Ve stínu Říše

I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a vše s ní spojené nedílnou součást naší historie, ale také popkultury. Dokonalí padouši, slizcí gestapáci, hororové obrazy koncentračních táborů, brutální řežby na bitevních polích od Atlantiku po Pacifik, od Evropy přes Afriku po Asii…, ale i bláznivé černé komedie nebo svérázné městské legendy. Jen máloco kdy podnítilo tolik rozmanitých příběhů. Málokdo dokáže představovat tak dokonalé bezcharakterní zlé postavy nebo naopak terče parodie a posměchu jako nacisté. Právě proto jsme dali nacisty na hraní těm nejlepším spisovatelům a spisovatelkám domácí fantastiky napříč generacemi. Připravte se na popkulturní blitzkrieg, jaký jste ještě nezažili! Obsah: První část - Boj začíná Oni (Markéta Klobasová) Opona padá, hra skončila (Julie Nováková) Jitro po zlé noci (Tomáš Bandžuch) Dým nad Mnichovem (David Šenk) Druhá část - Boj zuří Dos grojse genereraj (František Kotleta) Tenkrát na Ukrajině (Pavel Fritz) Ahaswehrmacht (Petr Stančík) Meyrink (Petr Schink) O lidském dobytku (Roman Bureš) Chlad věčnosti (Jakub Mařík) Dokud nás smrt nerozdělí (Míla Linc) Část třetí - Boj nekončí... Argentinské probuzení (Jan Kotouč) Digimengele (René Vaněk) Stroj na výrobu havranů (Petra Lukačovičová) Na vlastní kůži (Kristina Sněgoňová) Jediný člověk (Lucie Lukačovičová) Nacimars (Dan Černý)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/356874/ve-stinu-rise-7mE-356874.jpg 4.360
Žánr:
Povídky, Literatura česká, Fantasy
Vydáno:, Epocha (ČR, od r. 1989)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Přidat komentář
midloch
19. května

Skvělý počin od Epochy a od editorů. I když mi některé povídky nesedly, tak musím nezaujatě říct, že sborník jako takový je super.
Jednotlivé povídky bych hodnotil takto:

Oni - 4/5 Slušná povídka na rozjezd, dotýkající se nazi tématu jen okrajově. Velmi čtivá, navnadila mě na další čtení.

Opona padá - 5/5 Paráda, skvělá duchařina na pozadí reálné historie.

Jitro po zlé noci - 5/5 Nejlepší povídka první části. Alternativní historie, skvěle psané. Určitě si musím od Bandžucha přečíst i něco dalšího.

Dým nad Mnichovem - 4/5 Zajímavý námět, ovšem něco mi tam chybělo a už jsem vyhlížel další povídku.

Dos grojse genareraj - 5/5 Klasický kotleta. Nářez od počátku do konce.

Tenkrát na Ukrajině - 4/5 Duchařina z východní fronty. Po Kotletovi ovšem trochu slabší kousek.

Ahaswehrmacht - 2/5 Totální nepochopení tohoto úletu. V jiných komentářích vidím, že se povídka líbila, ale já jí prostě nerozumím.

Meyrink - 5/5 Po předchozím průseru další kousek, který mi spravil náladu. Dovedl bych si toto téma představit jako samostatnou knihu, kterou bych si rád přečetl. Určitě si přečtu i něco dalšího od Schinka.

O lidském dobytku - 5/5 Jízda pokračuje, další skvělá povídka, kterou by šlo rozvést na delší formát.

Chlad věčnosti - 5/5 Další duchařina, tentokrát ve službách britské tajné služby. Povídka, která má spád, perfektně se čte a baví od začátku do konce.

Dokud nás smrt nerozdělí - 4/5 Slabší závěr druhé části. Předvídatelný děj, ale stále velmi slušné a čtivé dílko.

Argentinské probuzení - 5/5 Paráda, špionážní povídka, která by opět šla přepsa na celou knihu, kteoru bych si s chutí pečetl.

Digimengele - 5/5 Další úlet, oproti Ahaswehrmachtu ale skvělý. Meinkampfcraft je geniální.

Stroj na výrobu havranů - 3/5 Neznám předchozí povídku, byl tedy trochu problém se zorientovat v ději, hlavně odkazy na minulost nedávaly smysl.

Na vlastní kůži - 5/5 Super nápad, deníková forma a úžasný závěr.

Jediný člověk - 4/5 Kratičké dílko, které na jednu stranu bavilo, na druhou úplně nenadchlo.

Nacimars - 5/5 Poslední úlet a to parádní. Zajímavá je opět netradiční forma vyprávění a černý humor.

Skóre za povídky 4,41, Celkově za knihu se nebojím dát plný počet hvězd.

Závěrem snad jen můhu říct, že se těším na letošní podzim až vyjde u Epochy další sborník Ve stínu apokalypsy věnovaný post-apo povídkám.

Nogales
17. května

tak to se povidlo, přátelé. Das ist unmöglich, vážně. jedna jako druhá (ta povídka). Guten nacht, dojčland über alles

Vlk.kh
24. dubna

Výstižně a v pár větách popsal níže mé osobní pocity z knihy radmik. Několik povídek jsem přečetl s nadšením, některé tak nějak, aby se neřeklo ( když už jsem s nima začal, že ano ) a našlo se pár, které jsem projel "letem, světem" a nedočetl. Není to dost možná chyba autorů, mám jen trochu jinou představu a líbí se mi jiný směr fantastiky. Sumasumárum se to dalo, ale jsem rád, že jsem za ten špalek neutrácel peníze, ale půjčil si ho v naší knihovně.

Taive
21. dubna

Zajímavá antologie s obdivuhodným rozsahem témat a psaná tak rozličnými styly, že si svou oblíbenou povídku najde snad každý.
Za mě vítězí část první, předválečná, přišla mi nejrůznorodější a nejoriginálnější. Hned první kousek - Oni mě potěšil jak svojí čtivostí, tak aspoň symbolickým zabroušením do problematiky Čínsko-japonské války (škoda, že událostem na Dálném východě se pak už žádná z povídek nevěnuje). Pan Bandžuch s Jitrem po zlé noci mě ani tentokrát nezklamal. Jeho schopnost fabulovat alternativní historii je prostě ohromná. K dalším dvěma povídkám z téhle části mám sice svoje námitky, ale Dým nad Mnichovem má skvělou atmosféru a Julie Nováková stvořila sice spíš poučný než zábavný kousek, ale za představení tématu, o kterém jsem toho moc nevěděla, jí děkuji.
V prostřední, válečné části byly některé povídky dost předvídatelné a popravdě mě moc nebavily (Tenkrát na Ukrajině, Dokud nás smrt nerozdělí), ale i tak byly řemeslně dobře napsané a já prostě nejsem velká čtenářka military. A protože nejsem ani fanynka páně Kotletova, ani jeho povídka u mě moc nebodovala. Napsaný je to bezesporu dobře, ale člověk nad tím nesmí moc myslet, aby si neuvědomil, jaká je to kravina. Naopak to, že mě zase dostal Stančík, přičítám svému špatnému duševnímu stavu (a nebo je opravdu šílenec a génius v jednom). Meyrink trpí nápady, které by vystačily na románovou ságu, nacpanými do rozsahu nějakých třiceti stránek. Chlad věčnosti je pak příjemná a tak nějak pohodová urban fantasy. Zlatý hřeb prostřední části je O lidskému dobytku, naprosto úžasná věc (s děsným názvem). Tohle děsivé, zábavné a trhlé spojení dvou pekel mě nadchlo tak, až jsem se okamžitě začala shánět i po románech Romana Bureše, protože ten chlapík má zjevně potenciál.
Poslední, poválečná část byla snad až příliš ujetá. Možná i proto mě nejvíc zaujalo Argentinské probuzení Jana Kotouče, špionážní příběh ze staré školy. Na nic si nehraje, ale přitom je zábavný, čtivý a nutí k zamyšlení. Digimengele sice umí rýpnout a občas jsem se u něj smála i hodně nahlas, ale celé je to zbytečně dlouhé a čtenář se přestane bavit dřív než se dostane k pointě. Nacimars beru jako brutální experiment. Jediný člověk měl být asi psychologický horor, ale popravdě to nebylo ani moc strašidelné, ani psychologické. Do frustrace znuděného moderního člověka v Na vlastní kůži se naopak vžívalo až nepříjemně snadno a ze závěru mi přejel mráz po zádech. Stroj na Výrobu havranů byl jediná povídka ve sbírce, kterou jsem nedočetla. Autorka si to sice nemyslí, ale opravdu není zábavné prokousávat se zjevně druhým dílem od něčeho, co jsem nečetla.
Celkově mě ale kniha nezklamala ani trochu, má krásný vizuál, celkem kvalitní zpracování a zabavila mě na pěkných pár večerů. Kritická jsem k některým povídkám snad právě proto, jak moc je komplet dobrý. Jsem ráda, že má u mě čestné místo na poličce. Myslím, že pro milovníky fantasy a historie dvacátého století je to must-have.

Hadati
14. dubna

Tato povídková antologie propojuje nacistické Německo se sci-fi a fantasy. Je rozdělena do tří částí: před válkou, během války, po válce.

První část povídek mě moc neoslovila. Některé z nich se o téma Říše jen lehce otřely jako první povídka o démonologovi (60 %) nebo druhá povídka o přivolávání duchů (60 %). Další dvě už měly k tématu o něco blíže. Jedna pojednávala o tom, co by se stalo, kdyby po první světové byla Evropa rozdělena do jiných státních útvarů, resp. kdyby vzniklo jakési neutrální území mezi soupeřícími státy střední Evropy (70 %), druhá se pak týkala užití pyrokinetických schopností ve výbušném Mnichově, která snad i účelově připomínala známého holiče Sweeyneho Todda (70 %).

Druhá část byla podstatně zajímavější, kdy F. Kotleta ve své povídce ukázal, jak se dá používat černá magie ve velkém (100 %). Povídka Tenkrát na Ukrajině je opět spíše duchařina, ale užitá ve víru války (85 %). Petr Stančík pak dokáže pobavit zcela nevážnou povídkou s humorem ne nepodobným Douglasi Adamsovi (80 %). Meyrink je pak o tom, jak by mohla vypadat druhá světová válka, pokud by lidstvo bylo dále v robotických a počítačových technologiích (85 %). O lidském dobytku pak popisuje, co čeká kované nácky po jejich smrti (80 %). Chlad věčnosti se mi líbila nejvíce, kdy svět, kde je běžné potkávat duchy mrtvých, mě nadchl (100 %). Dokud nás smrt nerozdělí ničím moc nepřekvapila, ale i tak se jednalo o čtivou povídku, která se odehrává krátce po válce v naší zemi (70 %).

Třetí část měla velmi dobře našlápnuto hned první povídkou od Kotouče, která měla tu správnou atmosféru špionáže, a i zajímavý zvrat na závěr (100 %). Digimengele byl celkem vtipnou povídkou s velkou dávkou černého humoru, kdy mě zejména pobavil „čistej árijskej vietnamec“ (75 %). Stroj na výrobu havranů mi opět přišel trochu mimo mísu tématu antologie, kdy mi přišlo, že je to dost neuměle spojeno s Ódinem (65 %). Povídka Na vlastní kůži pak předvedla, jak daleko by v budoucnu mohli lidé zajít s reality show. I když, podobný pokus (tedy přeneseně neveřejná reality show) byl již v minulosti skutečně proveden, takže povídka nebyla moc daleko od skutečnosti. O to byla děsivější (75 %). Jediný člověk pak opět mohl vést k zamyšlení, jak by hrůzy koncentračních táborů mohly mít vliv na svět duchů, a jak by si s nimi dokázali poradit „vymítači“ (80 %). Poslední povídka antologie Nacimars je pak úmyslně zcela absurdní, kdy už jen název dokáže napovědět. Přestože mám rád humor, a to absurdní i černý, tahle povídka mi moc nesedla (60 %).

Sldook
12. dubna

Prvni cast pro me byla docela zdlouhava a ne nejak extra chytlava, ale pocinajic vicemene Kotletovou povidkou se cela antologie docela rozjela a udrzela si chytlavost.

TonyStarkless
10. března

Ti, kterým se tato „pěkně tlustá bichla“ dostane do ruky, se nemusí bát, že budou zahlceni fakty a podrobnostmi z války. Na druhou stranu je toto varování, aby ji TI, co právě tohle očekávají, do ruky nebrali. Jsou to příběhy odehrávající se hezky v tichosti a ve stínu těchto tragických událostí. Jak už bylo řečeno, každý si přijde na své. Ten, co se vyžívá v akční tankové přestřelce s klaustrofobii na krku zároveň se smrtelným dechem duchů. Na hrůzy v koncentrácích a možnosti pomsty z díry pekelné. Na tajemná stvoření, která se halí do sněhové vánice. Na ty, kteří nejspíš přišli „odněkud“, a i na ty, kteří si jen hráli na Bohy. Své pocity jsem vylíčila pod jednotlivé povídky. Nejvíc se mi pod kůži zahryzl příběh Chlad věčnosti. Já vím, nemám tam komentář. Nenašla jsem prostě vhodná slova, jak tyto pocity popsat. Jasné je, že František Kotleta se svým Dos grojse genereraj vyhrál na celé čáře. Jenže znáte to, jeho psaní je děsně nakažlivé, je jako droga a když už se prostě jednou dáte na prokrvenou flákotu masa, už z vás vegan nebude. Tož asi tak…
Na závěr patří velké dík pánům Kot… teda Kyša a Hokr, že obětovali svůj drahocený čas a tuhle super knihu dali dohromady.

radmik
08. března

Pár povídek na téma nacismus, některé skvělé, některé průměrné a některé zcela zbytečné.

Jasmína320
06. března

Byla jsem požádána, abych napsala pár slov k této knížce. Kdybych měla měla odpovědět jednoslovně, napsala bych bomba! Jsem velmi nadšená. Sbírce jednoznačně dominuje František Kotleta, jemuž se ve vtipu a hláškování vyrovná asi jen málokdo. Povídka je na sto procent. Další, kdo stojí za zmínku je Jan Kotouč se svým filosofujícím a naprosto bravurně zvládnutým Argentinským probuzením. Velice mě pak dostaly i ty povídky, které problematiku nacismu a nacistického Německa uchopily alternativně v duchu černého humoru - Černého kosmický Nacimars, který jednoznačně odkazuje k filmovému fenoménu Iron sky a brutální Vaňkův Digimengele.

I zbylé povídky, respektive autoři, se s tématem popasovaly/i skvěle. Slabého kusu nevidět. Čest editorům Kyšovi a Hokrovi. Ještě dodávám, že mnoho z autorů jsem doposud neznala a jsem ráda, že mi Ve stínu říše zprostředkovalo literární seznámení s jejich maličkostmi.

lyriq
04. března

Jako celek rozhodně stojí za přečtení, bohužel se mi osobně zdála první půlka vyváženější a tak nějak příjemnější. Neříkám, že v té druhé jsou povídky horší, ale minimálně mě tolik nesedly. Nicméně pokud máte rádi fantastiku, připište si Ve stínu Říše do své povinné četby.

TOP povídky:
- O lidském dobytku (Roman Bureš)
- Dos grojse genereraj (František Kotleta)
- Chlad věčnosti (Jakub Mařík)

NemmamSlov
01. března

Bal som sa trosku tejto knihy. Nie som fanusik 2. sv. vojny, ale kombinacia vojny s trosku fantasy a scifi milo prekvapila. Niektore poviedky ma hodne sklamali a doslova som s nimi bojoval, preto som aj jednu hviezdu ubral, naopak z druhej strany mi niektore brali dych, co si autori u mna zasluzili obdiv ako sa popasovali s temou.

pazdy15
14. února

Má první zkušenost jak s několika autory, tak s antalogií ... No a docela velký překvapení ;) Nutno dodat, že téma nacismu chytne samo o sobě , autoři věděli kam sáhnout a hlavně - krásně se na toto téma vymyslí plno "zběsilostí" a právě toto zběsilé sci-fi bylo ZÁBAVNÉ !! 5 z 5ti ;)

houston
31.12.2017

Po dlouhé době se na pultech českých knihkupectví objevila opravdu povedená fantastická antologie. Jsem nadšený. V sestavě sedmnácti povídek v podstatě není žádný slabý kus, editoři se vážně vyznamenali. Vyloženě vyzdvihnout si zaslouží několik textíků. V první řadě Kyšův alias Kotletův Dos grojse genereraj. Jedná se o zábavné dílo s typickou dynamikou a narací, u kterého se nelze nudit a pro které Kotletu miluju. Dále velmi povedený Šenk se svým Dýmem nad Mnichovem a skvěle černohumorný Vaněk s Digimengelem. Stančík tentokrát ne úplně dle mého gusta, totéž Schink. Celkově je Ve stínu Říše bravurní nakladatelský počin, který má díky zajímavé volbě autorů šanci oslovit celé široké spektrum čtenářů. Tuhle knížku rozhodně doporučuji všem, kterým je blízká česká nejen fantastická literární scéna.

kudry
16.12.2017

no, co napsat... Na tuto knížku, jsem se strašně těšil. Po přečtení, mám rozporoplné myšlenky.... Každý má jiný vkus... Pár autorů mě vyloženo zklamalo a pár potěšilo... Každopádně, pro fanouška této "beletrie" vřele doporučuji....

Fantasysvet
06.12.2017

Ve stínu Říše na mě zapůsobila jako velice kvalitní antologie s originálním námětem a dobrým výběrem autorů. Ačkoli ani zdaleka neznám všechny autory (ačkoliv hvězd české fantastiky se tu sešlo nebývale mnoho), není žádná z povídek vyloženě špatná. Samozřejmě je mi jasné, že není autor ten, aby se zavděčil čtenářům všem. A i já mám mezi povídkami své favority a outsidery.

Velice mě také potěšil prostor, který editoři poskytli autorům v úvodu povídek. Někteří jej využili měrou vrchovatou. Právě díky nim má z mého pohledu tato kniha svým způsobem i částečně vzdělávací přesah. Pokrytí předválečného období považuji v tomto ohledu za velké plus. Pánové Hokr a Kyša dali autorům dost velké pole působnosti a tak vznikla pestrá směsice povídek a žádné téma se neopakuje dvakrát. To je také věc, kterou se mnoha editorům nepodaří ukočírovat.

Vlastně jedinou výhradu mám. Trochu mě mrzí, že se tak málo povídek zaměřilo na pohled z druhé strany barikády a že i geograficky se autoři drželi na kontinentě. Copak Japonsko nebo Afrika neměly co nabídnout? Taková válka v Tichomoří nebo Tobruk…