Já, náčelník Apačů

Sice dost stránek bylo spíše pro studenty psychologie a psychiatrie, ale přesto jsem to přelouskala. Doposud jsem o něm věděla od babičky, která to zase měla z rádia nebo televize či novin, že on nikdy v Americe nebyl, přesto psal ty pověstné indiánky.
No ale asi tam byl podle této autobiografie, i když se o tom nikde moc nezmiňoval, takže že by Vinetu byl taky taková část autobiografie...? Kdoví?
Z A H A L E N O T A J E M S T V Í M.........

21.02.2021

První ze dvou zamýšlených životopisných knih Karla Maye. Druhou už bohužel autor nestihl napsat. Karel May, velký německý spisovatel a básník, popisuje svůj život tak, jak šel, pravdivě a bez příkras. Povětšinou je to smutné čtení, dětství a dospívání v rodném Ernsttalu v rodině chudého tkalce, do čtyř let slepý, zažil bídu jakou si málokdo z nás dokáže představit. Jediným přítelem a vzorem mu byla babička, kterou velmi miloval a z jejíhož vyprávění později čerpal náměty ke svým povídkám. Vystudoval na učitele a pak přišlo jeho nejtemnější období, kdy strávil několik let ve vězení. A právě zde v sobě objevil spisovatelské nadání a začal psát své nesmrtelné romány které ho záhy proslavily téměř po celém světě. May dále popisuje svůj život známého spisovatele, své dílo a soudní pře s vydavateli.
Druhá část knihy je věnovaná vzpomínkám jeho druhé ženy Kláry a úvahám různých autorů na témata jako např. Ženy v díle K.M, My mladí a K.M., Vila Shatterhand, Manželství K.M. nebo Užitek z četby K.M. atd.
V knize jsou též otištěny fotografie rodného domu K.M. a z cest po Orientu a Americe. Je to zajímavá kniha pro toho, kdo se chce o Karlu Mayovi dozvědět víc než z většinou tendenčních a nepříliš pravdivých článků z novin nebo časopisů.

03.04.2015

Přečetla jsem a bylo mi mého dodnes oblíbeného autora moc líto.
Tehdy před 100 lety chudáka Maye za celkem nepodstatné mladické přečiny a věznění uštvali k smrti. Dnes by se takové odhalení bralo jako zajímavé zpestření životopisu a komerční úspěch by na sebe nedal dlouho čekat. For the times, they are a-changing...
A je to dobře nebo špatně???

19.06.2013

Po životopisu Jacka Londona se mi pod ruky připletl životopis Karla May, dalšího mého oblíbence z dětství. Tentokráte psaný samotným autorem, takže jsem se docela těšil, protože jsem četl spoustu poznámek o tom, že jeho knihy jsou jen fikce, které napsal ve vězení - což by mi vůbec nevadilo, chtěl jsem si jen udělat jasno.

No popravdě trochu mě to zklamalo - May to pojal jsko svou obhajobu v procesech, které tenkráte běžely, ale o kterých dnes už nikdo neví. Bylo to dosti ukecané a rozvláčné a na můj vkus se méně věnoval psaní o své tvorbě a více o procesech (ovšem je mi jasné, že to v jeho době byl ten nejpalčivější námět). Každopádně by byla asi pro mě lepší jeho biografie z pera jiného autora a s větším odstupem.

Ale i tak jsem po dočtení otevřel znovu knihu svého mládí - Vinnetoua a teď jsem zvědavý, zda to pro mě bude stejně čtivé jako před 25 lety :)

21.08.2012

Četl jsem tuhle knihu s chutí, i když mě zbavila iluzí o autorovi. Možná ho ale mám od té doby ještě radši, protože prostě víc zlidštěl. Dokonce si k němu občas právě sem chodím pro inspiraci. Kdo čte "mayovky", měl by přečíst i tuhle.