Argentinské probuzení
Povídka od:
Jan Kotouč
Z knihy:
Ve stínu Říše
Doktor Joachim Bender, Patrick Wyatt z MI6 a Ronald Maron se zvláštními schopnostmi vyráží na misi Mossadu do Argentiny.
Komentáře (6)
Přidat komentář
Tahle povídka mě bavila, zasazená pěkně do kulis poválečné Argentiny a tam se ukrývajících nacistů, které se snaží vypátrat agenti Mossadu, MI5 a jeden freelancer ze Švýcarska, který není úplně tím, kým se zdá být. Povídka pěkně odsýpá, sledujeme hon na ukrývající se nácky, kteří i v exilu vyrábějí látku, která má zajistit Třetí říši konečné vítězství v prodloužení no a jak se dá čekat, v záběru se něco zvrtne, ale vše dopadne dobře.
Tříčlenné komando vyráží do Argentiny zlikvidovat nacistické zločince, kteří chtějí použít zbraň hromadného ničení. Přitom dojde na nečekané odhalení i na filozofické otázky, zda člověk, který ztratil paměť a nemá ponětí o svých činech, je vinný či nevinný.
Za mé služby mi platí, ale vybírám si,
pro koho budu dělat.
A upřímně, kdyby mi šlo jen o peníze,
je mnoho jednodušších povolání
pro využití mého talentu.
Škoda, škoda, že Jan Kotouč nenapsal o útoku nacistických dinosauřích zombie z Měsíce. Za takovou povídku bych mu s klidem věnoval pět hvězd a i když by to byl totální brak, ještě bych mu zatleskal.
Malá ochutnávka:
Gumové rukavice od krve odkládají nástroje do kovové misky. Několik kroků přes místnost. Světlo stále poblikává, dlaždičky jsou popraskané. U stěny je umyvadlo, ruce se zbaví rukavic, hodí je do koše a začnou se mýt. Umyvadlo také popraskané, nad ním je vidět rám zrcadla, skoro celý zrezlý....
Místo toho však pan Kotouč napsal něco jako špionážní příběh plný politických keců a situací. Nikterak mě to neoslovilo a nejsem tomu rád. Opravdu jsem čekal od mistra něco vskutku šokujícího. A nic. Tak jsem spíš v šoku já a tři hvězdy jsou tomu důkazem. Možná se ptáte, proč tedy tři hvězdy, když jsem v šoku, Ale mistr Kotouč je mistr slova a některé pasáže za přečtení určitě stojí. Jeho slova dokáží vrýt do mozkových blan nezapomenutelnou myšlenku. (viz – malá ochutnávka)
Citát: Přeji ti, ať žiješ v zajímavých časech, abys o nich dokázal psát.
Zápletka, která je tak zapletená, že ji rozplete snad jen autor. Něco jsem celou dobu tušil, ale nevěděl co, ale rozhodně ne tohle. Povídka o tom, že i když víme, že něco nějaké je, nemusí to takové být opravdu.
Na začátku jsem si nalila sklenku vína a napustila horkou vodu. Po pár větách jsem otevřela pusu a po pár strankách sem tam přestala dýchat. Nebyl nikdo v okolí, dokonce ani kočka, která by mě resiscutovala. Na konci jsem měla stále pusu otevřenou úžasem, sklenku netknutou a studenou lázeň kolem nahého těla, které zapomnělo napětím dejchat.
Jakobych tu už někdy byl.
Ještě dlouho se budu zabývat otázkou, co je černé a co bílé. Jestli se dá člověk změnit a jestli by byl lepším, kdyby dostal druhou šanci. Jestli je dobré odpouštět nebo uvěřit.
Akční, úžasné charaktery, zápletka, "tak tohle mě nenapadlo" a filozofická otázka na konec. Prostě čtenářské pošušňáníčko ♥
Z vlastní pointy příběhu šlo dle mého vytěžit víc. Pan Kotouč zde pokládá zajímavé a nesnadné otázky o vlastní identitě, aby na ně následně odpověděl až příliš jednoduše. Akční část povídky je napsána dobře, detektivní část už méně - ocenil bych více toho pátrání v Argentině. Postava Chely mi do příběhu moc nepasovala.