magnolia komentáře u knih

Jméno růže - tak dlouho jsem si myslela, že je na mě kniha moc složitá a že mi film, shlédnutý kdysi dávno, bude stačit... a pana profesora Eca budu mít "splněného" nedávným přečtením jeho novinových sloupků. A potom jsem podruhé (s odstupem asi 30-ti let) viděla film, znovu mě zaujal a jsem tvůrcům vděčná za jeho vznik i nezapomenutelné herecké obsazení. Ještě ten večer, jsem si náhodně otevřela knižní předlohu a zjistila, jak je proti filmu podrobná a vysvětlující. A v následujících dvou týdnech jsem si ji četla pěkně od začátku a k tomu si v duchu pouštěla filmové obrázky. Je to obdivuhodné dílo, Vilém i Adson jsou skvělí hrdinové, jejich pátrání, pochyby, úvahy i vzájemné ponoukání - prostě krása a přátelské souznění. Chvála důvtipu (humoru!) a vzdělání. Popisy prostředí, dokonalé. Historické a další informace, obsáhlé, složité, ale stále se vztahující k příběhu lidského bytí a vědění, a také k úloze církve, po moci toužící, kruté, lživé a chamtivé (už napořád). Bylo to občas náročné čtení (jen těch latinských slov a vět), ale moudré, s mnoha krásnými myšlenkami a odkazy. Pro každou knihovnici je to povinná nebo spíše doporučená četba.

57 08.04.2018

Na čtení mám nejvíc ráda, když mě nějaká knížka překvapí - tématem, postavami, tím, jak je napsaná... . V této, se mi překvapení dostalo vrchovatě, byla to pecka, jak se píše v komentáři níže. Už ten název, který vzbuzuje zvědavost (jakože cože - jak by řekla hlavní postava), hovorový jazyk a třeba originální pojmenování postav (zvláště některých), to mě neskutečně bavilo. Hlavní hrdinka, beze jména a s neurčitým zaměstnáním a mnoha sourozenci, vypravuje o sobě, o rodině a blízkých, o lidech, které zná a kteří mají zase svoje příběhy. Děj má zajímavý vývoj, s odbočkami krutě reálnými, s nadhledem vysvětlujícími a zasvěcujícími, ale i humornými (když už to přišlo, tak jsem při čtení doslova vybuchovala smíchy) a je tu i drama, vztahy, pocity, napětí... a mnoho jiného, o čem jsem četla se zaujetím. Hrdince jsem moc držela palce - je jí 18, snaží se po svém přežít v nebezpečném prostředí a má o ni zájem nebezpečný chlap (propánatyvolejána, jak by řekl třetí švagr :). Obdiv patří severoirské autorce i české překladatelce. Děkuji za přesné komentáře od Atuin a TaťkaHraboš - ty mě ke knížce dostaly. A skvělá obálka, samozřejmě.

53 22.03.2021

Ani si nepamatuji, kdy jsem měla pocit naprosté dokonalosti mnou čteného příběhu a kdy mi 5 hvězdiček připadalo tak zoufale málo... čtěte, je to jedna z nejkrásnějších knih (a to jsem se jí léta vyhýbala, protože přece sci-fi nečtu). Krásná pocta čtení a knihám ... a nejen to. Na své si přijdou milovníci němých filmů, básní a třeba i ti, kterým se líbil Motýlek. Dočetla jsem dnes v pravé poledne a byla jsem šťastná za ty obyčejné skutečnosti, že umím číst, že mám děti a že si můžu dát k obědu vaječnou omeletu (a drozdi mi zpívají na zahradě každý rok - zatím ještě zpívají...).

53 20.08.2017

Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, když jsem ji po dlouhém váhání koupila do knihovny. Je to působivě a nezvykle poskládaný román, který se čte velmi dobře. Kombinace vzpomínek, deníků a dopisů, a navíc popisů fotografií, které sice přímo nevidíte, ale velmi dobře si je představíte (a jak jsem se dočetla v doslovu, některé opravdu existují, autorka si je "vypůjčila" od různých skutečně existujících fotografek). Je to o fotografování, které se stane vášní až závislostí, a to má pak různé dopady. Poznáváte život a myšlenky hlavní hrdinky Lillian, které fandíte a současně na ni máte často hrozný vztek. Témat k zamyšlení je mnoho, stejně jako pohledů do americké společnosti té doby. Důležité jsou zachycené mezilidské vztahy, ať už přátelské (mezi ženami), rodičovské a partnerské (okrajově), a především vztah matky a dcery (hlavní téma). Je to smutné, ale velmi dobré čtení. (Obálka není špatná, ale k této knize se nehodí - jak mám zelenou barvu ráda, fotografie měla být aspoň černobílá).

48 05.09.2021

Knížku jsem nabídla čtenářům v knihovně mezi ostatními novinkami - a zůstala nevybraná, vlastně ani mě se do ní nějak nechtělo, ale když tam tak zbyla... Přitom stačila první věta a hned se mi zalíbila a já jsem ji, s chutí a napětím, četla každou volnou chvíli.
K Japonsku mě to nikdy netáhlo, to málo, co mám s touto zemí pozitivně spojené, jsou Verše psané na vodu, dřín japonský (a všechny odrůdy japonských javorů) a ještě musím poznamenat, protože i o tom v knize bude řeč, že film Hačikó byl pro mě velkým zklamáním. Od letošního ledna se dalším, rozhodně příjemným "japonským" zážitkem, stává právě dočtená, pozoruhodná knížka od Anny Cimy. Zkuste ji, nudit se nebudete. Autorka má můj obdiv za to, jakým sympatickým způsobem zpracovala osobní zaujetí japonskou kulturou a já teď budu knížku ráda doporučovat.

47 19.01.2020

Kniha mi vyplnila několik lednových večerů, autorku už mám přečtenou (tedy až na její tvorbu pro děti), tak jsem nebyla moc překvapená stylem psaní a příběh mě zajímal i nutil přemýšlet a "nastavoval zrcadlo". Jen nějak nevím, co o knížce napsat víc. Je to hodně o tom, co si lidé myslí (Věci, které si myslíme) a neřeknou nahlas, a potom se to nabaluje. PS umí velmi dobře vystihnout ty myšlenkové pochody různých postav, že vlastně chápete každou z nich, prožíváte to s nimi.

46 09.01.2021

Můj teprve druhý román od S. Kinga (docela ostuda), k tomu pár povídek, filmy a seriál - ale to se nepočítá... Chtěla jsem to odbýt jen hodnocením a přidat palce jiným výstižným komentářům, kde je vše řečeno. Tak opět poděkuji Databázi (a jejím uživatelům), bez ní bych se do knihy nepustila a do Dávnolandu nepodívala, a tak přišla o výborný čtenářský zážitek. Moc dobré, hltala jsem příběh a užívala si hlavního hrdinu. V knize je mnoho zajímavých myšlenek a odkazů, není to jen o politice, jak jsem se obávala.

46 25.05.2020

Málem jsem se nechala odradit některými komentáři, ale můj ženský a knihovnický instinkt mě nezklamal a já jsem knížku od dosud neznámé autorky ještě před Vánoci zakoupila do knihovny (naštěstí - nyní už není k sehnání). Je to jedna z těch, které ke mně přišly ve správný čas, jak se to někdy povede. Je to přesně čtení do této doby, aspoň pro mne určitě a já jsem Evu B. moc ráda poznala. Vybuchovala jsem smíchy, dojímala se a užívala si všechny ty příběhy, postřehy, myšlenky a pocity (u mnohých jsem měla velké pochopení, jako že to znám, tak to cítím). I ty básničky byly milé. A navíc - písmenka na knize v noci svítí!

45 23.01.2021

Než jsem se zmohla na odpovídající komentář, učinila tak uživatelka bosorka (a před ní i ostatní). Je to knížka o stáří a je smutná... stáří je ztrácení. Ale i takové knížky jsou potřebné a měly by se číst. Čeká nás to všechny, u blízkých, u nás samotných... A někdy ještě zbývá čas poděkovat a obejmout.

45 09.10.2019

První povídku za středověku jsem dočetla a nemohla pokračovat dál, tak byla působivá, výborně napsaná. Druhou, z konce války, jsem četla skoro bez dechu (pro jistotu, ne před spaním) a na konci mi dojetím zvlhly oči, tak mě semlela. Další z Maďarska, ve dnech revoluce, jsem četla s odporem, důvodem byl její vypravěč. Čtvrtá, z našich 50.let, pohledem mladého kluka, ta bolela nejvíc... A závěr - téměř současný, s první povídkou propojený jmény dětí, s ostatními dalšími náznaky. Obdivuji autora, píše velmi dobře, jako málokdo u nás. Při čtení nových knih si už automaticky říkám, komu budu knížku dál doporučovat, v rodině, v knihovně... No, jsem po dočtení celé knížky docela smutná. Ještě po té válečné jsem měla na seznamu těch budoucích čtenářů "Jakuba" docela dost, po jejím dočtení si říkám, kdo to unese, kdo to dá... Je to knížka o zlu v lidech, napříč dějinami a o malé špetce naděje a dobra v nás. Přesto, děkuji za ni, vydá za mnoho jiných.
(Argu a Kateřině Bažantové patří díky za krásnou obálku a úpravu knihy - i za tu je ta pátá*).

44 05.11.2019

Přečteno velmi rychle, zpočátku s menšími obavami, které se rozplynuly. Ocenila jsem srozumitelný způsob vyprávění, i to vracení v čase bylo dobře poskládané. Snad jen některé dramatické scény nebyly úplně jasné. Téma zneužití dítěte a ztráty důvěry v nejbližší lidi, je vždy drásající ... O to více mě (tak jako v nedávno shlédnutém filmu Špína) šokoval přístup odborníků na psychiatrii - v této době (!), z toho mi bylo těžko. Román je napsaný tak, že se knížka nedá odložit, obsahuje i hezké přírodní popisy. A konec - vybírám ten lepší.

44 22.05.2018

Luisa, Selma, Martin (kamarád) a optik (tak chápající) a ještě Elsbeth, Marlies, Palme a pes Aljaška... a moje počáteční obavy, aby to čtení nebylo až moc zvláštní... Bylo to krásné vyprávění, milé, vtipné i dojemné (nejméně 3x) - a tak příjemně podávané (něco jako Amélie z M., ale z německé vsi). Byla jsem tam s nimi. Neobyčejné. Doporučuji.

43 27.01.2022

Tak tohle přečíst byla nutnost a za jeden sváteční den mám splněno.(Televizní série případů sleduji tak, že jsem začala Devadesátkami, pokračuji 3. sérií a do toho dokoukávám ty předešlé, které jsem kdysi z nějakého, nyní nepochopitelného, důvodu nesledovala. Jsem 1. oddělením doslova pohlcená!). V rozhovoru se mnoho filmových případů znovu objevuje, také různé zajímavosti (i z natáčení), vyšetřovací metody, postupy, zážitky. Na závěr je přidáno to podstatné ze soukromého života J.M., doplněné fotografiemi. Nejvíce oceňuji, že kriminalista působí upřímně a poctivě a když jde o konkrétní osoby, nemlží a jmenuje, a to nejen při vyjádření vděčnosti a obdivu (S. Hubálek, J. Markovič, I. Smékal a další), ale i v opačných případech (Doucha, Drexlerová). Zpověď nepůsobí jako ublížené vyřizování účtů a Josef Mareš také sympaticky a profesionálně neprozrazuje vše. (A přiznávám, že ta pátá* je za to výborné filmové zpracování případů, scénář, hudbu, herce...).

42 18.11.2022

Líbilo a velmi. A nejen proto, že přišla po dvou (nic moc) "mužských" knížkách. Tady bylo postav více, kladné a záporné, pestré osudy a příběhy. Další plus je české prostředí a bohatý jazyk vyprávění (třeba přirovnávání lidí k druhům ptáků jednou z postav mě bavilo) - to a ještě mnohem víc nabídne tahle knížka. Autorku si pohlídám.

41 13.06.2021

Knížka o ženě, kterou lidé zklamali nebo opustili, a tak se rozhodla obklopit ptačími přáteli. Otevřela jim okna svého domku a věnovala zbývající část svého života pozorování a získávání důvěry zpěvavých ptáčků, zejména sýkorek. Na lidi úplně nezanevřela, jen pro ni bylo určující, nakolik respektují její zásady, prostředí i okolní ptactvo. Je to knížka takového melancholického ladění, smutnější, ale ojedinělá už samotným tématem. Jsou různé druhy zálib, některé přerostou v poslání nebo i posedlost - ta, které propadla Len Howardová je z těch, které mě zajímají a dojímají.

41 22.05.2021

Hvězda za čtivost, další za (asi) věrohodně popsané prostředí současné nemocnice a ta třetí je za hrdinovu odhodlanost v závěru. Bude to určitě hodně půjčovaná kniha v knihovnách, z českého lékařského prostředí tu už dlouho nějaké to dobré čtení chybělo.

41 02.11.2019

Maruna, Heluna a mnoho dalších postav z moravské vísky a nářečím vyprávěné jejich příběhy. Musím uznat, že se to dalo zvládnout, dokonce to bylo čtivé a žádná vesnická romance - realita dnešní doby a vztahů (nejen v tomto prostředí). Ale také to byla taková smršť, snad že těch postav bylo tolik a já se trochu ztrácela v tom, kdo s kým a proti komu. Čekala jsem, že se příběhy (kapitoly) nějak více propojí. Chválím autorku za ty různé věkové skupiny, dobře popsané vnitřní úvahy a klady i zápory jejich myšlení i chování k ostatním. Je to smutné, je to uvěřitelné, bohužel. (Na rubu přebalu je mapa dědiny - aspoň malá pomůcka při orientaci - stejně jsem v tom měla guláš :)

41 21.05.2018

Tak tohle bylo výborné, souhlasím se všemi komentujícími přede mnou. Při čtení jsem si vzpomněla na Podivný případ se psem a také na Cit slečny Smilly pro sníh, obě nemáme v knihovně mezi detektivkami, a tuto knížku se mi k nim také nechce dávat. Od začátku sice jde o pátrání po zmizelém a konec je dramatický, ale je tu něco navíc, co převažuje a na co jsem se těšila - Kalmannův prostý svět, kde je všechno tak jasné. Ale někdy se to zamotá. Kalmannovo vyprávění je originální, zábavné i poučné. A občas dojemné, když přijde řeč na dědečka. Je pravda, že jsem čekala něco více od jedné postavy, která byla a potom nebyla. Knížka je povedená i graficky.

40 18.05.2023

Povídky od pana Svěráka byly takové, jako jsou jeho texty písniček a scénáře k filmům - ze života, hravé, k zamyšlení a navozující dobrý pocit ze čtení, dívání se a poslouchání. Je to, jako když vám někdo vypravuje a dává si záležet. Báseň se mi nelíbila (hezčí byla ta uvnitř Tramvajáčka:), ale dám plné hodnocení, aby měl Z.S. radost.

40 24.09.2021

Co dodat ke komentářům přede mnou - když si chci jednou za čas dát něco napínavého, tak právě takovou knihu jako je tato. A nedivím se, že ji chválil každý, komu jsem ji u nás v knihovně, na základě zdejších komentářů, doporučovala. Teď už se můžeme všichni těšit na další knihu, na Aarona Falka a méně vysušenou australskou krajinu (já se těším moc).

40 13.04.2019