Paměti sládka
František Barac
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443830/bmid_pameti-sladka-xjn-443830.jpg
5
3
1
Sbírka autentických záznamů z deníku houževnatého světoběžníka, zaníceného sokola a především uznávaného pivovarnického odborníka Rudolfa Tilleho (1892–1998). Člověka, který se v životě nebál riskovat, který vždy neochvějně důvěřoval vlastním schopnostem a jemuž osud připravil neobyčejně pestrou životní dráhu. Pod Tilleho rukama a pod jeho drobnohledem se pivo vařilo napříč celou Evropou. Kniha tak nabízí dechberoucí exkurz do tajů pivovarnictví, ale spolu s ním i desítky téměř neuvěřitelných, a přesto skutečných příběhů hrabalovského ražení, situovaných na pozadí evropských dějin. Třeba o tom, jak se jezdí na krách v ledové řece; jak to bolí, když si bez zeptání půjčíte tatínkovu dýmku; jaké to je, když v ocelárně změníte složení vyráběných šrapnelů a nikomu o tom neřeknete; jak je možné se z válečného zákopu dostat zpátky domů; jak se vyhrává výběrové řízení na pozici sládka plzeňského Gambrinusu; nebo jak se v srbské Jagodině zakládá nová sladovna, když vám ta původní shoří před očima.... celý text
Přidat komentář
Paměti sládkaKniha Paměti sládka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 3x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 2x |
Krásné vzpomínky na svůj pracovitý život, sem tam vtipné slovní obraty, musela jsem se i místy smát, když si vybavím, jak chytal vagóny s obilím - tzv. šmelinou někde na Slovensku. Začíná to ale vzpomínkami na dětství - a tady jsem se těšila spíš na pracovní život - ještě bylo tragicky vtipné, jak v Nitranském pivovaře nastoupil místo sládka, který s vedením pivovaru jel na daňových únicích, nechal tam 12° zkysané tmavé několikahektolitrové pivo, od pivovaru si nechal vyplatit 50.000 Kč za mlčenlivost, od berňáku 50.000 Kč za upozornění - finančák tam udělal šťáru - daňové úniky zněkolikanásobil, nechal si vrátit zpět částku 50.000 Kč od toho sládka, pivovar si tu stejnou částku od sládka nenechal vrátit. No a do těchto poměrů na nějaký čas pan Tille nastoupil. No, nikterak se ta doba nelišila od dnešní - jenom lidi chodili jinak oblečení.
Škoda, že se nezmiňuje, jak v třiapadesátém roce padly prachy, neboť si spořil na důchod u nějakého ústavu a posílal tam i peníze, když chvilku nezaměstnaný - někdy po působení v Ostravském pivovaru. Penze padly snad všem - i mému dědovi.