Marmarek komentáře u knih

(SPOILER) Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D

23.05.2021

(SPOILER) Ač je vidět, že autorka je začínající, styl slibuje mnohé naděje do budoucna. Spousta věcí mě chytla svým jazykem, tématem i nejasnými konci. Takovýto dojem ve mně nechaly povídky Beze snů, Velký třesk, Spoušť, V pokoji a Hlas, povídka Něco se pokazilo je pěkná jednohubka, Pořádek je poněkud do krajnosti dohnaný, ale stylem to vynahrazuje, podobně jako Plech. Povídka Pevnost mě bavila skvělým popisem banality a věcí, které si pamatuju z vlastního dětství, ať už materiální, nebo pocitové - přišlo mi, jako bych to napsal já sám. Jediná povídka, která mi přišla slabší, byl Nástroj. Nebo to možná bylo jen náladou při čtení, nevím. Každopádně dvojznačné názvy povídek se mi moc líbily. Jsem zvědavý, s čím autorka přijde příště. Trošku hendikep: kniha nemá obsah

1 15.05.2021

(SPOILER) Mám smíšené pocity. V poslední době jsem přečetl pár knih začínajících autorů a tahle je mnohem lepší. Talent. Je fakt, že je tu příliš mnoho témat, která spolu nedrží úplně konzistentně (ačkoli mnohá z nich jsou neotřelá a dobře uchopená - pro mě určitě nejlepší: podivínská vzpoura proti systému, Mongolové a palčivé problémy Jeremiáše a Báry), a že hlavní hrdina je až protivný tím, jak všechno svádí (nejen u sebe) na rodiče a hladiny různých hormonů, ale je to celkem dobře vyrovnáno určitou groteskností, ironií a právě ich-formou (tj. nemyslí si to autor, ale postava... doufám). Místy jazyk dost balancuje na hraně (doslovné líčení sexuálních scén). Něco je schematické přespříliš (otcové), něco neuvěřitelné atp. Vzhledem k názvu a ústřednímu tématu by mě také zajímalo, co je ten lístek z pekla - dát od palčivých témat ruce pryč, zdrhnout s rodinou na venkov a zbytek života už se v ničem neangažovat a jen držet hubu a krok? Tohle vyznělo poněkud nedotaženě... Kapitoly označené písmeny (narážka na řazení kostek autistickým Patrikem) také nedojdou ani do poloviny abecedy, jako kdyby autorovi došel dech. Nebo chystal druhý díl (nevím ale, zda by mě ještě zajímal). Určitě ale stojí za pozornost. I za přečtení.

28.04.2021

(SPOILER) Rozhodně lepší než Malá noční žranice, byť stylově podobné. Nečekaný závěr, kdy se ukázalo, že charakter je vážně charakter :) Líbilo se mi, jak vyřešil svou minulost i současnost jedním tahem, vlastně za cenu osobního "štěstí" s paní Alžbětou, za cenu svého psa a hezky v kontrastu k Mikuleho strachu z vězení.

23.04.2021

(SPOILER) Čekal jsem trochu zajímavější rozuzlení, i když asi chápu, v čem měla spočívat pointa. :) Otec a syn celkem uvěřitelné postavy, manžel mi přišel už trochu moc jako karikatura, která snad ani nemůže existovat. Líbilo se mi hlavně, že Sylvie nebyla vypravěčkou, postupně z toho vykrystalizovala jako ta nejnormálnější, byť její proměna v sebejistou emancipovanou ženu mi přišla poněkud náhlá a nepříliš motivovaná.

1 19.04.2021

(SPOILER) Skvěle vtáhnulo, skvěle zachycena psychika dvacátníků, se všemi plusy i minusy, skvělé obhájení anarchismu, dekadence i víry v boha, jen přerod v poslední třetině knihy a a závěru byl pro mě možná trochu moc neuvěřitelný. Trochu mě zarazila změna perspektivy, Pavla píše nejdřív v ich-formě, pak vystupuje jako postava nakonec zmizí. Co se domem nakonec stalo, není jasné. Skvělá atmosféra devadesátek, trochu jako Jízda nebo Samotáři :D Místy ovšem trochu doslovné nebo se opakující. Velkou roli pro mě sehrálo, že pasáž s Velikonocemi byla čtena o Velikonocích :)

12.04.2021

(SPOILER) Jazyk místy k nepřežití, jako když se celkem nadaný žák snaží psát originální slohovou práci - u dvojstránky, kdy je popisováno čištění zubů, nebo květnatého přirovnávání chodců na přechodu k vojskům dobývajícím území (zatímco odhozený deštník umírá jako raněný pták) mi kniha skoro vypadávala z ruky. Nuda. Všechny sledované postavy ploché, potvrzující nejzákladnější stereotyp, jak si autor slohovky představuje otce od rodiny nebo stárnoucího muže. Nuda. Debaty o bohu banální, mírně propagační, ale nepřesvědčivě, spíše utvrzují v ateismu. Filozofie spočívající v řetězení šesti řečnických otázek v každém čtvrtém odstavci... a to proto, že postavě padly oči na její staré kalhoty nebo proto, že na stropě je prasklina... Nuda. Lokality stejně plytké jako postavy (často bezejmenné): město + jeskyně + les + jezero... rekvizity do slohovky, všechno najednou, včetně vysokých velehor. Občas hezký obrat, možná hezká symbolika pokojů (single v jedničce, pár ve dvojce, rodiče s dětmi ve čtyřce... a možná dva staříci a bůh ve trojce, jestli to tak bylo myšleno? Nebo vdovec s dvěma dětmi, ale nepřítomnými?). Hezký zvrat, ovšem padesát stránek před koncem, kdy už se dočkáme jen líčení nejbanálnějšího možného seznámení v klišé kulisách, a pak už nic. Známý pana Popela byl taky veskrze obyčejný nýmand, ale k románu o zcela obyčejném životě je potřeba dozrát spoustou pokusů a omylů.

1 29.03.2021

(SPOILER) Hříčka, od které je potřeba čekat jen hříčku. Kdosi přirovnal k příspěvkům na Twitteru. Vypadalo by asi zajímavě jako divadelní hra. Nejzajímavější část: cyklistův monolog. Protože mám Rudiše celkem načteného, nejvíc mě mrzelo, jak recykluje sám sebe: úvaha o množství orgasmů se už vyskytla v jedné poněkud rychlokvašné povídce. A byla tam ještě jedna taková věc, buď to s těmi vypitými pivy, nebo urna darovaná k výročí, teď si nejsem jistý. Povídky jsou většinou roztroušené po sbornících, ale i tak...

1 21.03.2021

Krásně napsáno, příběh ne zcela obvyklý, spousta náznaků, které si čtenář musí domyslet.

21.03.2021

Jedna z nejlepších knih za hodně dlouhou dobu.

21.03.2021

(SPOILER) Vztahová kniha, něco je originální a neotřelé, něco víceméně stereotypní. Jak už zde zaznělo, nadpřirozeno je tam trochu navíc, díky němu je možná i interpretace, že všechny lidské osudy ze zákulisí ovládá ten plyšový medvěd...

21.03.2021

(SPOILER) Velmi zvláštní poetické obrazy. Asi to potřebuji ještě zpracovat. Co bych zdůraznil (a v jiných komentářích zatím myslím nezaznělo) je všudypřítomné téma smrti - včetně zatvrzelosti proti početí. Místy mi vypravěčka připomínala až personifikovanou smrt (scéna s umírajícím Romem, závěrečná scéna, zpřítomnňování mrtvých, neustálá konzumace jídla). Za druhé: barvy: u spousty postav hraje roli, jak s nimi zacházejí, kolik jich dokážou vnímat atd. Pro vyznění knihy velmi důležité - velmi mě např. zaujaly čtyři stránky, kde jsou jen seznamy názvů malířských barev v angličtině a němčině. Doporučuji pečlivě přečíst a vychutnávat :) A třetí věc: Nejsem si jistý, jak přesně uchopit první kapitolu. Jako protiklad? Život ženy na přelomu 19. a 20. století, plochý a krátký, ovládaný jinými / zbytek knihy, život rozprostřený do palety chutí, možností, zážitků, vzpomínek a pocitů..., život ženy, která má umělecké cítění, ale nemá a nechce děti ani žádné pevné závazky a která nemusí pracovat a mít strach o základní životní potřeby...

10 20.03.2021

Několikrát dokola totéž, přitom Jirásková to umí lépe (Kanička pošmodrchaná). Tomuto stylu ale jako kdyby delší útvary nesvědčily. Sny přesycené, vedlejší postavy příliš jednorázové modely, jejichž řeč šustí papírem (Jesmína, Tlemil, Třešnička,...).

1 15.03.2021

Přišlo mi to i lepší než Zbláznila ses? Kondenzované střípky, zajímavé i jazykově, které jsou údernější, než zmiňovaný román, který opakuje desetkrát totéž dokola a na jazykový experiment rezignoval. Nejlepší povídky: Kéž by nás měl někdo rád, Nic si nevyčítej, Ví, kolik to stojí, Po tom VŠEM, Šťastný a veselý, Vzpomínka na společný zítřky, Utři si nudli.

15.03.2021

(SPOILER) Jestli vydáno ve 23 letech, tak asi dobro, ale jinak takové lepší slohovky: zejména místy přílišná doslovnost toho, co by si měl čtenář domyslet (Mámení prvního valčíku, Hic sunt leones). Jeden nápad ještě povídku neudělá (Král..., Alice, Řezbář), často jsou poněkud schématické a plytké, i když je vidět potenciál do budoucna. Pokud autor dál tvoří pohádky, mohlo by mu to jít lépe. Stylizace do různých vypravěčů často nezvládnuta - např. dítě bývá velmi těžké, tady to vyšlo tak nějak napůl, ale např. vypravěčka v Jak daleko je Buenos Aires je zvládnuta lépe. Nejlepší povídky (pro mě): Panství odložených rukavic (i když schematické je taky), Přinesla mě bouřka, Saranče a Jak daleko je Buenos Aires. Nejhorší povídky (od té nejhorší): Zdálo se mu..., Alice, Černej chleba (pointa je jasná skoro hned), Řezbář.

1 13.03.2021

Podle mě ne zcela doceněné. Ano, je to asi hlavně hříčka, ale podprahově se zde opět rozehrávají dost silná témata.

3 11.03.2021

(SPOILER) Výborná záležitost. Hodně by mě zajímalo, jak by to pokračovalo, zejména, co by Erika řekla Simonovi a Prokopovi. Krásné propojování pomocí motivů. Další lokalita v Praze, kterou jsem neznal, ani její historii. Vystiženo vykrádání minulosti oproti nutnosti skutečných vzpomínek. A především žena, které bylo strašně ublíženo, opuštěná, odtržená od svého dítěte. její zoufalství bylo téměř hmatatelné.

3 10.03.2021

Moc pěkná záležitost, která mě příjemně překvapila. Výstižná zkratka. Trochu jsem se bál, že z pohledu psa bude všechno, ale byl to jen velmi výstižný rámec, což bylo velmi funkční.

10.03.2021

Ani anotace neprozrazuje nic o tom, že kniha je částečně sci-fi. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo, zatím jsem se sci.fi knihám Petry Hůlové chtěl vyhnout. Kluk na odstřel, ovšem všichni ostatní taky. A vůbec celkové nastavení společnosti. Jak zmiňují jiní, doufám že spojení "v krku mám bulení" už nikdy v životě neuvidím nikde napsané. Spíš jsem tedy nechápal, proč je na obálce komiks z doby normalizace...

2 10.03.2021

Moc je pěkná záležitost o konzervativním jižanském maloměstě okolo druhé světové války. Jestli to Toole napsal v 16 letech, byl frajer.

3 09.01.2021