Lili2 komentáře u knih

Po knize jsem šáhla z toho důvodu, že po přečtení některých recenzí či obsahů knihy jsem se domnívala, že ta mrtvá manželka se v tom domě zjevuje jako duch. Takové příběhy mezi nebem a zemí miluji. Ovšem opak byl pravdou, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a už se těším na její filmové zpracování z roku 1997, ten z roku 1940 se mně nelíbil, nejenže rejža druhou paní de Wintrovou udělal pěknou, a nikoliv s vlasy "trčícími jako dráty", ale jsou tam některé události udělané prostě jinak a Winter se mně tam nelíbil vůbec.
Jednou se v knize dost možná Rebečin duch zjevil, a to hned na začátku, kdy v Manderley po večeři seděli novomanželé v knihovně a ona pocítila průvan, i když dveře byly zavřené. To si myslím, že si ji ta Rebeka přišla prohlédnout.

Čtivá kniha, i zde nalezáme specifické slovní obraty: "Vari z cesty ty bídáku, tebe nehledám!" A ty lidské osudy...Nic méně, kdybych mela tuto trilogii ohodnotit co do čtivosti od nuly do trojky, tak Ze sveta lesních samot - 0, V ráji šumavském - 2, O srdce člověka - 3 - pro mě nejčtivější a jedna z nejhezčích knih, jaké jsem kdy četla.

Oproti tretimu dilu teto trilogie nudne. Uz vychazeje z toho nazvu "...samot". Mili nize uvedeni ctenari _ litujete ale z prevazne casti Nemce. Kdyz se jim to tady nelibilo,meli tahnout zpatky na bavorskou stranu!!! Tohle uzemi odjakziva patrilo Ceske korune!!!

Kniha vypravi o stredoskolskem mladem profesorovi, ktery ma zalibu v geologii a je presvedcen na zaklade sveho badani, ze v meste sveho pusobiste - Hradne jsou loziska nafty. Jeho clanku v ruznych oborovych casopisech si vsimne jedna warsavska firma,ktera jeho otevreni naftovych lozisek financuje. V knize me zajimaly prubehy tehdejsiho obchodu,polotika a samozrejme take vytahovani nafty na povrch zeme.

Oproti tomu,co jsem podle obsahu na obalce i nazvu knihy cekala, spatne. Neverohodne. Ani dnes se takove veci nedeji,natoz tenkrat.

Velice čtivé dílo od samého začátku. Kdo by na tu dobu řekl do autora, když napíše "Tohle je zábava k čaji? vy blbci!". To se sešli chlapi v hospodě, kdy už měli popito z předchozí hospody, a začali jeden vytahovat na příbuzný toho druhýho různý historky, až to toho nejmladšího dopálilo a řekl výše uvedenou větu. Připomínám, že tento čaj byl s rumem.

Knihu jsem si vybrala proto, že jsem o staré Šumavě teď hodně četla a chtěla jsem opět něco autentického. Začátek byl trochu pro mě zmatený, ale pak, jak plukovník vypráví o svém životě a krátce nato se dostáváme na návrat doktora do svého rodného kraje, kdy na toto navazuje opět konec plukovníkovi rozpravy s doktorem, jsme opět v obraze. Adalbert Stifter je oslavovanou osobností Šumavy, což bych do něj neřekla.

Čtivé autorovy vzpomínky na dobu provozování lékařské praxe v Pražských nemocnic, v nejmenovaných pohraničních nemocnicích i coby obvoďák v pošumaví, kdy na lékařské návštěvy lesních samot dojížděl sanitním vozem s řidičem a zbytek cesty musel(i) i pěšky, kvůli množství sněhu, v období po druhé světové válce. Knihu jsem si vypůjčila v knihovně - je z roku 1977 a představte si, že ji nikdo vůbec nečetl, neboť listy měla ještě slepené.

Je takový provrepublikový slaďák. Na motivy této knihy bylo určitě natočeno spoustu prvorepublikových filmů.

Čtivé detektivní povídky odehrávající se převážně koncem 30. let minulého století v Chicagu nebo tam někde. Při čtení jsem si je představovala, jako kdyby to byl starý črnobílý americký film.

Čtivé to tedy bylo, ale čekala jsem spíše, že to bude, podle toho co se globálně o knize píše na netu a obalu knihy, o životě Kiliána Nowotného. Ten tam tedy vystupoval jen okrajově, takže jsem zklamaná. Navíc, oproti spisovateli Žáčkovi, který napsal životopisný román o Josefu Hasilovi - skutečném Králi Šumavy, a který jsem ještě nerozdýchala, z tohoto díla neprýští autentičnost - moje druhé zklamání.

Kniha je opravdu velmi čtivá. Josef Hasil byl a je opravdu Borec s velkým B - co všechno musil zkusit a překonat a jakou měl orientaci a intuici, fyzičku, ale i notnou dávku štěstí. Jenom se tak nemusel chlubit úspěchem u ženských, to je o chlapech známo a ještě to větrají v biografiích a autobiografiích. V jeho příběhu a osudech lidí, kteří byli kvůli němu zavření, si opět silně uvědomujeme a připomínáme zvěrstva komunistického režimu.

Čtivé detektivní dílo, ovšem pokud si člověk při této knize odmyslí politické a historické události, které toto všechno spustily.

Souhlasím s níže napsanou recenzí. Něco jsem se dozvěděla, ale čtivé to nebylo. Kdyby ten příběh o ní byl alespoň chronologicky uspořádán, popř. měl osnovu, ale to tihle Angličani zřejmě neumějí nebo jsou už tak přeinformovaní, že se v tom sami ztrácí.

Pro čtenáře, kteří se zajímají a věří na věci mezi nebem a zemí je to kniha pěkná, zajímavá a čtivá.
Mně osobně se příběh líbil, i když je trochu malinko přitažený za vlasy. Jednalo se o vraždu na statku někdy v r. 1924. Muž tam tehdy zabil svou ženu a nevlastní dceru, 2 měsíce s nimi spával v posteli, než si pro něj přišli četníci. Tito 3 duši, resp. žena s dcerou, její muž tomu všemu jen musel přihlížet, v tomto stavení strašili jejich majitelé až do současnosti, než pí Faltejsková dala tomu přítrž a pozvala si na takové věci odbornici, která Josefovi ukázala cestu na druhý břeh, ten to navrhl i své ženě, její dcera se však tomu vzepřela a zůstala zde a převtělila se do nevlastní dcery pí Faltejskové Ireny.

Tato kniha je moje první "Páralovka" a tak jsem si ze začátku říkala, co všichni máte, vždyť je to dobrý, ovšem po první čtvrtině knihy musím s Vámi souhlasit - nic moc. Ty jejich boje a soupeření mně přijdou na dospělé lidi (lékařka, právník) trochu odchýlené od reálu a uvědomělý čtenář si musí klepat na čelo. Jsem v polovině a nevím, zda to vůbec někdy budu mít chuť dočíst. Pa

Čtivý román, odehrávající se někdy okolo roku 1989 v Praze, takže čtenář se musí trochu vpravit do tohoto období, nicméně nevěra a dluhy po zesnulém manželovi jsou aktuální i dnes. Máme zde mj. možnost poznat prostředí metalurgické laboratoře.

Autor si vybral dobré zajímavé téma, ale obsahově mně to nesedlo. Ten příběh měl být napsán jinak, působí na mě uměle a neprýštila z něho autentičnost. Ta kolektivizace ano, to je bezesporu, ale ta omáčka okolo toho pátrání po osudech těch lidí.

Čtivé a humorné vyprávění o tom, jak se zde žilo normálním lidem, tj. nestraníkům, v 80. letech minulého století. Ve vyprávění se na přeskáčku střídá Jitka s Oldřichem. Je to taková oddechovka.

Do knihy jsem se pustila, neboť mně navazovala na autobiografii dr. Vojtěcha Jestřába, o kterém jsem se potom na tomto webu dočetla, že měl na Věru Sládkovou coby rodinný přítel donášet komunistické straně, zničil jí tak život a ona na to konto napsala tuto knihu. Měla jsem za to, že bude vyprávět o spisovatelce (nebo jiné profesi), jejím běžném životě, setkávání s lidmi a následné poznání, že na ni jeden z nich donášel. Ale ona ten děj vepsala do jiného prostředí, což jsem nečekala. Četlo se mně to těžko, ale jsem i tak ráda, že jsem tuto knihu poznala.