Spoušť

15.05.2021

(SPOILER) Ač je vidět, že autorka je začínající, styl slibuje mnohé naděje do budoucna. Spousta věcí mě chytla svým jazykem, tématem i nejasnými konci. Takovýto dojem ve mně nechaly povídky Beze snů, Velký třesk, Spoušť, V pokoji a Hlas, povídka Něco se pokazilo je pěkná jednohubka, Pořádek je poněkud do krajnosti dohnaný, ale stylem to vynahrazuje, podobně jako Plech. Povídka Pevnost mě bavila skvělým popisem banality a věcí, které si pamatuju z vlastního dětství, ať už materiální, nebo pocitové - přišlo mi, jako bych to napsal já sám. Jediná povídka, která mi přišla slabší, byl Nástroj. Nebo to možná bylo jen náladou při čtení, nevím. Každopádně dvojznačné názvy povídek se mi moc líbily. Jsem zvědavý, s čím autorka přijde příště. Trošku hendikep: kniha nemá obsah

12.10.2019

po otočení kosočtvercové a diskutabilní obálky knihy jsem se začetl do povídek, které ve mně nezanechaly tolik, kolik bych žádal.

27.12.2017

Užvaněné. Stačily tři povídky, abych věděl, že zbytek nedočtu. Ne kvůli nedějovosti, ta nevadila, ale kvůli cyklení a vrstvení motivů, které nesouvisely vůbec s ničím...

04.07.2017

Doporučuji všem, co se bojí dlouhých próz a přesně vysvětlených konců - povídky Sáry Vybíralové vás rozechvějí a dovolí vám popustit uzdu fantazie..jak by to asi mohlo pokračovat?

29.03.2017

Příjemné překvapení. Dramatické, nejednoznačné, přitom v reáliích konkrétní povídky o ne vždy příjemných lidech ve svízelných situacích. Zvraty zdánlivě nečekané, přitom v logice věcí. Zkrátka trochu kafkárna... Pro mne osobně skoro bolestný Hlas, dotýkavý duet V pokoji a road story Spoušť. Hodně vtipný Plech, Velký třesk a Něco se stalo. "Něco se stalo" - a málokdy je to jen objektivní skutečnost...

Tohle mě naprosto minulo (uznávám, přečetla jsem jen první tři povídky, a pak jsem s tím sekla...). Styl autorky se mi celkem líbil, ale nějak jsem nedokázala pochytiti význam některých scén a povídek. Říkáte, že sex nebyl hlavním tématem? Pravda, asi neměl být, ale byl naprosto všude, musím říct, že se mi z toho dělalo špatně... Nedočetla jsem, takže nehodnotím.

25.08.2016

Tohle rozhodně není kniha pro každého.. Jedná se o 10 povídek, kdy ne všechny mají děj.. Jedná se o téma vztahů a to z různých pohledů.. Mně osobně trvalo zhruba polovinu knih, než jsem si zvykla na její styl... I tak to pro mě byl spíše průměr, ale je to asi tím, že knihu čtu hodně mladá... Proto se ji nechystám prodat a jistě se k ní vrátím..

13.08.2016

Nejde o román, ale o soubor povídek, a není jich dvanáct, ale deset. Obálka (ne)záměrně fabuluje. Lehce erotické motivy tam sice jsou, ale není to hlavní téma. Nevím, proč měl autor obálky při čtení povídek takový pocit, že tohle bylo (jediné?), co ho napadlo. Sice mě povídky zaujaly, některé pointy a závěry překvapily, ale měl jsem občas pocit jisté nedořečenosti, jako by to končilo bez (jasného) konce a po čase pocit zaujetí a zjištění, o čem to vlastně je, vyprchal. Ale to je nejspíš můj čtenářský problém. Napsané je to opravdu vytříbeně a ostřejší výrazy neuráží, ba naopak, pěkně sedí. Cenu Jiřího Ortena to získalo zaslouženě.

20.11.2015

Myšlenky těla. Bohatost jazyka. Po několika povídkách pocit přesycenosti, ztráta chuti na další.

01.06.2015

Tak nevím, je to někde mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Takhle nerozhodný jsem nebyl od středy patnáctého března 2014, kdy jsem si nemohl vybrat vhodné video na PornHubu dobrých čtyřiačtyřicet minut.

Spoušť od Sáry Vybíralové, kterou grafickým designem opatřil šovinista, prasák a impotent Pecina, jsem ze začátku hltal a ke konci se spíš už nudil. Asi jako když vám přinesou moc velkou porci špaget v restauraci. Nevím čím to bylo, ale myslím si, že chyba není u Vybíralové, spíš bych si tipl, že to je asi tím, že jsem prostě idiot. Pravdou je, že první povídky (cca do poloviny knihy) byly jaksi odlehčenější, volnější a dýchající, zatímco druhá polovina se potila a snažila se násilně o poetiku řádově většího levelu, než který je masturbující třicetiletý běloch s varlatama schopen unést. Zřejmě jsem měl počkat, až budu mít nějaké melancholické období (většinou se dostavuje ve čtyři ráno kdy jsem na hovna a nejde internet), takhle mi to jen připomnělo éterické mžitky, které jsem měl před očima s knihami Myškové a Dodové (to není negativum).

Dost ale negativního tónu, teď nějaké plusy: Spoušť rozhodně stojí za to přečíst už právě kvůli tomu jazyku balancujícímu na propasti mezi batikovaným snem a břitkou realitou. Některé pasáže byly doslova omračující: tuhle kompozicí, onde přímostí. Vybíralová taky krásně vlévá krev do žil české povídkové tvorbě svoji hravostí, viz povídka vyprávěná z dvou úhlů či povídka s vysvětlivkami. A v neposlední řadě je to taky kvůli tomu, že dobrá polovina povídek má kromě silného melancholického a subjektivního rozměru taky velmi štiplavou pointu.

A to je co říct na knihu, která je jen o kundě.