1. Domů
2. Autoři
3. Miroslav Hlaučo
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 25
• Diskuze 10

Nové komentáře u knih Miroslava Hlauča

Letnice

„Jsem nadšená. Těšila jsem se na tajemno, ale i krásno a nakonec byl i humor. Ze začátku mi to drhlo, než jsem se naladila na stejnou notu a rytmus děje, a pak už to bylo jen zážitkové. Překvapil mě příběh i námět sám, a vlastně jsem moc ráda za pozitivní konec.“... celý text
— Gabi13

---

Letnice

„Nad koupí jsem uvažovala a nakonec knihu nekoupila, protože její anotace mě lákala a zároveň odrazovala. Působilo to na mě ponuře a nebyla si jistá. Na FC skupině ji někdo chválil a po přečtení komentářů jsem se rozhodla ke koupi. Jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože ponurá atmosféra se vůbec nekonala. Naopak mě kniha překvapila svou lehkostí a mírným humorem. Poslední část byla asi nejvtipnější a dvakrát jsem se zasmala i nahlas, což se mi u knih stává výjimečně. Von Rechnitz byl zajímavá figurka u které se jsem se pobavila nejvíce. Nejdříve jsem ho považovala za blbá, pak mi ho místy bylo líto a nakonec mě svým činem pěkně naštval. Celkově bylo zajímavé jak se všechny linky spojily do jedné a jak osobní tajemství dohnalo všechny jejich aktéry. Za mě spokojenost a musím říct, že mi budou chybět. Řadím ke knihám, které budu číst znovu.“... celý text
— Jančislava

---

Letnice

„Neobvyklý román, který mě okouzlil nejenom magickými prvky, ale i humorem, a především vyobrazenými postavami, které považuji za silnou stránku knihy. Skutečně neuvěřitelně si mě podmanil jejich důmyslný popis se vším všady. Lidské povahy z městečka Svatý Jiří jsou vykresleny působivě, věrohodně, živě, místy melancholicky, a jejich soužití nabízí pozvánku do zvláštního světa, kde i vy sami cítíte, že chcete žít, protože tam můžete být skutečně šťastní. Nezapomenutelné čtení.“... celý text
— StihOMam

---

---

Letnice

„Dlouho, velmi dlouho, jsem odolávala, až jsem nakonec sáhla po audioverzi. No a jak to dopadlo? Asi mi do knihovny přibude nová kniha... Bylo to laskavé, ale když jde do tuhého, jsou obyvatelé Svatého Jiří schopni své zvyky a tajemství bránit všemi dostupnými prostředky. Bylo to vtipné, pokud umíte najít vtip v podtextu a mezi řádky a současně popustíte uzdu své představivosti a fantazii. Obsahovalo to staletý konflikt mezi láskou a vděčností, vděčností a vášní, která prostě k lásce patří. Andělé měli plná křídla práce, ale povedlo se jim vysvětlit člověku, že máloco lze lámat přes koleno a nenávist k jinému je i nenávistí k sobě samému a ničí život a jeho radosti. Postavy a postavičky se zvláštními jmény, minulost, přítomnost i budoucnost v jednom kotlíku. Užila jsem si to, zkuste to taky. Mimochodem, i v této přetechnizované době aplikací a PINů spousta z nás hledá jednoduchost a nějaké to místo, kde se ještě dějí zázraky...“... celý text
— Moncele

---

Letnice

„Jsem rozpačitá. Na Letnice jsem se těšila kvůli tématu, nadšeným recenzím a přečtenému rozhovoru s autorem. Nějak jsme se ale s tou knížkou nepotkaly a četbu jsem si hlavně v první polovině knihy moc neužívala. Obecně nejsem úplně naladěná na ten typ idyly, který je v městečku vykreslován, ale překvapilo mě, že ačkoli se opakovaně mluví o zázracích, nikdo tam nezažívá pocit úžasu či posvátna. Sochy v něm sice ožívaly, ale hlavní hrdinové na mne působili trochu neživotně a nekonzistentně. Ani jazykově jsem se ke svému zklamání nijak zvlášť nekochala. Ptala jsem se sama sebe, co mi to jen uniká. Nedokázala jsem ten text nějak uchopit. A pak nastoupil na scénu von Rechnitz, z příběhu se stala bláznivá taškařice a mě najednou napadlo, že ona to byla taškařice od začátku, jen v první půlce se bavil autor na můj úkor. Že se zkrátka chechtal, jak tam marně hledám něco, co tam od začátku nebylo. Byla jsem tudíž von Rechnitzovi velmi vděčná, že to vzal na sebe a terčem všech šprýmů se stal on. Přesto jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Nakonec jsem se docela bavila také, i když to byl místy humor, u kterého lehce převažoval pocit trapnosti. Konec tedy docela dobrý, ale čtenářský dojem z první poloviny už bohužel zpětně povýšit nedokázal. Největší přínos knihy pro sebe spatřuji v tom, že jsem s ní vedla spoustu plodných polemik, protože navzdory všem výhradám jí nemohu upřít, že mě přivedla k reflexi mnohých obsažených témat a motivů. Často nám to moc nerezonovalo, byl to spíš zápas než potěšení, ale bylo to užitečné. A docházím tak nějak k tomu, že v té knížce je spousta věcí zkrátka naruby, konec konců i ty titulní Letnice.“... celý text
— kyhanka