Než bude pozdě

30. března

(+ SPOILER) Thrillery čtu poměrně často a ráda, takže už znám určité zákonitosti stavby a struktury děje, vím, že to co se dlouho jeví jako jasný fakt, se na konci úplně obrátí apod. I tady bylo v závěru několik překvapivých odhalení, některá se dala tušit, jiná byla celkem překvapující. Celkově však na mě kniha působila hodně nevyrovnaným dojmem. Místy byl děj opravdu zajímavý a čtivý, jindy to bylo takové nanicovaté a vytrácelo se napětí, které u thrilleru očekávám se stupňující se tendencí nepřetržitě od začátku až do konce.

Za přečtení stojí, i když si myslím, že dlouho v paměti nezůstane. Vidím to tak na 3,5 *.

3 26. března

Už jste při psaní ve Wordu použili „odrážky a číslování“ ? A nepřehnali jste to někdy? Tak autorka jo.

Otvíráte knížku. Začínáte natěšeně číst.

Úvodní stránka příběhu nese označení „První část“ (Aha, říkáte si, tak knížka bude mít minimálně dvě části, možná i víc, dobře.)

Na druhé stránce knížky stojí: "1, nyní" (Aha, takže jednotlivé kapitoly, v každé části, budou nejspíš rozděleny na různé časové roviny. Dobře.)

Následující kapitola nese označení: "2, Karen, 25.října" (Aha, takže časové roviny budeme navíc sledovat z pohledu různých osob, a to ještě s dodatkem, který den v měsíci k události došlo. Tak to už ať se jde autor vycpat! )

Neblahé tušení se potvrzuje u kapitoly 3, označené prostým: Bea.
Pak Karen. Pak nějaká Eleanor.

Ovšem labužnický zlom nastává u kapitoly 8. Bez jakéhokoliv dalšího jména, času, vodítka. Vypráví jí někdo, ale nevíme kdo. Někdy, ale nevíme kdy. Vzpomíná na něco, co nám zatím nemá být příliš jasné…

Jakože cože????

Je to nepřehledné, rozvláčné, utahané a nepravděpodobné. Je to plné náznaků, které čtenář nemá šanci pochopit, asi jako když rozmotáváte červené klubko a z něj najednou čouhá modrá niť, jež pokračuje nádechem do zelena. Prostě divné. Kostrbaté rozhovory, i celé scény. Pro představu ukázka:

(...začátek citací)

Kdybych si bývala raději připravila dopisy ještě předtím, než jsem toho dne vstoupila na poštu, kdybych si bývala vzpomněla a vzala si balík obálek ze své zásuvky v kuchyni, místo abych musela jít a ukrást několik z hromádky ve skladu kancelářských potřeb v práci, kdyby se rodinka krys zrovna ten týden nerozhodla prokousat se elektrickým vedením na místní pobočce pošty a nedonutila mě tak vyrazit až do centra, mohly se životy čtyř žen ubírat úplně jiným směrem.
...
Byla sobota večer a Bea trčela doma. „Beatricie Barkerová, koukej se sebrat,“ mumlala si pro sebe, a když přihlouplá slečna a muž s extrémně vyběleným úsměvem zjistili, že nakonec přece jen hledali jeden druhého, rychle z té sentimentální slátaniny, na kterou se dívala, přepnula na jiný kanál.
(...konec citací)

Zvláštní, že se některé pasáže četly hodně dobře, vlastně jen díky tomu se mi podařilo knížku přelouskat více jak za půlku. Pak mi došlo, že se ke čtení přemlouvám, asi jako, když mi na střední hořel termín odevzdání úkolu na nudné téma. Proč si to dělám?
Tak jsem nalistovala závěrečné kapitoly (už se u toho přestávám stydět), jenže se z nich vyklubal tak neskutečně zamotaná, zbytečná a překombinovaná blbina, že jsem jí ani neměla chuť přijít na kloub. Dvě hvězdy za pár zajímavých odstavců. Nedoporučuju.

4 25. března

Kniha nebyla špatná, ale už jsem asi těchto témat přesycená, takže přečteno, ohodnoceno (slabší 4*) a odloženo. Psychiatrička Karen a její nejlepší kamarádky Bea a Eleanor byly v této knize opravdu dobře "komplikované" postavy. Jedna s neurotickým vedením domácnosti, dětmi a manželem Adamem; druhá se ženatým přítelem Michaelem a nočním životem; třetí s psychickými problémy z minulosti. Do toho mladá dívka Jessica Hamiltonová, která přijde na sezení ke Karen s úpornými bolestmi hlavy. S jejím vstupem na scénu se život všech tří přítelkyň změní. "Tenkrát jsem to nevěděla, ale to ona přišla, aby spravila ten můj život".

1 17. března

Mě to fakt nudilo. Ani v polovině se nic nestalo a napětí žádné. No jo, stane se.

Překlad je opravdu strašný, nedočetla jsem.