LuckaH2 komentáře u knih
Dojemné, laskave, smutné, ze života i z lásky. Líbilo se mi to, i když nemam "wow efekt"na 5 hvězd.
Slyšela jsem také zpracování na ČRo. Moc jsem si to užila. Netradiční pokus, netradiční úmrtí a ještě případ z minulosti, který dokreslují deníky. Skvělé
Díky za takové knihy,které ukazují zajimavé lidi,kteří to ale v životě neměli/nemají často lehké. Přesto/nebo právě proto dělají malé a zároveň velké věci pro sebe i společnost. Někde jsem měla slzy na kraji. Dojemné, ale také inspirujici pro život. Krásné
Kniha 515 stránek a posledních 150 stran víte vraha, a pořád chcete číst dal. Vrazdy byly dost děsivé i ruzne dalsi detaily a mě naopak bavila ta politika v tom. Jedina nevyhoda, ze autor se vyjádřil ze v nejbližší dobe z pracovních a rodinných duvodu nezvlada napsat další dil
Skvěla kniha! Originální téma a taky vizuálně, to písmo. Byla jsem nadšená. Všechno má svůj smysl, i proč se hlavní hrdina v Česku jmenuje Odysseus. Kromě zázraků je tam respekt k životu, přírodě, lásce...
První část vyprávějící Teodora jsem preskakovala, to mi neslo. Matku a otce jsem zhltla. Jako celek výborný, jak událost ovlivní celou rodinu. Byla jsem pak u Milohlidky v Jičíně fotit knihu a dost mě mrazilo.
Výborný, výborný,výborný. Chvilema trochu absurdni, ale k velkému zamyšlení, jak ublizujeme prirode, vztahum, lidem. Jak se jako společnost valime k destrukci. Hodně kniha k přemýšlení
Bavilo mě to, chvílema fakt napínavé. O tématu drog toho bylo napsáno a natočeno dost, ale tady k tomu bylo fajn navíc pohnutky "zlocincu", nebo tech, co neudělali zrovna dobre rozhodnuti, až je vam jich líto. Nebo je chápete. Rodinny život Hanny, hlavní policistky tomu taky dával další vrstvu, lidskou. A přitom zůstává dost policejní práce. Jediné minus pro me bylo "vseho až moc", az moc mrtvol ,az moc problémů...ale někdy je život drsny
Libila se mi ještě víc než Julie a žralok. Jako dospělá a matka malého dítěte jsem se s ni nějak víc dokazala ztotožnit, pochopit... a navíc skvělý přesah "kam patříme", tema migrace nejen zvířat ale lidí. Velké aha momenty o přírodě i společnosti lidí a "pravidlech".
Za mě male minus, ze to bylo celkem kratke. Přistupovala jsem k tomu jako fikci a pak si po přečtení dohledavala o spisovatelich informace. Ve skole nam řekli co kdo napsal, ale tohle je takove uvědomění si, ze to byli kdysi detmi, ze to byli lidi s city, neuspech, laskami, zklamanimi. Četlo se mi to dobře a sama bych si odbornou literaturu na toto téma obrozeni nečetla;-)
Četla jsem prvně. Skvělé, děsivé, jak lidstvo ovládnou roboti...jak se z pokroku stane zneužitelna zkaza. A stale aktualni, ac knihu K. Čapek napsal v r. 1920
Malé velké osudy malých velkých lidi ve vesnici o 400 obyvatelich žijících 2 hod od Rejkjaviku. Island je muj cestovatelsky sen, takže rada ctu knihy z nej. A tohle bylo mile, chvili tajuplne, chvili smutne, lidske. Mnoho osudů, ktere se vzájemně propletaji v miste, kde "kdyz zazvoní telefon je to udalost, a kdyz projede auto s cizi značkou drama, co všechny zvedne k oknu".
Kniha se četla sama. Krásne vykreslena atmosfera dospívání, které neni primarne pro dospívající. Atmosfera leta, míst, koupaliště, města, super. Nejen laska, ale přátelství, rodina, vazby, vlastni minulost. Jedine, co me trochu "zklamalo" byla kurziva z dneska, čekala jsem, ze z toho vyleze vic;-)
Oproti predchozim dvoum pro me nejslabsi. Hodně souvislostí, linek, které tušíme, ze se snad nejak propoji, ale ubira to na čtivosti, spádu. Někdy az těžko uvěřitelné sceny (Ursula tesne predtim nez material shori "náhodou" prijede). A ještě jsem asi nejak nepochopila ty dva zabite s batohy... další dil si časem přečtu, ale tenhle me moc nenadchl
Nenadchne, neurazi. Chutovka na hodku čtení. Hlubší dojem nezanechalo. Kolikrát jsem se bavila s cizím člověkem ve vlaku, rikala si na nádraží, co asi kdo prožívá, žije. Na to asi nepotřebuju tuto knihu;-)
Bavilo me to hodne, po dlouhe dobe jsem kvůli tomu nešla spát, abych přečetla co nejvic/docetla. Ma to prvky magickeho realismu, s prenesenym významem "pozor, co si prejeme". Bavila me i "lovestory" linka. Čtu spis ceske a evropské knihy/realie, a pak miluju Murakamiho (ač Japonsko jako takove me nijak nebere, ale baví me to cist). Od autorky jsem cetla Uhoře a ty se mi taky libily moc.
V hlavní roli městečko na konci světa (Islandu), jeho příroda, moře. Ten jejich nakladaný žralok, vypravěč Kalmann, co ho umí skvěle. A taky je jiný (autista). A taky najde skvrnu od krve. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvělé realie Islandu, detektivni zapletka, myslenkove pochody Kalmanna, přírodní podmínky.
Škoda ze nejde dát vic hvězdiček. Jedna z nejkrásnějších knih, ktere jsem kdy četla. Nejsem cilovka, je mi 35:-) ale bylo to úžasné. Doufám, ze po smrti existuje Brána, nějaká baba, co tam provází... Schované veci o přátelství, smrti, lasce, rodině, svobodě, i zodpovednosti. Dojemné, brecela jsem jak želva. Asi si ji prectu hned znovu:-)
To je tak krásný dojemný mily příběh. Pohádka pro dospělé. Originální ač "naivne" psane postavy se jmeny z knihy, které jim Carl dává, když jim nosi knihy. Přečteno rychle, žádné velké slozitosti, jasný příběh. Moc jsem si to jako oddechovku užila
Četla jsem na doporučení knihovnika. Je to syrové, dost depka. "Stesti" ze to působí jako kratka kniha, mela jsem to za 2 dny prectene. Ale na druhou stranu je to tak těžké tema, ze by si to možná zaslouzilo vic. Ale nebylo by to zas úderne... Každopadne by se to mohlo jmenovat "jak je schopen člověk cloveku ublížit, včetně vlastní rodiny". Hnus