Lidudu komentáře u knih

Před šesti lety jsem byla jako pomocný dozor na výletě v Osvětimi s partou osmáků a deváťáků. Tehdy jsem si s hrůzou uvědomila, že pro ty děti už je druhá světová válka něco, co se stalo kdysi dávno, v jejich očích hluboký středověk. Něco, co se jich netýká. Stáli jsme v plynových komorách a jim ani nedocházelo, že na místě kde jsme, docela nedávno umírali lidé, kteří nikdy nikomu neublížili. Proto si myslím, že hrůzy válek se musí donekonečna připomínat, popisovat co nejpřesněji, ne jen v číslech. Deník Anne Frank je k tomu ideální, protože funguje jako okno do té doby a do mysli děvčete, které to prožilo na vlastní kuži.

32 04.08.2014

Po prokousání se dvěma Nesbovými do nebes vynášenými krimi, jsem nabyla přesvědçení, že tento žánr neni pro mě, že prostě ke štěstí potřebuju nějakého tobo bubáka pod postelí. Beru zpět. Pan Mercedes je prostě další pecka z pera Pana Spisovatele a je šumafuk, že protentokrát vynechal klauny z pekla, kousavý slimáky z vesmíru nebo šíleného psa posedlého temnými silami. I když pravda, já bych Kinga chválila i za příručku k pračce ;-)

18 30.12.2014

Co začal můj nejstarší syn chodit do školy a učit se číst, nenápadně mu podsouvám různé knížky ve snaze vyvolat v něm stejnou lásku ke čtení jako mám já. Nijak zvlášť mi tahle strategie nevychází, ale nevzdávám to. Prašina je už ani nevím kolikátý takový pokus a opět zatím nevyšel. Nicméně knížku přečetl můj manžel a to vám povídám, to je co říct! Obvykle se omezuje na čtení Epochy a Čtyřlístku na záchodě, na čtení knih prý nemá čas, každopádně Prašinu na svoje poměry doslova vdechnul a hned se hnal pro další díl. Toto vzbudilo mojí pozornost a přečetla jsem si to také.
Popravdě nemohu říct, že bych z toho byla nějak zvlášť na větvi. Beru ale v úvahu, že tahle knížka je určena dětem, které jsou zatím nepolíbené dětským dobrodružstvím z pera Stephena Kinga (například), takže je to pro ně pecka a super dobrodrůžo. Tím chci říct, že já jsem z toho vlastně nadšená být nemusela, hlavní je aby se to líbilo dětem. A protože si ještě pamatuju, když mi bylo dvanáct let, můžu s klidným svědomím říct, že autor zaválel.

15 15.08.2020

Od té doby, co jsem četla "To", nemůžu chodit do cirkusu, ba ani na poutě či dětské oslavy. V každém klaunovi hned vidím Pennywise a jak blázen prchám pryč. Já to tomu Kingovi sežrala i s navijákem a vůbec se za to nestydím. Zaslouží si deset hvězd z pěti ;-)

14 05.08.2014

Za svůj komentář u Stmívání jsem dostala pěknou čočku. Konstatovala jsem, že je to slátanina plná nesmyslů a dostala jsem vyhubováno, že když čtu fantasy, nemůžu čekat logiku. Já jsem přesvědčená, že ať je to jaký chce žánr, nějaká logika, řád a pravidla to mít musí a to hned ze dvou důvodů: za a) aby čtenář nebyl zblblej jak lesní včela v zimě a za b) aby to hlavní hrdinové neměli tak jednoduchý. Hra o trůny, Harry Potter a teď i série Nástroje smrti můj názor jen podporují.
V podstatě se Nástroje smrti Stmívání hrozně moc podobají. Hlavní hrdina jace je podle hlavní hrdinky Clary (a vlastně většiny postav nehledě na pohlaví) děsnej fešák, Clary si nad ním taky poslintává, ale není s tím tak nekonečně otravná jako Bella a nevnucuje nám to v každém odstavci.
Tenhle svět se prostě povedl a autorka narozdíl od praštěné Meyerové věděla, co dělá a dala si práci s myšlením, když to psala.
Největší bod má ale u mě za vztahy mezi postavami. To je snad poprvé, co jsem v knize pro mládež narazila na homosexuální páry a jsem z toho upřímně nadšená. Vůbec to není přitažené za vlasy, působí to dokonale přirozeně a konečně to odhaluje stále ještě nesmyslně přetrvávající tabu kolem homosexuality. Za to tleskám!
Takže až má dcera doroste do toho správného věku, Stmívání budu v knihkupectví raději zakrývat vlastním tělem a dám jí přečíst tohoto příjemného křížence Harryho Pottera a Stmívání.

13 09.08.2016

Čtu-li knížky z prostředí koncentračních táborů a ghett, samozřejmě nad nimi přemýšlím. Ptám se, jak je možné, že to nacistům mohlo procházet tolik let než jim konečně někdo natrhnul zadek, říkám si, jak je neuvěřitelné, kolik toho lidská bytost dokáže vydržet a přežít a tak dále, běžné otázky. U Jiskry života mě ale napadla další, úplně nová myšlenka. Pro přeživší bylo šíleně těžké vrátit se do normálního života. Ne-li nemožné. V táborech sice trpěli, ale zároveň byli na spoustu let zbaveni zodpovědnosti. Nekonalo se žádné "tak jo, konec války je tady, tak jdem domů a dáme si řízek". Často se neměli kam vrátit. Rodiny mrtvé, domovy obsazené někým jiným nebo srovnané se zemí. Konec války byl jen začátek další bitvy o přežití.... Žeru tuhle knížku, ale fakt!!!!

11 07.08.2014

Pamatuju si, jak jsem kdesi v antikvariátu vyhrabala ohavně ohmatané umolousané vydání, a pak jsem ho všude tahala s sebou snad dva měsíce a četla to pořád dokola. To je pro mě přesně to pravé čtení. Napínavý jak kšandy :-)
Dodnes je Dracula takovým tím prvním upírem, snad každý si při slově upír vybaví nejdřív jeho. Stala se z něj jakási předloha či příručka jak to s upíry má být. Proto si říkám, že chudák Bram Stoker musí svou vyschlou lebkou zuřivě třískat do víka rakve (popřípadě se vztekle popelí v urně) jestli vidí ty šílenosti typu Stmívání, Upíří deníky, 99 rakví a já nevím co všechno. Nezlobte se na mě, ale.upír je prostě bestie, která potřebuje lidskou krev a potřebuje si jí ulovit, opravdu mu proti slunci nepomůže bižuterie a rozhodně nepoužívá denně dva litry gelu na vlasy

11 04.08.2014

Znám jednu vesnici, fakt úplně malou, a jak to tak často bývá na malých vesnicích, i tamní mládež zaníceně vyznává Satanismus. Když jsem tam jezdila na prázdniny, chrlili na mě místní borci moudra o satanistické filosofii a ačkoliv jsem věděla o Satanismu velmi málo, jejich blábolení bylo fakt směšné. Sehnala jsem si Satanskou bibli, abych teda zjistila, co to uctívají, a po dočtení, mi to přišlo ještě směšnější.
Anton Szandor LaVey si vybral nějakou víru a možná (ale fakt jen možná) o ní i přemýšlel, blbý je, že toho jeho Satanismu se chytá mládež a vykládá si to po svém, vybírá si z toho to, co se jim takzvaně hodí do krámu. Takže to dopadá tak, že po světě lítá spousta pomýlených blbců, kteří dělají všechno naopak a mávají kolem sebe obrácenými pentagramy s hlavou Bafometa. Potom člověku, který má v hlavě něco jiného než piliny, nezbývá nic jiného než bezmocně pokrčit rameny a nechat je spokojeně žít v jejich debilitě.
Myšlenky v Satanské bibli jsou k zamyšlení (což je u knížky dobře, že jo), ale jinak je to potřeba brát s rezervou. Ostatně jako všechny druhy víry
P.S. LaVey s těmi psychickými upíry fakt nekecal!!!!!!!!!!

Přečetla jsem Stalkera, zjistila jsem, že je to už pátá kniha ze série, donutila jsem nechutným vydíráním a odpornou manipulací drahou polovičku skočit do auta a okamžitě odjet do čtyřicet kilometrů vzdáleného knihkupectví a zakoupit mi tak Hypnotizéra. Nejsem na to pyšná, to vůbec, ale aspoň je na tom krásně vidět, jak dobrá tato autorská dvojice je, když se čtenář uchýlí k takovým ohavnostem jen aby se dostal k jejich dílu.
Hypnotizér mě nadchl asi tak tisíckrát víc než skvělý Stalker. Miluju příběhy s vyšinutýma padouchama. Byla jsem tak unešená že mi byla odpuštěna i ta manipulace a vydírání a pro Paganiniho smlouvu se jelo další den víceméně dobrovolně. Jen čtěte, je to super!

9 20.02.2017

Tak tahle knížka, to byla fakt sranda. Čtu, čtu... a mám zvlášní pocit. Je mi to nějaké povědomé. Hloubám nad tím a nemůžu přijít na to, kde už jsem se s tímhle setkala. Kouknu se tedy na autora, projedu ho googlem a šmankote! ten chlap je mi taky povědomý. To už jsem vystresovaná, že se mi vrací z nějakých nadpřirozených důvodů vzpomínky na minulý život, kde jsem pravděpodobně s tímhle Hillem navštívila Vánoční říši nebo co. No a pak si přečtu životopis a on je to synek samotného Kinga.
Ať Joe chce nebo ne, tátovi je dost podobnej jak tváří tak i psaním. Ale jen podobný. Vánoční říše je fajn čtení, taková "náhražka" Stephena Kinga. Něco jako když nemáte kafe, tak si uděláte Caro. Je to dobrý, ale něco málo tomu chybí. Ale to je v pořádku. Joe má čas a já nepochybuji, že tátu dožene a bude přístím Mistrem. Vánoční říše je toho důkazem. A my fandové Kinga můžeme jen děkovat, že se mamce s taťkou podařilo vyrobit takového šikulu.

9 17.05.2016

Když jsem viděla film, tedy jeho druhou část, byla jsem strašně vytočená. Opravdu nenávidím, když mi někdo vypráví příběh, aby mi pak nakonec řekl, že se nic z toho vlastně vůbec nestalo, jako to bylo u té fakt dobré závěrečné bitvy, kde padaly hlavy jak těch dobrých tak těch zlých přesně tak, jak to máme rádi. Vztekala jsem se, že jsem blbější film snad v životě neviděla a ať mi příště radši urazí ruce až budu chtít zase utrácet peníze v kině za takovou hovadinu. Jak hloupá byla moje slova!!!
Filmaři aspoň vymysleli tu bitvu, aspoň nějaký vzrůšo, kdežto Meyerová se vzmohla zase jen na blábolení. Byla jsem úplně v šoku, že vyvrcholení velkolepé ságy se odbylo víceméně přátelským mezinárodním pokecem, ujištěním, že se brzy zase všichni v míru shledají a celá parta se rozešla na všechny světové strany.
Další strašně rozčilující věcí je to dítě... mě prostě hlava nebere, že sto let mrtvý muž mohl zplodit dítě. Jak? Vždyť je každá součást jeho těla mrtvá. No mezi námi mi není ani jasné, jak vlastně mohlo dojít k sexu, který byl mimochodem dost tragicky popsaný. Někdo tu říkal, že přeci není možné popisovat sex v knížce pro náctileté holky. Co to je za blbost??? Takže holčičky můžou v klidu číst o trhání hlav a končetin, masakrování nevinných lidí tím, že jim sadističtí upíři vysají všechnu krev, ale už nemůžou číst o tom,že Bella a Edward se mají fakt rádi a chtějí to stvrdit nečím tak intimním jako je sex. Ještě ke všemu po svatbě. Nezdá se vám to na hlavu?
Celkově vzato se ale čtvrtá knížka četla úplně nejlíp ze všech, tak nějak svištěla rychleji, když tedy člověk přeskakoval ty hromady a hromady zbytečného tlachání.

9 23.02.2016

Občas mívám po dočtení knížek od tohohle chlapa pocit, že má schopnost vidět lidem do hlavy, vyhrabat tam jejich největší strachy, aby je pak se sadistickým potěšením použil ve svých knížkách. Za povídku Pitevní sál číslo 4 ho asi trochu nenávidím, protože můj strach z toho, že se probudím v rakvi (nebo hůř v kremační peci), posunul na vyšší level a já mám k tomu všemu teď navíc hrůzu z toho, že budu svědkem svojí vlastní pitvy.

8 19.05.2015

Správně Kingovsky divné =). Přečteno asi za tři hodinky a v hlavě bordel jak v tanku

7 10.08.2017

No ty blaaaaaaho! To byla první věc, co mě napadla, když jsem tu... věc dočetla.
Teď budu hodná: Asi chápu, proč byla Bella od prvního pohledu na Edwarda najednou tak posedlá. Ona se nejspíš autorka poněkud nešikovně pokoušela vyjádřit, že jde o lásku ne jen tak nějakou, ale přímo osudovou, kterou jakási záhadná Vyšší moc předurčila dávno před tím než se ti dva setkali. Prostě to do nich prásklo a oni s tím už nemohli nic dělat.
Celkově jsem nabyla dojmu, že si Stephenie plní jakési dávné divoké dívčí sny a díky neskutečné klice jí tyhle sny vydělaly parádní balík. Mimo to mě také napadlo, že celou ságu ve skutečnosti napsala její třináctiletá dcerka (pokud teda nějakou má) a Stephenie to pak vydala pod svým jménem, aby se holce spolužáci nesmáli.
Teď budu zlá: Myslela jsem si, že takhle blbě psát umí jen Daniel Pískovský a ejhle ona mu Meyerová šlape na paty. Knížka se čte rychle, o tom teda žádná, ale prokristapána! Strašně moc stran plných bezduchého plácání a blábolení, hekání a vzdychání, slintání nad andělsky nádherným Edwardem. Mele se tam o tom tak často, že je Edward pro mě naprosto odporný a asexuální.
Nelogičnost bije do očí v každé kapitole; jak je proboha možné, že ve Phoenixu po Belle neštěkl ani pes a ve Forks jsou z ní udělaní úplně všichni. Jak mohla Bella cítit Edwardův dech, když je skoro sto let nebožtík... Dokolečka juchala nad tím, jak úžasně voní jeho ledová a jako kámen tvrdá kůže, což mě nutí položit si otázku, jakou přesně úchylkou ta holka trpí, když jí voní uleželá mrtvola. Všichni do jednoho jsou tam švihlý a psychiatři by z nich skákali metr dvacet do vzduchu...

No... je to výplach mozku a slátanina, ale chápu proč se to líbí tolika lidem. Na stavění vzdušných zámků nezletilých holčiček a nenapravitelných romantiků je to ideální, tak proč ne?
A jako nejspíš jediná říkám, že filmy jsou lepší. Méně hekání a vzdychání, více pěkných scén (Alicin nadhoz při basseballu) a nekonečně směšný Robert.
P.S. - Mrkněte na film Tupíři!

7 16.02.2016

I kdyby byla pravda třeba jen čtvrtka z tohoto příběhu, bylo by to nepředstavitelné. Člověka hned napadne jak je možné, že taková monstra jako Daveova matka vůbec mohou mít děti. Nepochopím nikdy, jak může být nevinné dítě někým takhle týráno. Pro mě je Dave jeden z nejstatečnějších lidí na světě. Nejenže jako malé dítě projevil neskutečnou vůli žít, když bojoval o holý život a vlastní matkou, ale jako dospělý projevil podle mě i obrovskou odvahu, když svůj příběh odvyprávěl. Ono to totiž nebude úplně jednoduché odhalit celému světu svoje neštěstí, soukromí a v jistém smyslu ponížení.

7 28.01.2016

Měla jsem to štěstí, že jsem se k HP dostala dřív než se strhlo megašílenství. Okamžitě jsem tomu propadla. Četla.jsem to stále dokolečka až jsem se stala prakticky odborníkem. Rowlingová vytvořila něco úžasného a opravdu kouzelného. Vzpomínám si, že jsme s kamarády těmi knihami prakticky žili, připravovali si navzájem všelijaké kvízy, učitele ve škole jsme přejmenovali podle knížky a místo běžných předmětů jsme měli v rozvrhu zapsané Dějiny čar a kouzel, Přeměňování apod. Bylo to skvělé, a strašně ráda naty časy vzpomínám a někdy je mi opravdu upřímně líto, že už je to pryč. Myslím, že tak to má u knížek být. Ne jen přečíst a odložit, ale prožít si to. Harry Potter pro mě bude vždycky ta jedna jediná a nejdůležitější a doufám, že moje děti si jí užijí stejně jako já (i když si myslím, že filmové zpracování to kouzlo, co bylo v knížce částečně zazdilo) :-)

7 05.08.2014

Tak tahle knížka mě fakt dost bavila, vdechla jsem jí za dva dny. Záporáci byli správně cáklí, Kate měla svoje kostlivce ve skříni, a ten akční závěr! Mám autora moc ráda. Nejen proto, že ze stránek jeho knih cítím, že píše s opravdovým nadšením, ale především proto, že mám pocit, že píše skutečně pro nás čtenáře. Za mě rozhodně doporučuji jak tuhle knížku, tak i sérii s Erikou Fosterovou.

6 03.08.2020

Tak ja nevím... hodně jsem se rozmýšlela mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ten nápad je perfektní, nadchl mě a po celou dobu čtení ve mě udržoval pocit jakési stísněnosti. Ale! Celé mi to připadalo jako taková "hurá akce". Jako by to autora zničehonic napadlo, poznal, že je to pecka a rychle rychle na to naplácal jakýs takýs příběh, hlavně aby to nezapomněl. Prostě mi to chvílemi přišlo takové kostrbaté.
Jenže ten nápad s civilizací někde v Silech mě fakt uchvátil takže prostě čtyři hvězdy =)

6 24.03.2017

Třetí díl byl o chlup lepší než jeho starší kolegové. Opravdu se mi líbilo vyprávění imdiánských legend.
Jinak je to ale pořád to samé. Edward už je neskutečně trapnej s tím jeho "jsem zrůda/monstrum/příšera", vlastně je tak strašně otravnej, že bych mu s radostí pěkně postaru vrazila kolík do srdce, vycpala ústa česnekem a zkrápěla svěcenou vodou klidně celej tejden, jen aby už držel zobák.
Bella měla tolikrát knedlík v krku, že kdyby je vydávila, najedla by se jedna celá rozvojová země, a omdlévala tolikrát, že by nebylo od věci nechat se prohlídnout neurologem. V jednom z mnoha nekonečných dialogů pravila "Jsem odporná" a já s ní naprosto souhlasím.Nestydím se říct, že i Kingův Pennywise je příjemnější osoba než tahle ukňouraná fňukna, co neví, co chce, i když nám nějakých tisíc stránek dokolečka opakuje, že má naprosto jasno jestli chlupatej nebo zubatej...
Další opruzeninou na zadečku literatury je Edwardova galantnost a ochranitelské pudy. Je v pořádku, když je muž k ženě pozorný a zajímá se o její city a pocity, ale to, co předvádí Edward, to už hraničí s úchylkou. Já kdybych se nemohla ani uprdnout bez toho, aby se mě má drahá polovička ptala jestli mi to nezpůsobilo psychickou újmu, zbláznila bych se. Obecně vzato je v tomhle díle vidět, že celá slavná parta Cullenových má Bellu jako panenku na hraní.

6 21.02.2016

Holocaust mě velmi zajímá. Mívám období, kdy to zajímání se hraničí až s posedlostí. Knížky a jiné materiály s touto tématikou vyhledávám a to co se v nich dozvím dokážu zvládnout. Lékaři hanby jsou ale něco tak brutálního, že to bylo moc i na mě. Přečetla jsem jí bez přestávek, a pak jsem jí uložila do knihovny pěkně dozadu, abych na ní neviděla, protože už jen pohled na tu knížku ve mě vyvolává úzkost. Knížka je to příšerná, strašná a hrozná, nikdy na ni nezapomenete, možná si řeknete "tohle jsem fakt číst neměl", ale přečtěte si ji! Jak už jsem psala v komentáři u Deníku Anne Frankové, tyhle události nesmí nikdy upadnout v zapomněnía lidé, kteří tehdy trpěli a umírali se musí stále připomínat a jmenovat. Takže ČTĚTE!!!!

6 06.08.2014