lucie.8 komentáře u knih
Smála jsem se od začátku až do konce. Výborná kniha.
Základní myšlenka se mi moc líbila: vybírat si, co si necháme a ne, co vyhodit. A nechávat si jen ty věci, které nám přináší radost. Musím říct, že i jako zapřisáhlý nepřítel zbytečností v domácnosti, jsem si z knihy něco vzala.
Bohužel tam byly i dvě věci, které nikdy nehodlám přenést přes srdce: vytrhávání stran z knížek (fuj! to se prostě nedělá) a vyhazování všeho rovnou do smetí (jsem raději, když z mých nechtěných věcí má užitek někdo další).
Tento díl se mi líbil ještě o něco více než jiné, co už jsem četla (nečtu díly popořadě). Líbilo se mi zasazení části děje přímo na Bezděz a do jeho okolí.
Nebýt Čtenářské výzvy 2018, tak po této knize asi nesáhnu. A byla by to škoda. Líbila se mi lehkost, s jakou je příběh vyprávěn a dětský pohled na svět. I film se moc povedl.
Když jsem Hlavu XXII zkoušela číst poprvé, vydržela jsem jen pár kapitol. Působila na mě zmateně a chaoticky, nechápala jsem, jak se tahle kniha může tátovi tak líbit. Nicméně za rok či dva se mi to rozleželo a dala jsem Hellerovi ještě jednu šanci. A nelituji! Na podruhé už mi styl vyprávění sedl a kniha mě naprosto uchvátila. Nahlas jsem se smála v autobuse a nejlepšími částmi bavila (nebo otravovala) své přátele. Bláznovství z této knihy je nejspíš nakažlivé.
Je skoro nemožné, aby armáda nebyla takový šílený "podnik", když jí tvoří lidé jako major Major Major (kterému se rodiče pomstili jeho jménem), věčně kvílící Hladový Joe, Milo (obchodník celým srdcem) a hlavně Yossarian.
K této knize se budu vždycky ráda vracet.
Kdybych měla vystihnou tuto knihu jedním slovem, bylo by to: ZNEKLIDŇUJÍCÍ. Stále vás nutí přemýšlet nad morálkou. Je možné sebrat lidem možnost volby? "Vyrobit" je přesně pro jejich budoucí povolání? Na druhou stranu - všichni jsou přece v tom novém světě tak šťastní.
Každý zná Frankensteina nebo si to alespoň každý myslí.
Po přečtení knihy musím říct, že je úplně jiná než jsem si ji představovala - ještě lepší. Jediné, co bych vytkla, je Viktorovo nelogické chováni.
Steampunkové povídky jsem četla poprvé a okouzlily mě. Těžko se mi vybírají ty nejlepší, ale za mě to budou:
Den, kdy se město zastavilo - skvělý nápad o nekonečném putování
Igor - postava Igora je naprosto dokonalá
Paraboloid profesora Barina - kombinace expedice nehostinnou krajinou, podivných přístrojů, tajemných energií = skvělá povídka
Podraz v Lost Hope - vzdáleně mi to připomnělo nějakou lepší verzi Sin City - spiknutí, soukromé očko, soudce ...
Kniha byla výjimečná a doufám, že brzy vyjde druhý takový parosloní sborník.
Úžasná kniha, ze které až mrazí. Věrně vystihla zločiny katolické církve, která kvůli penězům a moci likvidovala své ovečky. Podobnost s komunistickým režimem nemůže nikdo popřít. Tuto knihu jednoznačně doporučuji!
Povedená alegorie na totalitu, kde je zvířátkům slibován lepší život, ale nakonec jsou na tom ještě hůř, než když jim vládli lidé.
Knihu jsem přečetla než jsem viděla film. Mohu prohlásit, že kniha je tisíckrát lepší.
Ve spoustě situací jsem se viděla - hlavně co se týká sociální kocoviny :)
Knih ze série Hříšní lidé Království českého mám za sebou už celkem dost, ale tahle se mi líbila snad ještě víc než ostatní.
Líbil se mi námět sbírky: kombinace tématu nacismu s mystikou a tajemnem. Z vážnějších povídek mě nejvíc nadchly: O lidském dobytku, Na vlastní kůži, Argentinské probuzení a Dos grosje generaj. A z těch odlehčenějších nebo komických: Ahaswehrmacht, Digimengele a Dým nad Mnichovem. Naopak vůbec jsem nepřišla na chuť povídkám: Meyrink, Jitro po zlé noci, Opona padá, hra skončila a Stroj na výrobu havranů.
Skvělé čtení - smála jsem se na celé kolo. K Vogonům a čtyřicetdvojce se rozhodně ještě vrátím :)