Lili2 komentáře u knih

(SPOILER) Skutečně jako někteří čtenáři, tak i já jsem se prokousávala knihou, ale nelituji toho. Zachytila jsem zde úžasné věty, jako např.: "fotografie zachycovaly přátele, kteří zaživa zasadili rány, a proto nebyli zapomenuti po smrti." Celým dílem mě při životě držela představa knížete, coby zdravého, obdařeného, statného chlapa, který se svojí manželkou nemůže milovat tak, jak by chtěl, neboť ona se po každém polibku křižuje, tudíž vyhledává milenky. Viděla jsem i filmové zpracování - nezklamalo mě, nachlup stejné s knihou, ale končí to plesem. Kniha dále pokračuje jak on umírá, jeho dcery zůstaly starými pannami, bydlí v téže vile a s Angelikou se často stýkají.

Čte se mně kniha blbě. Autorka na můj vkus hodně psychologicky a impresionisticky rozebírá jednotlivé události v životě Kláry a Roberta. Ale na druhé straně jsem ráda, že jsem se něco o Schumannovi dozvěděla, neboť doteď jsem o něm věděla jen, že to byl hudební skladatel. Závěr knihy je poutavý, v kostce je zde výjimečně čtivě vykreslen život Johanese Brahmse a jeho vztah ke Klaře.

Krásné čtivé dílo už jenom proto, že to bylo, nebo snad mělo být, psáno podle deníku, který se skutečně našel, a na závěru knihy je vysvětlení k důležitým etapám děje, zda tomu tak skutečně bylo či nikoliv a podle jakých nalezených dokumentů či vydaných vzpomínek některých osob. Většina událostí se shoduje s historickou skutečností. Líbila se mi.

Velmi čtivá knížka, jako v několika dalších Tessiných knihách o manželství a dětech jsem se zde opět našla a zjistila jsem, že všechno je v životě lidském možné.....

Výborně napsaná kniha, rozuměla jsem ji, protože jsem si to sama prožila a prožívám. Clapi jsou v tomhle prostě paka. Místo aby byl Mark rád, že se chce Cler dát po porodu dohromady a žít jako dřív, i když si kvůli tomu pořídí chůvu, tak ještě bude proti ní, hádají se, nespí spolu, vytunuluje její firmu, jako první požádá o rozvod, unese jedno z dvojčat do Libanonu, a furt dokola pindá "jsou to moje děti, jsou to naše děti." Podobných blbců je ale víc, a nejen v Anglii, i když on je původem Libanonec.

Fakta napsaná ne příliš čtivou formou. Autorka neměla ztrácet energii vypisováním všech jmen trestankyň, která nám stejně nic neřeknou, ale soustředit se spíš na sloh, aby její kniha byla pro čtenáře poutavá. Jsem ráda, že jsem se knihou prokousala, obrázek o tom, jak to na lodi vypadalo, jaká byla hygiena, nakupování zboží při různých zastávkách, jeho nakládání na loď atp. mám a to je všechno.

Biografie, autobiografie 2 smíšených manželství za 2.sv. války. Autorova babička z matčiny strany vyrůstala za CaK jako sirotek na statku u svého dědečka v Sedmihradsku. Děda ji trestal fyzicky - dostala kladívkem přes palec, takže jej od té doby měla znetvořený. Vdala se na Moravu, ale po první manželské noci muži utekla za svým bratrem do Sedmihradska a ten ji řekl, že to co po ni její muž v posteli chtěl je úplně normální, takže se k němu vrátila. Měla s ním holčičku, ale po 1. sv. válce její muž zemřel a ona s dcerou se odstěhovala do Karlových Varů a tam se seznámila s ovdovělým židem Martinem Fünkelgruenem, otcem dvou dětí. Byli milenci a její dcera Esti si nakonec vzala jeho syna Hanse. Za 2. sv. války babička byla zavřená v Terezíně za přechovávání onoho žida, který tam byl poté gestapáky utlučen k smrti. Hans utekl před Hitlem do Šanghaje, Esti jej s kufříkem elegantních rukaviček tam následovala s tím, že si tam založí obchod a malou dílnu. Což se jim sice podařilo, ale jen na krátko, neboť i tam bylo zřízeno ghetto a Hans tam našel smrt. Jejich syn byl v tu dobu párměsíční. Po válce se Esti s malým Péťou vrátila k matce, která přežila Terezín, do Prahy, v roce 1950 však umírá na selhání srdce a o malého Péťu se stará babička. Dokonce má takovou odvahu, ač nezná Dálný východ, s ním odjet před komunistickým Československem na pár let do Izraele. Poté se vrátí znovu do Prahy a pak do Německa. Klobouk dolů před takovouhle obětavou a akční babičkou. Nicméně dílo, ač tedy naprosto nechronologicky uspořádáno, je směřováno k pátrání po vrahovi autorova dědečka - gestapáku Antonu Mallothovi, který jej utloukl v Terezíně k smrti.

Velice čtivá kniha. Normálně toto není můj žánr, ale dostala jsem ji od sestřenice k Vánocům, jelikož ví, jaké mám manželství, a musím říct, že jsem se v ní viděla - na místě Kita svého bývalého milence a na místě Charlie sebe, neboť mám doma taky podobného rapla jako ona. Ta scéna s tou zapomenutou košilí v sušičce - jako by se odehrálo u nás doma. U mně bude tato kniha patřit k těm, které bych si chtěla přečíst ještě jednou ne-li víckrát.

Kniha mě nadchla od začátku až do konce, ale přiznám se, že některé pasáže jsem musela číst víckrát. Nu, teď jsem zvědavá, zda se mně podle tohoto návodu přání splní a nemyslím si, že bych někde udělala chybu.

Příběhy varšavských židů, kteří se svými, většinou rodinnými a milostnými problémy, přicházejí za jedním ze zdejších rabínů s prosbou o radu nebo rovnou se rozvést. Některé jsou i humorné. Jako např.: Muž se ženou se rozvádí, protože ona si pořídila psa a toho měla víc ráda než jeho. On se dal po rozvodu na alkohol a ona si našla jiného muže, který psy rád měl. No, a když jednou tento její nový milenec venčil tohoto psa a potkali jejího bývalého muže, tak ten pes na něj začal vrčet, bývalý manžel jej začal rdousit, no a milenec začal nožíkem bodat do tohoto muže. Skončilo to tak, že pes byl uškrcen, bývalý manžel v nemocnici a milenec utekl. Domů se k ní vrátil bývalý manžel (jestli si to pamatuji dobře, je to už dýl, co jsem to četla). Skvěle doporučuji.

Opravdu velice čtivě napsaná kniha, a to tak, že si lze jen těžko představit to utrpení, odhodlání a fyzické i psychické vyčerpání.

Knihu asi číst nebudu, neboť hned na začátku mně udivilo to, že autor, i když o věci mnoho ví, tak samotnou synovraždu zasadil do prostředí svatební veselky, přitom se vše událo doma a on se šel pak udat. Děj knihy nepůsobí tak věrohodně. Ztráta času. Fakta jsem již četla, a to je to hlavní.

Velmi dojemný příběh. Sice jsou někde delší pasáže, ale i tak to stojí za to. Jo, lidský osud je lidský osud..........................

26.08.2014

Souhlasím s Gylem, KattyV a kní - Výborně napsaná kniha. Řekla bych, že ji lze srovnat se Záhadou domu Šefferů od Tamar Yellinové nebo Tajemným diamantem od Noaha Gordona. Pátrání po nějaké věci v současé době, které nás zavede zároveň do její minulosti. Také jsou zde vtipné pasáže, takže se čtenář i zasměje a pobaví. Kniha tedy mé očekávání splnila.

To byla krásná kniha - práce, mezilidské vztahy, zrada, peníze. Část děje se odehrává ve Finsku v tundře, potom cesta do Prahy jen otec s jednou dcerou, cesta zpátky............Doteď si říkám, že kdybych měla prachy - bezednou studnu peněz - dala bych je Renčovi, ať podle toho natočí film. Takový tu ještě nebyl. To byste koukali...........

Velice čtivá a zajímavá kniha - zajímavé téma. Mám 100 chutí si to přečíst ještě jednou.

Příběh a jeho atmosféra na mě vůbec nepůsobí autenticky, což možná není autorův účel, ale měl by být. Dočtu to jen proto, že jsem zvědavá, kdo teda starého Alfonse zavraždil a proč zemřel hraběnčin strýček Bertík.