Marmarek
komentáře u knih
Neříkej to mámě
Svatava Antošová
Nemám rád příliš jednoduchou psychoanalýzu, ale tohle mě šokovalo to je dobře :)
Rozum
Rudolf Sloboda
Díky románům Terezy Boučkové, díky kterým jsem se o tomto autorovi dozvěděl :)
Bruno v hlavě
Xindl X (p)
(SPOILER) Něco super (vypravěč a věci kolem toho, prase a tahání peněz z lidí), něco celkem klišé (Novela, malování obrazu, vztah Monika-Petr). Doporučuji, ale asi se k ní už nevrátíte :)
Žít jako single
* antologie
(SPOILER) Slabší. Jak se dá čekat, single život hodnocen skoro automaticky negativně. Nejhorší a nejschematičtější asi povídka s chatem a ta poslední, z nepříliš vzdálené budoucnosti, ale je vidět, že hodně společných prvků mají i první dvě. Soukupová ale jinak tradičně dobrá, Hakl stejný jako vždycky, ale toho mám taky rád. Přijde mi ale, že na souborech tohoto typu je vidět, že jsou psány na objednávku a podle toho to vypadá, všechno jsou to pak nemastné neslané rychlokvašky.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetl knihu o 300 stránkách za jedno odpoledne. Velmi chytlavé, stejně jako Houbařka a Anežka. Stejně jako u Anežky se mi líbilo, že skutečné příčiny vlastně rozklíčovat nejdou, rekonstrukce je spíš obsese a vše je jen ve slovech postav, které mají na věci různý názor. Rovněž se mi líbí, že Hanišová se dotýká provokativních témat (a že to dnes ještě jde), i když ne vždy to dělá úplně dokonalým stylem, některé motivy jsou trochu přehnaně kýčovité. Ale jestli bude psát dál, může ten styl ještě vypilovat a já se na cokoli dalšího budu těšit.
Paranoidní pijavice
Jana Jirásková
(SPOILER) Zhruba stejné jako Kanička. TJ. ten styl se mi líbí, někdy je to opravdu výstižná zkratka, ale něco trochu přechází v kýč a sentimentalitu, takže anotace, že Jirásková je novodobý underground, mi moc nesedí. Občas jsem se smál nahlas, občas jsem si řekl "to je zajímavý nápad", na rozdíl od Kaničky je ale povídek trochu moc a už se příliš variují. Ta poslední to ale pěkně shrne.
Vzpomínky, co neuletí
Hana Andronikova
Krásná věc, kreslil jsem si rodinné vztahy na papír a je to téměř detektivní práce :D
Anežka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Téma zpracováno syrově, řekl bych, že na českou společnost i dost odvážně (kvůli tomu asi ta hvězda navíc). Smutná byla především hierarchizovaná společnost, která stále přitvrzuje, a to od nejútlejšího věku. Kontrast snu a reality uchopen dobře, upínání na sen se vrací i v závěru. Julii jsem celkem rozuměl (ač jsem s ní nesympatizoval), ačkoli "stala jsem se vlastní matkou, ač jsem chtěla být jiná než ona" je už trochu literární klišé. Motiv kohouta se zajímavě vrací, až jsem si říkal, jestli to nemá být i nějaká distance od Boučkové (která je v textu zmíněna). Zde: problematické dítě z Agnes vyroste spíše kvůli předsudkům, přísné Julii a - možná - i kvůli těm zážitkům v prenatálním stádiu, které "nejsou dostatečně prozkoumané". Mně ovšem nepřišlo, že by kniha Boučkové vyznívala nějak diametrálně jinak, tak nevím. Houbařka se mi asi líbila o trochu víc. Možná proto, že vyznívala alespoň trochu pozitivně :)
Běsa
Dita Táborská
(SPOILER) Dobré číst po Malince. Možná to funguje i opačně, nevím. Hezky se doplňují bílá místa. Pěkný motiv s jednovaječnými dvojčaty, odbočky mi nevadily. Je dobře, že se dlouho nemlžilo kolem záměny sester, protože vnímavějšího čtenáře to napadne skoro hned. Malka sympatičtější než v předchozí knize. Nevím, jestli ta ukrajinská linka není moc schematická, moc se v tom nevyznám (podobný pocit jsem měl u Žváčka), asi by chtělo porovnat s knihami Hůlové. Stejně jako u Malinky strhávám hvězdu za nezvládnuté a spíš rušivé nadpřirozeno. Zde asi ještě rušivější. Halucinace (ne)věřících nebo kněz ex machina nevadí, vadí bůh, která přilétne do nemocnice, laškuje se smrtí a dvě postavy nezávisle na sobě to vidí, ačkoli byl příběh do té doby líčen realisticky.
Selský baroko
Jiří Hájíček
(SPOILER) Vím, že to nečtu ve správném pořadí. Ale mé konečné hodnocení: Rybí krev z toho teď vychází jako nejslabší, Dešťová hůl se mi pořád moc líbí, ale tohle mě zasáhlo opravdu výrazně. Asi tím depresivním, beznadějným koncem. Navíc to není tak ukecané jako ty další dvě knihy. Naopak oceňuji určitou fragmentárnost, náznaky problémů hlavního hrdiny a repetitivnost těchto problémů v historii a - stejně jako v Dešťové holi - uvěřitelný vhled do profese hlavního hrdiny.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
(SPOILER) Dávám o něco lepší hodnocení než Rybí krvi, protože mě to více vtáhlo, i když některé motivy se přímo opakují (namátkou: neplodnost, podivínský strýc, babička jdoucí kolem okna, když mladá dvojice prožívá první milostné dobrodružství). Téma pozemků a čachrů s nimi mě tentokrát více zasáhlo, možná i aktuálností nebo tím, jak ho postupně objevoval hlavní hrdina. I tím, jak je to nahlíženo zevnitř, z pohledu člověka, který si uvědomuje chaos všech těch lejster a zároveň se v nich alespoň trochu vyzná. Soupeřící klany na vesnici podle mě velmi funkčně propojila metafora indián-kovboj, která nebyla násilná, ale postupně vykrystalizovala. Celkově mi postavy přišly zajímavější a sympatičtější než v Rybí krvi. A díky této knize jsem se také dozvěděl o Vítu Fučíkovi :)
Rybí krev
Jiří Hájíček
(SPOILER) Hvězdička za téma zatopených vesnic, s nímž nešlo nic dělat ani po revoluci, hvězdička za celkem uvěřitelnou ich-formu, která nekoresponduje s autorem, a hvězdičku za některé motivy a obraty, které se mi líbily: doktorka Brejchová, bouračka, strejda Venca. Co se mi nelíbilo: linie Hana-Olina-Petr, která jako by vypadla z červené knihovničky a byla zde trochu navíc, některé příliš doslovné věty a kýčovité motivy (umírající Car).
Únava materiálu
Marek Šindelka
Velmi sugestivní. Zasáhlo mě to. Víc nedodávám, je třeba si přečíst.
Malinka
Dita Táborská
(SPOILER) Na prvotinu překvapivě dobré. Co hodnotím pozitivně: a) přesvědčivé podrobnosti z různým oblastí - kojeňák, natáčení filmu, zubařina, ministerstvo zahraničí b) otevřenost ohledně adopcí, těhotenství, mateřství... porod mě skutečně dojal, c) ač se zdá, že vše vyvrcholí nějakým nepravděpodobným happyendem, není tomu tak - konec mě nepříjemně zasáhl, ale to je lepší než happyend :) d) Vliv náhody a nepochopení. Postavy všechny nesympatické, tím autorka připomíná Hůlovou nebo Soukupovou, téma adopcí zase Boučkovou. Co hodnotím negativně: a) příliš doslovné popisy toho, co postavy cítí, ač je to jasné z jednání a promluv, občas poněkud strojené dialogy, kdy se nahlas říká i to, co by nikdo takto nahlas neřekl, b) pasáže z pohledu mimina a z pohledu Boha -resp. zachraňuje to druhá pasáž s Bohem, ale ne moc. Každopádně kniha stojí za přečtení a jsem zvědavý na další tvorbu autorky.
Lázně
Martin Reiner
Poetické - někdy až moc, nejsem si úplně jistý, jestli jsem vše pochopil správně. Ale mnohé obraty velmi pěkné, zajímavá lehká ironie, zřejmě postupný rozpad vnímání reality... těžké, možná se ke k tomu ještě jednou vrátím.
Žluté oči vedou domů
Markéta Pilátová
(SPOILER) Jsem nadšen, jako naposledy z Hagiboru a Snídaně se psem. Načítám teď velké množství novějších českých knih a o všech se rozhodně nedá říct, že by byly kvalitní. Tahle je. Působivá a zároveň úsporná. Má něco přes sto stran, ale musel jsem často přestávat, promýšlet, vracet se atd. Postavy ve zkratce načrtnuty velmi uvěřitelně, včetně vztahů, motivací, každá má vlastní pointu. Smysl mají jeřábi na obálce i neobvyklý název. Škoda, že knihu, kde hraje roli dopis, už přečtenou mám, tohle je ideální volba do výzvy :) Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že spiritismus a tím i zásvětí se ukázaly v závěru jako reálné, to v poněkud naivní podobě, ale asi to k tématu Jižní Ameriky opravdu patří.