Lili2
komentáře u knih
Pěkné, čtivé i místy humorné. Pana Uhlíře si pamatuji coby náctiletá z jednoho zájezdu v 90.kach.
Co se týče předmluvy, shrnula bych to jednou jedinou větou - Brno v době mordů bylo židovsko-německé, žgermanizovali a vykořisťovali, český plebs žil převážně na předměstích, tečka !!!!!
Něco autorka opsala z knih, které jsem četla, něco z Historie českého zločinu, kterou jsem poslouchala, něco jsem neznala.
Památník na Bílendě - v roce 1869 v Brně byly taky dělnické masové demonstrace, ale na Milady Horákové před policejní stanicí - viz Dušan Uhlíř Brněnský pitaval.
No nevím, třeba jsem tentokrát nebyla až tak pozorná čtenářka, neboť mně děj a charakteristika okolo příběhu postav připadá jalová, ale jestliže vše začíná rokem 1933, Tonka má víc jak roční známost s Cyrilem (někde se píše, že dvouletou), který jí zrovna v listopadu řekne, že jede do Prahy za prací a někdy na Vánoce t.r.jí řekne, že si je chce vzít a ať přijede za na ním. Takže v r. 1934 je svatba, krátce nato mimčo 1935 a ejhle v roce 1938, kdy začíná mobilizace a je okleštěna republika, je tenhle fakánek stále v kočárku. Divností je tady víc. Když se krátce nato musí s Cyrilem vystěhovat z Prahy a ona je ve vysokém stupni těhotenství a hned nato doma porodí, tak nejenže ten její prvorozený Fakánek, který může mít tak 5 roků podle mě, nikoliv asi autorky, umí psát Ježíškovi, ale také ona nechá i toho kojence mamce doma a odjede si s kamarádkou do Ratibořic. Ta kámoška je taky ráda, že vypadne z domu, tak jim málem ujel poslední vlak zpět. Co tomu kojencovi doma dávali, když jeho matka si lítala s nalitýma prsama po Ratibořicích? Asi kravský mlíko, což je dnes zakazané. Hlava nebere.
A to jsem si doteď toužila od autorky sehnat Vyhnalovec a Grunt. No už ani omylem.
Ach ty osudy. Neměla to autorka špatně napsané, jenom chronologicky bych to malinko preskladala a něco zkrátila.
Max a Luis měli německé občanství a museli do války - Hlučínsko si Hitler připojil, jejich manželky zřejmě meli obě české občanství, ale i tak byly napsané na odsun. Jedna šla dobrovolně, za manželem do Německa, který tam po válce zůstal, druhá se pokaždé z odsunu zázrakem vymanila a zůstala navždy zde.
Proč jsem si vybrala tuto knihu: Dala jsem na níže uvedenou recenzi a vydedukovala jsem z ní, že to může být napsáno srozumitelným humorným slohem.
Z obličeje Marciána cítím, a taky se to potvrdilo, že je schopný kolaborace, byť možná i z těch Němců dělá blbce ve svůj prospěch.
K ženám se chová hrubě, neurvale.
Co se týče uplatnění v životě, tak funkcionář , který jde přes mrtvoly, jen aby se měl jak prase v žitě.
Jenom ten příběh nemusel autor tak natahovat dlouhými: domněnkami, historií STB, předmluvou atp.
Nelíbilo, měla jsem intuici dobrou. Tušila jsem, že z velké části bude příběh smyšlený a nevěrohodný .
Tento skvělý autor toho napsal víc než uvádí české weby. Škoda, přišla revoluce a už po něm česká nakladatelství neštěklya a nyní taky neštěknou, což jsem si ověřila.
Pomocí různých překladačů mám rozečtené P r o f e s i o n á l y. Nevím, zda to tímto stylem dočtu, je to únavné, ale přesto vám mohu sdělit, o co jde:
Autor, vypadá to že ze své zkušenosti, líčí pobyt v nemocnici na chirurgii někdy snad v 70. - 80. letech minulého století, a s tím spojené vykresleni postav spolupacientů a personalu, místy i vtipně. Např.ležel tam s ním nadržený 70 letý pán, prý po nádoru na mozku se v něm opět probudilo mužství nebo dotěrný pan Guzik atd.atd. Kniha nešla zadat do databáze z důvodu cizího jazyka, proto to píši sem. Taky se zde dozvíme něco z autorova života: jeho otec byl čeledínem na statcích hraběte asi Tarnowskeho, měl 6 synů a všichni odešli do světa dělat kariéru.
No, profesionální překlad by byl lepší, přes ty weby to často píše chujoviny. Škoda.
No tak to teda bylo dílko. Prve jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, Dumas přeci nepíše pohádky, ale konec to trochu vysvětlil. I tak si o n i m y můžeme přeci hodit korunou. Každopádně je zde i špetka humoru, tak alespoň něco.
Tak tohle bylo sousto ! Pochopit všechny ty nitky tvořící finanční stránku příběhu !
No, trochu se to vleklo, bylo tam něco zbytečných pasáží, mohlo se to proskrkat. Samotná otázka českoněmeckých vztahu sahá až k Přemyslu Otakaru II. Stačí se pak podívat nebo přečíst Zlou krev a spol., kam až to došlo, a konečeje Henlainem, Frankem aj.
Němců mně líto nebylo a není, i když přiznám a je všeobecně známo, že první vlna odsunu nebyla vůbec organizovaná a byla chaotická.
Nápad zpracování možná dobrý, ale mohlo být těch jmen o dobrou polovinu méně, kniha by byla poloviční a člověk by si snad všechny i zapamatoval. Některá jsem znala z jiných autobiografií, ale moc jich nebylo.
Nález z knihobudky a jedním slovem čtivé. Vztah matky samozivitelky a syna v poválečném Polsku.
Jelikož jsem v podobném postavení jako Geňa, byl to pro mě odstrašující případ a zároveň vím, že dělám věci trochu jinak a i jí bych to doporučila, a totiž - vice a do hloubky s dítětem KOMUNIKOVAT. Nezachrání to všechno. Co nezachrání, to alespoň zmírní.
Od začátku kdyby tomu tak bylo, Janušek by si třebas dal říct, vždyť jí uctivě říkal "maminko" pořád. Takhle to mezi ním a matkou vyeskalovalo v domácí násilí, ale pak se mu to hezky rychle vrátilo od tchána a končilo Januškovym kriminálem. Neříká se tomu Boží mlýny? I tak je mne Januška líto.
Pěkné, čtivé, akorát na straně 159 je překlep - místo v devetaosmdesatem je v osmadevadesatem.
No i za těch komunistů se tady děly věci - šmudle, pasáci, cikáni byli buďto pasáci, vekslaci nebo kopáči - skoro jako dnes. No prostě bordel non plus ultra krytej státem, skoro jako dnes, ale bylo toho určitě podstatně míň.
Jako průřez českými dějinami ujde, jako autobiografie moc ne. Dědu totiž nahrávají na magič. Měla jsem za to, že se dotkne při svém vyprávění Nedobylů a Bornů a navážu pak na to jedním rozečtenym dílem ze slavné pentalogie, a nic, ani slovem.
Přečetla jsem ji ve slovenštině, ale těším se, až na ni někde narazím, třeba v knihobudce, v češtině a s radostí si ji přečtu znovu.Pekny příběh. Realismus.
Jsem Brňačka celý svůj život a mám ráda vzpomínky dříve narozených, proto jsem po knize šáhla. Dala jsem 4,5 hvězdiček, neboť autor nemusel tolik zabíhat do detailů, nemusela to být pak taková bichla - např. u věznice, u horníků, u romské otázky.Tady bych chtěla říct, co se po Brně říká, že je sem natáhl sám soudruh doktor Gustáv Husák, protože si chtěl očistit Bratislavu. Pak k tomu znárodnění: Když píše, že po únoru 1948 bylo znárodněno takřka vše - to je široky pojem. Pradědovi živnost tady ve městě vzali cca v r. 55. Dále na straně 246 je vynálezce triskového tkacího stroje uveden jednou jako Jaromír Svatý a jednou jako Vladimír Svatý.
Ještě bych autorovi chtěla říct, že Karel May v Americe byl, pracoval tam jako učitel a Old... je on sám, tak jsem to já alespoň pochopila z jeho autobiografie.
Je mne autora nesmírně líto, že dřel, aby měli doma víc peněz, ale už si nepohlídal manželku, jak s nimi hospodaří a všechno přišlo vniveč.
V první části knihy se obávám že je chyba. Trenck po návratu z Ruska se zastavil přes Polsko u otce v Levoči, kam byl převelen,nikoliv už ne ve Slavonskem Brodu.
A byla to ona ta Levoča, kde se mu před několika lety narodila ta dcera, když tam byl na návštěvě opět u svého otce, a která mu po návratu domů zemřela.
Jo, a druhá chyba: On se sice snažil o audienci u Marie Terezie přes asi Kevenhülera a ten přes Karla Lotrinského, který ale nebyl manžel Marie Terezie, ale její švagr. Bratr jejího manžela Františka I.Štěpana Lotrinského.
No, opět jsem se přesvědčila, že historické romány nejsou pro mě. Fakta ano, ale coby román a ještě k tomu na pokračování, ne. Kolikrát autor nepřizpůsobí jazyk dané době, respektive používá soudobé výrazy a je to pak v háji. Třeba Kožík Na dolinách svítá - tam to na mě působilo jako ze života dané doby a mám na tu knihu pěkné vzpomínky.
Souhlasím s níže uvedenými komentáři. Kniha si zaslouží lepší stylistickou úpravu. Byla jsem tedy zklamaná, nicméně že bych se nic nedozvěděla o éře udavačství a lidských osudech s tím spojených, nemohu říci.
Neurazilo ani nenadchlo, neboť sloh byl jakýsi kostrbatý, autor odbíhal od toho daného děje, místa a času někam jinam. Nato,že on sám je mj. i autorem scénářů, tak toto dílo je po stránce zpracování divné. Jsou daleko lepší autoři.