lendinka.k
komentáře u knih
Spasitel
Andy Weir
Nemůžu si pomoct, ale tuto knihu budu každému doporučovat! Moc jsem se bavila, bylo to vtipné i melancholické zároveň a hlavně se to skvěle četlo. Akorát fyzikální pojmy jsem stejně nepochopila, i když byly jednoduše vysvělovány. Chtěla bych si to přečíst v originále, hlavně kvůli těm zvláštním dialogům... Sice je to žánr, který normálně nevyhledávám, ale nejvíce sci-fi tam byla ta spolupráce Rusko-Čína-Amerika. To by se podle mě takhle neudálo. Ostatní mi všechno přišlo uvěřitelné :-))) Lepší než Marťan! Jo a ještě 10 bodů za obálku - moc se mi líbí.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Toto dílo mě velmi překvapilo. Očekávala jsem něco jako Janu Eyrovou, kterou jsem v pubertě milovala, ale teď už by mě asi moc nebrala. A musím říct, že Lizzie byla mnohem lepší, a hlavně i vtipnější a ačkoliv děje bylo pomálu, dalo se to číst. Dokonale jsem poznala život společenské smetánky v Anglii v 18. století. Nejprve jsem se musela zorientovat, co se vlastně tehdy mohlo a co už bylo faux-pa. A přišlo mi, že nedělali nic jiného, než pomlouvali a klevetili, hlavní hrdinku nevyjímaje. Asi neměli co na práci. Nejvíc sympatický mi byl pan Bennet - ten prostě neměl chybu :-), zatímco paní Bennetová byla podle mého názoru praštěná. Nejmíň oblíbená postava pro mě ale byla Lydia, která se chovala sobecky a nebrala ohledy na rodinu. Elizabeth to vyčítá otci, že ji dával volnost ve výchově, ale tu měli i ostatní, včetně jí. Jen jsem si ověřila, že rodinné vztahy byly stejné jako dnes, v tom se nic nezměnilo. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě k této knížce dostala.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Po menší pauze jsem začala novou sérii M. Goffy a musím říct, že to pro mě bylo jako vrátit se domů. Hned od začátku jsem se ponořila do děje a nemohla se odtrhnout. Nedávno jsem četla knihu s podobnou zápletkou (zmizení mladé dívky), ale to se nedalo srovnat. Z mé strany to ale není fér, srovnávat s ostatními autory, protože pan Goffa pro mě nastavil laťku, kterou nikdo jiný jen tak nepřekročí. A že byl příběh krátký? - Vše podstatné jsme se dozvěděli a k tomu jsme ještě dostali jako bonus něco k zamyšlení. Například mě kniha donutila zamyslet se nad karmou a osudem, zda je všechno náhoda... a tak podobně. Tentokrát se pěkně ukázalo, že špatné svědomí je velký nepřítel a že jedna nešťastná událost může zasáhnout do životů dalších a nadělat při tom obrovskou spoušť. A ještě chci ocenit možnost nahlédnout do prostředí žurnalistiky, což bylo pro mě opět něco nového a neotřelého.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Nedoporučuji těm, kdo chtějí číst klasickou detektivku, ve které se sympatický detektiv dobere i přes překážky vyřešení zločinu. Nedoporučuji těm, kteří milují Šumavu a nechtějí se při čtení nechat znechutit záměrným ošklivým líčením prostředí a jednotlivých postav v něm umístěných. Naopak doporučuji těm, kdo si chtějí přečíst zvláštní vyprávění úžasným neotřelým stylem, kde je příběh založený na skutečných událostech zobrazených v čistě fiktivní rovině, tak aby to bylo uvěřitelné. Pokud bylo záměrem co nejvíce mystifikovat čtenáře, tak dle komentářů na knihu, se to autorce povedlo na jedničku. Kdybych na Šumavě párkrát nebyla, možná bych taky uvěřila, že je to hrozné ošklivé místo, kde se zastavil čas, ale od začátku mi to k tomuto kraji vůbec nesedělo. Přemýšlím, kolik lidí si šlo vyhledat na googlu všechny zavádějící informace, které jsou zde tak uvěřitelně podané. V dnešní době dezinfomací mi tato kniha kniha připadá jak jejich vlajková loď :-). Jinak co se týče příběhu: Je to příběh o vině a o tom, jak se s ní nelze jednoduše vypořádat. Byla bych moc zklamaná, kdyby příběh skončil po prvním odhalení, naopak že to bude složitější jsem od začátku očekávala. I když i na mě toho bylo na závěr opravdu moc. To byl ale určitě záměr, stejně jako to, že autorka neměla slitování s žádnou postavou snad kromě ubohé Terezky, která jediná za nic opravdu nemohla.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Hned od začátku mě kniha zaujala. Čím víc jsem ale četla, tím víc jsem se ztrácela v příběhu. Nakonec jsem část příběhu vzdala a užívala si jen ty úžasné dialogy a některé postavy, které se pro mě staly nezapomenutelné. Biblický příběh, kterému jsem věřila víc, než tomu současnému, kde nic nedávalo smysl. Wolanda jsem si nejprve označila za padoucha, ale postupně na něj měnila názor, až jsem si nakonec uvědomila, že mě nejvíc ze všech zaujal a donutil zapřemýšlet nad dobrem a zlem. Mistra jsem litovala a Markétku obdivovala. Ostatní postavy mi splynuly a nebyly důležité. Epilog jsem nepochopila, ale celkový dojem překvapivě, na to že to není můj oblíbený žánr, skvělý.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Někdy se stane, že hned na první stránce poznáte, že se vám bude kniha líbit. A právě to se mi stalo u Rychlopalby. Myslela jsem, že Goffu nelze překonat, ale teď vidím, že to možné je. Nebo se mu alespoň přiblížit. Hrdina mi připadal jako starý známý, i když se mi postupně měnil před očima, nicméně jsem mu dokonale rozuměla a fandila mu. Sama se považuji za humanistu, ale od svých knižních hrdinů požaduji vymáhání spravedlnosti za každou cenu. Opět jsem se tedy musela zamyslet nad dobrem a zlem. Aby mohlo být dobro, musí být i zlo. I sám slavný Sherlock přiznal, že aby mohl zločince dopadnout, musí být horší než on. Příběhu nechybí humor ani napětí. Často se mi stane, že před sebou při čtení příběh nuceně tlačím dopředu a těším se, kdy už bude konec. Tak tady naopak, čtení jsem schválně brzdila a mrzelo mě, že to tak rychle utíká. Konec jsem nečekala, přestože mi jinak tipy na vraha dost vycházejí, tak tady jsem byla vedle. Dokonce jsem věřila v happy end... Jediná postava, která mi moc nesedla, byla manželka - přišla mi nějaká divná. Něco chtěla, ale nikdo nesměl vědět, co to je. Tedy hlavně manžel to nesměl vědět, ten to měl vytušit. Nakonec se ukáže, že chce to, co chtějí všechny manželky, nebo ne?..:-) No nevadí, to je přece jasné, že ženy nevědí, co chtějí. A taky mě zaujal pohled chlapa na vztah, že je to jako ve videohře, když dosáhneš určité úrovně, už ji máš jistou a nemusíš se dál o ni snažit. Tak to mě teda nenapadlo! Knihu vřele doporučuji všem, kdo se chtějí při čtení dobře pobavit.
Konec hry
Daniel Cole
Vzhledem k tomu, jak mě první dva díly moc nebavily (druhý vůbec), tak tento závěrečný díl mě dostal a přestože se mi již nevybavovaly souvislosti z minula a postavy jsem si musela složitě připomínat, nakonec jsem četla jedním dechem a ještě se dobře pobavila. Teď čtu znovu Hadrového panáka a teprve můžu autorův styl a také zvláštní humor, který se v knize objevuje jen tak mezi řádky, dostatečně ocenit.
PS: Přečetla jsem celou sérii ještě jednou a užila jsem si to mnohem víc. Autor měl pravdu, že je lepší vše číst postupně, aby vám neunikly všechny souvislosti. Takhle jsem ale zase měla možnost hledat a objevovat narážky k dalšímu ději a že jich tam je spousta! Takže: Paráda!
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Minulý díl mě tolik nezaujal a ke všemu to téma: sociální sítě, internet. Byla jsem úplně zdrcená tím, že mám číst nějaké chaty a komentáře, které ze zásady na netu nečtu, abych si nezkazila den. Jaké ale bylo moje překvapení, když po nějaké době jsem se vracela a četla je znovu a pozorněji, a ještě jsem si dala záležet na tom, kdo tam co píše. Postupně jsem zjišťovala, jak moc mě baví přiřazovat jednotlivé přezdívky ke skutečným lidem a zápletka byla o to zajímavější a tak trochu i děsivější. Vrahem mohl být kdokoliv - protože neznáme jeho totožnost, může si klidně chodit po ulici kolem nás (myšleno kolem Robin a Strika). Bylo tolik možností, jak kniha dopadne a já nemohla přestat číst - četla jsem i přes migrénu a přes nedostatek spánku. Sama jsem chvíli žila virtuálním životem, a proto musím pochválit i to, jak přesně umí autorka popsat chování lidí na chatu. A nenávistné komentáře jsou už nedílnou součástí každé sociální sítě. Také mě zaujal zmiňovaný seriál, kolem kterého se vše točí, a je jasné, že zde využila autorka zkušenosti s fandomem a chováním fanoušků Harryho Pottera.
Takže jediné, co je na této knize špatné, že se vám bude při čtení blbě držet! ..PS: Ještě posílám svůj velký obdiv překladateli, za to že odvedl velmi dobrou práci.
Drak spí
Michaela Klevisová
Kniha ze série s detektivem Bergmanem mě prostě nemůže zklamat a nebylo tomu tak ani u tohoto dílu plného tajemství. A vůbec nevadilo, že mezi díly jsem měla dlouho pauzu. Při čtení jsem začínala mít pocit, že tu vesničku znám, i ty lidi tam, tak dokonale jsem se s nimi sžila, až mě mrzelo, že jeden z nich bude označen za pachatele. Toho jsem neuhádla a dokonce ho z nejmenovaných důvodů jako podezřelého vyloučila. Naopak jsem měla tip na jiného a myslela jsem i mnohem záludnějšího člověka a chvílemi mě z toho i mrazilo. Bála jsem se, co by mohlo být motivem a představovala si něco hodně temného. Nakonec jsem byla dost překvapená. Co mě ale moc potěšilo, bylo to, jak se vyřešily některé vztahy, zvláště ty mezi bratrem a sestrou. Přečteno jedním dechem.
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Slečna Marplová je prostě moje srdcová záležitost a Mrtvou v knihovně jsem ještě nečetla. Podtrženo, sečteno - perfektní kniha do letošní výzvy. A jako audiokniha skvěle načteno panem Brouskem. Takže lahůdka.
Muž z chatrče
Martin Goffa
Je těžké najít sympatie k člověku, který skončil, jak si zasloužil. Přesto mi ho chvílemi bylo i trochu líto. Sám si to vlastně vybral, takže nakonec to dopadlo tak, jak mělo. Kauzy devadesátých let jsem vůbec nevnímala, pro mě byla tato léta plná euforie ze svobody a nadějí do budoucnosti. Že se republika úspěšně rozkrádala, to mě ale vůbec nepřekvapuje, tak naivní zase nejsem. To se ale dělo vždycky, kradlo se ve velkém kradlo se v malém. Pamatuji ještě heslo: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Nejvíc jsem obdivovala jednoho policajta, který tam měl snahu to řešit. A samozřejmě hlavního hrdinu, Terence, který dokázal alespoň po letech trochu posunout váhy spravedlnosti správným směrem. Můj obdiv proto patří všem takovým policistům, novinářům a podobným lidem, bez nich by pro mě možná ta léta nebyla vůbec taková.
Dokonalá manželka
J. P. Delaney (p)
Tak něco podobného čtu poprvé. Vyprávění ve druhé osobě je pro mě také novinka. Myslela jsem, že je to schválně, aby byl děj více sugestivní, ale má to jiný záměr. Teprve na konci se dozvíme, kdo je vlastně vypravěčem. Přestože hlavní hrdinka je robot, moc jsem jí fandila, a úplně jsem ji chápala. Trochu lze srovnávat s Čapkovým R.U.R. - zamyšlení nad tím, jak bude fungovat vztah robotů a lidí, jaké to bude mít následky... Nejvíce šokující byl závěr. Ten jsem musela přečíst dvakrát, abych vše pochopila. Ocenila jsem, že v knize nejsou žádné zdlouhavé technologické postupy. Citově se mě dotýkal příběh autistického dítěte a dopad této choroby na celou rodinu. Od knihy se nedalo odtrhnout.
Nebezpečně blízko
Linda S. Howington
Kniha pobavila - nechyběl vtip, dobrodružství, trochu romantiky a detektivní zápletka. Pachatel a motiv bylo nejslabší místo celé knihy, ale to už mi u této autorky nevadí, protože se čte jedním dechem. Opět mi byla symptická hlavní hrdinka svojí odvahou - jsem si jistá, že já bych tam nepřežila ani hodinu.
Manželovo tajemství
Liane Moriarty
Tak toto je můj šálek kávy. A ten epilog mě dostal! Vřele doporučuji.
Vánoční zpověď
Martin Goffa
Nevím, co to o mě vypovídá, ale já hlavnímu hrdinovi fandila. I když vím, že si tu situaci zavinil sám, jednání podvodníků se mi jevilo mnohem horší, nehorázné, až úplně nelidské. Moc jsem se těšila na rozhovory s psychologem a bála jsem se konce, který logicky spěl do něčeho strašného. Ač nesnáším násilí a hlavně na nevinných, tady jsem byla rozpolcená komu fandit. A chvíli se mi dokonce i líbilo, jak si chytře počíná. Závěr jsem tak nějak očekávala. A cože to říkal? Že manželky se o dluzích dozvědí až poslední? ... Ajaj. Tak to abych se začala víc zajímat o rodinný rozpočet :-)
Ještě není konec
Michal Sýkora
Od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Nejlepší detektivní román, co jsem dosud četla. Chvílema mě mrazilo, hlavně při postupném odhalování vraha/vražedkyně (nechci napovídat, kdo jste četl - víte). Všechny postavy jsou velmi dobře psychologicky propracované, jednotlivé charaktery a jejich jednání absolutně uvěřitelné. Přestože téma je samo o sobě děsivé, nebyla jsem nijak znechucena, chápala jsem, že v nás má příběh evokovat horrorové příběhy, Kytici a v leckteré pohádce se něčeho podobného dočkáme také a čtou to děti...
Filmové zpracování jsem neviděla a protože si nechci zkazit dojem, tak se mi do toho ani nechce. I když podle obsazení si myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně. Například na pana Neužila jako Petra bych se ráda podívala nebo pana Krobota jako Vitouše, pokud se ovšem nemýlím v jejich rolích, viděla jsem pouze fotky.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Nejdříve jsem měla pocit, že asi špatně čtu - nic jsem nechápala. Nerozuměla jsem tomu. Po dlouhé době mě napadlo, že to odložím, ale řekli mi, že mám vydržet. Tak jsem s nechutí četla dál a najednou to vše začalo do sebe zapadat a ke konci to již dávalo smysl. Knihu jsem pak četla znovu zase do půlky a teprve jsem si ji užívala. Takže: Doporučuji VYDRŽET!
Jinak téma nevěry už mě tak nebere, i když tady to přeci jen bylo něco jiného (kdyby mi manžel řekl to, co hrdince, tak by mě to asi taky docela rozhodilo), ale silně jsem prožívala vztah matka - dcera, to se mě hodně dotklo a nad tím ještě budu dlouho přemýšlet...
Děvčátko
Martin Goffa
Tak mě již po dočtení další z knih pana Goffy docházejí všechny kladné superlativy! Opět musím přiznat, že jsem knihu nemohla odložit, dokud ji nedočtu. Příběh mi trochu připomněl knihu Dítě v mlze, která mě velmi zasáhla, ale ani Děvčátko mě nenechalo chladnou. Velmi silně jsem prožívala zoufalý boj hlavního hrdiny s drogovou závislostí jeho dcery. Nejprve měl můj obdiv, všechno jsem mu ale nakonec schválit nedokázala, a i když jsem s ním soucítila, neměla jsem pak už k němu pochopení. Jinak opět mi kniha dala námět na přemýšlení - jak hrozné musí být sledovat své dítě se postupně ničit a zabíjet a nemít možnost mu pomoci. Zmíněnou píseň od Nightwish jsem si samozřejmě poslechla, ale více se mi líbí zpěv Emmy Rossum. To ale jen proto, že ji mám už naposlouchanou a každá jiná úprava této písně pro mě prostě není ono. Uznávám ale, že i v tomto podání je skladba krásná.
Odražená střela
Sandra Brown
Skvělá detektivní zápletka, do poslední chvíle jsem byla napnutá jak struna. Autorka má příjemný styl a dobře se čte. Romantická linka byla docela uvěřitelná, chápala jsem rozpolcenost hlavního hrdiny, kdy měl strach, že to vše je na něj nahrané. To bylo asi na tom to nejzajímavější. Mám ráda když konec přinese nečekaný zvrat v příběhu a to se tu stalo. Také mám ráda, když se oběť nakonec dokáže svému tyranovi vymanit a pomstít se mu. Knihu bych určitě doporučila, od této autorky je to jedna z těch lepších knížek.