Marmarek
přečtené 175
Montaigne
2023,
Stefan Zweig
Zajímalo by mě, jestli nebyl Montaigne nakonec inspirací pro Dona Quijota :D Jste deset let zavření s knihami v baráku a pak si vyjedete do světa... Některé věci jsem nevěděl, zdá se ale, že dohromady není moc co vyprávět. Zajímavé spíš jako Zweigova terapie před smrtí. Škoda, že chybějí některé ty citáty a rukopisné poznámky, i když by asi nebyl takový problém je doplnit (na druhou stranu, citace ve francouzštině a angličtině jsou možná zbytečně duplicitní). V anotaci na zadních deskách je také napsáno "v jedenácti kapitolách", i když je jich devět. Buď někdo neumí římské číslice, nebo mi něco uniká...... celý text
Strata
1997,
Terry Pratchett
Platí to, co pro Temnou stranu: nedoceněná kniha. Úvahy o empatii a o tom "jak moc cizí některé věci mohou být", jsou zde geniální. Styčné body s Temnou stranou i se Zeměplochou jsou fajn, pád přes okraj se nám tu objevuje už potřetí (nebo poprvé :)). Kungové a Mixové by si zasloužili víc prostoru, i když takhle je to možná vlastně lepší. Zajímavé je i zvláštní, neateistické vyznění, když si vezmu, jak k podobným tématům přistupuje Pratchett jinde. Hadati o komentář pode mnou píše, že se příběh odehrává v budoucnosti. Vlastně ne... řekl bych, že je to tak trochu jako s Hvězdnými válkami... kdysi dávno. To se ovšem jen naznačí. Proč 4 hvězdy? Je to pro mě přeci jen trochu slabší než Temná strana, zejména mi z toho trochu okatě vyčnívá snaha natáhnou příběh tím, že je nutné putovat od okraje ke středu. Zde jsou asi některé nejnudnější pasáže.... celý text
3 hry : generační ikony ve střední Evropě
2013,
Martina Pecková Černá
Líbila se mi zejména Kolečkova hra a nápad u hry třetí, která je ale možná příliš rozvolněná... i druhá hra podle mě ale stojí za přečtení )či za vidění). Zajímavé úvody k hrám.... celý text
Tři hry
2008,
Petr Kolečko
Něco se mi dost líbilo, obzvlášť nápad v druhé hře a některé pasáže v té první :)
Temná strana slunce
1997,
Terry Pratchett
Přečteno v prosinci potřetí a je to čím dál lepší. Úžasně nabité, obrovský a mnohotvárný vesmír jen naznačen na poměrně malém množství stránek. Pro mě stěžejní téma empatie, které Pratchett rozvinul také v zeměplošských knihách. Paralelně jsem znovu četl Buch a našla by se spousta společných prvků. Podle mě je tahle kniha spolu se Stratou nedoceněná. Divím se, že jí dosud nikdo nezfilmoval.... celý text
Rána
2023,
Oksana Vasjakinova
Skvělá věc, pro mě velmi tíživá a depresivní. Někdy mě trochu štvalo přílišné psychoanalyzování, ale vzhledem ke zbytku jsem ochotný se s tím smířit a zapadá to do celkového kaleidoskopu. Musel jsem to číst po malých částech, abych to zvládal vstřebávat...... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Klasický King, tak, jak ho mám rád. Mírně znepokojivé, celkem originální a morbidní. Zelda super, Victor taky. Fakt mě dostalo, že to neskončilo dobře. I když rodina zas tak sympatická nebyla, celkem jsem jim fandil... Mytologie řbitova by mohla být trochu více rozvinutá. Uprostřed se děj trochu rozplizne. Ale jinak spíš OK.... celý text
Černá křídla Cthulhu
2014,
* antologie
Nepřijde mi to jako soubor dost dobrý na to, abych komentoval každou povídku na samostatných profilech, tak jen stručně: PICKMANOVA MODELKA - pro mě nejvíc v Lovecraftově duchu, klidně bych to dovedl dál. POUŠTNÍ SNY - pěkná jednohubka, ale krátká a jednoduchoučká VYRÝVÁNÍ - nic moc JAK DOSTAT CHAPADLÁKA - celkem originální, styl se mi líbil, vtipné. Ale není to horor PAOPTIKUM DUCHŮ - celkem fajn, až na tu kritiku zdravotnictví HOTEL BROADSWORD - začalo to velmi slibně, ale pak se postupné budování strachu velmi rychle překlopí do fantasmagorie a pak je konec UCHVÁCENÍ - jednohubka, která není nic moc DENKEROVA KNIHA - nic moc OBYVATELÉ STRAŠIDLESA - tuctovější fan fantasy skoro jako podle počítačové hry, kde kdyby nebyl Pickmanův obraz, vůbec to s Lovecraftem nesouvisí. Konec odhadnutelný ihned. KUPOLE - fajn jednohubka ROTTERDAM - vlastně celkem zajímavé, ale zbytečně natahované. Možná to na něco konkrétnějšího odkazuje, nevím PŘÍZRAK NAD PROVIDENCE - strašně dlouhé a nic z toho, hrdina furt chodí ulicemi a má hlad. VYTÍ V TEMNOTÁCH - krátké, jednoduchoučké, nijak zvlášť zapamatovatelné PRVADA O PICKMANOVI - to se mi líbilo. Odhalování hrůzné pravdy celkem v Lovecraftově stylu. TUNELY - pěkná, atmosférická jednohubka KORESPONDENCE - mě to nezaujalo NÁSILÍ, DÍTĚ DŮVĚRY - pěkná jednohubka NIŽŠÍ DÉMONI - zas to trochu působí jako podle počítačové hry. Dobré popisy i atmosféra, ale nijak extra výjimečné ZÁHADNÁ ZÁLEŽITOST - to bylo docela fajn, i když nápad velmi prostý ZÁMĚNA - skvělý kontrast všednosti a čehosi cizorodého SUSIE - moc fajn jednohubka na závěr. Další soubor si ale asi nechám ujít :)... celý text
Prezidentky. Nadměrečnost, nadbytečné: deforma. Lidumor aneb má játra beze smyslu
1998,
Werner Schwab
Winterbergova poslední cesta
2021,
Jaroslav Rudiš
Musím říct, že už dlouho jsem si čtení nějaké knihy tak neužíval - po všech stránkách (dojímavé pasáže, vtipné pasáže, hledání informací,...). Pocta střední Evropě definované nostalgií po Rakousku-Uhersku, stejně jako řízky, pivem a gulášem. Pocta pábitelskému zahlcování. Pocta železnici, jak je u Rudiše zvykem. Podobný styl cestování podle starých průvodců mám také rád. Většinu zmiňovaných měst mám rád rovněž. Užvaněný dědek mi okamžitě přirostl k srdci, i když je zde více než jasná souvislost s podobnými postavami v Potichu a Grandhotelu. Už několikrát jsem zpětně nedokázal určit, zda něco, co jsem četl, byl Rudiš, nebo Hakl, a zde se nám může velmi vybavit O rodičích a dětech - procházka Prahou s otcem, který neustále cosi vykládá (včetně piva, vazby na Balkán, vzájemných antipatií a zajímavě převrácené situace, kdy vypravěči kamarád nevěří, že ten dědek je jeho otec; u Rudiše je situace opačná). V rámci Rudišova stylu nakonec fungují i některé kýčovitější motivy a pasáže, jen párkrát jsem si řekl, že je to už moc (dvě zimní mouchy např.) Celkově ale doporučuji. Ověřujte si informace, ty nejabsurdnější věci jsou vážně pravdivé :D Pod vlivem Národní třídy a Českého ráje, které se mi ostatně líbily také, jsem se trochu obával, že Rudiš bude sklouzávat stále více k jednoduchým útržkům, a komplexnost této knihy mě mile překvapila, i když útržkovitost je i zde.... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Hodnotím jako trochu slabší, i když se mi kniha líbila. Od Soukupové bych ale právě už očekával trochu víc (nebo právě ne?). Přijde mi to jako vyvařování starých témat, včetně nezbytných motivů moře-pes-holčička si přijde tlustá-chlapeček je mírně autistický. Nevadí mi, že Soukupová nejde moc do hloubky, to k jejímu stylu prostě patří: všichni jsou povrchní, mluví tak i jednají. Předchozí knihy ale měly i něco zvláštního, např. deníkovou formu Marty nebo zhuštění do jednoho dne a zaměření na sesterské vztahy v Pod sněhem. Nemůžu si pomoct, tohle je nejmíň originální kniha, kterou jsem od ní četl.... celý text