Marmarek
komentáře u knih
Montaigne
Stefan Zweig
(SPOILER) Zajímalo by mě, jestli nebyl Montaigne nakonec inspirací pro Dona Quijota :D Jste deset let zavření s knihami v baráku a pak si vyjedete do světa... Některé věci jsem nevěděl, zdá se ale, že dohromady není moc co vyprávět. Zajímavé spíš jako Zweigova terapie před smrtí. Škoda, že chybějí některé ty citáty a rukopisné poznámky, i když by asi nebyl takový problém je doplnit (na druhou stranu, citace ve francouzštině a angličtině jsou možná zbytečně duplicitní). V anotaci na zadních deskách je také napsáno "v jedenácti kapitolách", i když je jich devět. Buď někdo neumí římské číslice, nebo mi něco uniká...
Strata
Terry Pratchett
(SPOILER) Platí to, co pro Temnou stranu: nedoceněná kniha. Úvahy o empatii a o tom "jak moc cizí některé věci mohou být", jsou zde geniální. Styčné body s Temnou stranou i se Zeměplochou jsou fajn, pád přes okraj se nám tu objevuje už potřetí (nebo poprvé :)). Kungové a Mixové by si zasloužili víc prostoru, i když takhle je to možná vlastně lepší. Zajímavé je i zvláštní, neateistické vyznění, když si vezmu, jak k podobným tématům přistupuje Pratchett jinde. Hadati o komentář pode mnou píše, že se příběh odehrává v budoucnosti. Vlastně ne... řekl bych, že je to tak trochu jako s Hvězdnými válkami... kdysi dávno. To se ovšem jen naznačí. Proč 4 hvězdy? Je to pro mě přeci jen trochu slabší než Temná strana, zejména mi z toho trochu okatě vyčnívá snaha natáhnou příběh tím, že je nutné putovat od okraje ke středu. Zde jsou asi některé nejnudnější pasáže.
Temná strana slunce
Terry Pratchett
Přečteno v prosinci potřetí a je to čím dál lepší. Úžasně nabité, obrovský a mnohotvárný vesmír jen naznačen na poměrně malém množství stránek. Pro mě stěžejní téma empatie, které Pratchett rozvinul také v zeměplošských knihách. Paralelně jsem znovu četl Buch a našla by se spousta společných prvků. Podle mě je tahle kniha spolu se Stratou nedoceněná. Divím se, že jí dosud nikdo nezfilmoval.
3 hry : generační ikony ve střední Evropě
Martina Pecková Černá
Líbila se mi zejména Kolečkova hra a nápad u hry třetí, která je ale možná příliš rozvolněná... i druhá hra podle mě ale stojí za přečtení )či za vidění). Zajímavé úvody k hrám.
Tři hry
Petr Kolečko
Něco se mi dost líbilo, obzvlášť nápad v druhé hře a některé pasáže v té první :)
Rána
Oksana Vasjakinova
Skvělá věc, pro mě velmi tíživá a depresivní. Někdy mě trochu štvalo přílišné psychoanalyzování, ale vzhledem ke zbytku jsem ochotný se s tím smířit a zapadá to do celkového kaleidoskopu. Musel jsem to číst po malých částech, abych to zvládal vstřebávat...
Řbitov zviřátek
Stephen King
(SPOILER) Klasický King, tak, jak ho mám rád. Mírně znepokojivé, celkem originální a morbidní. Zelda super, Victor taky. Fakt mě dostalo, že to neskončilo dobře. I když rodina zas tak sympatická nebyla, celkem jsem jim fandil... Mytologie řbitova by mohla být trochu více rozvinutá. Uprostřed se děj trochu rozplizne. Ale jinak spíš OK.
Černá křídla Cthulhu
* antologie
(SPOILER) Nepřijde mi to jako soubor dost dobrý na to, abych komentoval každou povídku na samostatných profilech, tak jen stručně:
PICKMANOVA MODELKA - pro mě nejvíc v Lovecraftově duchu, klidně bych to dovedl dál.
POUŠTNÍ SNY - pěkná jednohubka, ale krátká a jednoduchoučká
VYRÝVÁNÍ - nic moc
JAK DOSTAT CHAPADLÁKA - celkem originální, styl se mi líbil, vtipné. Ale není to horor
PAOPTIKUM DUCHŮ - celkem fajn, až na tu kritiku zdravotnictví
HOTEL BROADSWORD - začalo to velmi slibně, ale pak se postupné budování strachu velmi rychle překlopí do fantasmagorie a pak je konec
UCHVÁCENÍ - jednohubka, která není nic moc
DENKEROVA KNIHA - nic moc
OBYVATELÉ STRAŠIDLESA - tuctovější fan fantasy skoro jako podle počítačové hry, kde kdyby nebyl Pickmanův obraz, vůbec to s Lovecraftem nesouvisí. Konec odhadnutelný ihned.
KUPOLE - fajn jednohubka
ROTTERDAM - vlastně celkem zajímavé, ale zbytečně natahované. Možná to na něco konkrétnějšího odkazuje, nevím
PŘÍZRAK NAD PROVIDENCE - strašně dlouhé a nic z toho, hrdina furt chodí ulicemi a má hlad.
VYTÍ V TEMNOTÁCH - krátké, jednoduchoučké, nijak zvlášť zapamatovatelné
PRVADA O PICKMANOVI - to se mi líbilo. Odhalování hrůzné pravdy celkem v Lovecraftově stylu.
TUNELY - pěkná, atmosférická jednohubka
KORESPONDENCE - mě to nezaujalo
NÁSILÍ, DÍTĚ DŮVĚRY - pěkná jednohubka
NIŽŠÍ DÉMONI - zas to trochu působí jako podle počítačové hry. Dobré popisy i atmosféra, ale nijak extra výjimečné
ZÁHADNÁ ZÁLEŽITOST - to bylo docela fajn, i když nápad velmi prostý
ZÁMĚNA - skvělý kontrast všednosti a čehosi cizorodého
SUSIE - moc fajn jednohubka na závěr.
Další soubor si ale asi nechám ujít :)
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
(SPOILER) Musím říct, že už dlouho jsem si čtení nějaké knihy tak neužíval - po všech stránkách (dojímavé pasáže, vtipné pasáže, hledání informací,...). Pocta střední Evropě definované nostalgií po Rakousku-Uhersku, stejně jako řízky, pivem a gulášem. Pocta pábitelskému zahlcování. Pocta železnici, jak je u Rudiše zvykem. Podobný styl cestování podle starých průvodců mám také rád. Většinu zmiňovaných měst mám rád rovněž. Užvaněný dědek mi okamžitě přirostl k srdci, i když je zde více než jasná souvislost s podobnými postavami v Potichu a Grandhotelu. Už několikrát jsem zpětně nedokázal určit, zda něco, co jsem četl, byl Rudiš, nebo Hakl, a zde se nám může velmi vybavit O rodičích a dětech - procházka Prahou s otcem, který neustále cosi vykládá (včetně piva, vazby na Balkán, vzájemných antipatií a zajímavě převrácené situace, kdy vypravěči kamarád nevěří, že ten dědek je jeho otec; u Rudiše je situace opačná). V rámci Rudišova stylu nakonec fungují i některé kýčovitější motivy a pasáže, jen párkrát jsem si řekl, že je to už moc (dvě zimní mouchy např.) Celkově ale doporučuji. Ověřujte si informace, ty nejabsurdnější věci jsou vážně pravdivé :D Pod vlivem Národní třídy a Českého ráje, které se mi ostatně líbily také, jsem se trochu obával, že Rudiš bude sklouzávat stále více k jednoduchým útržkům, a komplexnost této knihy mě mile překvapila, i když útržkovitost je i zde.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
(SPOILER) Hodnotím jako trochu slabší, i když se mi kniha líbila. Od Soukupové bych ale právě už očekával trochu víc (nebo právě ne?). Přijde mi to jako vyvařování starých témat, včetně nezbytných motivů moře-pes-holčička si přijde tlustá-chlapeček je mírně autistický. Nevadí mi, že Soukupová nejde moc do hloubky, to k jejímu stylu prostě patří: všichni jsou povrchní, mluví tak i jednají. Předchozí knihy ale měly i něco zvláštního, např. deníkovou formu Marty nebo zhuštění do jednoho dne a zaměření na sesterské vztahy v Pod sněhem. Nemůžu si pomoct, tohle je nejmíň originální kniha, kterou jsem od ní četl.
Eseje
Michel Houellebecq
Bylo to zábavné, ale autor si místy protiřečí a strefuje se do některých jiných autorů a filozofů, aniž by řekl, co mu vlastně vadí. Dalo by se říct - typický nafoukaný francouzský intelektuál, nevidím tu nic extra zvláštního. Ale první esej se mi moc líbila a pasáž o sci-fi taky nebyla k zahození.
Lovci paprsků
František Běhounek
(SPOILER) Ano, je trochu trapné to zařadit jako "Kniha odehrávající se ve vesmíru" s použitím otřelého argumentu, že ve vesmíru je i Země. Ale zde haje velkou roli i výzkum kosmického záření :) Jinak kniha trochu propaguje socialismus a vyžívá se v krutosti na zvířatech podobně jako venreovky a další obdobná dobrodružná literatura, ale jinak je docela zajímavá a některé části byly opravdu napínavé.
Doktor Jesenius
Ľudo Zúbek
(SPOILER) I když je asi každému jasné, jak to dopadne, kniha dokáže i překvapit. Jak to u historických románů bývá, něco je uvedeno trochu moc programově, upozorňuje se na to a vysvětluje se to, ale to prostě k žánru patří. Mnohé souvislosti vysvětleny velmi dobře. Pro mě osobně např. to, že pitva byla pod širým nebem, trvala 4 dny a byla kolem ní spousta byrokracie :) Je též zajímavé sledovat, jak se psychologie postav liší v různých historických románech - nedávno jsem četl Tychona Brahe cesta k Bohu od Maxe Broda a Tycho i Kepler jsou tam diametrálně odlišní. Četl jsem jako letošní výzvu - kniha, která se odehrává v 16. století. Snad mi to projde, první čtvrtina knihy se odehrává v roce 1600, který ještě do zmíněného století patří :)
Milostný kruh
Eduard Bass (p)
První povídky se mi asi líbily více, takže to pro mě postupně ztrácelo na přitažlivosti. Úplně mimo mi ale přišla jen Durychova povídka. I tak ale: psaní povídkových souborů na objednávku nebyl dobrý nápad tehdy ani nyní :)
Tománek je rád na světě
Eliška Horelová
Četl jsem to snad milionkrát, to bylo prostě o mně a i to morče jsem měl asi hlavně proto :D
Staré odrůdy
Ewald Arenz
(SPOILER) Líbilo se mi to moc, ačkoli osnova příběhu ničím nevybočuje z "klasiky", která je očekávatelná. Ale zpracování je dobré, motivy a jazykové obraty rovněž, i když některé také trochu sklouzávají ke kýči (psaní neodeslaných dopisů, skrytá zarostlá zahrada, kostnice). Ale v rámci textu i ty fungují, byť se na ně někdy trochu programově upozorňuje. Dobrý vhled do pocitů a názorů dnešního teenagera, o což se snaží hodně lidí, ale nezvládá to, i když někdy také trochu výchovně (Hamlet). Ovšem doporučuji. V rámci výzvy čteno jako "kniha, která mě zaujala názvem", o autorovi jsem jinak nic nevěděl. Ale nebyla to špatná volba :)
Muž se srdcem kovboje
Jack Schaefer
(SPOILER) Tempo mi nepřišlo pomalé, jak mnozí píší, ale je dobré si na styl autora zvyknout. Hrdina také nemusí přirůst k srdci každému, ale je to určitý prototyp, ideál. V rámci žánru určitě fajn kniha.