Lili2 komentáře u knih

(SPOILER) Zajímavé téma, ale slohově mně to nesedlo, postavy nevýrazné, nesympatické - Linda do všeho strkala nos a vtírala se jako Francovka, Žofie to bylo taky cosi - jak chtěla ukončit život v samotném závěru knihy. Příběh byl i divně poskládán.

Velice vtipně a čtivě napsané vzpomínky na vojnu první poloviny 80. let 20. stol.
Autora jsem si i vygooglila - no řeknu vám, že potkat ho v lese coby hajného nebo myslivce či co, tak z něj budu mít větší respekt než ze zvířat. Působí tak nekompromisně, ani bych do něj neřekla, že umí tak hezky vyprávět.

No, četla jsem po slohové stránce lepší romány, u kterých jsem měla pocit, že jejich autorka prevypravela doslova něčí vzpomínky nebo možná i svoje (Rafanda), a na druhé straně jsem ráda, že jsem se něco o tomto regionu dozvěděla.

Ach ty osudy.... Nicméně v knize jsou nesrovnalosti ohledně Šťastných, jestli jsem teda byla pozorný čtenář - na strane 190 je uvedeno, že když k nim přišli parašutisti poprvé, tak byla doma vzhuru pouze Barbora, manžel se synem byli někde ve vsi. V deníku, který si psala (str. 299), píše "já byla sama doma se synem". Tak nevím, když už někdo píše knihu, měl by si dávat pozor i na detaily.

Ach ty osudy. Sice zde cca v 2.polovine knihy všechno klape, všichni se mají rádi až nejmladší generaci, všechno je tedy růžové, dokonale. Ale proč ne? Třeba taková rodinka existovala, existuje.

Hlavně škoda, že příběhy nebyly řazeny chronologicky. Text psaný starocestinou me nudil, nemusel tam být.

Příběh se odehrává někdy ve 30. letech minulého století v Chicagu v stereotypii - vyráběli plotny pro tiskárnu, která sídlila pod nimi. Příběh byl čtivý, ale, dle mého názoru, neměl žádný spád. Každý den se něco v dílně řešilo, sem tam byl příběh okořeněný mimomanželskými poměry jednoho ze společníků, prvním investováním na burze. Ale přiznám jsem, že jsem to nedočetla, skončila jsem někde na straně 160.

Čekala jsem více tajemna, než přehršle případů, takové neuspořádané mně to přišlo, a taky, že se bude odehrávat po celém našem pohraničí - tedy v Krkonoších, Orličkách, Jeseníkách atd. Autor všechno soustředil do Karlovarského a Plzeňského kraje.

Krásný román z Podhůří Jeseníků. Vesnicka klasika - hádky o stavbu obecního chlivu pro obecního býka, nemanželské dítě chalupnicke dcery, vypovězení otce dítěte ze vsi, jí rovný ženich se jim chalupu snaží převrátit vzhůru nohama i s celým systémem, jelikož je v podstatě koňský handlíř a vymeta jarmarky a cesty za obchodem. Nezvykl si zde - jak kdo zaseje, tak sklidí.
Zajímavý sloh, čtenář musí číst tak trochu mezi řádky.

Čtivé, až na ten začátek - prokousat se - kdo je kdo a pak už to valí.
Bóže, tolik pobytych vesnic, některé se už nezvetily - hledala jsem na mapě třeba Trutmanice.
Dílo ke čtení na tuto kovidovou dobu jak vyšité. Taky tehdejší politici zdejší moravský lid bránili jen na oko. Hodilo se jim do krámu, že Uhři vypalovali vesnice a pobili zdejší lid - vždyť byli evangelici a Rudolf II. aspol. chtěl mít v celé zemi jen katolíky.
Smutné, jak český lid byl tenkrát, a kolikrát, zkoušen jako my dnes ???? ???? ????.

Silný příběh. Vydýchávám...
Zajímalo by mě, z čeho autorka čerpala, zda ze své kroniky, vyprávění jiných či vlastní fantazie nebo z každého něco.
Za zfilmovani by ten příběh stál, mohl by to být pěkný film.

Příběh, podle mého fiktivních vesnic a zámku, okolí Hradec Králové a Pardubice už fiktivní nejsou, kdy se sem vrací vesnický rodák po 17 letech z Ameriky (v r. 1937) cinkající zlatem, penězi a oblečený v nejlepších šatech, ve kterých chodí i do lesa. Nikomu ještě nestačí říct, co v Americe dělal, a celá vesnice si z toho vydedukuje, že je bývalý gangster. On se jim směje a nechává je v tom. Jenom hrstka lidí jej měla ráda a nic mu nezazlívala. Na konci příběhu se vše vysvětlí.

Čtivé dílo, i když tlusté.

No jo no, obal prodává.
Chyba byla také na straně 219, kdy ten bývalý právník vyškovského magistrátu Jan Karel Hoffman tvrdí, že tam působil 12 let a na straně 260 povídá, že na tomto magistrátě pracoval 7 let. Knihy jsou dnes přitom tak drahé.........
Škoda, prve jsem si řekla, že by příběh stál za zfilmování, že by si to ta nešťastná Viktorka zasloužila, ale co jsem se dočetla fakta o ní, tak od toho upouštím, neboť požár nezaložila vařenim povidel, ale úmyslně pomoci tak svému milému, aby dostával zakázky coby tesař a tím i také peníze. Možná jsou ještě někde fakta nejfaktovanější, ale todle se píše na Vyškovských stránkách a denících. Tak nevím.

Velice oceňuji jeho paměť a orientaci i v současném světě - v jeho věku - to klobouk dolů.

Četla jsem nejspíš jen první díl, který končí opouštěním Rigy jejími obránci - komunisty (mj. Petrem, Ajou, Jiřím, Sileniekem, Žuburem), neboť Němci město obkličují od jihu ve snaze odříznout jim ústupovou cestu.

Autor sám bojoval za dělnický lid, byl i politikem svého času, takže věděl o čem píše, z tohoto hlediska kniha může být věrohodná, nicméně o stalinských čistkách v Lotyšsku od léta 1940 do června 1941, kdy proběhly deportace lotyšské inteligence (10000) na Sibiř do pracovních táborů se, logicky, nezmiňuje. ¨

Vždycky se ten daný režim zamlouvá jedné straně (v tomto případě fašistická Ulmanisova diktatura) a druhá naopak bojuje za jiný (komunistický).

Jinak Čtivá kniha.

Předně nutno uvést, že výše zmíněný obsah knihy je špatný. Je to přepracovaný román Městečko Raňkov. Jednalo se o osudy lidí a mladých lidí okresního městečka někde u Konopiště, které se navzájem prolínají, a to v období před rokem 1866 až do začátku první světové války (tento začátek velké války začíná na straně 404), takže "žádné vraždění za Hitlera", a na tuberu zde zemřel jeden mladý člověk. Jinak se tu tubera nijak nerozebírá.

Není divu, že byla kniha oceněna řádem Klementa Gottwalda, neboť zde vystupuje dělnické hnutí, soc. dem, antisemitismus.

Ale jinak čtivé - ach ty osudy, ale nemusela to být taková bichla.

Nemusela se autorka tak moc rozepisovat, třeba ohledně schůzek Henriho Vuttona s plukovníkem Bonhommem a jeho ancablem, a vůbec celé to jeho působení ve Vichy. Naproti tomu tam má nejspíš chybu, když uvádí, že Krymska válka vnukla Henry Dunantovi myšlenku založit mezinárodní červený kříž. Byla to bitva u Solferina, četla jsem to před 10 lety v časopisu Epocha a uvádí to i Wikipedie.

Je to zdlouhavé čtení a autorka se i opakuje. Kdyby se to proskrkalo, nebyla by to taková bichla a člověk by si víc zapamatoval.

2.dil - baron s rodinou prohypotekaril svoje sídlo a stěhuje se do zboru šlechtického sídla v Polsku, kde byl kdysi namajcovan do odkoupení hypotéky.
Čachry, cachry a zase čachry s nemovitostma a prachama.
Jede sem s ním i jeho obdivovatel Antonín coby správce a účetní, baron nevěří dluhům svého syna, které mu Antonín předestřel, takže Antonín Barona opouští, nicméně zůstává zde jeho kamarád Fink, který toto sídlo odkoupí a bere si za ženu baronovu dceru. Antonín v hlavním městě (města zde nejsou pojmenována) vyřeší podvody s dlužnými úpisy a hypotékami, které byly židem ušity na baronovi, a bere si za ženu dceru svého dřívějšího zaměstnavatele.
Osudy lidí jsou navzájem propojeny, čte se kniha dobře, ale na složité finanční čachry musí čtenář dávat bacha. Možná ekonom by je pochopil snáze, než já, ale i tak jsem byla ráda, že jsem mohla nahlédnout do finančních transakcí poloviny 19. stol.

Bohem, Bohem!!!!! Bohem zapomenutá kniha. 1.dil:
Úvěry, hypotéky, převádění hypoték a jiné čachry s nimi, a to prosím 1.pol.19.stol.- židi versus baron. Jak ho dostat na mizinu a shrabnout jeho majetek. Stalo by za zfilmovani, pokud by to ovšem v dnešní době prošlo.

Čtivé, několik chybicek by se sice našlo, avšak v každém případě - Ach ty osudy ????.