Mrtvý holky
kniha od: Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1026/mrtvy-holky-1026.jpg
3.6
227
Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Knihy vychází také ve v ilustrované verzi s ilustracemi Pavla Růta.
Komentáře (41)
Komentáře 41 Recenze 0
Přesně takové čtení jsem potřebovala jako sůl. Každá povídka se mi líbila, měla něco zajímavého. Baví mě ty podivnosti, které se dějí, baví mě autorův styl.
Děkuji, byla to opět jízda.
Kdybych to vzal čistě matematicky, tak 4,5*. Dvě průměrné (Občina, Vlasy), v Bělorusce něco málo chybí, ale jinak samé pecky.
Těch holek je ve skutečnosti mrtvých jen 2,5 (+ stará baronka), ale to vůbec nevadí. Ono taky čistě hororové jsou jen 2 povídky, zbytek střídá žánry od mysteriózna až po vtipné hříčky.
Jinak Urban ukázal, že ani žánr povídky mu není cizí, že i na omezeném prostoru umí uplatnit to, co zdobí jeho romány. Především skvělé vykreslení atmosféry, práci s mysteriózními tématy, svojí mírně cynickou až úchylnou poetiku. Pro ty, kteří Urbana jako já milují, jde o příjemné setkání s oblíbeným autorem, pro ty, kteří se s ním dosud nepochopitelně míjeli, vhodná četba na seznámení.
Musím říct, že tahle sbírka povídek si ode mne získala 5 hvězd a to plně zaslouženě. Zamiloval jsem se a hned hledal, co dalšího tento autor napsal. Jeho styl psaní mi jednoduše sednul u první povídky a až do poslední mne držel. Člověk, když čte tyto povídky, je uchvácen nepravděpodobností a podivností, fantastičností a magičností těch příběhů, ale to jim neubírá na skutečnosti a uvěřitelnosti. Za mne nádhera.
Dobrá práce, pane Urbane! Temnota rezonující v povídkách nádherně sedla do tohoto dušičkového období, kdy jsem knihu četl. Na rozdíl, od řady jiných povídkových antologií tady pro mě nebyl vyloženě podprůměrný kus, který bych měl problémy dočíst, nebo ho rovnou přeskočil - naopak, z průměru zde vystupuje několik kousků, které jsou z mého pohledu "majstrštych" hororového žánru.
Četla jsem po dvanácti letech, tehdy nic moc a teď taky. Knihu posílám dál. Fakt divné povídky. Temnota a zmar. Nechci.
Některé povídky mě nebavily, poslední byla nejlepší tu jsem zhltla jedním dechem
Zajímavé povídky ( tématicky a jazykem), nejspíš si od tohoto autora ještě něco přečtu.
První čtyři povídky nebyly špatné, ale tolik mne nezaujaly. Od Záznamu rozhovoru se ženou středního věku však kniha povídek postupně graduje až po finální, nejděsivější a nejnapínavější To strašný kouzlo podzimu. No bál jsem se, ne že ne... ;)
Urban mě vždycky překvapí. Vždy je trochu jiný, někdy nic moc, někdy jsem nadšená.
Tentokrát tak napůl, možná i proto, že jsem četla rozkouskovaně a ještě k tomu z mobilu…
Občas trochu morbidní, ujeté pointy, ujeté postavy. Něco mě bavilo, něco míň, nicméně povídky Štědrá noc baronky z Erbannu a zejména To strašné kouzlo podzimu mi navodily mrazení, chvílemi scény opravdu jak z toho nejděsivějšího snu. Po té poslední povídce, kterou jsem četla večer před spaním, jsem měla fakt divné sny…
Tři plus.
„Najednou se zastavila, strnulá v půli kroku. Nehýbala se. Chytil jsem Renku za rameno a obrátil ji k sobě. Tekla po ní voda. Možná i brečela, nedalo se to poznat. Výraz měla zbědovanej dost. ,Viděls? Tam, mezi stromy. Ta bílá socha je nám v patách.´ “
Každý příběh mi navodil takový ten příjemný pocit husí kůže, strach smíšený s nadšením, autorů s podobnou duší je tady bohužel málo.
Bylo to moje poprvé a ne naposled. Mám radost.
Olalá! Tak to byly vskutku povedené divné povídky! Spisovatele mám ráda pro jeho fantazii vytvářející velmi neobvyklé příběhy a v této knize je to jedna divnost za druhou! Povídky byly nejen strašidelné či místy nechutné ( *šmik*), ale i krásně nepochopitelné. Nejvíce se mi líbily povídky Běloruska, Žádný něžnosti či To strašný kouzlo podzimu, nejméně mě oslovily Občina či Pražské Jezulátko.
Je to typický Urban z období, kdy více tíhnul k bizarním, lehce morbidním a dekadentním tématům, nicméně tentokrát to na mě příliš nepůsobilo. Příjemné je, že v každé povídce se rozehrává jiný originální příběh, žádné dva si nejsou podobné. Někdy na Vás dýchne tajemno gotického románu, jindy jsou hrdinové veskrze obyčejní lidé, kteří byli vystaveni nenormálním situacím, jindy se zase jedná o narušené jedince se specifickými úchylkami či zálibami. Prostě samé věci, které mám rád...snad to tedy příště bude lepší. :o)
Nejvíc mě zaujal Záznam rozhovoru se ženou středního věku. Bohužel povídky moc nemusím...
Ctenarsky velmi dobre schudne, autor umi psat a nenudi. Mne osobne nesedi zanr, prilis mnoho zbytecne prvoplanove brutality.
10 divných povídek - ten podtitul vskutku sedí. Od Miloše Urbana jsem přečetl Hastrmana a tři povídky z této sbírky, načež jsem ho - už asi definitivně - odložil; pro mě je to prostě autor, který píše divným způsobem o divných věcech. V komentáři k jedné z Páralových knih jsem napsal, že Vladimír Páral je nejspíš latentním sadistou, a tady bych skoro napsal totéž - ve všech třech povídkách "teče krev" a i v Hastrmanovi se Katynka ohání kostěným srpem seč jí síly stačí. Jenže určitý rozdíl tu přece jen cítím: zatímco v Páralových románech jsou popisy mučicích technik sice poněkud zvrácenou, ale svým způsobem působivou součástí autorova fantazijního světa, u Urbana mám pocit, že tak píše spíš proto, že "doba si to žádá". Jeden román a tři povídky jsou pro hodnocení takto plodného autora samozřejmě málo, na odrazení od další četby je to ale víc než dost. S Milošem Urbanem jsem se zkrátka nepotkal.
Další úlítlá, ale poetická záležitost. Povídky podané svérázně, pro mě asi "nej" lehce strašidelná "Štědrá noc baronky z Erbannu " a "To strašný kouzlo podzimu ", protože bydlím kousek od Bludova a podzimy jsou tu opravdu krásné :)
Hodně překvapivé dílo, povídky mystické, překvapující, s očekávanými i neočekávanými zvraty, někdy děsivé nebo nepochopitelné. Celkově hodnotím kladně i přesto, že nejsem vůbec fanouškem takového žánru, protože toto dílo bylo první, které mě svou "podivností" fascinovalo spíše než odpuzovalo a tak jsem knihu místo odložení s chutí dočetla. Za mě naprosto nejlepší povídka: "To strašný kouzlo podzimu", naprostý TOP.
První poznání autora. Děsivé, šokující, krásná vyprávění i nedokonalý děj ovšem s originálním mrazivým rozuzlením.
Sbírka deseti povídek nabízí kombinaci napětí, tajemna, horroru a nebojí se vylíčit jakoukoliv situaci do těch nejmenších, až téměř nechutných detailů. Miloš Urban umí opravdu šokovat a čtenář musí každou chvíli zpracovávat, co to vlastně přečetl a zda li ho jen nešálil zrak. Bohužel mě zklamala nevyváženost a kvalita jednotlivých povídek, což je pro mě jediným velkým nedostatkem celého tohoto literárního počinu.
„Nejhrůznější je ... nevyřčená skutečnost.“
Miloš Urban opět nezklamal :-), v deseti povídkách mě provedl svým zvláštním osobitým světem, ve kterém podivínské postavy trpí nejrůznějšími úchylkami a podivné okolnosti vedou k podivným nedorozuměním.
V knížce najdete deset příběhů, ve všech smrt a násilí, v každém pak trochu jinak, Urbanovi se podařilo zachytit snad všechny podivnosti života :-) ... a tak můžete pozorovat, jak se postupně podivnost mění v úchylnost až nakonec ve zlo ...propracujete se od „pouhé“ úchylky, k neobvyklému násilí, pak skrz zdánlivou smrt až k zvrácené a brutální vraždě.
Navzdory výše uvedenému, a to se mi na Urbanových textech líbí asi nejvíc, vás budou vší tou hrůzou, nadpřirozenem, případně jen disharomonií, provázet vlastně poetické texty, nechybí romantické kulisy starého zámku, opuštěného lesního altánku, nebo pohanských obřadů ... s tím je pak spojená unikátní, zvláštní, osobitá snová atmosféra, podle ní Urbana určitě poznáte ... a navíc příběhům to dodává na bizarnosti :-).
„Holka les probudí, něco v něm zažehne...“
„To bylo doufám naposled. Protože jestli mě nenecháš na pokoji, zabiju
tě už doopravdy.“
Já naopak doufám, že to naposled nebylo ... určitě ještě znovu zajdu, na návštěvu do Urbanova světa, když se totiž podívám kolem sebe po tom našem současném neromantickém světě ... motivů, různých podivínských postav trpících nerůznějšími obsesemi se určitě najde dost :-), takže pan Urban bude mít určitě o čem psát :-).
A navíc, nebo především, já mám prostě, stejně jako Makropulos, Urbanovo psaní taky ráda :-).
Moje první věc od Miloše Urbana a musím napsat, že se to četlo skvěle. Nenašel jsem špatnou povídku. Všechny čtivé, zábavné i mrazivé až divné, ale vždy se skvěle vykreslenou atmosférou. Určitě si přečtu další jeho knihy.
Další výtečná kniha od Miloše Urbana. Sborník povídek má nádech mysteriozna až hororu, osobně mě s poslední povídky až zamrazilo. Jak to bývá jednotlivé povídky mají různorodou kvalitu, ale vyloženě špatnou povídku kniha nemá. Urban mě opět nezklamal, už se těším až si přečtu další knihu.
Urbana mám načteného, a i když jsem zvyklá na jeho překvapení, povídky mi přišli naprosto jiné. Nicméně pořád stejně ujeté. Některé jsou na můj vkus snad až moc zvrhlé, ale i když jsem byla ráda, že jsem některé z nich už konečně dočetla, s chutí a napětím jsem se pustila do další :)
Při čtení jsem si uvědomila, že jsem knihu měla půjčenou v době jejího vzniku - tedy před 10 lety a zhrozená ji odložila. I teď pro mě představuje zvláštní směsici lásky, děsu a posedlosti "něčím, někým". Nedoporučuju pro konzervy;)
Za mě nejlepší povídky: Občina, Pražské Jezulátko, To strašný kouzlo podzimu.
,,Přísahal, že nemá kondom ani AIDS. Pochlubila se očkováním proti klíšťatům." Aaaaa:DDDD
Já mám prostě Urbanovo psaní ráda. Takže tenhle výlet do jeho drobné rané tvorby z let 2002-2006 mě bavil a potěšil. Povídky mají atmosféru, nápad, styl, jsou tajemné i napínavé, překvapivé i šokující.
I v těchto malých formátech pan Urban dokázal, že psát tedy umí.
Jako celek to pochopitelně nefunguje, několik povídek bylo ale povedených. Jednoznačně nejvíc mě dostala Urbanova Štědrá noc, atmosférou evokující až E. A. Poa.
Nakonec jsem ani nepřečetla všechny povídky.
Příběhy - jejich podivnost a často překvapivá rozuzlení - mě skutečně zaujaly, nicméně mi vůbec neseděl styl psaní. Nedokážu ani pořádně říci proč, jen vím, že jsem si u některých povídek říkala: "přesně proto jsem nesnášela čtení Amerického psycha".
Myslím, že stojí za to knihu zkusit a sami uvidíte, jak Urban sedne vám.
Pro mě to bohužel dobře nedopadlo, minimálně co se této sbírky týče. Plánuji však zkusit nějakou novější tvorbu, je možné, že se mi bude líbit více.
Na tuhle knížku mě přivedla moje učitelka češtiny a naprosto mě ta knížka nadchla, ale nemohla jsem dát 5 hvězd, protože některé povídky bych malinko poupravila, ale to je samozřejmě věc názoru.
Výborné povídky. Je v nich všechno z „klasického Urbana“ - jeho fascinace rituály, vírou, krásou, uměním, tajemstvím, magií. Jsou tajemné, někdy dekadentní a zvrácené až děsivé, ale tak skvěle napsané, že vás drží a nepustí, dokud nedočtete. Moc se mi to líbilo :o)
P.S.: Jo a konečně jsem zjistila, proč měl Max Unterwasser ze Stínu katedrály znetvořené oči a část nosu. :o)
Naprosto mě uchvátilo, jak Miloš dokázal perfektně vykreslit atmosféru a to hned na první stránce. Povídky byly natolik zvláštní, až jsem se přistihla, že mě neskutečně přitahují. Příběhy mě chytily za srdce, z každé povídky mi zůstal v paměti živý obraz a k němu dokonce i vůně. Tajemné lesy, strašidelná Praha, děsivé klenotnictví, smrduté putyky. A do toho mužské a ženské postavy, krásné i odporné. Živé i mrtvé. Rozhodně plánuji ochutnat i jiné jeho knížky. Ano, ochutnat. :-)
První kniha autora, kterou jsem četl. Vlastně to byla taková sonda, autor je dost oceňovaný, tak jsem ho chtěl „ochutnat“ na jeho kratších textech. Budu ale muset zkusit nějaký román, protože povídky mě moc nezaujaly. Četl jsem je sice se zájmem, ale spíš s očekáváním pointy, než že by mě nějak upoutala literární kvalita textu. Podle těchto povídek soudě, Miloš Urban nebude „šálek mého čaje“.
Některé povídky mě šokovaly, další se mi líbily tak nějak normálně. Ale všechny byly moc čtivé, plné tajemna a erotiky. Moje druhá knížka od Urbana a rozhodně nekončím!
Tato sbírka byla moje první setkání s Milošem Urbanem a musím říct, že mě jeho tvorba oslovila. A to nejen u těchto povídek, ale hned v zápětí Santiniho jazyka! Jeden z mála současných českých autorů, které čtu.
Soubor několika povídek ukazující typický styl psaní Miloše Urbana. Příběhy mnohdy až s tajemným a mystickým nádechem jsou velice čtivé a lze je čtenářům, kteří mají rádi knihy tohoto autora, jen vřele doporučit. Pro oddechové čtení po těžkém dnu bych právě sáhla po této knize
Ještě jsem ji nedočetla, jsem asi u sedmé povídky, ale i teď můžu říct, že se mi líbí. Velké plus je už to, dostat takový nápad a vydat takhle povídky v knize. Jsou zajímavé a dobře se to čte. Má to všechno: vtip, napětí, překvapení a je to originální. Čtu to ve škole, když se nudím o chemii, nebo tak, takže super čtení na zabití času.
Kvůli téhle sbírce jsem se pustil i do dalších věcí od Urbana. A platilo u nich totéž, co tady: některé věci pro mě byly naprosto parádní, některé mě skoro vůbec neoslovily.
Štítky knihy
Část díla
- Běloruska 2003
- Faun 2007
- Občina 2007
- Pražské Jezulátko 2004
- Smrtečka 2005
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Mrtvý holky je v
| Přečtených | 318x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 94x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |