Dokud nás smrt nerozdělí
Povídka od:
Míla Linc (pseudonym)
Z knihy:
Ve stínu Říše
Poručík Antonín Maurenc se vydává na trestnou výpravu.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Povídka mě docela bavila, zajímavý námět - tak bych si nějak asi představoval (spolu s předchozím Chladem věčnosti) ideální povídku do antologie. Povídka je o tom, že poručík musí odchytit zaběhnuvší se pejsky, než nastane noc, protože pak budou pejskové chtít papat a Antonín Maurenc vypadá poměrně šťavnatě a chutně.
Autor se vrací do letních dnů roku 1945, kdy v českých pohraničních lesích řádily skupiny werwolfů. Tentokrát to jsou opravdoví vlkodlaci. Osamělý mstitel pronásleduje skupinu odpadlíků, aby zjednal spravedlnost.
Braunův
statek
páchl
krví
Míla Linc..... Černý hvozd už mám dávno v merku a tak jsem byl zvědav na jeho povídku v této antologii. Mé první a jediné setkání s tímto spisovatelem proběhlo v sérii JFK a jeho příběh „V prachu a krvi“ byl velmi slušný. A tady vám už jen název povídky tak trochu říká, že i tady poteče krev.
Malá ochutnávka:
Podrážky vysokých holínek drtily rozdrcené sklo – skrze rozbité okno povlávala potrhaná záclona. Zacákaná krví.
Doprdele, zašeptal.
Takhle tedy pracují autoři. Kradou, kde můžou, a když není kde brát, vykrádají sami sebe......
Citát: Doprdele, kurva, kurva, kurva, kurva!
Velmi dobré, akční, temné a krvavé. Logika nekulhá, povídka nemilosrdně pádí vpřed, a přitom je ukončena, což není vždy pravidlem. Propojeno se skutečnou historií, jak bývá u pana Lince zvykem. Jedna z lepších povídek sbírky.