Marcela52
komentáře u knih
Bez retuše
Marika Syrová (p)
K této knize mého dětství jsem se vrátila díky čtenářské výzvě. Vzpomněla jsem si, že jsem ji četla asi ve čtrnácti letech, kdy jsem se rozhodovala, kam po základní škole. Deník šestnáctileté autorky, která velmi bezprostředně líčila své zážitky ze studií na fotografické škole v Brně, mě tehdy velmi zaujal, a dokonce jsem vážně uvažovala, že bych na tu fotografickou školu také šla. Nakonec jsem se rozhodla pro jiný obor, ale fotografování mě baví celý život a dokonce s přibývajícími léty stále více. Když jsem se po letech začetla, docela jsem se bavila. I když je to příběh velmi naivní a hlavně socialistický životní styl je dost otřesný, lze tento příběh brát jako svědectví doby. Kniha vyšla v roce 1965, kdy už docházelo k určitému uvolnění, ale přesto se mi zdá neuvěřitelné, že jsme tak žili, a ani nám to nepřipadalo neobvyklé. Dnešní mládež by si určitě nepočetla, ale já jsem to brala jako návrat do doby, kdy jsem byla mladá a naivní, jako dívky na tom brněnském internátě...
Protančit se životem
Viola Kučerová
Zdeněk Chlopčík mě zaujal jako porotce Star Dance, takže jsem si ráda rozhovor s ním přečetla. Sympatické je na něm, že to je nejen mistr v tanečním oboru, ale je také milující otec a manžel, a především člověk, který má pozitivní přístup životu. Velmi mě zaujaly jeho zdravé názory na ambiciózní rodiče, s kterými se často jako trenér mládeže setkával. Určitě je dobře, když základy společenského chování a tance předává mladým lidem člověk jako on, který ví, co je v životě důležité a navíc má dar humoru i empatie.
Ostrov Lhářů
E. Lockhart (p)
Kniha mě docela zklamala. Čekala jsem podle několika příznivých recenzí více. Za mě tedy zbytečně patetické a málo uvěřitelné. Příběh dívky, která je členem výjimečné bohaté a privilegované rodiny, která vlastní i svůj soukromý ostrov, je zahalen tajemstvím, které je postupně odkrýváno. Možná, že mladší generace, která má ráda romantické příběhy, si počte, ale mě to připadalo všechno trochu přitažené za vlasy. Škoda, mohl to být docela zajímavý román, ale nějak bylo všeho příliš. Příliš tajemství, příliš lží, příliš romantické lásky i problematických rodinných vztahů, takže za mě nic moc ...
První dotek - Styk s nekonečnem
Pavlína Brzáková
Kniha se mi moc líbila hlavně díky nadhledu, s kterým Jaroslav Dušek přistupuje k výchově dětí a také díky specifickému humoru. Spoluautorka knihy Pavlína Brzáková byla určitě dobrou konzultantkou hlavně v těch pasážích, které se týkají života Indiánů. Tato známá etnoložka se zabývá studiem kultur sibiřských pastevců a je také, stejně jako Jaroslav Dušek, vyznavačkou jednoduchého způsobu života, kterým bychom se právě u Indiánů mohli všichni inspirovat. Určitě by to prospělo nejen naší lepší duševní kondici, ale také naší planetě.
Třetí oko
Lobsang Rampa (p)
K této knize jsem se vrátila po mnoha letech, abych zjistila, že je to opravdu mimořádný čtenářský zážitek. Autobiografické vyprávění, které se stalo světovým bestsellerem, zavede čtenáře do Tibetu. Autor knihy byl poslán v sedmi letech do lámaserie, aby zde studoval lékařství. Byl zde vybrán jako jediný v té době, pro zvláštní operaci " otevření třetího oka", jejímž účelem je stimulovat tu část mozku, ve které je uloženo mimosmyslové vnímání. Jeho vrozený talent je tak umocněn a jsou také posíleny i jeho ostatní "paranormální" schopnosti jako telepatie a jasnovidectví. Kniha určitě zaujme nejen dobrodružným dějem, ale také specifickým humorem.
Svým morálním směřováním je výzvou tomuto světu: žij se všemi živými bytostmi v míru! Zvlášť v dnešní složité době doporučuji těm, kterým není osud naší planety lhostejný.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Zajímavý kriminální příběh ze současnosti se mi moc líbil. Zaujala mě nejen poměrně složitá zápletka, ale také krásné popisy horské přírody. Beskydy mám moc ráda, a tak jsem si je prostřednictvím této knihy připomněla. Potěšilo mě, že autorce není lhostejný osud této jedinečné horské oblasti, kde se bohužel staré roubenky mění na hotely a penziony, a krajina tím ztrácí své neopakovatelné kouzlo. I tady ale stále ještě žijí lidé, kteří se snaží žít v souladu s přírodou jako generace našich předků. Potěšitelné je, že se často do horských oblastí stěhují i mladí lidé, tak snad nám tato krásná místa zůstanou zachovaná i pro jejich děti.
Pyramida
Henning Mankell
Kriminálních románů s postavou komisaře Walandera jsem přečetla několik, a vždy to bylo chytré, napínavé a inteligentní čtení. Také tato kniha, která mapuje jeho život od začátků, kdy řeší první případ ještě jako mladý pochůzkář, až po jeden z jeho nejsložitějších případů, které řeší už jako zkušený kriminalista, mě velmi zaujala. Velký čtenářský úspěch Mankellových románů je určitě v tom, že tu mu nejde pouze o vyšetřování zločinů, ale také lidský rozměr jeho příběhů. Škoda, že tato kniha je poslední. Letos to bude už sedm let, které uplynuly od autorova úmrtí.
Aloha Molokai : Havajské ostrovy nevšedním pohledem
Petr Nazarov
Vyprávění cestovatele Petra Nazarova neopakovatelným způsobem čtenářům přiblíží atmosféru Havajských ostrovů. Zaujalo mě nejen líčení života místních obyvatel a jejich tradic, ale také duchovní rozměr knihy. Bezprostřední vypravěčský styl, vám pomůže zapomenout na to, že jste jen pouhý čtenář a stanete se objevovatelem všech popisovaných krás. Kromě poutavého vyprávění mě také zaujaly nádherné fotografie, které knihu doplňují. Moc doporučuji jako výborný relax do této složité doby.
Byl jsem u toho, když Lendl stoupal na tenisový trůn, Werich uzavíral svou životní pouť a Hušák vsadil SAZKU do hry o arénu
Jiří Janoušek
Novináře Jana Janouška si pamatuji z doby, kdy psal do Mladého světa a tak mě potěšilo, že i tyto tři rozhovory jsou napsány jeho typickým poutavým stylem. Janouškovi se v těchto rozhovorech povedlo zachytit Werichovu samotu v bezčasí sedmdesátých let, stejně jako nelehký boj Ivana Lendla o své místo v tenisové světové špičce, a také Hušákovo podnikání v době po sametové revoluci, kdy docházelo k řadě privatizačních omylů a právní systém byl ještě v plenkách.
Doteky zabitých
Iva Procházková
Zajímavý námět, dobře zpracovaný, a také velmi autenticky i poeticky popsaná současná Praha, takže jsem si opravdu početla. Hodně mě zaujalo prostředí české filharmonie a dobrá psychologie postav. Iva Procházková rozhodně podědila vypravěčský talent po svém otci Janu Procházkovi, stejně jako její sestra Lenka, takže je potěšující, že i v tomto "spisovatelském řemesle" se dá to dobré předat. Doporučuji všem, kteří mají rádi chytré detektivní příběhy, ve kterým nemusí nutně téct krev proudem, aby byl čtenář napnutý.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Knihu jsem přečetla jen díky tomu, že mě zajímaly události v krušnohorském pohraničí, kde už léta žiji. Vyprávění o nejrůznějších osudech lidí, kteří zde prožívali nelehké období před válkou i po ní, bylo velmi školácky napsané a místy to byla opravdu "červená knihovna". Překvapilo mě, že tak mladý autor používá jazyk, který by čtenář očekával spíše u starší generace. Škoda, námět byl zajímavý, ale jinak to bylo literárně velmi slabé.
Druhý dech a Ďábel strážný
Philippe Pozzo di Borgo
Kniha mě zklamala. Čekala jsem, že bude stejně dobrá jako film, který jsem sice neviděla, ale protože byl hodnocen jako nejúspěšnější evropský film roku 2011, ze zvědavosti jsem si ji v rámci čtenářské výzvy vybrala. Za mě příliš sentimentální, patetické, a myslím si, že od života lidí, kteří podobné poúrazové postižení prožili a prožívají, dost odtržené. Je určitě daleko více těch, kteří tento hendikep zvládají z větší důstojností a smířením, a nemusí mít k tomu ani ty atraktivní kulisy, které patrně mají tomuto příběhu dodat větší působivost.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Knih tohoto autora jsem už přečetla více, takže jsem byla připravena, že půjde opět o mimořádný čtenářský zážitek. Murakami zkrátka umí psát, a tak i příběh muže, který si nese z mládí v sobě pocit určitě prázdnoty, jsem přečetla s velkým zaujetím. Mladý muž, jakých jsou v současném Japonsku tisíce, úspěšný a materiálně zajištěný, se vrací proti proudu času po stopách dávných událostí, aby zjistil proč se k němu jeho čtyři nejlepší kamarádi ze střední školy obrátili zády. Je to příběh o odvaze i zbabělosti, beznaději i víře. Kultivovaný jazyk, úžasná znalost prostředí a v ne poslední řadě inteligentně popsaná erotika, to vše vás vtáhne do děje a ani otevřený konce nic neubere na silném čtenářském zážitku. Cena Franze Kafky byla tomuto autorovi udělena plným právem.
Smolný rok
Joshilyn Jackson
Velmi emotivní, napínavé a dojemné. Autorce se podařilo napsat příběh ženy, kterou každých patnáct let potká pohroma s velkou dávkou empatie, takže ani drsnější pasáže, které se týkají drogové minulosti její dcery, ani velmi expresivní jazyk její vnučky, který je dnes u mládeže běžný, kupodivu nepůsobí rušivě, ale prostě do tohoto příběhu patří. Je to kniha, na kterou jen tak nezapomenete a určitě vás "vezme za srdce"...
Aké: Léta dětství
Wole Soyinka
Knihu od tohoto afrického autora, který získal v r. 1986 Nobelovu cenu za literaturu, jsem si už dlouho chtěla přečíst. Díky čtenářské výzvě jsem si na ni vzpomněla, a rozhodně nelitovala. Se značným zpožděním jsem tento svůj čtenářský "dluh" napravila a byla jsem doslova okouzlena barvitým a zajímavým líčením autorova dětství, které prožil na nigerijském venkově. Zaujal mě popis zajímavých obyčejů, autentické líčení rodinného života a také politická situace v pozdně koloniální epoše Afriky 40. let dvacátého století. Rozhodně doporučují všem, kdo se o Africe chtějí něco zajímavého dovědět...
Sama proti všem
Brian Freeman
Zajímavý psychothriller, který se četl velmi dobře, ale asi tak od druhé poloviny jsem tušila, že půjde o překombinovanou zápletku, a to se bohužel potvrdilo. Škoda, jinak jsem si docela početla, ale některé situace byly těžko uvěřitelné a nakonec ten "happyend", kdy se hlavní hrdinka v slzách usmíří s bratrem mi připadal naivní.
Posel
Markus Zusak
Zajímavý příběh, dobře napsaný, ale ten konec byl trochu laciný. I tak jsem knihu přečetla s chutí a myslím si, že tento autor ještě něco dobrého napíše. Tuto svou prvotinu napsal v sedmadvaceti letech a získal za ni v r. 2003 významnou australskou cenu za literaturu. Jeho nejslavnější dílo jsem také přečetla, byla to Zlodějka knih, která se stala mezinárodním bestselerem, takže se určitě můžeme těšit na další zajímavé knihy z jeho pera...
Pozvánka
Lucy Foley
Knihu bych doporučila jako inteligentní čtení pro ženy. Autorce se podařilo napsat čtivý milostný příběh, který se odehrává mimo jiné také na filmovém festivalu v Cannes v 50. letech, takže se tam mihnou i v té době známí umělci a filmové hvězdy. Milostná romance novináře a záhadné dívky, s kterou se náhodně setká v Římě na večírku místní smetánky je už od počátku odsouzena k nezdaru. Přestože je tedy od počátku jasné, že o žádný "happy end" nepůjde, je zakončení příběhu překvapivé...
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Beletrizovaný životopis malířky Toyen mě zaujal od první stránky. Autorce se podařilo podat svědectví o této málo známé osobnosti surrealismu především prostřednictvím výpovědí jejích přátel. Nejen celoživotního partnera Jindřicha Štýrského, s kterým tvořila přes dvacet let uměleckou dvojici, ale také Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta i Karla Teigeho. Hodně jsem se dověděla také o literární skupině Devětsil i poválečné Francii, která se stala po emigraci od konce 40. let druhou vlastí této mimořádné ženy. Doporučuji nejen milovníkům umění, ale všem kteří si rádi rozšiřují povědomí o výjimečných osobnostech české kultury.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Příběh ženy, která má neobvyklé povolání, je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku, se četl velmi dobře. A to i přesto, že se zde někdy docela složitě prolínají osudy několika rodin. Každý z nás musí někomu odpustit, na někoho zapomenout, a také najít sílu pokračovat v životě, když nás potká ztráta těch nejbližších. Autorce se podařilo díky velkému vypravěčskému talentu napsat román plný poezie i lidskosti, který si budete dlouho pamatovat...