalil do v podstatě velmi jednoduchého příběhu, který nám pozvolna citlivě rozkrývá, a přesto zasáhne až do morku kostí..
Určitě doporučuju k přečtení.
---
„Moudrost je především zkušenost. Promyšlená zkušenost, samozřejmě. Kdyby nebyla promyšlená, všechny kopance života by neměly žádný smysl.
Když jsem to řekl nahlas, Innokentij namítnul, že k pochopení se dá dojít i bez kopanců.(...)
Innokentij říkal, že jeho neformovalo bití v lágru, ale úplně jiné věci. Například vrzání kobylek na Siverské. Vůně samovaru, ve kterém právě začala vařit voda.“
---
„V televizi mě nejprve líčili – napudrovali mi obličej, na vlasy mi rozprášili lak z kovové nádobky. Za mě tomu říkali rozprašovač a dnes je to sprej. Sprej je samozřejmě kratší. V angličtině je mnoho takových slovíček – malých a zvučných jako pingpongový míček a veskrze úsporných a pohodlných. Jenže dřív se na řeči tolik nešetřilo.“
---
„Pro bych tam měl vstupovat?“
„Dělat revoluci. Revoluce jsou podle Marxe lokomotovami dějin.“
Seva je teď podle všeho marxista.
„A co když se lokomotiva nevydá tím správným směrem?“ ptám se. „Vždyť ji neřídíš ty.“
Seva takovou možnost nepřipouští (...) „Strana,“ říká, „to je síla. Víš, kolik nás je! Nemohou se mýlit všichni!“
Tak za prvé, mohou.
Za druhé, dost na tom, když se zmýlí strojvůdce.

sadlo
03.11.2018

Autor mne opět nezklamal. Kniha, kterou je dobré mít doma. Budete se k ní vracet.

medlovice
20.10.2018

Byli jste mými společníky po několik týdnů Platošo ,Anastázie a doktore, vychutnávala jsem si čtení, ty vzpomínky , které tak postupně přicházely, objevovaly se a vytrácely. Všechny postavy, lidé a lidičky , kteří prošli životem jednoho tajemného muže, jeho lásky i nepřátelé. Tak nějak mi v průběhu čtení styl připomínal knihu Růže pro Algernon. A nemohu opomenout můj milovaný polský film Sexmise. Innokentij se rychle přizpůsobil dnešní době ale ten otevřený konec mě opravdu , opravdu zanechal s pusou otevřenou, duší neuspokojenou a chutí začíst znovu. CO se sakra stane dál ?

knih.sasa
07.08.2018

Jak se na správnou ruskou literaturu sluší, děj nikam nespěchá, hlavní hrdina Platoša si libuje v proslovech a myšlenkách.Po dlouhé době opravdu výborný překlad. Několik krásných filozofických myšlenek a ponouknutí k zamyšlení. Obálku jsem pochopila tak v půlce knihy (ano, trvalo mi to déle, díky nepozornosti) a řekla bych, že je dokonalá.Před pochopením mě nijak výrazně neuchvátila. Vývoj života hlavního hrdiny trochu přitažen za vlasy, když nakonec zplodí dítě s vnučkou své milé, ale budiž. Chvilkami ukecané, nechyběla vražda, pomsta a doživotní následky. Více se mi líbily vstupy do Platošovy minulosti. Přítomnost společnosti krásně vykreslena s celým jejím mamonem stylem promluv Platošy: " A kam zmizely..." "Dnes se již nenosí dělat a to a to." Četla jsem to celé docela dlouho, ale ano, stálo to za to. Pokud chcete letní oddechovku nebo knihu, kde se dobře otáčí stránky, vyberte si jinou a pro tuhle nechte uzrát čas.

aleska
01.07.2018

Rusky drásavý příběh poskládaný ze střípků vzpomínek v deníkových záznamech nás sice provede 20. stoletím, ale daleko více nás jako letce povznese nad historii jednoho století, abychom si ujasnili, co překonává a přerůstá suchá data významných událostí, kde je naděje, spravedlnost, jak je to se zlem, se smrtí, se zločinem a trestem.

Viky007
22.06.2018

Nedalo se to. Došla jsem do půlky a dál to prostě nešlo. Nudnější knihu jsem snad nečetla. Začátek celkem ušel, ale pak se z toho stala pitva vzpomínek. Hlavní hrdina popisoval snad každé prdnutí, které se mu stalo. Některé události byly zajímavé, ale skoro pořád se zastavoval u nepodstatných blbostí, až mě to začalo vytáčet. Prostě se to táhlo jak žvýkačka. Možná knihu někdy dočtu, ale momentálně u ní nehodlám ztrácet čas.


Štítky

gulagy Rusko cestování časem

Autor a jeho další knihy

Jevgenij Vodolazkin

Jevgenij Vodolazkin
ruská, 1964

Podobné knihy

Kniha Letec je:

v Přečtených20x
v Čtenářské výzvě2x
v Doporučených2x
v Knihotéce11x
v Chystám se číst43x
v Chci si koupit11x
v dalších seznamech1x