Duchové Šumavy přehled

Hned od prvního okamžiku jsem byla účastnicí oněch událostí, které se v tomto příběhu udály. To mi při čtení vyhovuje a mám to ráda. Vrátila jsem se v čase do poválečného Vimperka. Ocitla jsem se v šestačtyřicátém roce, kdy z města odjíždí poslední transport odsunutých šumavských Němců. Šlo o velmi divokou dobu. Těžké poválečné odbdobí, kdy doznívají válečné hrůzy a zároveň se rodí naděje na novou lepší budoucnost, kterou si od základu postavíme. Pan Sichinger přinesl zajímavý pohled do šumavského povaláčného pohraničí. Uplatnil zde své hluboké znalosti místních reálií a historických událostí a já jsem se díky jeho vyprávění mohla projít po důvěrně známých místech. Vůbec mi nevadilo, že jde o román. To je přístupnější forma. Na osudu těch několika lidí si tak můžeme udělat jasnou představu o tom, co se zde na Šumavě po válce dělo. Jo, kdyby Šumava mohla mluvit. Nemůžu se ale rozhodnout, jestli jsem stála při pašerácích nebo při pohraničnících. Byla jsem prostě ta návštěva z Prahy. No, k pašerákům jsem měla ale blíž. Každopádně se mi příběh líbil.