Piata loď

21. května

"S pomenovaným strachom sa bojuje jednoduchšie, s každým slovom strach bledne."

"Neľutovala som nikdy to, čo som spravila, ale to, čo som neurobila. To, na čo som nenabrala odvahu."

2 03.04.2021

Toto bolelo. Veľmi.

Jednohubka na dlhší večer, ale mozgové závity potrápi ešte niekoľko dní. Kompaníkova ju napísala skvelo, nie je čo vytknúť.

Pojem detstvo zahrňuje, alebo by malo zahrňovať za normálnych podmienok niečo, na čo v dospelosti, nostalgicky a s úsmevom môžeme spomínať. Piata loď vás vyplaví z tejto ilúzie a ukáže pravý opak.

Jediné ma mrzí, že knihu som nečítala v originálnom slovenskom jazyku. Dostala sa mi do rúk v českom preklade. Ak narazím na slovenskú verziu, prečítam si ju ešte raz.

"Hledám pátou loď, která by byla opravdu prázdná, loďku připravenou pro mě s kabinkou opatřenou dveřmi a petlicí, do které pasuje klíč od zahradní branky. Pátá loď se ale v tomto snu neplaví."

21.03.2021

Jedna z nejlepších knih za hodně dlouhou dobu.

8 12.06.2020

Příběh (pro mne) primárně o vztazích rodič-dítě. O vnímání dítěte, které nevyrůstá v normální rodině ... ačkoli v této knize vlastně téměř žádná "normální" nefiguruje, takže to vypadá, jako by normální rodina zas až tak obvyklý případ nebyl.
Melancholické (asi nejen pro každého milujícího a starostlivého rodiče), opravdu drásající čtení. Od určitého okamžiku jsem dokonce zvažovala, zda vůbec dočítat, v nepříjemných představách z dalšího možného vývoje příběhu.
Krom toho, že je kniha napsaná tak čtivě, že je problém četbu přerušit, autorka má také dar přiblížit svůj příběh velmi představitelně, snadno se dá do Jarčiných pocitů nacítit, uvěřit jí její chování, jednání (aniž by to působilo jako prvoplánové ždímání emocí) ... prostě hluboce emotivní příběh, jakých se bohužel možná za zdmi panelákových bytů denně odehrávají stovky, jen nemají svou Moniku Kompaníkovou.

8 26.11.2018

Aké relatívne sú detské sny... jedno dieťa už od rozkoše nevie, ktorú haraburdu by skôr chcelo, všetkého sa mu máli a nič si neváži, a to druhé pokladá za ideálny večer teplé jedlo, vľúdne slová, ľudské teplo a skutočný záujem. A o tom druhom je táto kniha.
Aký rozdiel je medzi ťažkým detstvom a "ťažkým" detstvom, ktoré takým vôbec nie je.
Aké náročné je nepokračovať v "generačnom hriechu", osvojiť si schopnosť vymaniť sa z bludného kruhu "rodiny", pretnúť gordický uzol bludu chladných, až krutých vzťahov "bez hlbokej náklonnosti, súznenia, pochopenia. Bez tušenia intimity, blízkosti."
No aké je povzbudivé, že sa to dá! Že sila ľudského ducha je nezlomná, keď sa človek sám nepoddá.
Piata loď pri čítaní spôsobí poriadnu depresiu, zabalí do melanchólie a smútku popisujúc "jedno ťažké detstvo", no, chvalabohu, zmysluplne vyústi do katarzie!

1 18.07.2018

Útla knižka s pomerne závažnou témou. Deti vychovávané ulicou vyrastajú bohužiaľ v každej dobe. Ako si s tým poradila hrdinka knihy Jarka? Nuž lásku, ktorej sa jej nedostalo v rodine, hľadala inde a po svojom. Pozriem si aj film.

3 02.05.2018

Piata loď je přesně ten typ knihy od které se nejde odtrhnout. To, co se v ní odehrává, neumožňuje knihu odložit nedočtenou. Protože čtu dost pomalu, musel jsem jí večer (s obrovskou nevolí) pustit z ruky, abych ji ráno nedočkavě otvíral. Věřím, že spousta čtenářů ji přečetla takříkajíc na jeden nádech.
Kniha pojednává o dvanáctileté holce, která je nechtěná a jen trpěná. Nedostává se jí kousíčku lásky a porozumění, po němž tak zoufale touží. Když se jí naskytne příležitost vybudovat si na zpustlé zahradě svůj svět, mikrokosmos, kde sny se stávají skutečností, neváhá ani vteřinu a bere svůj osud do vlastních rukou…
Přestože je jasné, že problémy nenechají na sebe dlouho čekat, stejně má čtenář pro její jednání pochopení a doufá… (to už bych prozradil moc)