• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Letnice - Miroslav Hlaučo

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří napro... detail knihy

Nové komentáře u knih Miroslav Hlaučo

Letnice

„Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou nádherným a podmanivým způsobem načetl Lukáš Hlavica. Moc krásná kniha. Často jsem se při poslechu usmívala. Vřele doporučuji.“... celý text
— MartinaP

---

Letnice

„Velmi slabé, možná proti současným hojně prodávaným (převážně) autorkám je to napsané relativně propracovaným jazykem, což nic nemění na tom, že je to plytké, spíše než cokoli jiného upovídané, vyumělkované a ve výsledku nudné.“... celý text
— FanDE

---

Letnice

„Letnice jsou pocta naší mateřštině. Jsou psané krásným a bohatým jazykem. Už dlouho si nevybavuji knihu, kde by autor sahal po přechodnících v takovém množství. Kniha k tomu i vybízí, neboť její příběh se odehrává na samotném počátku 20. století. Postavám příběhu fandíte a doufáte, že i když dojde k prolomení kouzla vesnice, nebude to vesničany bolet. Nejsympatičtější postavou byl pro mě jistojistě farář Metoděj, jehož rčení a postřehy vždy vykouzlily úsměv na tváři. V jeho osobě nejvíc vynikl ten laskavý a potměšilý humor, který prostupoval celou knihou a který mi přišel, že v něčem navazuje například na Saturnina. Celé v recenzích.“... celý text
— Terkaodkafe

---

---

Letnice

„Tento kouzelný příběh ze světa bez kouzel se mi moc líbil. Milý, vtipný a chvílemi napínavý. A hezký konec zcela sedne.“
— Panpalapax

---

Letnice

„Tato kniha mne velice mile překvapila. Zaujala mne tou anotací, ale vlastně jsem moc nevěděla, co přesně mohu očekávat. A on se z toho nakonec vyklubal velice milý příběh. Líbila se mi určitá mysterióznost, která knihu provází napříč příběhem. Víme, že se to odehrává někde u nás, ale přesnou lokaci vlastně nevíme. Postavy dělají věci, které nám mohou připadat zázračné. Ale autor to podává tím způsobem, že čtenář má pocit, jako by naše obec byla jediná, "kde je svět ještě v pořádku". Jako by autor dával čtenářům naději, že zázraky se ještě dějí. Tou určitou mysteriózností mi to připomínalo Sto roků samoty od Garcíi Marqueze - jako by se autor inspiroval. Takový magický realismus po našem. A velice povedený! Celé to je zabalené do hávu lyrického jazyka, který hladí po duši. Milé, laskavé čtení, které umí být místy i zábavné. Toto bylo velice příjemné a panu autorovi děkuji. Vlastně nevím, co mi tu chybělo, že nedávám plný počet hvězd. Mám nad čím přemýšlet...“... celý text
— sgjoli