Lili2 komentáře u knih

Čtivé, několik chybicek by se sice našlo, avšak v každém případě - Ach ty osudy ????.

Čekala jsem víc historie a vzpomínek, ale budiž. Stejně jako autor, tak i já "hledím kolem sebe často s nevolí. Lecos je pro mne skličující".

Snad jediná veřejná zpověď tohoto druhu, což je dobře, ale mohl ji autor klidně smrsknout na 150 stran tohoto formátu knihy a nic by se nestalo. Na můj vkus píše dost roztazeně,moc se vykecava.

Pěkný a zajímavý příběh. Jenom by mě zajímalo, z čeho autor čerpal. Zda měl námět z vyprávění nebo ze své fantazie. Na začátku knihy je sice psáno: "Nele, která to vždycky věděla ...a babičce, která mi to všechno chtěla vyprávět a už to nestihla..."

Pěkné, čtivé, krátké.
Smekám klobouk před autorkou čemu všemu se postavila čelem a musela zatnout zuby (viz tchýně aspol.), co všechno v životě dokázala,a to sama nebo potom svépomocí spolu s manželem, přitom vychovat 3 děti, do toho válka a svého muže v ní. "Šťastná to žena".

Ach ty osudy. Jakpak se asi s nimi vypořádala karma v příštích životech....

Ach ty osudy. Říkám si tak, zda se ty duše, co tenkrát uskrtily nebo hodily do studny jedna druhou, a to kvůli lásce a sexu s jinou zenou, zda, jak a kdy se reinkarnovaly a jaký byl jejich nový osud.
Nebo když někdo zavraždil pro peníze, jak si to v dalším životě vyřídili.

Jinak kniha mohla být strucnejsi.

Pro mne čtivé - co k tomu víc dodat, než ACH TY OSUDY ...................................

Jenom mne zaráží, že ani "kontráš" v armádě, když chtěl vypátrat okolnosti smrti její maminky, jej její otec, ředitel tří cihlářských závodů na Moravě,poslal do prdele, a nic se nedělo. Že ani "kontráš" neměl takovou moc.

Na straně 395 píše, že když promovala, tak synovi Markovi bylo 11 let a dceři 9 let, a škoda, že se toho nedožila stařenka - byla po smrti 13 let. Já to spočítala tak na 9 let, neboť se s Markem coby asi jednoročním dítětem mazlila, zemřela, když oni byli v Rusku a to bylo na cestě už druhé dítě. Tak nevím.
A ještě tam má jednu nesrovnalost - v úmrtí Slánského, podle Wikipedie to bylo později.

Trochu lépe bych děj uspořádala.

Zajímavé postřehy. Začátek byl ale pro mě dosti krkolomný.

Na mě nereálný příběh. Duchařinu mám ráda, věřím v to, i jsem lecos zažila, ale tohle to ne, aby se mrtvola pohybovala to není příběh pro mne. Škoda, kdybych si přečetla pozorně všechny komentáře, nevrhla bych se na tuto knihu.
Jediné co se mně líbilo, byla záhada vyvraždění rodiny tohoto domu, kromě přeživší dívky.

Čtivé, pestrý život měl, otázka je, co všechno z toho uvedl s nadsázkou, jak je v závěru knihy od editora psáno, ale jsem v šoku, když na straně 42 píše, že znal Pavla Nováka, který měl být nevlastním bratrem zpěváka Petra Nováka, jakožto zakladatele skupiny George and Beatovens. Zpěvák žádného nevl.bratra neměl, četla jsem jeho 2 životopisy a teď jsem to ještě v rychlosti googlila. Nevíte o tom někdo něco?

Také, jak píše, že v mezidobi od 17.listopadu 89 do konce roku měl jako první uvést na Václavaku Karla Kryla. Toto video jsem našla na YouTube, ale bylo na něm duben 1990.Tak nevím, jestli toto bylo v rámci Měsíčního zpívání, nebo už má Ivan všechno popletene.

Pro mě nebyl rozjezd zas tak pomalý, jak jej popisují níže uvedení čtenáři. Normální to byl rozjezd, zažila jsem totiž horší. Jinak čtivé dílko.

Krásná kniha, jedna z mála, ke které se vrátím ještě jednou. Ach ty osudy... Neštěstí druhých nám pomáhá nést naše vlastní.... Jenom mě ta žena, kterou jsem považovala od přírody za chytrou, dojala tím, že toho psa, kterého hlídala Gustovi, zatím co on byl na moři, mohla uvázat nebo zavřít do chalupy, než ho nechat lítat po dědine a vystavit se tak v nelibost celé obce. Nemusela by ho pak utopit, aby byl klid. Ach bože, bože... Syn byl také hloupý, když si ho pořídil, když věděl, že bývá celé léto pryč.

Těším se na film, jestli ho Teda budou někdy dávat na ČT.

Život v dědině se vším všudy - ale člověk musí číst také tak trochu mezi řádky.

Čtivé, poutavé čtení, ale tlustá bichla, posledních asi 15 stránek jsem prelitla,abych se konečně dozvěděla, zda president podepsal či nepodepsal.

Velice čtivý román z otrokářského Jihu někdy ve 40. letech minulého století. Setkáte se zde mj. i s neřestmi současného života jako je sex, nevěra, alkohol, znásilnění, takže se nudit rozhodně nebudete.

Pěkné čtení.

Pěkný příběh a pozoruhodný život, ach ty osudy ????. Jenom to na mě bylo trochu zdlouhavé.
Ale jeho kniha o markýzi de Sade se mne zdála taky moc podrobná a tudíž zdlouhavá, jen Cestou lásky se mne četlo velmi hezky a hodlám se k tomuto vrátit.

Jedním slovem čtivé.
Ach ty osudy ... a jak jsou vzájemně propletené...

Nemám ještě dotčeno, zbývá mi poslední kapitola, ale musím již teď říci, že je to velice čtivé dílo a chtěla bych se k němu jednou vrátit. Co mě však zarazilo byla pasáž, kdy Jan se po propuštění z fašistického vězení seznamuje s jediným přeživším člověkem z Lidic, o němž zde tvrdí, že to byl otcovrah (pro otcovu nevěru se do otce jednou v noci pustil, to je známo), ale vědělo se to snad vždy, že to bylo naopak, že ve vězení byl právě otec pro vraždu syna. Ale jak jsem se dočetla na internetu, tak i právě ten synovrah byl pak komunisty zakázán a smazán z veřejného mínění, tak možná proto si to Hrabal popletl. Nebo má nějaký jiný čtenář na toto jiný názor, který by mě osvětlil? Ráda přivítám.