Vyhnanci

Román Františky Jirousové je duchovní a zároveň napínavou generační výpovědí o mladých lidech, o hledání základních hodnot, jakými jsou víra, láska a naděje. Jeho děj nás zavádí do opuštěného domku na kraji malé vesnice na Vysočině, kde se v podstatě náhodou sejdou čtyři dvacátníci. Každý z nich chce na chvíli utéct do samoty a vyřešit své nejhlubší problémy, ať už je to vyrovnání se s homosexualitou, volba budoucího povolání, konflikt mezi anarchistickým způsobem vnímání světa a potřebou nějakého řádu, problematický vztah s rodiči či vlastní minulost. Mezi třemi obyvateli domu pak vzniká zvláštní milostný trojúhelník. V hlubší rovině sledujeme především názorový konflikt mezi psychicky rozervaným, dekadentním ateistou Štefanem a jeho silně nábožensky založenou sestrou Nikolou, v rovině nejspodnější jde o otázku, jak spojit zdánlivě protikladné světy, svět lidí s dekadentně estetickým pohledem na svět, tvrdých k sobě samým i ostatním, se světem křesťanské víry a etiky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/61_/61368/vyhnanci-61368.jpg 421
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Eroika
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
bekule
13. října

Nádherná kniha!!! Tak to je moje srdcovka ze všech největší. Zatím čteno jen jednou ale určitě se na ni brzy zaměřím. Vše už řekli Bonda a ondras666, za mě jen že jsem si díky knize oblíbila hudbu Wágnera.

Jarcaa
28.07.2016

Mám ráda příběhy, kde se přemýšlí o životě, s bohatě vykreslenou psychologií postav. Toto už na mě bylo moc depresivní a nikam nevedoucí. Pravděpodobně by se mi to líbilo v 16/20, kdy jsem se taky potýkala s popubertální "depkou". Je možné, že dnes v 35 se už do problémů náctiletých nedokážu vžít. Dočetla jsem asi do 1/3.

Bonda
21.05.2016

Na rozjezd proud vědomí nešťastně zamilované holky, jako to bylo ve Velmi vzdáleném ohni. Nečekaně a dost působivě jí přebere vypravěčské otěže ubitý otloukánek, který se pomocí alkoholu, rvaček, Nietzscheho, Wagnera a anarchismu snaží odrazit ode dna. Jeho boj mě vtáhl a všechno jsem mu věřila (a bavilo mě, jak přemýšlí o anarchismu). Třetí linku má oduševnělá bytost, zaobírající se svou láskou k Bohu, a její osobní vyznání. Trojhlas spřízněných, a zároveň vzdálených a osamělých duší. Četba ve mně vyvolávala pokoru, jako bych nahlížela někomu do jeho opravdového vnitřního života.

Úryvek: „Nikdo nevíte, jakou hrůzu mám z lidí. Nikdo nevíte, jak nepochopitelný, děsivý, až temně záludný mi připadá i obyčejný hovor s cizím člověkem. Jak k někomu můžete tak samozřejmě přijít a začít do něho mluvit?! Do něho! Co je za tou hmotnou tváří? Jak k TOMU můžete tak klidně mluvit?!“

ondras666
03.04.2014

Naprosto úžasná kniha.
Autorka dokonale vykreslila psychiku několika mladých lidí, kteří se hledají a stojí před dalším životním krokem. Navíc mi velice překvapila jak dokonale popsala stavy deprese a sebeobviňování. Tu hloubku beznaděje dokonale vylíčila. Klobouk dolů před ní.

proky
04.08.2013

naprosto šílená kniha o neuvěřitelných lidech...doufám že autorka nepsala autobiograficky nebo to ji potom upřímně lituji..ještě jsem neviděl větší zmar a skupinu lidí kteří absolutně nevědí co vlastně se sebou... :-) těžký boj :-)