martini.ce komentáře u knih
Bergman s kolegyní Sedlákovou mě baví. Prima tip na podzimní večery.
Knížka se četla dobře, žádné velké drama nebo překvapení. Anička byla sympatická postava a tak jsem s ní vydržela až do konce knihy. Ale jinak na mě až moc červená knihovna.
Anotace knihy je úplně mimo. Nejsou to mimořádné postřehy, ani dobrodružství, ani hlučné příběhy řezníků nebo výchovné rady. To musel psát někdo, kdo knihu nečetl.
Je to popis jednoho roku, který v Římě stráví americký spisovatel, s ženou a malými dvojčaty. Jsou to obyčejné dny, pokouší se psát, nerozumí italsky a je fascinován Římem a tím, co vidí kolem sebe. Vnímá to s pokorou, s obdivem, ale nikdy se mu nepodaří přejít "hranici" k Italům a úplně si s nimi rozumět.
Řím mám ráda a právě ten obyčejný život se mi líbil, popis vůní, jídel, ale i památek a historie. Není to encyklopedie, ani cestopis, spíše deník, který si autor píše. A bavilo mě vyprávění o dětech, s láskou a laskavostí. Přenesla jsem se v myšlenkách do Itálie, a za to děkuji.
Hodně mě bavila, bylo to příjemné čtení. Normální lidi, s lepšími i horšími vlastnostmi a příběhem, propojení na jednom místě. Četla jsem od začátku do konce a jsem ráda, že jsem žádný příběh nevynechala.
Nemám slov. Smršť emocí. Silná kniha. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.
Pohled na menší i větší politické a společenské události očima Michaela Žantovského mě moc bavil. Psáno s vtipem, nadhledem. Občas jsem přemýšlela, co z toho je pravda a co nadsázka. A vlastně na tom úplně nezáleží :-)
Detektivky Michaely Klevisové mě baví. A Josef Bergman taky.
Povedená knížka. V knihovně jsem si ji vybrala podle obálky a toho, že je od nás, z Beskyd. A byla jsem spokojená. Líbila se mi hned od začátku, popis z pohledu malého kluka byl super. A ostravská mordparta taky, bavili mě asi všichni kolegové. Zápletka, motiv a časová posloupnost na některých místech skřípala, ale stejně jsem byla napjatá, jak to dopadne.
Čteno s 10letým synem. Na začátku radost, že jsme se s Rikitanem a hochy nemuseli rozloučit a znovu můžeme být u jejich dobrodružství. Pak napětí, jak a jestli se jim nepřihodí ve zlé době něco zlého. A na závěr trochu lítost, že konec je - z dětského pohledu - neuzavřený.
Četla jsem detektivky od různých autorů, ale Harry Hole je jen jeden. Zápletka zamotaná, ale hlavně je to pro mě od první stránky setkání se starým známým. Harry a jeho kolegové, kamarádi, město nebo oblíbená hudba. Na mě to pořád funguje.
Nějak nevím. Na začátku mě to oslovilo a bavilo. Zajímavý příběh, postavy, hezky rozehrané. Ale jak šly stránky dále, přestávala jsem postavám rozumět, chovaly se nelogicky. A občas momenty, kdy jsem si říkala, jestli to autorka myslí vážně?! Do konce jsem to už jenom dolistovala, abych věděla, jak to dopadlo. A zůstalo ve mně... nic.
Nelíbil se mi překlad, z některých slov nebo obratů mě bolely oči.
Až mě překvapilo, jak se mi povídky líbily Za mě povedený výběr.
Už před nějakou dobou jsem slyšela v rádiu rozhovor s autorem, kde jsem se o knize poprvé dozvěděla. A pak už byla na seznamu "k přečtení" a čekala jsem, kdy se naše cesty potkají. Konečně :-)
O meziválečné době jsem četla už různé knihy, ale tato byla pro mě výjimečná svým regionálním umístěním. Sudety, Krušné hory, vesničky uprostřed krásné přírody, to dávalo osudům lidí ještě další rozměr. Kronika několika rodin, příběhy obyčejných lidí v klidné i bouřlivé době. František a Florián pro mě jsou jedni z nejkrásnějších lidí, se kterými jsem se kdy na stránkách knihy setkala. Silní, laskaví, milující a stateční. A za toto setkání upřímně děkuju.
Poslední díl mě bavil nejméně. Hlavní hrdinky jsou dospělé a stárnou, děti odchází, Lenu jako spisovatelka je pořád někde na cestách. A vztah s Lilou se mění, vyvíjí, občas mu nerozumím, někdy fandím více jedné a pak druhé. Do toho Itálie, Neapol a příběhy dávných kamarádů.
První díl mě chytil za srdce, pohled malých holčiček mi přišel geniálně napsaný. A od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Teď už jsem se těšila na konec a přiznávám, že jsem ho čekala jiný. Že tam bude nějaká pecka, která vysvětlí, doplní nebo úplně obrátí některé dřívější události. Tak jsem byla mírně zklamaná. Ale opravdu jen mírně.
Byl to výjimečný příběh a geniální přítelkyně se na pár týdnů staly součástí mého života.
Myslela jsem, že jsem ji už četla a tak Četba na pokračování bude jen opakování. Ale nevybavila jsem si z ní vůbec nic. Jen jsem zjistila, že mi asi audiokniha nevyhovuje. Poslechla jsem ji během týdne, při každé volné chvilce, ale nenadchlo mě to. Spousta postav, které přicházely a odcházely, mi splývaly a nikdo (ani žádná ze tří hlavních ženských postav) mi k srdci nepřirostl.
V některých částech se snižuje intenzita vztahu obou přítelkyň, ale o to více má prostor zachycení společenského a politického vývoje i ostatních postav. Solarova famílie mě baví, člověk neví, co od nich čekat. Vývoj u Eleny by mohl patřit do červené knihovny, ale je popsán tak realisticky a přesně, že je uvěřitelný. Dočteno a musím hned navázat dalším dílem, tady se přestávky nedělají :-)
Kniha, od které se těžko odchází. První díl se mi možná o půl hvězdičky líbil více, protože byl prostě první a kniha mě úplně vtáhla. Ale zase je v tomto díle pestřejší vztah a jeho vývoj mezi Lenu a Lilou.
Za mě výborná kniha. Realistická, silná, místy drsná, o přátelství a o tom, jak nás ovlivňuje prostředí, rodina, čtvrť... Vím, že existuje seriál (neviděla jsem), ale některé scény si umím představit s hudbou Ennia Morriconeho.
Byla to silná kniha. Místy temná, zahalená v mlze, ale s pokračujícím dějem se mlha začínala rozpouštět. Lence jsem její pocity věřila, uměla jsem si často představit, co prožívá. A fandila jsem jí. Přečteno za den a půl, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.