marara komentáře u knih

Silná kniha o silných ženách. Nechci opakovat slova Terky 357, ale i pro mě bylo cirkusové prostředí překvapivě zajímavé. Zajímavé ale je i to, že poslední kniha, kterou jsem četla (Dopisy, které nikdo nečetl) naťukla téma, jak byly děti s postižením v minulosti přijímány (tedy spíš nepřijímány a uklizeny z očí většinové společnosti) a tato kniha to rozvedla. Děsivé bylo, že matka své dceři opakovala, že je zrůda, přitom zrůdou byla ona sama. Téma mateřství se pak dostalo s nemenší silou také do zvířecí roviny.

6 22.03.2020

Zhruba v polovině jsem chtěl knihu odložit. Dost mě rozčilovala plytkost života Agnes Gopnikové, nechápala jsem, co Luisu mohlo přivést k tomu, aby přijala tuto práci (asi proto, že jsem druhý díl nečetla). Pak ale začala znovuobjevovat sama sebe a tento její proces už bylo milé sledovat. A bavila mě také postava paní de Wittové, která ukazuje, že málokdy jsou lidé takoví, jak se na první pohled zdá, a že by nám více mohlo stát za námahu snažit se nakouknout pod slupku nevraživosti, se kterou se setkáváme při zběžných setkáních. Je zajímavé, co se pod ní skrývá a že pod ní můžeme občas objevit skrytá citová zranění, laskavost a moudrost.

6 03.03.2020

I knihy mají svůj čas. Mně tato kniha ležela na nočním stolku celé léto a stále jsem se k ní nemohla dostat. Zatím jsem zapomněla důvod, kvůli kterému jsem si knihu chtěla přečíst - šikana nadřízeného, kvůli které jsem se zastala kolegyně. Než jsem knihu otevřela, začala jsem být ze situace v práci značně otrávená a práce mě přestala bavit. No a v této situaci mi tento román dodal tak potřebnou energii k tomu, abych se přestala tak naléhavě řešit a užívala si toho dobrého, co má práce přináší. Protože románová hrdinka to měla opravdu těžké, a bylo to tak hlavně proto, že jí se nikdo nezastal a její spolupracovníci šéfa nechali, aby se mstil.

6 29.10.2019

Autor, kterého jsem objevila opět díky čtenářské výzvě, je pro mě příjemným překvapením. Bavil mě jeho nápad založit text na tom, co se stalo 1. září od roku 1938 do roku 1968, i když to fungovalo jen do poloviny. Pak už tam bylo děje tolik, že možná nešlo držet se 1. září striktně a předchozí rok rekapituovat. Ale trochu mě to mrzelo. Román je velmi čtivě napsaný, postavy, i když různorodé, mi byly sympatické od začátku do konce. A to je co říct zvláště u Petera Rónaje, jehož politické názory jsou mi dost vzdálené. Tady byly všichni 3 mužští hrdinové velmi dobře vykreslení. Považuji za cenné, jak zajímavě na osudech 3 různě smýšlejících kamarádů autor ukazuje historický vývoj v Československu v daném období, jeho atmosféru a myšlení té doby. Navíc neopomenul události v Maďarsku roku 1956, o kterých se v české literatuře prakticky nepíše. Bylo by fajn, kdyby tohle četli mladí lidé, kteří totalitu nezažili na vlastní kůži. Myslím, že román dokáže tuto zkušenost velmi dobře přenést tomu, kdo ji vnímat chce.

Navíc jsem si po dočtení uvědomila, že všechny tyto události ve stejné fázi života jako hlavní hrdinové prožívali i moji dědové a babičky.

6 20.09.2019

Velmi citlivá kniha, hodně mi dala. Nutí nás přemýšlet o tom, jaké životy vedeme a vyzývá k tomu, abychom si uvědomovali přelomové životní okamžiky, a čelili jim s odvahou. Sice je to riskantní, protože vystupujeme že své komfortní zóny, ale jen pak můžeme svůj život pozvednout. A co je tou nejvyšší životní úrovní? Život naplněný láskou, smysluplnou prací pro druhé a naslouchání tomu, co se nachází za viditelnou realitou. Škoda, že jsem si při čtení nevypisovala zajímavé myšlenky o smyslu života, knihách, kómatu, moři.....

6 29.07.2018

Mrazivé čtení. Atmosféra na záčátku byla skoro hororová, až mě jednu noc vzbudila a donutila hodinu koukat do stropu. Vždycky jsem si myslela, že záměna člověka za jiného, byť fyzicky stejného není možná, ale tady fungovala. I když to spíš bylo proto, že Cassiini kamarádi chtěli věřit, že přežila, že mají šanci pokračovat v životě, který milovali. Pak je tady otázka: Je možné žít trvale s přáteli pod jednou střechou? Jak takový vztah ovlivní každodennost a lásky? Hrozně zajímavé bylo, jak se vyšetřovatelka sžívala s životem své dvojnice, jak ji lákala intimita vztahu skupiny přátel. Skutečně si přála žít jako oni, mít blízké přátele, pohybovat se v intelektuální atmosféře univerzity i domova, tvořit společně společný domov. To vše pro ni znamenalo skutečně a opravdově žít. Její vysněný život vyšetřovatelky byl proti tomu nudný. Lákadlo bylo tak silné, že riskovala kariéru i vztah se Samem. Vzpamatovala se, ale až na poslední chvíli. Pořád ještě se její podlehnutí svodům společného života dalo vysvětlit.

6 31.01.2017

Mrazivé od začátku až do konce, pořád jsem čekala, že se charaktery obyvatel městečka rychle ukážou a lidé se začnou chovat jinak, ale takhle rychle! Skvělá psychologie davu. Je minimum zlých, kteří ale dokáží manipulovat ostatní, pár dobrých a zbytek je šedý dav. Výsledek závisí na tom, jak rychle se dobří dokážou semknout a kolik lidí z šedého davu dostanou na svou stranu. Je třeba být poučen, mít informace a skládat si je dohromady a stále být ve střehu.

6 31.01.2017

Skvělá knížka. Nutí čtenářky (zvláště ty kolem čtyřicítky) uvažovat o svém životě. O co by byl šťastnější, kdybychom dokázali věci zjednodušit a rozhodovat se podle hodnot a ne malých denních strastí a křivd. Úvahám o tom, jak se měníme dodávají hloubku příběhy hrdinčiny sestry, matky i "babičky". Autorka píše čtivě a velmi svižně.

6 05.09.2016

Příjemné čtení. Že se jedná o romanťárnu, se dalo čekat, přece jen název leccos prozradí :). Jsem ráda, že jsem si přečetla něco z prostředí italského protifašistického odboje a moc se mi líbila ta hudební dějová linka příběhu.

5 03.06.2023

Parádní jednohubka po náročném dni. Člověk ani nemusí pít pivo a tak se vžije do těch pivařských úvah, že se cítí jako by s hrdiny flámoval.

5 14.12.2022

Já toho pana Mawera baštím! Číst o tom, jak se Marian těžce vyrovnává s hrůzami, které prožila za války bylo poučné. A snad ještě víc poučné pro mě bylo, jak autor čtenáři přiblížil problematiku poválečného světa.
Vlastně mě nikdy nenapadlo, že pokud byla jaderná zbraň v rukou Američanů, byl to destabilizující a velmi nebezpečný prvek, který mohl skončit svržením bomb na ruská města. Tak by se USA sice vypořádaly s problémem socialistického SSSR, ale za jakou cenu. Kladu si otázku, jak by svět po takovém zásahu dnes vypadal. Čapkovsky se ukázalo, že odpovědnost vědců za jejich vynálezy zdaleka nekončí přivedením vynálezu na svět. Musí promýšlet, jaké důsledky bude pro lidstvo mít a v případě negativních důsledků přijmout osobní zodpovědnost za znovunastolení rovnováhy. Přesně to udělal Marianin bratr Ben.
Jediné, co mi trochu vadilo, byl vypravěč. Protože jsem knihu četla pomalu, zapomínala jsem, kdo to je, když v příběhu vystupuje tak málo. Rušivé pro mě bylo, že o Marian věděl tolik, i když s ní v kontaktu prakticky nebyl. Zavánělo mi to domněnkami o ní.

5 06.12.2022

Jak už je u Miniera zvykem, tohle není obyčejná detektivka. Autor pojmenovává nejpalčivější potíže nejen Francie, ale i naší společnosti. Žijeme v liberální demokracii, která každému nabízí šanci v životě uspět, ale ne každý svou šanci dokáže popadnout za pačesy a využít. Neúspěch je pak snazší hodit na okolní svět - na nefunkční státní instituce, policii, nebo dokonce na liberální demokracii samotnou. Mrazí mě z úvah, které si sem odložím, abych se k nim mohla vrátit. Jsou zdviženým prstem i pro nás.

"Na sídlištích, která ovládají dealeři, je z prodeje drog financován i fundamentalismus. Prodej omamných prostředků nevěřícím je považován za halal, povolenýá, protože financuje kauzu a solabuje nepřítele. Mladí lidé jsou oblíbeným cílem fundamentalistů, kteří se je snaží naverbovat, zavést v sídlištích právo šaría a vytvořit tam sociální a kulturní hranici se zbytkem společnosti."

" Pro spoustu mých kolegů - učitelů platí, že Francie je strukturálně rasistickáa že dluh vůči potomkům otroků nebo lidem z kolonií je nesplatitelný. Nechápou, že první oběti současné situace nejsou běloši z krásných čtvrtí, ale obyvatelé předměstí, místní děti... Znáte Camusům citát:" Špatně pojmenovávat věci znamená přispívat k neštěstí světa."

V tomto lyceu jsou kluci, kteří veřejně prohlašují, že upálí homosexuály... Jsou tu holky mluvící o nadřazenosti černé rasy... Dvě stě metrů odsud je tělocvična, kam nesmí chodit Židé a ženy. V mnoha školách se nesmí vyučovat určité předměty, protože by došlo k zastrašování od některých žáků a rodičů. Jedná se samozřejmě o holokaust, ale i o evoluci druhů, vznik vesmíru, sexuální výchovu, teorii ras...

Každý den se setkávám s rodiči potrestaných žáků. Když se jejich děti dopustí něčeho špatného, říkají: "To je vaše chyba!"

"Ester Kopelmanová litovala, že si nebude moci ke kávě zapálit, stejně jako litovala doby, kdy mohla říkat kočce kočko, nosit minisukni na ulici, aby jí nikdo nenadával do děvek, nebo dokonce říkat svůj názor, aniž by ji napomínali samozvaní cenzoři, kteří v ústraní sledují dodržování nových a přísnějších norem. Těm, kteří se pokoušejí vnutit jí i jejím kolegům, zastrašují je a vztekle tweetují. A fungovalo to. Měla čím dál víc kolegů cenzurujících sami sebe."

"Nemyslíte si, že kdybychom v posledních desetiletích poskytli těmto mladým lidem větší možnosti se integrovat a prosadit se v naší společnosti se stejnými šancemi, jaké má zbytek populace, kdybychom nevytvořili ghetta a kdybychom vložili miliony do politiky jednotlivých měst, byli bychom pořád ve stejné situaci?"

"Musela se dostat do doby, kdy papír byl král, kdy si stovky a tisíce čtenářů kupovaly tištěné noviny a časopisy u stánků, kdy lidi ještě hladověli po konkrétních článcích a konkrétních autorech, po podstatných analýzách a ověřených informacích. Do doby, kdy ještě věřili novinářům a kdy jimi neopovrhovali jako dnes. Vzpomněla si na jeden román, který kdysi četla: Zatímco se někteří novináři snažili vyrvat ze země pravdu, jiní se snažili ji zakopat. To byla možná příčina záhuby. Nebo její potvrzení. Čím dál větší počet lidí už nesnášel informace, které nepotvrzovaly jejich názory, a kašlal na pravdu."

5 20.08.2022

(SPOILER) Pro mě to byla strhující kniha, která střídáním dramatických a lenivých pasáží udržovala přesně tu míru napětí, kterou mám ráda. Autor výborně vystihl atmosféru putování po řece, je vidět, že ví, o čem píše. Nejvíce mě fascinovala část, která zachycovala lesní požár. Vnímala jsem ho všemi smysly (a fakt u nás nehořelo :)), cítila jsem kouř pálící v očích a vítr vytvářený požárem, slyšela explodovat stromy, viděla zvířata prchající před živlem. Tajila jsem dech, když oheň přeskakoval řeku. Zajímavé byly zvlášť sluchové vjemy: "Burácení už nebylo tlumené, ale pulzovalo. Téměř jako by požár dýchal."
Kniha je napsaná s obrovským citem pro přírodu, řeku, lesy, zvířata.
Jen mi tam chybělo nějaké wow. Snad jen to, že není dobré být vždy a za všech okolností jako Wynn, optimista, který vidí v lidech jen dobré a očekává, že vše vždy nakonec dobře dopadne. O dobré konce je třeba se zasloužit, předvídat a být ostražitý.

5 08.08.2021

Číst tuto knihu bylo jako vrátit se do devadesátých let. Připomněla jsem si všechny tehdejší události, které se mi už vykouřily z hlavy, a zkonretizovala si důvody, ze kterých pramení moje nechuť k našemu současnému prezidentovi i jeho předchůdci. Je hrozné číst o tom, jak se v dobách opoziční smlouvy zametaly kauzy pod koberec, jak si vyšetřovatelé nevzpomínali, že kauzy nebyly dokončeny, jak politici už tehdy ovládali média a využívali je k šíření svého vlivu. Ještě horší ale je, že jsme si z těchto událostí nevzali žádné ponaučení, že stále necháváme vládnout politiky, kteří v politice nehájí zájmy země, ale své vlastní, že nám připadá v pohodě, když se útočí na nezávislá a veřejnoprávní média a když jsou do jejich kontrolních orgánů dosazeni lidé, kterým veřejnoprávní média leží v žaludku. K varování historie jsme slepí a hluší.

5 23.08.2020

Knihu jsem koupila synovi k Vánocům a než se k ní dostane, přečetla jsem si ji sama. S autorkou ani s filmem jsem se zatím nesetkala, ale bylo to příjemné překvapení. Chápala jsem, že čtu antiutopii, takže jsem hledala ty skrytě problematické stránky života Společenství, ale dlouho jsem je tam neviděla. Autorka mě dostala, protože popisovaná společnost nevyznívala negativně. Všudypřítomný je pocit bezpečí, všichni jsou pečlivě vychovánáni k ohleduplnosti, chybí zde předsudky, násilí, chudoba, všichni jsou si rovni v tom dobrém slova smyslu. Opravdu mi trvalo, než mi došlo, že v tomto světě absentují barvy, emoce a vzpomínky a že je to svět zbavený lidskosti. Hodně zajímavé zpracování, které rozhodně není jen pro děti.

5 11.07.2020

Tohle se mi moc líbilo. Už podle anotace jsem čekala zajímavé psychologické drama, ale překvapila mě šíře témat, která příběh otevírá. K jakým následkům vede jedna lež? Existuje něco jako mateřská intuice, nebo je to jen slepá důvěra ve své dítě? Co přesně znamená milovat své dítě tvráří v tvář tomu, že je obviněno z trestného činu. Jak by měla matka za dítětem stát, aby jej ve složité situaci podpořila, ale neublížila? Můžeme vůbec své děti doopravdy znát? Jak rychle dokáží lidé z okolí ostrakizovat všechny kolem obviněného? Může přátelství dvou žen přežít situaci, kdy je dítě jedné napadeno dítětem druhé? Co všechno se může rozpadnout, než se hlavní hrdinka dostane na dno? A jak se z něj dostat?

5 13.04.2020

Když jsem jela v pátek z práce, říkala jsem si, že bych nejraději strávila víkend u pěkné knížky. A podařilo se - v pátek večer jsem začala, v neděli po obědě skončila. Příjemné čtení ze života, takové příběhy mám ráda. Bavily mě všechny ženské postavy. Maggie mi byla sympatická od začátku tím, jak byla nezávislá. Na jednu stranu se snažila zavděčit se Anně, ale když zjistila, že jejím nárokům dostát nedokáže, hodila to bez výčitek za hlavu. Držela jsem palce navenek dokonalé Laře, která ale za fasádou vnějšího zdání skrývá strach o sebe i o syna, aby v sobě našla sílu postavit se problémům. Bylo mi líto Francescy, která se musela vyrovnávat se ztrátou matky, s novou ženou svého otce a dalším velkým zklamáním. A nakonec jsem obdivovala Maggiinu matku, která se fantasticky stavěla ke kritickým a odsuzujícím poznámkám vůči dceři nebo vůči sobě samotné. Tak přímá, klidná, vyrovnaná a podporující!

5 06.10.2019

Žert jsem si přečetla asi už potřetí a nikdy mě nezklame. Tolik vrstev příběhu, tolik témat, tolik úhlů pohledu. Narozdíl od současných autorů mi u Kundery vůbec nevadí, že paralelně střídá vypravěče. Tady to má důvod a příběh to prohlubuje.

5 23.07.2019

Kniha, kterou člověk neodloží, dokud ji za 2 dny nedočte. Sice brutální, ale skvěle vymyšlené. Výborne vykreslené postavy, hlavně Joona Lina, nekompromisní, ale milující, starostlivý a obětavý otec, přítel i kolega, který zná své priority a dle nich se dokáže ve vteřině rozhodnout. Fascinovalo mě,jak propojil intuici s inteligencí.

5 12.01.2019

Dobře napsaná detektivka. Šéfinspektor Erika Fosterová, která přišla o manžela, ale znovu nachází smysl života ve snaze dopadnout vraha prostitutek, ale i milionářské dcery, je inspirující i politováníhodná zároveň. Zajímavé téma předsudků moderní společnosti vůči prostitutkám, ale i "spravedlnosti", která je spravedlivější vůči privilegovaným.

5 25.11.2018