Lenka27 komentáře u knih

Stručně řečeno - "ale, jo" - čekala jsem, že to bude totální brak jako tolik opěvovaná Dívka ve vlaku, tudíž jsem příjemně překvapena. Zpočátku mi hodně připomínala Pusinku (podobné téma), pachatele jsem odhadla velmi brzy, ale přesto jsem věřila, že je tam ještě nějaký potenciál. Konec mě zaskočil, v mé hlavě šrotoval úplně jiný, ale nemůžu spojlerovat. Vytkla bych zbytečnou rozvláčnost, opakování podobných dialogů - hluchá místa. Chyběl mi podrobnější psychologický profil jednotlivých postav - k typu těchto "rodinných thrilerů" se to to sluší. Každopádně dobrá četba na jednu noc.

2 14.07.2017

Dala jsem si trochu času, abych získala odstup od prvotiny "Do tmy" a nebyla tolik ovlivněna tímto počinem.
Ke dnu je opět psána nádhernou češtinou, je to krása obdivovat svůj rodný jazyk. K příběhu samotnému - ano, volně navazuje na osudy hrdinů první knihy, ale vůbec nevadí, pokud čtenář nezná knihu Do tmy (nicméně je ochuzen o tzv. "spojlery"). Autorka rozehrává osudy několika hrdinů, jejichž životy jsou více či méně propleteny. Velmi dobře balancuje mezi jednotlivými postavami, odkrývá střípky z jejich života, realitu, nesplněné sny, každodenní pinožení, závist pro nic, traumata z dětství, aby je nenásilně ponechala svému osudu a čtenáře navnadila dozvědět se o nich mnohem více. Pro mě je tady už ALE - je to skvělé, obdivuji - toliko osudů vměstnat do tak útlé knihy. Anna Bolavá je skvělá vypravěčka, ale pro mně osobně všechny nedokončené a slibné dějové linie jsou ztrátou, některé hrdiny bych bez lítosti postrádala. Po dějově "nadupané" sběratelce bylin je pro mě kniha trochu zklamáním. Dala jsem jí svůj název "Pod povrchem", rozhodně stojí za přečtení, ale nestáhla mě ke dnu.

7 02.07.2017

Bolavá je příhodné synonymum pro Annu, vílu uvězněnou v těle člověka. Zadívala jsem se, do jaké "kategorie" systém Annu zařadil - bylinky, nemoci, půdy, půdní prostory, šílenství a musím se pousmát - téměř mě to vybízí: "Slož z těchto slov větu, která má hlavu a patu, vdechni jí děj a dej jí smysl".
S Annou jsem proplula od květů lípy, úporného hlohu, vzácného měsíčku lékařského až ke konci sezóny a konci příběhu jedné obyčejně neobyčejné ženy, která touží jen po jediném - stihnout posbírat vše, co kvete, usušit a zavézt do výkupny. Je nemocná, nebo onemocněla z tíhy života, který jí jaksi nepřísluší a nechce ho žít tak, jak se má, jak to žádá okolí? A ne, že by se nesnažila. Nevyšlo to, tak věnovala svůj život drobným kvítkům.
S Annou jsem prožila těžké životní období - odcházení a ztrátu blízkého člověka. Můj pohled na ni nedokážu vtěsnat do několika vlastností, zařadit ji do nějaké kolonky. Byla tu pro mě a já pro ni.

20 17.06.2017

Také jsem váhala u počtu hvězdiček. Prolínání jednotlivých příběhů je můj oblíbený žánr, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že tady to malinko drhne. Jak zmiňuje Melanka, chce to hodně soustředění, k jednotlivým hrdinkám jsem se neustále vracela, abych si ujasnila, že mi něco neuniklo. To je má jediná výtka. Všechny tři hrdinky se ocitají v situaci, kdy hříčkou osudu, vlastním rozhodnutím, či bez vlastního rozhodnutí začínají v bodě nula. Pocity viny, potřeba obhájit si své rozhodnutí, myšlenky, o kterých se nemluví, vylíčila autorka velmi sugestivně. Kniha k zamyšlení o sobě, pro ty, kdo zažili Nultou hodinu.

3 13.05.2017

Je příjemné, když od knihy nic moc nečekáte a jste příjemně překvapeni. Uznávám, že je možná až moc čtivá a na čtivosti by neubral podrobnější popis charakterů žen. Nicméně propojení osudů bylo nenásilné. Některé postavy bych vynechala, jiným naopak dala více prostoru. Asi nejvíce mi v paměti utkvěla Miluška a Paní Dobrovolná.

4 29.04.2017

Americká tragédie, či lehká reminescence Hra o manželství (Jeffrey Eugenides). Každopádně za sebe hodnotím kladně především Osudy. Pro někoho možná příliš rozvláčné, citace světových autorů, sebestředný Lancelot aneb Lotto, téměř bezchybná Mathilda. Sžíravé dialogy, dokonale vykreslené charakteristiky postav. Pomalé temto, tak jako sám život, známky stárnutí, deziluze, stereotyp po více než dvaceti letech manželství, zároveň pouto, které z tolika nejrůznějších důvodů spojuje dva lidi dlouhodobým soužitím. Smrt Lota mě překvapila, resp. čekala jsem něco víc, než nechat Lotta zemřít. Ovšem to by autorka nemohla napsat Běsy, které mi chvílemi připomínaly svým spádem - "skoro" vražda malého bratříčka, bizarní babička a strýček - thrilery typu Zmizelá apod. Asi proto čtenáři hodnotí mnohem lépe Běsy, jsou "čtivé". Mathilda je vylíčena jako zrůda, odkrývají se tzv. "třinácté" komnaty. Nicméně spojovací most mezi Osudy a Běsy je pevně vybudován, čtenář lehkým krokem přejde z jedné části do druhé. Osudy dalších hrdinů se rozvíjejí v obou částech knihy. Čtenář pomalu doplouvá do přístavu plného pochybností, co by bylo, kdyby bylo všechno jinak...
Mé očekávání román splnil, v mnoha ohledech předčil. Snad jen malá poznámka - bývalý prezident USA B. Obama tuto knihu prohlásil nejlepší knihu roku. Tento vzdělaný a sečtělý člověk mě již v minulosti přivedl ke knize Žena prchá před zprávou (D. Grossman).

10 30.01.2017

Nejmenuji se Miriam, aneb život ve strachu z prozrazení, nutnost popření vlastní identity. Malika je Mischlinge, svou identitu změní při převozu do Ravensbrücku, nutnost a náhoda jí umožní stát se židovskou dívkou Miriam. Pro mě zcela nový úhel pohledu, konečně jsem se dozvěděla o rozdělení vězňů podle identity v koncentračních táborech a uvědomila jsem si, že o Rómech se v souvislosti s II. svět. válkou hovoří především s osobou Dr.Megeleho a jeho pokusy, jejichž obětí se stal i malý bratr Miriam. Tato událost ji pronásleduje po zbytek života. Je to jen střípek informací. O události "rómské povstání" se toho moc neví, protože většina obětí nepřežila. Kniha je také výpovědí o nutnosti spolupráce a tzv. přátelství v koncentračních táborech jako větší šanci na přežití.
I po válce Miriam v zemi hojnosti - Švédsku - musí svou pravou identitu celý život skrývat. Prožila hezký život v neustálém strachu kdesi zpovzdálí, že její život by se zhroutil jako domeček z karet v okamžiku prozrazení. Až na sklonku života prozradí svůj příběh své vnučce. Knih o II. svět. válce, životu v koncentračních táborech je hodně, ale tato je specifická etnikem hlavní hrdinky a tématu života s červíkem strachu v hlavě.
Je to nové, zajímavé a neotřelé téma, které se autorce podařilo uchopit citlivě, s dostatečným množstvím informací, střídáním časových rovin. Nutí čtenáře přemýšlet a soustředit se, což stojí za konečný čtenářský zážitek.

7 15.01.2017

Konečně "severská" krimi bez detailního popisu krutosti, nadlidských výkonů hlavních hrdinů a policistů. Oceňuji především detailní vykreslení jednotlivých postav. Zpočátku trochu složitá orientace, ale kdo již několik knih tohoto typu četl, rychle se zorientuje. Začátek byl klíčovým okamžikem - to mě napadlo hned, nicméně i tak jsem se nechala unášet dějem (mimo jiné populární téma "uprchlíci") a jak už to v severských krimi bývá, o dobrém konci si čtenář může nechat zdát. Někdo tady napsal o osobních problémech, které se dotýkají profesního života. To je ovšem taky typické pro severské krimi (viz Nesbo a jeho tolik oblíbený Hary Hole, který by při svém alkoholismu, partnerských problémech nebyl schopen vyjít ani z domu, což často nebyl). Tento vyšetřovací tým měl dle mého názoru normální rodinné problémy, ostatně kdo je nemá. Chodící mašiny bez chyb by čtenáře nezaujaly. Ačkoli motiv byl pro mě předvidatelný, líbil se mi styl "puzzle" - skládání jednotlivých dílků.

3 12.01.2017

Mně kniha bohužel - jako většina německých knih - zklamala především "otrockým" překladem. Děj byl stylizovaný "severskými autory", spousta neprovededitelných zápletek, brutální žena. Bohužel mi kniha vůbec nesedla a německé autory opravdu jen v originále (viz D. Glattauer - hezké oddychovky do vlaku).

Když jsem s nadšením vyprávěla o knize, kterou právě čtu, své kamarádce knihomolce, nemohla si vzpomenout. Náhle se tak zvláštně usmála: "Já už vím, je tam nádherná erotická scéna, takové to, když máš husí kůži, když na to jen pomyslíš". To jsem ještě myslela, že mluví o jiné knize, ale když jsem došla k pasáži: " Když se jí dotýkal, nemohl s ní mluvit, když ji miloval, nemohl odejít, kdyyž mluvil, nemohl poslouchat, když bojoval, nemohl zvítězit" (str. 209). Proč se o tom zmiňuji? O knize už bylo napsáno vše, je to silný příběh, kdy osud - zvědavost - nepředvídatelnost - rozmetají vše a odvane všechny sny, naděje, vzpomínky. I to se v životě stává, neb - "Kde je psáno, že život má být dobrý?".

8 22.12.2016

Druhá světová válka je pro mě tématem, kdy mám vždy pocit, jak málo toho vím, i když jsem načetla celkem dost knih věnujících se tomuto období. O potopení lodi Wilhelm Gustloff se mnoho neví, já sama jsem měla velmi kusé informace a jsem vždy ráda, když mě kniha kromě čtenářského zážitku obohatí vědomostně. Zaujal mě styl psaní autorky, pohledy postav knihy. A hlavně oceňuji citlivé ukončení, neb v poslední době jsem se více zaměřila, jak autor \"naloží\" s osudy hrdinů a nešťastně zpracované ukončení může zrušit zážitek z celé knihy, což se rozhodně netýká díla "Sůl moře".

4 14.12.2016

Snad bych jen doplnila ke všem výstižným komentářům, že tato kniha patří k velmi realistickým dílům, popisuje "obyčejný život" a to není málo. Vím, že knihy by nás měly odnést do jiných, možná lepších světů, než žijeme, ale v případě této prvotiny jsem si s radostí přečetla nepřikrášlený příběh zmařených snů, nadějí, kdy nezbývá žít tak, jak to jen lze zvládnout. Život je vstupenkou na film, o kterém jsme si nic nepřečetli a plni očekávání se usazujeme v křesle, aniž víme, co nás čeká a jak z toho vyjdeme.

5 20.11.2016

I já jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, už je proto, že jsem si oživila a doplnila své znalosti o impresionistech, díky ní vyhledala obrazy Pissara a Sislyho, což není málo. Samotný akt malování resp. tvorby obrazu je popsán tak barvitě, že jsem místy cítila vůni barev, představovala si, jak malíř drží štětec, dívá se na své dílo, Roberta, jak otáčí obrazy vzhůru nohama, aby viděli jejich nedokonalosti.
K samotnému příběhu mám spoustu výhrad, myšlenka posledlosti téměř neznámou malířkou, vedoucí k odhalení jejího životního příběhu, těžký osud ženy - malířky mezi muži v době, kdy žila, mě pohltil. Jak už to tak bývá, s hrdiny přítomnosti jsem se nějak nedokázala ztotožnit. Až do seznámení Roberta s Mary to byla solidní psychologická sonda jedné lásky, která ztroskotala na všední realitě. Postava Mary pro mě byla do knihy uměle vložena, autorka zřejmě nenašla jiný způsob, jak "oženit" stárnoucího psychiatra prahnoucího po teple domova. Konec dobrý, všechno dobré, jako bonus nečekané těhotenství - pro mě bohužel klišé, které narušilo jinak křehkou a poutavou atmosféru knihy. Naštěstí je konec věnovan Beatrice a jejímu osudu, sic očekávánému, ale přesto umně popsanému rozuuzlení. Pasáž, kdy Beatrice rychle prochází zimní krajinou a nečekaně se ocitne na obraze Pissara, je tak plasticky vykreslena, že jsem se jí téměř mohla dotknout. Právě pro tuto a ostatní silné pasáže autorce odpouštím úlitbu čtenářům toužícím po dobrém konci.

2 20.11.2016

Pro mě zklamání. První povídka mi stačila k tomu, abych neměla chuť číst další. Pro mě uměle vykonstruované, sebetrýznitelky mi nic neříkají a postava Kristíny pro mě byla nevěrohodná, nechce se mi věřit, že by tak inteligentní žena propadla zcela "kouzlu" lásky, navíc už po jednom nevydařeném vztahu.
Pro mě je Petra Dvořáková autorkou Julie mezi slovy, což je mimořadné zdařilé dílo nejen pro děti.

7 31.10.2016

Rozhodně bych tuto knihu nenazvala pohodovou, je to silný příběh, nosné téma. Nicméně autorka to uchopila velmi lehce, dle mého názoru jen tak klouzala po povrchu. Mohla to být sonda do lidských duší až na dřeň. Asi to tak mělo být, příběh, který neurazí, mě nenadchl. Autoři mají bohužel často problém s "dobrým" koncem, což se pro mě týká i tohoto románu. Nicméně ráda jsem si ho přečetla a jsem šťastná, že mám dvě zdravé děti, které přežily pubertu. Představa ztratit dceru je tak hrozná, že jsem možná nakonec i ráda, že kniha plynula poměrně snadno a ztráta dítěte vyzněla lehce do prázdna.

Naštěstí jsem od této knihy moc neočekávala, nicméně i tak jsem zklamaná a frustrovaná. Jedno musím uznat - autorka popisuje skutečnost. Nemá o čem psát a z toho se zrodila tato kniha. Zřejmě má být důkazem, že po románu "Noc nic nezadrží" se dá vytvořit paralela, vylíčit své pocity po obrovském vzrůstu zájmu o osobu D. de Vigan.
Ke knize samotné bych snad jen dodala, že souhlasím, že čtenáři (někteří) vyžadují pravdu a D. de Vigan už těžko může napsat smyšlený příběh a pitvat se nadále ve svém životě by bylo "tahání z paty". Noc nic nezadrží znamenala jakýsi průlom a bohužel již není cesty zpět.
Zda se jedná o fikci, či ne, zda L. existovala, je nepodstatné.
Oceňuji prostor věnovaný "syndromu prázdného hnízda", byť byl jen okrajově vylíčen - byl popis velmi zdařilý. Věčné téma složitého životního období, kdy končí jedna krásná etapa života a je jen na nás vytvořit si život dle svých představ a naplnit ho tím, co jsme dosud nemohli, je vždy vděčným tématem.

4 17.09.2016

Nesuďte Julii tak přísně. Kolik biologických matek bere své dítě jako "projekt".
Ke knize samotné - postava Julie je detailně vykreslena. Dáma, která ví, co, chce - nosí totiž masku "paní dokonalá", vnitřně nejista sama sebou a svými schopnostmi. V určitém okamžiku jí začnou tikat biologické hodiny a ona samozřejmě nerezignuje. Projekt Agnes se daří, resp. Julie by ani nic jiného nechtěla vidět. Přichází puberta, útěky, záhadné ztrácení peněz atd. O těchto tématech se dobře píše a hezky se to čte. Co mi vadí, je spousta nepřesností v knize. Anežce je nezletilá - v knize je vylíčena, že se spolužáky konzumuje alkohol, sexuálně žije, je tam i zmínka o vyloučení ze ZŠ, což není možné. Šikana H. Tancoše mi také připadá spíše jako "Báje a pověsti české". I přes tyto nedostatky jsem knihu četla jedním dechem, otevřený konec byl dobrým řešením. Za sebe se domnívám, že Julie vzdala "projekt" a chce být matkou své dceři. A je jen na čtenáři, ať si příběh domyslí.

4 04.09.2016

Člověk nemůže mít všechno. Jako profesionálka byla Beryl skvělá, byla mi blízká tím, že by raději zemřela, než by něco vzdala. Bohužel tyto vlastnosti se s osobním štěstím příliš neslučují. Některé pasáže jsem si opsala, byly mi tak blízké. Dětství bylo vykresleno detailně, stejně jako mládí, škoda, že vzhledem k tomu, jakého věku se Beryl dožila, nebylo už nic po smrti Denyse. Život takový není, ona žila dál a zajímalo mě, jak pokračovala v létání, alespoň nástin. Jinak skvělá kniha od autorky "Pařížské manželky".

3 29.08.2016

Oceňuji skvělý britský humor. Střídání dvou rovin je těžký oříšek, i Nicholls to zřejmě místy cítil. Putování Douglese po Evropě, honba za hledáním vztahu mezi synem o otcem někdy lehce vázla, byl to však Douglas - skvěle vykreslena postava, takže mu to odpouštím. Příběh Connie a Douglese je napsán podobným stylem jako prvotina "Jeden den", brilantně, chytlavě a čtivě. Vztah dvou tak odlišných lidí je pro oba přínosem, do konce jsem netušila, jestli Connie zvolí solidní jistotu, nebo solidní nejistotu. Jediné co bych knize vytkla, je úplně poslední věta. Nemusela tam být, průměrně inteligentního čtenáře napadlo, proč byla doktorka Freja vtažena do děje.

2 14.08.2016

Jsem na rozpacích, našla jsem v postavě Anny několik svých povahových rysů, které na sobě nesnáším. Dala mi tím impuls, že je nesmím stále odsouvat. Oceňuji dokonalou znalost švýcarských poměrů, vhodně vložené německé výrazy a zamyšlení nad německou gramatikou. Zároveň jsem nenásilnou formou získala cenné vědomosti. Z uměleckého hlediska je to pro mě dost dobrý debut, v autorce vidím potenciál.

8 17.07.2016