Makropulos komentáře u knih

Udělala jsem si radost a poslechla si audio verzi tohoto krásného příběhu o přátelství, lásce a vzájemném respektu, příběhu, který mě pobavil i dojal.

3 07.08.2017

Já mám prostě Urbanovo psaní ráda. Takže tenhle výlet do jeho drobné rané tvorby z let 2002-2006 mě bavil a potěšil. Povídky mají atmosféru, nápad, styl, jsou tajemné i napínavé, překvapivé i šokující.
I v těchto malých formátech pan Urban dokázal, že psát tedy umí.

7 31.07.2017

Můj první Murakami. Možná je to chyba, ale možná je zase dobře, že nemám s čím porovnávat. Za čím vlastně putuje hlavní hrdina Cukuru? Za vyjasněním křivd z minulosti? Nebo se jedná o hledání cesty z depresivní osamělosti, z nerozhodnosti a váhavosti někam k normálnímu lidskému životu? Vlastně musím říci, že je pro mě Cukuru takřka nepochopitelný. Jeho reakce na vyloučení za party přátel, odtržení se od lidí a vlastně i od domova, žádná snaha o vyjasnění problémů a jejich řešení, to je pro mě naprosto nepředstavitelné jednání. A pokud to mám chápat jako metaforu na Japonsko, tak bych tam nechtěla žít. Kniha je ovšem mistrně napsaná, takže jsem vůbec neměla problém s Cukuruem tak dlouho vydržet, prožívala jsem s ním jeho prázdnotu a osamělost a držela jsem mu palce, aby se z toho konečně dostal.

9 30.07.2017

Díky „partičce“ nadšených lidí a 430 přispěvatelům jsem měla možnost přečíst si tento literární skvost. Kolik situací ze života mi to připomnělo, kolik „usilujících o připuštění“ jsem v životě potkala a „vývoj Karfiolu“ mě provázel velmi dlouhou dobu a nejsem si jistá, jestli nějaký ten Karfiol nevyvíjíme i dnes.
Potkala jsem i silné, mocné a hloupé Hroznýše a kolem vždy poskakovaly nějaké opice. Je to úžasné podobenství, je to jako pohled do zrcadla, který není nijak lichotivý, a přesto se při čtení člověk i baví.
Děkuji a doporučuji.

9 27.07.2017

Je mi až skoro líto, že jsem Kurta Vonneguta objevila až teď a za to dík čtenářské výzvě. Ale nikdy není pozdě. O Kolíbce bylo za ta dlouhá léta napsáno mnoho recenzí a komentářů, takže se pokusím omezit jen na to, co kniha dala mně. Obdivuji, jak autor velmi lehkou formou, s humorem a ironií zobrazuje stav americké společnosti v šedesátých letech minulého století, studenou válku, riziko významných vědeckých objevů, které mohou být buď zneužity, nebo se dostat do velmi nepovolaných rukou a na svém fiktivním náboženství ukazuje, jak lze ovládat společnost pomocí lží a „dynamické tenze“ tedy že „dobrý společenský řád se dá zbudovat pouze tlakem dobra proti zlu a ustavičným udržováním dynamického napětí mezi těmito dvěma silami.“
To vše zasazeno do sci-fi rámce, zalidněno zvláštními charaktery, psáno v krátkých kapitolách plných absurdního humoru, ironie a občas až cynismu dělá z románu literární skvost. Navíc jsem se dobře bavila. Knihu doporučuji.

7 26.07.2017

Camuse jsem četla kdysi na střední a když jsem na něj nedávno narazila v Guenassiově knize rozhodla jsem se si ho připomenout. Poslechla jsem si dnes zdařilou rozhlasovou dramatizaci Moru od Jana Vedrala. Absurdnost jakékoliv katastrofy a její vliv na lidské jednání, změny v hodnotovém žebříčku a přemýšlení o životě a jeho smyslu, o hrdinství a poctivosti, to je asi podstatou tohoto skvělého Camusova díla. Rozhodně si musím koupit knihu.

7 14.07.2017

Mám asi s psaním paní Mornštajnové nějaký problém. Ale asi neumím vyjádřit v čem tkví. Snad je to tím, že všechny autorčiny knihy mají obdobné schéma, nebo tím úsporným precizním jazykem, některé postavy jsou naprosto ploché, některé věci jsou vysvětleny až zbytečně, množství jmen, ve kterých se chvílemi ztrácím .... Prostě ani tentokrát mě autorka nedostala do stavu, kdy bych se od knihy nemohla odtrhnout. Hana a její hana je ovšem velmi dobrý a silný příběh a jak je vidět ze zdejších hodnocení, také příběh, který mnoho čtenářů zasáhne.

18 12.07.2017

Pan Faber mě pozval na krátké návštěvy mých známých z Kvítku a pan Janiš mi to zprostředkoval. Přijala jsem a děkuji za to.

5 27.06.2017

Nevím, jak popsat pocit z této knihy. Myslím, že hlavním problémem je, že podle názvu čtenář očekává, že bude opravdu číst sci-fi, ale ono tomu tak není. Jedná se spíš o jakýsi psychologický román, ale ani to není to správné zařazení. Ale proč vlastně knihy zařazovat do škatulek. Jenže tohle je taková směska – vzpomínky na dětství, politika před rokem 1989 i s náznakem politiky současné, osobní důsledky revoluce, snaha o filozofické úvahy, a hlavně odloučení od manželky a její ztráta, jako důsledek naplnění osobních ambicí, Všechno se to tak nějak bez ladu a skladu míchá v myšlenkách hlavního hrdiny, který jako osamělý kosmonaut cestuje vesmírem. Knize ovšem nelze upřít humor, jistý nadhled i působivé vyjádření situací a pocitů z přelomové doby kolem roku 1989.

6 24.06.2017

Jednoduchý, krásný a emotivní příběh.

Tento snový, psychologický a snad fantasy román je vlastně o posedlosti. Ať už je to posedlost výzkumem neznámého, pomstou, láskou či snahou nějak napravit věci minulé, vždycky člověku naprosto zničí život. Zhmotnění mytologických hrdinů i osobních strašidelných oblud v lese jen odhaluje psychiku jednotlivých postav příběhu. Obrana, kterou les staví do cesty, vyjadřuje překážky, které nám život klade při naší snaze dosáhnout vysněného cíle. Je to drsné, až skoro depresivní čtení, ale mistrně napsané tak, že když s tímto příběhem jste sami a v tichu, máte takový stísněný pocit a nenápadně se rozhlížíte, zda kolem vás již nejsou premytága.

9 18.06.2017

Tak tentokrát se Jeska přetlačovala na klíně s mým kocourem. Protože, jak sama říká: „Buďte si vědomi toho, že se z vás stává „kočičí magnet“. Pokud svůj život sdílíte s kočkou, bude s největší pravděpodobností během několika minut u vás.“ Vysvětlila mi nezdary při meditaci a připomněla mi, že musím na zahrádce opět vysadit šantu. A zase mi trošku otevřela oči – nebo ne oči?

6 15.06.2017

Útlá knížka s velkým poselstvím, úsporný jazyk bez zbytečných slov, ironie, humor, prales a soužití lidí s ním i důsledky, které mohou vyplynout z dobyvatelského vztahu člověka k přírodě, a jako hlavní postava stařec, který se naučil s pralesem žít a k tomu si s lupou v ruce čte milostné romány, potýká se s jednotlivými slovy a přemýšlí nad nimi. Jsem moc ráda, že se mi tento příběh dostal do rukou.

7 12.06.2017

Na začátku knihy jsem zachytila pohled vypravěčky, chytila se jí za ruku a opravdu jsem se ocitla v třeskutém mrazu a neproniknutelné tmě na nerovné ulici v Londýně. A už bylo pozdě se obrátit zpátky. Prošla jsem celým příběhem a díky vypravěčskému umění autora a překladatelskému umění pana Janiše jsem měla pocit, že tam všude jsem osobně přítomna a že se musím dívat na to, kam šlapu, že cítím vůni levandule nebo pot cestujících v omnibusu, šněruji se do korzetu, mám nočník pod postelí anebo nastupuji do vlaku na cestě do Kláštera zdraví. Tento román mě prostě pohltil. Je v něm tolik různorodých postav, charakterů a životů vykreslených tak, že jsem měla pocit, že je znám, tolik špíny, bolesti, slz, lhostejnosti a omezenosti až je to bezútěšné a je v něm skvěle napsaný příběh.

30 09.06.2017

Peter Grant se už dávno stal mým oblíbencem a po jeho příbězích sahám, když se potřebuji pobavit a odreagovat. A to se povedlo i tentokrát. Dokonce pustil i něco z teorie kouzlení, tak musím dávat pozor, abych něco nepodpálila, třeba.

2 31.05.2017

Depresivní, temné až bezútěšné, skvěle napsané, velmi silné a bolavé. Ano, takto na mě působí kniha Anny Bolavé o maloměstě, jeho obyvatelích, jejich strachu, úzkostech, někdy už i s náznaky psychických poruch. Autorce se podařilo do této knížky nahustit všechno špatné, s čím se lze nejen v maloměstě setkat (tam je to jen víc vidět) – hloupého novináře, který může jen uškodit, neochotné až zlé zdravotní sestry, šílenost při slevách v obchodním centru, neskutečnou práci u pásu při zpracování drůbeže, nešťastný život starých částečně dementních lidí, složitost života samoživitelky a k tomu temnou podzimní přírodu, mlhu, močál a řeku. Na rozdíl od románu Do tmy, který byl vlastně jen jednou linkou z jihočeského maloměsta, se zde objevuje hned několik významných postav, které nám svůj příběh vyprávějí. Každý z nich má nějaký ten svůj více či méně dobře schovaný strach, který ovlivňuje jeho život. Jen mi vadí, že některé linie, nejsou vysvětleny a dokončeny. Věřím tedy, že se to, co nebylo řečeno, dozvíme v příští knize. Vážně to není pohodové čtení.

19 26.05.2017

Zachytit v jedné knize sto let života jednoho člověka a jeho blízkého okolí a k tomu ještě obsáhnout významné dějinné události 20. století určitě není lehký úkol. Možná proto na mě působil román v některých částech trochu uspěchaně. Vyprávění je to ovšem velmi čtivé, jednotlivé postavy jsou skvěle vykreslené a uvěřitelné a fiktivní popis pobytu Ernesta Guevary v Československu mě skutečně bavil. A přestože tu autor s námi nebyl v té totalitní době, myslím, že ji popsal docela přesvědčivě.

5 23.05.2017

Městská fantasy, finské podivno – suomikumma, magický realismus, detektivka či horor? Asi všechno, ale hlavně skvělé čtení. Nic víc asi nelze ke knize psát, mohla bych něco vyzradit. Jen bych možná chtěla ocitovat z recenze paní Aleny Vocelkové - iDNES : „ať už od této knihy čtenář čeká cokoliv, dostane něco zcela jiného - v tom nejlepším slova smyslu“.

5 16.05.2017

Něžný, jednoduchý, lyrický příběh z přelomového Japonska o lásce k přírodě a ke zvířatům, ve kterém autor s naprostou lehkostí vypráví střípky z klidného života japonského manželského páru silně ovlivněného kočkou ze sousedství.

9 11.05.2017

Podle mého názoru by to mohl být jeden možná docela příjemný film. Ale tři? To si neumím představit. Líbí se mi grafické zpracování knihy.

2 10.05.2017