Lili2 komentáře u knih

Přečetla jsem celou trilogii, což se u mě nestává. Je to tím, že jsem se v osudech dvou ze tří sester našla a s nimi spojeným i Pavlíčkem.

Sice dost stránek bylo spíše pro studenty psychologie a psychiatrie, ale přesto jsem to přelouskala. Doposud jsem o něm věděla od babičky, která to zase měla z rádia nebo televize či novin, že on nikdy v Americe nebyl, přesto psal ty pověstné indiánky.
No ale asi tam byl podle této autobiografie, i když se o tom nikde moc nezmiňoval, takže že by Vinetu byl taky taková část autobiografie...? Kdoví?
Z A H A L E N O T A J E M S T V Í M.........

Kniha má formát školního atlasu, což mně naprosto nevyhovuje. Navíc autor v předmluvě psal, že se nebude věnovat hospodám starších poloviny 19. století, ale utíká stejně ke středověku. Na mě je to moc rozvláčné a takové divné, asi nedočtu, budu hledat něco jiného. Škoda, knížek o Brně tohoto typu moc není oproti Práglu, a když už jsou, tak takový blbý formát.

Když to nepřečetly děcka, tak alespoň já, ač to dotáhly právě ze školy.
Pěkný příběh, dozvěděla jsem se něco o zpracování pepře, jenom ten výraz "koupelna" si mohla autorka odpustit. Říkali těm hygienickým prostorám ve starých barácích vůbec tak?

Pěkné, čtivé, živé. I když jsem měla k dispozici jenom tento II. díl, začetla jsem pomocí strýčka Googlu.

Není to můj šálek čaje, ale byla jsem ráda, že jsem tímto mohla přispět na jezevčíka v nouzi. Jsem na druhou stranu ráda, že jsem mohla nakouknout do autorovy biografie. Jediné, co mi nesedlo, bylo, že ač mladší o 7 let než já a pamatuje si bití ve škole? To si nepamatuji už ani já !!!
Soucítím s ním s tím, že asi v obou nás je stará duše, která se s tímto světem a jeho soc.sitemi neztotožňuje a trápí se v něm. Já zaklínila v 80.kach a on v 90.kach.

Na první pohled jednoduché čtení, autor těmi povídkami chtěl nejspíš říci toto:

- Nechtěně se člověk klame tím, když se žene jenom jedním směrem, jednou vidinou a představou a nevidí pak toho "pravého" člověka, potom je již pozdě,

- po návratu z ciziny po dlouhé době je člověk cizincem i ve své rodné vsi a nutí jej ji opustit znovu,

- vyhnání syna z domova, jehož nenávratu stáří lituje a doplatí na to,

- mladí lidé se loučí na dlouhou dobu, slibují si věrnost do návratu, kterou však on i ona poruší a nechtějí se a bojí se již navzájem setkat, aniž by tušili, že jim to oběma vyhovuje,

- vzpomíná muž se svým spolužákem na svou první lásku , zjistí, že se stala ženou tohoto spolužáka a ví, že je tímto sňatkem zkažená,

- jakási karma seznámila muže s dívkou, když se šel pomstít, zjišťuje, že je dcera jeho dávné lásky a soka v lásce,

- líbí se dívka, ale když se zjistí, že je na vozíku, tak se váhá...., a zda to tedy byla láska,

- jak se člověk mění během roku čekání na někoho - potom váhá, zda toho člověka vůbec chce.

Společným jmenovatelem jsou "OSUDY" a jejich mnohdy propletenost aneb co všechno může život přinést.

Tak a já jsem na rozpacích - Není to kniha samozřejmě o pivovaru, o tom je tam minimum, ale je to spíše rodinná sága. Ještě na začátku někde, kdy měl do vsi přijet strýc Mikuláš pár let po svatbě Josefa s Kateřinou, mně tam haprovaly roky, nemohla jsem se nějak dopočítat, ale budiž. Také některá jména okolí Brna jsou nejspíše vymyšlená, Zítov - je prý Domašov. V této rodině bylo krvesmilstvo - Krásná Marianna, která si brala Zlámala, je prý nějaká Josefova neteř, no a její dceru si pak bere jeden jeho syn. No a Renata si také bere svého bratrance.
Konec knihy o románcích Káti a Renaty s chlapama, Němčourem aspol., se mně nelíbil, bylo to vláčné a nezajímavé.

Horší je, že jsem na tuto knihu navázala knihou, kterou mám doma, a to Hanácká sága od Hermy Svozilové Johnové - a zde, SVĚTE DIV SE, je ta sága popsaná trochu jinak a s jinými jmény. Předně, Josefovi umře matka, proto se dá na medicínu, otec jeho hospodaří. Grunt, poté co se rodina odstěhuje kvůli novinám do Holomóce, převezme bez řečí prvorozená Lidka, která si bere rolníka. Jsem teprve ve čtvrtině knihy a už rozpačitá. Ale asi toto vyprávění bude věrohodné nebo věrohodnější - neboť herečka Světlana Svozilová - její otec podle Wikipedie má být Josef, a zde Josef je - v Pivovaru se jmenoval Jakub (Jakin).

No a naposled, progooglila jsem k rozhovoru s vydavatelkou Pivovaru, a ona říká, že Zlata Svozilová - je zde fotka Renaty - ve své knize něco tajila, jména dávala jiná, a že teda autorka nejspíš měla poměr s tím Němcem. V podstatě byla Káťou i Renatou - takto to mlžila všechno. No, ale ta Herma Svozilová Johnová má být dcera Cyrilla - takže Renata? No servus.

Jsem z knihy trochu zklamaná, neboť téměř všechny hrady a zámky se nacházejí v Čechách, jen 2 na Vysočině, a to blíže k Čechám. U nás na Moravě by se také určitě našlo několik "odvážných", nebo je pro vás Morava daleko či je to v tom Pragocentrismus?

Dále, a to se musím smát, majitel posledního zámku Krásný Les, povídá na začátku, že uvažoval o koupi zámku Přívozec na Domažlicku, kde se "narodili bratři Dohalští. Jednoho zabili komunisti, druhého nacisti v koncentráku, to byl ten slavný novinář Bořek Dohalský."

Tak tady pane historiku, jste měl být konkrétnější, když na to máte papír. Ti bratři Dohalští byli 4 - 1) Ludvík Bořek-Dohalský - jako žák se otrávil omylem svinibrodskou zelení, 2) ThDr. Antonín Bořek-Dohalský - kněz - věděl o atentátu a parašutistech, zemřel v Osvětimi, 3) Zdeněk Bořek-Dohalský - "to byl ten slavný novinář Bořek-Dohalský", tak já jej uvádím i se jménem Zdeněk, neboť jako se někdo jmenuje Mrázek, tak oni mají příjmení Bořek-Dohalský, zastřelen v Terezíně v únoru 1945, - to jsou 2, slovy dva !!!, Bořek-Dohalští, které zabili nacisti, sic Antonín byl zde zesláblý a když upadl na zem, tak se jej nacisti snažili kopanci donutit vstát - to je jako zabití v podstatě, 4) František Bořek-Dohalský - diplomat - zemřel v r. 1951 na následky věznění v Dachau a pomohlo k tomu, když se dozvěděl, že jeho syn JUDr. Jiří Bořek-Dohalský byl STB zatčen. Tohoto jste měl zřejmě na mysli, že jej zabili komunisti, ale on ty hrůzy v dolech přežil a byly s ním sepsány paměti v knize Příběhy české šlechty.

Pro mne jedním slovem "psycho". Alespoň jako částečná autobiografie pro mne měla cenu.

Nedám knize druhou šanci. Hned na začátku řečeno,že jsou to podvodníci,to asi nešlo nerict,ale proč hned na začátku a tak blbě - celkově mne tím pádem hrdinky k srdci nepřirostly, a to že jsou Američanky všechno umocnilo, ani styl zpracování (sloh) mě nevytáhl vůbec do děje.

Čekala jsem více spiritismu, samotnou podstatu a hloubku.

Musím přiznat, nejvíce mě pobavily vnitřní monology učitelek. Kapitoly ze školního prostředí čtu znovu.
U té postižené holčiny jsem si i poplakala. Ale v které době je to s postiženým dítětem lehké?

14.04.2023

Krásné čtení, hned je vidět, že knihu zpracoval češtinář nebo kdo má k rodném jazyku a slohu vztah. Ale jsou zde 3 ALE:
Hned na začátku pod svatební fotografií
je psáno, že je zde otec ženicha se svým mladším synem Janem. Ženich i podle rodokmenu žádného dalšího sourozence neměl a jeho otec prý zemřel krátce po jeho maturitě, tedy asi 2 roky před svatbou.
Na straně 94 Lidka píše, že sloužili mši, když zemřel korunní princ Rudolf. To asi těžko, leda nějakou výroční mši, neboť Lidka je ročník 1901 a der Kronprinz Rudolf zemřel v roce cca 1889. Tomuto nerozumím.
Na straně 190 píše, že... "když si tvá babička brala polského emigranta.. jeho bratr Ludvík, tedy strýc tvé babičky..."
Temto vztahům dost dobře nerozumím, hm. Asi už mne z toho hrabe. Ledaže by ten Ludvík byl bratr bratra, kterého si babička vzala, a ještě byl třeba manželem babicciny pokrevni tety.
Jinak se čte kniha dobře, stránky ubihaji, ale ne počtem, jsou totiž dost hustě popsané. Jsem ale ráda, že jsem se dozvěděla o naší osobnosti českého literárního světa, o níž jsem dosud nevěděla.

2 07.04.2023

Půjčeno z knihovny kvůli povídce ze světové války Spiritiste. Čekala jsem v ní příběh z hor i války a pomocí spiritistickych seanci odpovědi na otazky a hledání synů a příbuzných, ale nestalo se tak. Nikdo nikoho extra nehledal a ještě spiritismus vyvracel.

Samotná povídka Tkalci mne však výše uvedené vynahradila. Byl barvitejsi.
Boj tkalcu za vyšší mzdy, podrazy mezi nimi, pojišťovací podvod, nevěra manžela, alkoholismus manzelky.

Asi nedoctu. Souhlasím s L. Helenou. Do čtení se musím nutit a pak ty nejasnosti hned zkraje otec zaměněný za dědu, autor se nedrzel jazyka dané doby - v kocovine si mladík "dal sprchu" - jo, v 19.stoleti ,atp. Autor si z nás dělá prostě prde l!!!! Přitom jsou knihy tak drahé.

Ach, ty osudy.
Čteno jako e-kniha, v jiné forme jsem to nesahnala. No, snad takových "příležitostí" nebude víc, kniha je kniha. Jestli se mne dostane do rukou v knižní podobě, s pokorou a úctou si ji přečtu znovu.

14.03.2023

Krásný těžký sloh. Kapitoly jsou chronologicky přeházené, volně navazující. Autor se vrací do místa svého rodiště.
Má to ale několik a l e.
Na straně 14 v roce 1989 se oznamuje na plakátu konající ples, vstupné 25 Kč - tak snad ještě 25 Kčs, ne?
V povídce Zelené pahorky africké, která má být z 80 let, si mladý inženýr ráno vaří kávu r o z p u s t n o u. Tak asi z Tuzexu no, běžně k dostání nebyla.
Z dostupných informací autor vystudoval práva, pracoval v podniku zahraničního obchodu Škoda export, takže nejspíš musel mít rudou knížku a tady rýpe do prohnilého socialistického komunistického systému, režimu - no to se mně snad jenom zdá? Absolutně bezcharakterní. Kazí to celkový dojem z knihy.

Vůbec se mně styl zpracování nelíbil. Autorka nepřizpůsobila jazyk, jakožto sdělovací prostředek, době. Korunu všemu nasadila na straně 227 - o našich četnících psát, že jsou kurvy !!!!!!!!!!!!!!!! - "Němci po nich stříleli jako zběsilí, ale zřejmě nikoho nezasáhli, ty kurvy zmizely" (to když četníci - naši četníci byli přepadeni na služebně a utíkali před německýma kulkama). A ještě někde - "zkurvení četníci".

Ta autorka není normální. Nejspíš je potomek po Němcích, takže žádný vlastenec.

Příběh je roztahaný po celých 564 stranách jako chalupy v krkonošských stráních. Ten sex, osahávání se a líbání holka s holkou - to se sem nehodilo, nicméně celkový čtenářský požitek by to už asi nezachránilo. Žádná z postav mi nebyla vůbec sympatická.

Za mě hrůza všech hrůz.

Krásné, ach ty osudy .... V první polovině jsem myslela, že tu knihu zavřu navždy, neboť se mně zdálo, že je zde více historie než "rodinné ságy", ale v druhé polovině to bylo naopak. No, závidím jim, že měli tak úžasnou karmu, že všichni v rodině spolu vycházeli dobře, což se o "jiných" nedá říct, ach jo.
Ale je zde chyba, je-li někdo jiného názoru, nechť mně to vysvětlí - zde na straně 183 autorka nazývá babičku "pravou plotňačku". Proboha, "Plotňáci" - sociální skupina odvozená od vídeňského Plattenbrüder, to bylo něco jako Pražská galérka - lidé nezaměstnaní, příležitostně zaměstnaní, prostitutky, kriminální živli atd. Kateřina měla spíš na mysli "pravou Brňačku" .