Litocha komentáře u knih

Jako "řadová" romance to bylo moc milé čtení. U závěrečného dílu série mi ale na konci přece jen chybělo trošku větší propojení s postavami ostatních knih, abychom se s nimi mohly rozloučit.
U Lisy se mi líbí, že nemá všechny hrdinky na jedno kopyto. Cassandra je úplně jiná než její živelné, excentrické dvojče, ale právě ta umírněnost a příklon k rodinným hodnotám se mi líbily.
Tom s jeho postojem k literatuře byl sice zábavný, bohužel ale jeho charakter tak docela neodpovídal tomu, jak byl vylíčen v předchozích dílech (nebo alespoň jaký jsem si na něj na základě předchozích dílů udělala názor). To ale autorka udělala už několikrát – z postavy, která je v jednom díle prezentována jako víceméně záporná, je v jeho vlastním příběhu někdo dost jiný. Pokud bych ovšem o Tomovi nikdy předtím neslyšela, neměla bych k němu výhrady.
Co do obliby sice u mě vedou Garrettin a Helenin příběh, ale i nad touhle knihou jsem strávila příjemné chvíle.

19 20.05.2021

Tenhle malý drahokam by mi unikl, nebýt DK. Knížka je moc hezká na pohled, i přes krátké texty napěchovaná zajímavými a mnohdy překvapivými informacemi a klidně by snesla trojnásobný rozsah. I tak se ale čtenář dozví mnohé o překvapivých způsobech, kterými si živočišné druhy zajišťují přežití. Pokochala jsem se i poučila.
Při četbě jako bych slyšela hlas Davida Attenborougha. A ejhle, krátce poté, co jsem si přečetla o "houbové" schopnosti molocha, viděla jsem ji i natočenou v jednom z Attenboroughových dokumentů...

14 20.05.2021

Poezie je to krásná - neveselá, bilancující, plná hořkosladkých vzpomínek a ne vždy pochopených odkazů (ona už ta úroveň vzdělání a všeobecný přehled prostě nejsou, co bývaly), dost často se mezi volně plynoucími verši zableskne překvapivá metafora nebo zajímavé slovní spojení, mnohdy čtenáře až zamrazí, jak je to krásné. Nejvíc ve mně rezonují básně o ženách a poezii (jsou to koneckonců Seifertova velká témata).
Zaujalo mě, že sbírku Seifert zamýšlel jako loučení (však mu taky bylo k sedmdesátce, když ji psal). A pak ji přežil ještě o cca 15 let...
(Lituji jen toho – tedy kromě vlastní neschopnosti některé básně nebo jejich části uchopit a pochopit – že vypůjčený výtisk se hemžil poznámkami k jednotlivým básním, které mi narušovaly potěšení z textu. Ani za jedno ale básník nemůže.)

16 20.05.2021

Je dobře, že u nás tyhle půvabné knížky vycházejí. Přestože může připomínat jiná autorova dílka, jako vždy přináší potěšení z krásných ilustrací i z textu, který - ač vyjádřený jen málo slovy - dá až nečekaně mnoho - srozumitelně, přirozeně, bez otravného mentorování.

15 20.05.2021

Básničku - bez obrazového doprovodu - můj synek zná už delší dobu. I tak jsem byla ale překvapená, když při prvním pohledu na obálku vyhrkl, že to je přece "plavčík Jan".
Jednu z mých oblíbených uspávanek povýšily magické ilustrace Pavla Čecha na další úroveň. Ideální knížečka pro všechny malé i velké dobrodruhy. Co si přát víc? Snad jen další laskavé uspávanky ve stejné úpravě (škoda, že jich takhle nevyšlo víc, nejlépe všechny).

14 18.05.2021

Na knížku jsem se těšila, ale výrazněji mě nezaujala. Celý příběh byl vlastně dost smutný, jak si Klárku přehazovali jako horký brambor, babičky se mi pletly (a většina jich byla dost nesympatická) a forma dopisů působila mnohdy stroze. Od autorky u mě zatím vítězí Ztracený deník.

12 12.05.2021

Je mi jasné, že historická romance není historický román. Ale tady bylo těch nesmyslů ažaž, chvílemi už to byla dočista pohádka. Hrdinka je zcela v duchu ostatních autorčiných knih nezávislá, nekonvenční a exotická a hrdina naštěstí nehledá křehkou skleníkovou květinku, která půvabně vyšívá na pohovce a při prvním náznaku nebezpečí omdlévá. Je to romance okořeněná velkou porcí dobrodružství a díky akci docela rychle ubíhá (a v do jisté míry připomíná knížky Amandy Quick). Pokud čtenářce tenhle typ knížek vyhovuje, nejspíš si ji užije.

10 11.05.2021

"Co to pro všechno na světě piješ, Snowe?"
"Jednorožčí frappuccino."
Zamračí se. "Proč se tak jmenuje - má levandulovou příchuť?"
"Chutná, jako když si máčíš jahodové lízátko v šumáku."
Penny se znechuceně šklebí na Baze. "Pro hada živého, Basile, nechci ani pomyslet, jak víš, jak chutná jednorožec."
"Kušuj, Bunceová, byl z udržitelného chovu."
"Jednorožci umí mluvit!"
"Jen zdvořilostní fráze; není to jako zbaštit delfína."

Autorka pořád píše čtivě a odlehčeně, stránky ubývají velkou rychlostí. Moc se mi líbí její koncept magie - jak je závislá na lidech a čím rozšířenější fráze, tím je mocnějším zaklínadlem. Rozdíly v anglické a americké terminologii mě pobavily. Kraťoučké kapitoly vyprávěné z pohledu různých postav dodávají dynamičnost.
Bohužel tady pokulhává dějová linka, hlavní zápletka se objeví až v polovině knížky (u Nedej se byl ale rozjezd taky pomalejší). Ještě více mi vadily postavy - sebelítostivý Simon ("já chudáček, přišel jsem o magii"), buldozer Penelopa ("všechno vím nejlíp a vždycky mám pravdu") a i ostatními čtenáři oblíbený Shepard byl na mě moc vlezlý. Naštěstí, jakmile se začalo něco pořádně dít, lezly mi postavy na nervy míň a míň.
Ještě větší problém mám s otravnými věčnými tanečky Simona a Baze (ale jo, ale ne, ale jo), dva úředně dospělí, ale nejsou schopni si říct, jak na tom jsou a co chtějí.
Posledních několik desítek stran má spád, celkově mám ale z knihy pocit jako z jízdy rychlíkem. Zanechá ve vás dojem, jak to sviští, vnímáte barvy, ale o podstatě toho, kolem čeho projedete, se nedozvíte nic.

12 11.05.2021

Nevím, asi mi už vadí, že knížky jedou podle stejného mustru (pořád stejné vtipy, stejné reakce, stejné slovní obraty, stejné Eviny sny, stejné Evino vnuknutí, kdo je vrah, stejné situace). Pořád je mi v tom světě docela dobře, ale nemůžu se ubránit pocitu, že čtu jednu nekonečně dlouhou knihu, kde se postavy nijak nevyvíjejí. Jediné, čím se jednotlivé díly (jak dlouho už?) liší, jsou podrobnosti zločinů, které pořád vykazují jakés takés prvky neotřelosti (v tomhle případu ovšem tak úplně ne, přišel mi takový obyčejný). Milostné scény rovnou přeskakuju už hodně dlouho, ty mě fakt nebaví.
Přestože jsou knížky pořád čtivé, přijde mi, že se jejich potenciál už před delší dobou vyčerpal. Asi by stálo za to dopřát Evě dítě a celý cyklus uzavřít (nebo mu aspoň tímhle prvkem dodat nový impuls).

5 07.05.2021

Mně to až tak špatné nepřišlo. Na to, že knížka nemá žádný pořádný děj a je dost rozsáhlá, se čte překvapivě dobře. Vadily mi dvě věci: hojně užívaný přítomný čas a Haileeino puzení splnit pošetilý slib. Jinak sice Hailee nebyla zrovna miss sympatie, ale že by mě nějak zásadně vytáčela, to taky ne. S Chasem to bylo lepší, jen by mě zajímalo, kdy se konečně za sebe postaví, dost často se choval jako mučedník. Líbilo se mi prostředí maloměsta a zapojení přírody.
V knížce se najdou jisté nesrovnalosti, ale kupodivu mi to ani moc nevadilo. Pokud člověk nehledá nic hlubokomyslného nebo originálního (s podobnými knížkami se poslední dobou roztrhl pytel a tahle nijak nevybočuje z davu), není to zas tak špatné.

8 07.05.2021

Zatímco Dopisy ztraceným mě opravdu zasáhly, z Na co slova nestačí jsem malinko zklamaná. Snad za to může Emma, která se v první půlce knihy chovala nesnesitelně, jak všechny odháněla a kopala kolem sebe, ale hlavně přístupem „vím, že bych se měla omluvit, ale neudělám to". A třeba ke Cait se chovala fakt hnusně. V druhé půlce se naštěstí zlepšila, bohužel jsem ale neviděla žádnou velkou chemii mezi ní a Revem. Spíš mi to přišlo, že na sebe tak nějak zbyli, když už na sebe narazili a nikdo jiný se o ně nezajímal. A do třetice, Emmina matka mi přišla nekonzistentní (třeba to s tím psím hotelem?).
Na druhé straně i tady příběh zpracovává nelehká témata a upozorňuje na některá nebezpečí. Ať už jsem měla k Emmě vztah jakýkoliv, žádná dívka/žena by neměla být vystavena něčemu podobnému. A u Reva je krásně vykresleno, jakou moc nad námi může mít i po letech ten, kdo nás formoval. A líbilo se mi, jakou cestu urazil Declan.
Celkově je tahle knížka temnější, těch pohnutých životních osudů je tam ažaž (chudák Rev, chudák Matthew). Příběh si rozhodně nezaslouží zatracení, jen mě prostě tak nechytil za srdce.

24 06.05.2021

Osobně mám raději Knížku, ale mého malého La! nadchlo. „Čtení“ si nesmírně užil (hlavně souboj La a Li, a na konci dokonce prohlásil: „To je nejlepší knížka, jakou jsem kdy tady měl!“
Mně se líbila práce se sílou, délkou a výškou tónů, rychlostí, výrazem. A taky to, jak se dítě úplně přirozeně a mimoděk učí. Pozdější stránky jsou trošku více o (vy)blbnutí (se) a připomínají mi stránky ze Souboje barev, jen ve zvukové podobě.
Hervé Tullet je zkrátka nesmírně hravý a díky jeho knížkám si mohou hrát i děti (a dospělí).

9 06.05.2021

Medvídek v kuchyni s myším Patem a Matem se mi líbil více. Tady mě příběh moc neupoutal, přestože obrázky jsou i v tomhle leporelu milé.

6 06.05.2021

Příběh je jednoduchoučký, ale roztomilý, stejně jako ilustrace Kataríny Macurové (od které mám ale raději její autorské knížky, které přece jen nabízejí o něco složitější a nápaditější příběhy). Jako leporelo pro prcky to ale vůbec není špatné (i když by mě potěšilo, kdyby vysouvací okénka fungovala z obou stran).

5 06.05.2021

Po pravdě jsem trochu zklamaná. Potíže s mrkví se mi líbily moc, Velký závod jen tak středně. Obrázky jsou roztomile zábavné, ale příběh a hlavně závěr by mohly být propracovanější. I syn byl po dočtení trochu rozpačitý.

7 04.05.2021

Knížka zajímavá (typicky baobabovská) na pohled, o to větší je ale zklamání, když se pustíte do čtení. Výjimečně se tady sice objeví ucházející texty, většina je ale vlastně zbytečná: zoufale nenápaditá, tak říkajíc "o ničem", často s chybějící pointou a lacinými nebo drhnoucími rýmy. Je tady jakási snaha občas využít alespoň různá rčení, ale většinou zůstanou na půli cesty.

(Jeden příklad za všechny:
Strašidelná

Kdo se bojí, je bábovka
anebo babiččina pohovka
Kdo se bojí, nesmí do lesa
je vystrašený jako komtesa
Kdo se bojí, má velké oči
vykulené pod obočím
Kdo se bojí, má v oku trám
Kdo se bojí, je kaktus nebo tulipán)

Dojem nevylepšuje ani odfláknutá korektura, do očí tluče víc než jen pár pravopisných chyb. Tohle se nepovedlo.

7 04.05.2021

Je pravda, že konec by si zasloužil trošku dotáhnout, i tak mi ale tahle knížka udělala radost. Především krásnými obrázky s vtipnými detaily, ale i tím, že se zaměřuje na ne až tak obvyklý aspekt kamarádství. Hezky je tady ukázána žárlivost i to, že můžu být kamarád i s více než jedním člověkem (nebo v tomhle případě zvířetem).

10 28.04.2021

Roztomilé leporelo pro ty úplně nejmenší. Některá zívající zvířata pobavila i mě. Nechybí ani pointa, já jsem spokojená.

6 26.04.2021

Textu je pomálu, ale ach, ty ilustrace, těch vtipných detailů! Jednotlivá obydlí krásně odráží osobnost obyvatel. Další povedená knížka Marianne Dubuc.

6 26.04.2021

Harryho jsem poprvé četla jako čerstvě dospělá a v době, kdy kolem něj ještě nepropuklo šílenství (rozebírali jsme ho na semináři z dětské literatury), takže mě nesvazovala přehnaná očekávání. Přestože jsem už nebyla dítě, kniha si mě okamžitě namotala a pak už jsem netrpělivě vyhlížela každý další díl.
Od té doby jsem ji četla několikrát, pokaždé s potěšením. V současnosti pozoruji, jak si Harry získává další generaci čtenářů. Dodnes se mi líbí čtivost, barvitý jazyk, promyšlenost čarodějného světa a chytře napsané postavy (snad jen Harryho příbuzní se svými výhradně zápornými vlastnostmi zbytečně blíží karikatuře), promyšlené střídání napínavých a klidnějších pasáží.
Rowlingová se Harrym uvedla jako velmi šikovná spisovatelka (až se nechce věřit, že se jedná o prvotinu). Kolik autorů se může pochlubit tím, že vytvořili žánrové stereotypy?
Nedávno jsem se zájmem přečetla rozhovor s Vladimírem Medkem (ten by mimochodem za překlad zasloužil metál). V jednom s ním ale nesouhlasím. Podle něj je úspěch knih daný především chytrým a masivním marketingem. Já jsem přesvědčena, že kniha je kvalitní sama o sobě a není to jen reklamou nafouknutá bublina. Mně (i jako dospělé a i při opakovaném čtení) přináší potěšení jako málokterá dětská kniha. A i když první díl nepovažuji za nejvydařenější z celé série, pořád si pohodlně pět hvězdiček zajistí.

37 21.04.2021