Letnice

Přečteno za 2 odpoledne. Příjemné čtení, ale zase taková sláva to nebyla.

Skvělé a originální čtení

04.11.2025

Ono to ani pořádně nejde popsat jaké to je.
Já se přiznám, že jsem nic podobného dosud nečetla.
Jedna zapadlá vesnice na začátku dvacátého století, kde jsou věci ještě jinak, ve starých zajetých kolejích.
Počkat, ještě trochu víc jinak, že už přemýšlíš, jestli nečteš trošku fantasy, nebo slova, která jsou určena těm, kteří věří v Boha. A to já nejsem .
S každou kapitolou, nebo co kapitolou, odstavcem jsem si říkala wow, není to už moc?
A pak si uvědomila, že ne, že i pro takového ateistu jako já, je to košér. Slova, která tě donutí přemýšlet, zastavit se. Sakryš, vždyť o tom má literatura být. Já se u toho tak smála, tak bála.
Tak si říkám, že bych se to nikomu neodvážila doporučit.
V žádném případě bych to nedala do ruky striktním konzumentům detektivek, romanťáren nebo šňupačům Monštajnové a spol.! Těm, kdo hledají v knihách relax, že můžou vypnout.
Ale! Když nebojíš experimentovat, pane bože, dej si to třeba taky jako já-audioknihu.
Celá knížka je o zajetých pořádcích ve vesnici, které sem tam něco naruší, něco je ve vzduchu a tebe tak konsternuje co se tam děje a tak tě vzrušuje jinakost té knížky, že ji hltáš divnosti navzdory.

Moc milé a pohodové čtení vyvolávající úsměv na rtech a pohlazení po duši. Poetický příběh z vesnice plné zázraků na přelomu 19. a 20. století mě opravdu hodně pobavil a užívala jsem si každou stránku.
Cenu Magnesie si určitě zaslouží.

Napřed jsem se nemohla začíst, což mě příliš neudivovalo, protože Márqueze, kterého v souvislosti s Letnicemi leckdo zmiňuje, přelouskat taky nedokážu. Dokonce jsem přemýšlela, jestli knihu neodložit, jenže pak se stal zázrak a já zapomněla, že mám žízeň, že mě tlačí kontaktní čočky, a dokonce jsem i zapomněla, že čtu.
Vrstev, odkazů a pomrkáváni na čtenáře je zde tolik, že by je šlo přehrabovat vidlemi. Pro mě to je jako když smícháte dohromady Jakubiskovu Nejasnou zprávu o konci světa obrácenou naruby, obrazy Henriho Rousseaua, mágy ze Zeměplochy, cimrmanologii a řádění Wolanda v Moskvě, a navrh přisypete ještě leccos dalšího dle chuti. Pro někoho to může být nestravitelný mišmaš, ale pro mě to byl ve výsledku pohlcující zážitek.

Nádherná kniha, a to jak po stránce fyzické, tak zejména obsahové. Díky ní jsem nalezl již dávno ztracenou naději v kvalitní českou literaturu. Moc děkuji pane Hlaučo!
Kdybych měl knihu nějak charakterizovat nejspíš bych použil slova jako laskavá, dojemná, místy dramatická, ale i překvapivě humorná. Zejména poslední třetina mi dala vzpomenout na inteligentní Cimrmanovský humor v podobě postavy prozatímního notáře a všech obyvatel vesnice, kteří s nim vešli v nějakou interakci.
Určitě se jedná o jednu z nejlepších českých knih za poslední roky.

Pro mě osobně (zatím) nejlepší kniha, co jsem tento rok četla.
Vyplatilo se mi to číst pomalu a zamýšlet se nad každou druhou větou, byl to fakt zážitek a uznávám, že nějaké neduhy by se našly, ale prostě mi to tak moc káplo do noty, že jsem k nim byla slepá.

To bylo tak skvělé a originální čtení! Jako závan čerstvého větru, bez trudomyslného děje (byť ano, stín válek 20. století nejde člověku z hlavy ani při líčení idylického prostředí Sv. Jiří a města M.), plné úžasných postav a postaviček. Návštěva ve Sv. Jiří mě velmi bavila a rozhodně bych se tam někdy moc ráda vrátila. Kniha je čtivá, místy hodně vtipná (aspoň já jsem se bavila, byť někdy malinko škodolibě) a rozhodně stojí za přečtení.

Moc se mi kniha líbila, to magično a zázraky a andělé... Přerod 19. století do 20.
Už dlouho mě kniha tak nebavila.

Vzhledem k létům, kdy se příběh odehrává, je konec vcelku předvídatelný... Ať už co se týče konfliktu vnějšího světa s vesnickým světem zázraků, odsouzeným k záhubě, tak i pro blížící se konec „dlouhého“ 19. století, zanikajícího v rachotu světové války. Chybí jen závěrečný povzdech z Nohavicovy Těšínské – „ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká“. Ale čte se to dobře, o tom žádná. A mluvící sochy, přátelští vlci a chození po vodě – to všechno je vážně kouzelné.

Obvykle knihy, které vyhrály cenu Magnesia Litera nevyhledávám. Připadá mi, že jsou na mě moc… intelektuální? složité? Vlastně ani nevím proč mi tahle kniha skončila v rukách. Ani obálka mě úplně neoslovila (dokud jsem ji nedržela v ruce). A tahle ještě vyhrála ve dvou kategoriích - knihu roku a debut roku 2024.

Ale jakmile jsem se začetla, tak to bylo jasné - takové příběhy patří mezi mé oblíbené, poklidně si plynou, nic mě neruší, nechávám se jen unášet, ale tlačí mě k dalšímu čtení.

Příběh se odehrává v malém zapadlém městečku Svatý Jiří, zasvěcenému známému drakobijci. Jsme na přelomu 19. a 20. století, které se se všemi svými novotami a vynálezy nezadržitelně řítí světem, a maže za sebou všechny známky starého způsobu života. Čert ví, proč se této obci doposud nejnovější pokrok vyhýbá. Možná jsou všichni jen spokojeni se svým způsobem života, s všudypřítomnou magií a ustáleným pořádkem, kdy obyvatelé běžně chodí po vodě, hovoří se sochami svatých, lámají kámen pomocí píšťalky apod.

To však jen do doby, kdy se objeví rodák Odysseus. Byl už dávno prohlášen za mrtvého. A takoví neožívají! I když tady je asi možné všechno. Místní si ze začátku s myšlenkou jeho náhlého návratu neumí poradit. Je trnem v oku svému bratrovi Tomášovi, který si už dlouho pomýšlí na dívku Julii, kterou zachránil několik let zpátky od jisté smrti. Ale je také tím, kdo se vrátil z velkého světa. Proto je to právě on, kdo má zachránit město před ohlášenou správní kontrolou, které se magie, součást jejich běžného života, nesmí ukázat. Je na čase posunout lidi do nového tisíciletí, se vším co nabízí.

Jak to dopadne, když lidé bojují se zažitými pořádky a snaží se potlačit své přirozené schopnosti? A co když jsou oni právě ti poslední, kteří naopak to co umí, mají předat zblázněnému světu?

Jediné s čím jsem v knize bojovala byla jména, která ač jsou v úvodu příběhu vysvětlena, tak jsem se v tom množství občas ztrácela.

Mě se kniha, a její skoro pohádkový svět, líbila.

Už dlouho jsem nečetl něco tak skvělého. Trochu pobaví, trochu dojme, ale určitě donutí se pořádně zamyslet.

Jak bylo několikrát napsáno, je to taková pohádka pro dospělé. Hlavně, to bylo ale jiné čtení. Zápletka s novým úředníkem na závěr byla úsměvná. Povedené, čtivé.

K téhle knize se toho dá říct tolik…
Já současnou českou se všemi těmi rodinnými dramaty a nezpracovanými traumaty zbožňuju, ale bylo tak „osvěžující“ přenést se do Svatého Jiří - do městečka “na konci světa”. Na místo plné zázraků, kde lidé chodí po hladině rybníka a sochy promlouvají, kde si vlci chodí hrát s dětmi a ochraňují je, kde se kameny lámou písní a zvěř loví vlídným slovem a kde se andělé kvůli velkým křídlům nevejdou do kadibudky.
Co vše se může na takovém místě stát v době, kdy se nové století hlásí o slovo a kdy se do městečka vrací někdo, kdo je už roky mrtvý? A je možné neztratit své kořeny, když se nám je moderní doba snaží uřezat?
V nějaké recenzi jsem četla, že ta kniha je možná o ničem, a možná je úplně o všem. Výstižnějších pár slov bych těžko hledala. Já patřím do skupiny nadšených čtenářů. Pro mě měla všechno. A ještě víc. Postavy? Symbolika? Metafory? Mnohovstevnatost? Výborný!
Je ta kniha vlastně strašně divná? Ano, ale mě si právě takové čtení naprosto získalo. Je to nevšední, chytré, psané krásným jazykem a okořeněné skvělým humorem. A teda upřímně, už jen kvůli stylu, jakým je kniha psaná, stojí za to si ji přečíst. Moje bohemistické srdíčko plesalo.
Je to dílo pro každého? Hmm, mám chuť říct ano, ale asi spíše ne. Byla to pro mě ale nejlepší kniha letošního roku? Rozhodně ano. Tady ty Litery přistály autorovi právem a byl to opravdu čtenářský zážitek se vším všudy.

Nádherný literární kousek, slovenský magický realismus, na tradice,, bajkárov,, Miroslav Hlaučo navazuje současnou venkovskou idylou s prvky parodie a přitom hlubokou realistickou stopou.

Rozpomínání na konec světa. Je to nejlepší kniha, co se mi letos dostala do ruky. Velmi originální, nápaditý, čtivý román. Bavilo mě to celé. Magický realismus zbožňuju. A taky zbožňuju, když někdo umí využít potenciál naší krásné řeči. Žadné plytké tlachání, ale chytrý, osobitý humor a výstižné metafory. Mám ráda, když si autor hraje s hloubkou příběhu, i když hrozí, že ne každý čtenář to pochopí a ocení.
Děj se odehrává na začátku 20. století. V malém městečku Svatý Jiří žijí jeho obyvatelé obklopeni zázraky a zároveň odtrženi od zbytku světa. Je tam běžné chodit po vodě, promlouvat se sochami a anděly, kácet stromy a lovit zvěř vlídným slovem. Každé křestní jméno se tam smí vyskytovat pouze jednou, když dojdou ta česká, sahají místní po jménech, která vyčetli v knihách. Za každého, kdo z městečka odchází se zapaluje svíčka, pokud zhasne, všichni ví, že dotyčný na cestách zemřel. Odysseus se však jednoho dne vrátí živý a zdravý a spolu s ním i nová doba.. Jak se to mohlo stát? A jak jeho návrat zahýbá s poklidným chodem městečka?
Chvílemi jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem musela předčítat, abychom mohli příběh sdílet. Odložit tuhle knihu bylo takřka nemožné. Opravdu mě moc bavila. Kéž by takových skvostů vycházelo víc!

Knihu som čítal na náš bookclub, takže sám by som po nej asi nesiahol...
a dobre by som spravil, keby som ani na ten bookclub neprišiel.
Ak vám autor tvrdí, že pri písaní netuší, kam ho tá kniha dovedie, tak je to lenivec, pretože dobre vie, kam ho doviedla, keď ju dopísal...už len stačí z textu odstrániť všetko, čo sa k tomu koncu logicky nevzťahuje.
P.S. Magický realizmus už mi ide krkom. dve hviezdičky - za každý prst jedna

Nejprve jsem poslouchala verzi na ČRo (pozor, jedná se o zkrácenou podobu), poté jsem si chtěla knihu i přečíst. Zaujala mě krásná obálka, dobrá práce s češtinou, a jiný žánr, než běžně čtu - takové oddychové čtení. Celé to působí poeticky, magicky, s jemnou nadsázkou a osobitým humorem, vyprávění plyne pomalým tempem a silně evokuje atmosféru monarchie. Myslím, že by tomu slušelo i filmové zpracování.

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Kniha na mě chvíli vyskakovala jako novinka, pak ji pár bookstragamerů asi zmínilo, že je dobrá... Takže když jsem ji uviděla v knihovně v novinkách, vzala jsem si ji. To bylo ale krásné čtení. Místy trochu rozvleklé, ale dějová linka jasná, postavy originální, když si člověk zvykl na ta jména, která bavila, protoze to bylo krásné hraní s češtinou. Pro někoho absurdní fraška, ale mně to hodně připomíná stylem absurdna film Bílá paní.