Medovnice komentáře u knih
Do poloviny fakt dobrý. Obě dvě časové linky. Ale pak se to zvrhne. Vysvětlení je hloupé a naivní, finále k smíchu. Mrzí mě čas, který jsem nad tím strávila. Měla jsem si radši prohlédnout Rimmerovu sbírku telegrafních sloupů.
Hodně napínavé, žádné hluché místo. Spokojenost. Snad jen konec příliš rychlý. Napjatě vyhlížím další díl.
Zklamání. Nepříliš povedený psychothriller, postavy šablonovité. Rozuzlení bez překvapení a trochu zjednodušené, prostě se to někomu muselo přišít. Pokus o napětí autorce nevyšel, kniha nudí a nepovedený konec to jen potvrzuje. A to přitom anotace vypadala tak slibně...
Nechápu, jak může někdo z tak zajímavého námětu (zmizelé město) vytěžit tak nudný a nezáživný román. Napětí na úrovni dětského bububu a spád žádný. Anotace je slibná, ale kniha spíš k smíchu.
Místy trochu rozvleklé, kdyby to mělo svižnější tempo a o sto stran méně, bylo by to parádní. Ale jinak příjemné oddechové počtení.
Hodně napínavé. Sympatičtí vyšetřovatelé. Jen ten konec trochu překombinovaný a málo uvěřitelný. Ale jako oddechovka funguje výborně.
Nedočteno. Pomalý rozjezd, některé věci se stále opakovaly, k tomu mizerný překlad a souvětí, která neměla hlavu ani patu, a navíc byla plná gramatických chyb. Pořád jsem čekala, kdy přijde zvrat a ono stále nic, tak mi nakonec došla trpělivost.
Napínavé až do konce. Sice jsem asi v půlce odhadla, jak to vlastně je, ale kniha je psaná tak svižně a zajímavě, že jsem si ji vychtunala i tak. Určitě doporučuji.
Začátek dobrý, ale pak se to natahuje až to trochu zavání nudou. Konec předvídatelný, žádný překvapivý zvrat se nekonal. Mohlo to být o 100 stran kratší.
Čtivé. Jenom trochu odbytý závěr a pár nelogičností, které se autorka nepokusila vysvětlit. Ale jinak příjemná oddechovka.
Malin mám ráda. I Kallentoftův zamyšlený, meditativní styl, který je v kombinaci s detektivním žánrem neobvyklý a moc pěkně mu funguje.
Ale je trochu nadbytečné psát, kdo a kdy a jak je zrovna na WC. Taky víme, že je Malin alkoholička a že má recidivy. Ale ten sex? Všude a s každým? Proč? A závratně bohatá Tove? Dost nevěrohodné. Kallentoft už nemá postavy čím ozvláštnit. Možná ho samotného nudí.
Není čas skončit?
Ten konec to zabil. Zhltla jsem to najednou, nemohla jsem se odtrhnout - a pak přišel nepovedený konec. Posledních cca 40 stran zoufalství, kdy si zřejmě autor rval vlasy, chtěl už odjet na dovolenou a na telefonu mu visel nakladatel a nutil ho knihu dokončit.
A tak ji Ulf Kvensler dokončil, zaklapl počítač a už nikdy se k textu nevrátil. Udělám to stejně. Promarněný čas už mi nikdo nevrátí.
Bývalá středoškolská učitelka, shodou náhod (snad) schopná vyšetřovatelka, suchopárně a zcela v duchu úmorně nudné středoškolské přednášky popisuje svůj život ve službách policie. Případy zajímavé, ale styl to úplně zabil, strašná nuda. Škoda, no.
Text je možná zajímavý, ale je tak pitomě členěný, že se pro mě kniha stala nečitelnou. Škoda.
Víc než tři nedám. Příjemná oddechovka, maličko duchařiny, která se v závěru trochu zvrhne v romantiku. Nic proti, ale chtěla jsem se trochu víc bát :)
Mě to fakt nudilo. Ani v polovině se nic nestalo a napětí žádné. No jo, stane se.
Velké zklamání. Prvních 50 stran ušlo, ale pak jen protahovaná a hodně naivní nuda. Ztráta času.
Nuda. Postavy vedou dlouhé monology a představeny jsou do detailu prakticky všichni, ať už mají či nemají pro vyšetřování význam. Po stovce stran mi došly síly, když jsem si uvědomila, že mě ještě 400 dalších nudných žvástů čeká. Možná jsem to vzdala předčasně, protože kniha má na DK dobré hodnocení, ale fakt to byla nuda nuda nuda.