Lili2 komentáře u knih

Ach ty osudy... Napsáno vsak pro mě takovým jednodušším slohem.

Čteno jako Jed v krvi. Zde byly dvě epizody Z Urbina a Z Perugie.
Odehrávají se v době vlády Cesara Borgii a hraje v nich důležitou roli důvtip.

Z Urbina - dobytá tvrz Cesarem Borgii na základě toho, že slyšel z úkrytu u kouzelníka jak žádá dcera vládce této tvrze o nápoj lásky k vojákovi, kterého tam pak vyslal.

Z Perugie - Fulvia Orsini přemohla důvtipem Cesara Borgii, když chtěl od ní vydat zrádce Orsiniho, jejího nastávajícího. Ona nechala před něj předvést rakev s tím, že v ní leží Orsini mrtvý po neštovicích. Všichni se rozutekli, v rakvi však byla hlína a kameny.

Pěkné, čtivé i místy vtipné.

Můj první Havlíček. Měla jsem strach, že tam bude spousta psychologie, úvah a myšlenek, ale nakonec ani ne, akorát Markétka mne byla protivná. Proto, že byla nemocná a hubená se jí jeste nemuselo pořád říkat Markétka i v jejích 25 letech. Ale taková byla asi doba.
A nechtela z tohoto světa odejít od něho, odpoutat se a tím ho znemožnila před celým městem. Mohl se ještě třeba oženit a vést normální život. Pipka.

Doplnila jsem si takto jeho Paměti přírodního léčitele. Ano tato kniha je chaotická, ale jde zde něco navíc, co on o sobě nenapsal, a sice že jako mladík kradl a okrádal jako straka a trochu je zde zmíněna, nikoliv potvrzena, jeho homosexualita, a dále tato kniha sahá až do jeho smrti, tedy je zde zmíněn jeho život v 60. letech, 70. letech - např. Varvara, jak ta ho, dle jeho tvrzení, okrádala atp.

Krásně se to čte, ovšem taky jak počítám tak počítám - cca 144 lidí denně mohl tak odbavit, k tomu se ráno a možná i večer staral o zahrádku a hlavně rozdělával po večerech poštu, odpovídal na dopisy i na lahvičky došlé poštou. Zaměstnával asi 5 lidí, ale i tak. Psal to ve svých asi 63 letech a člověk taky s odstupem času některé věci vidí trochu jinak.

Nicméně čtivé to je.

No, příběh je ze soudního prostředí trestního asi někdy v 89 nebo možná 88 roce. Úplatky zakryté vraždou a pokusem o vraždu. Číst se to sice dalo, ale to uhlazene prostředí soudu mne šlo na nervy.

Drsné, čtivé, trochu však chaoticky uspořádané. Nejvíc zajímavá pro mě byla, až jsem se divila sama sobě, byla poslední kapitola o tom tzv. "Kolinskem gangu" v čele s Biedermanem.

Krásné, čtivé, ach ty osudy...
Jenom mě dožral Vojtěch, když v cukrárně po koupi kočárku prohlásil, že jeho rodiče jim dali barevnou TV a že ta stala víc. Doprdele to ti chlapi neumí počítat do dvou - jeho rodiče byli dva, tedy dva platy nebo důchody, kdežto Lindina matka na dceru byla od jejího útlého věku sama!!!
A pak, ta Linda to trdlo, než se rozhodla bránit se už dopředu, nemohla se zeptat, kdo je tam? Vždyť měla doma maminku, tak se nemusela tolik bát. Fakt je, že ti borci, Vojtechovi kamarádi, vnikli na cizí pozemek - prelezli plot. Ale dneska se to taky nebralo jako přiměřená obrana.
Krásné čtení, plakala jsem. Od žádného autora nemám přečtené všechny jeho knížky, jenom od paní Kubikove ANO.

Moc jednoduše napsané. Čekala jsem více tajemmna a napětí.

Mně se kniha líbila. Aby si čtenář odpocinul od politiky, prokládá ji autor zážitky z výletů a co víc, líbily se mne jeho osobní poznámky k věci, resp. názory
.

2 06.02.2022

Na jedné straně jsem ráda, že nás autor seznámil se skutečným příběhem, kterého se hned tak někde nedogooglíte, na druhé straně mně byl odporný formát knihy a tím pádem roztáhlý text - u tohoto vždycky dostanu deprese, že tu knihu nepřečtu ani za 100 let. Jsem velmi vytížená dnes a denně a můj čas je drahý. A tak jsem asi po 100 stranách skočila rovnou na Doslov a nechápu, proč v něm autor udává některé věci na pravou míru s tím, že v románu to bylo jinak anebo to tam vůbec nebylo. Ach schade, schade, schade.

Nejspíš prepsany cely dokument. Tusila jsem to, ale doufala jsem, že autorka tomu dá alespoň formu.

Neměla jsem problem ve střídání postav ani času, naopak jsem se v tom i celkem vyžívala a v pozadí mne běžela atmosféra filmu, který znám jen tak z rychliku.

Doba to musela být mj. pro kulaky silena, a co lidi se střílelo nebo se veseli, než aby odevzdali majetek....

2 X během půl roku jsem to přečetla. Kniha má pro mě zvláštní atmosféru kromě úžasného slohu a celkovému obsahu je to i tím záhrobím, a ten konec... úžasné. Ách ty osudy...

... Ach ty osudy...
Jenom, mám tomu rozumět tak, že v povídce Jiřinka byl tím vrahem on spisovatel? A takto přes knihu se přiznal? Že s tím už dávno nepřišel bulvár.

Moje třetí knížka od autorky. Čtivé to bylo, ale tentokrát u mne z toho až tak nedychaly osobní prožitky - autenticnost. Já si u mne nepamatuji, a to bylo poč.80 let, že by nám už ve školce vtloukali do hlavy Lenina, březen měsíc knihy atp.,a ze by tam byla nějaká nástěnka na tyto temata, stejně školkáčci neumějí ještě číst, tak k čemu to.
Nejvic, a na ty nikdy nezapomenu, se mne od autorky líbily Spálená křídla a Rafanda.

Asi neumím tentokrát číst mezi řádky, ale jako agitka mně to nepřipadalo. Bohužel jiná kniha o Harrym vydaná nebyla, tak zaplať pánbůh alespoň za tuhle. Není zde ale zmiňováno, jak byl za války pobodán.

Krásné vzpomínky na svůj pracovitý život, sem tam vtipné slovní obraty, musela jsem se i místy smát, když si vybavím, jak chytal vagóny s obilím - tzv. šmelinou někde na Slovensku. Začíná to ale vzpomínkami na dětství - a tady jsem se těšila spíš na pracovní život - ještě bylo tragicky vtipné, jak v Nitranském pivovaře nastoupil místo sládka, který s vedením pivovaru jel na daňových únicích, nechal tam 12° zkysané tmavé několikahektolitrové pivo, od pivovaru si nechal vyplatit 50.000 Kč za mlčenlivost, od berňáku 50.000 Kč za upozornění - finančák tam udělal šťáru - daňové úniky zněkolikanásobil, nechal si vrátit zpět částku 50.000 Kč od toho sládka, pivovar si tu stejnou částku od sládka nenechal vrátit. No a do těchto poměrů na nějaký čas pan Tille nastoupil. No, nikterak se ta doba nelišila od dnešní - jenom lidi chodili jinak oblečení.

Škoda, že se nezmiňuje, jak v třiapadesátém roce padly prachy, neboť si spořil na důchod u nějakého ústavu a posílal tam i peníze, když chvilku nezaměstnaný - někdy po působení v Ostravském pivovaru. Penze padly snad všem - i mému dědovi.

03.11.2021

Zatím nedocteno, začátek celkem dobrý, ale když jsem narazila na to, že si starší skaut tesne před 2.sv.valkou dal k obědu jedno nealko, a to tím autorka myslela urcite nealko pivo, když předtím mluvila o tom, že si ve svých 17 letech zajde s otcem uz na pivo,to mě dorazilo. Historie nealka piva sahá do období po 2.sv.valce podle Wikipedie.
Navíc Poláky nemusim.

Po pravdě řečeno, moc se mne to nelíbilo, víc faktů jak historek. Čekala jsem spíše vyprávění o běžných občanech a běžných tehdejších občanů z okolních vesnic. Pro mě to bylo i divne uspořádané, i když pro autora ne. Pozitivum je, že jsem se dozvěděla jednu historku o matčine rodné obci, kudy tenkrát procházely vojska jak Rusů tak Francouzů, a i dedin blízko této.