laura

Příspěvky

Čas něhyČas něhyL. Lanczová

Oblíbených knih této autorky mám víc, ale tahle mě asi za srdce vzala úplně nejvíc - i když je těžké dát některé z těch nej přednost. Svět ticha, něhy a lásky, tak by se dala charakterizovat, ale to samozřejmě není všechno. Je také naplněná skvělým humorem, pro který má autorka vážně cit, dokáže mě odrovnávat i když čtu knihu podruhé, potřetí, popáté. S touto knihou šlo o třetí setkání a vyloženě jsem se na něj těšila. Ač už dávno nejsem cílová skupina, přesto mám tyhle příběhy jednou za čas ráda, člověk asi potřebuje vypnout, vrátit se zase v čase o dost zpátky, nostalgicky zavzpomínat, s úsměvem prožít to, co už může prožívat jen na stránkách knih - protože už nám prostě není náct... Svět vidíme jinak a to je vlastně škoda.

Každopádně věřím, že tohle nebylo mé poslední setkání se všemi aktéry tohoto neobyčejného letního příběhu - k létu se tenhle příběh zkrátka hodí ;)

předevčírem


Patříš miPatříš miM. H. Clark

Tuhle knihu jsem poprvé četla před 15 lety. Tenkrát jsem se s Mary Higgins-Clarkovou teprve oťukávala :) Přesto doteď patří mezi její nejlepší knihy a tak jsem se k ní teď vrátila. Pravda, to kouzlo prvního setkání už se neopakovalo, protože od té doby jsem četla spoustu knih, které ve mě zanechaly hlubší stopu, ale přesto. Mary Higgins-Clarková si s čtenářem opravdu dokáže pohrávat přímo bravurně. Ačkoli by se dalo předpokládat, že bych si měla pamatovat, kdo je vrah, tak po 15 letech a spoustě přečtených knih to bylo, jako bych knihu četla poprvé. A ačkoli jsem si vraha tipla správně (autorka vám ho hned v jedné z prvních kapitol předkládá na zlatém podnose větou, která vlastně vyloučí, že by to mohlo být jinak - pokud čtete pozorně), stejně mě vodila za nos tak, že jsem neustále pochybovala, jestli tipuji správně. Ze tří podezřelých jednoho vyloučíte téměř okamžitě (důvod, proč byl podezřelý jsem uhádla) a zbylí dva - dumáte, dohadujete se, pochybujete, tápete, nechcete uvěřit, jste napjatí, hltáte stránky téměř bez dechu a říkáte si: To jako vážně? A pak to přijde... Překvapení se nekonalo, ale jak já jsem si oddechla, že to nebyl ten druhý :)

I když pravda je i ta, že mě mrzel i sám vrah. Všechny postavy si totiž tak nějak oblíbíte. Žádná vlastně nepůsobí odpudivě, nepřejete si, aby vraždila zrovna ona. Ale jeden z nich to být musí. Jednomu z nich "patříte" ;)

Ano, tohle setkání se mi moc líbilo i napodruhé. A počet hvězdiček nechávám stejný, protože tahle kniha si ho zaslouží...

13. června


Přede mnou se neschovášPřede mnou se neschovášM. H. Clark

Tak nakonec řadím k průměru. Četlo se to dobře, přečteno za dva dny, konec předvídatelný (nebylo moc možností kde tápat, v podstatě to na vraha ukázalo ve chvíli, kdy vstoupil do děje) a zvraty v ději také, na můj vkus toho autorka zbytečně moc prozrazovala zbytečně brzy, ale chápu, proč asi. Zároveň tím vzbuzovala ve čtenáři pochybnosti, ačkoli u mě tentokrát neuspěla. No a konec mi stiskl srdce dost nečekaně... Jen to bylo všechno takové až moc snadné a motiv vraha zvláštní, podle mě maličko vykonstruovaný...

10. června


Kde stoupá dýmKde stoupá dýmE. Richards

Příjemný oddechový příběh z Nového Zélandu plný divoké, drsné a přece dech beroucí přírody, nespoutané krásy a nebezpečí, které není radno podceňovat, stejně jako hrdé Maorské muže ;) Líbilo se mi to, četlo se to samo a bylo to sice předvídatelné, ale i tak to mělo své kouzlo...

09. června


Ginny NapořádGinny NapořádB. Ludwig

Nevím, jestli v sobě najdu odvahu, abych si tuhle knihu někdy přečetla znovu. Smekám před všemi, kteří se starají o autistické děti, které si k nim dokáží najít cestu, dokáží je chápat (v rámci možností), dokáží je milovat... Protože věřím, že to není snadné, i když se moc snažíte. Ano, Maura se chovala zbytečně hystericky, reagovala většinou tak, že Ginny zaháněla dál a dál do většího zmatku, což je nepochopitelné zvláště proto, že se k tomu předtím sama dobrovolně rozhodla, vzít si takové dítě do péče. Ale dá se to pochopit s ohledem na Wendy, dá se to pochopit - ale ne omluvit. Protože je tu Miller, je tu Snížek... Je tu Ginny, která není zlá, ale prostě určité věci nechápe. A pak je tu Mimi panna - a to mi dává naději. Naději pro Ginny, Wendy, Mauru, naději pro všechny, kteří se snaží a dělají chyby, a ubližují si a říkají věci, které tak nemyslí. Pro všechny Ginny napořád. Pro všechny Mimi panny, Millery a Snížky.

Je mnohem lehčí někoho milovat, než ho mít rád...

Ano, i ve mě zůstane Ginny Napořád - napořád. Ale takhle těžko mi při čtení už dlouho nebylo a přiznám se, byly chvíle, kdy jsem si myslela ,že to nedám. Tolik jsem si přála najít v příběhu naději, tolik jsem si přála pro všechny šťastný konec - jenže ony ty šťastné konce někdy nepřicházejí tak snadno. A je k nim hodně dlouhá a daleká cesta. Je na ní spousta chyb, omylů, bolesti, skrytých ran a hnisavých jizev. Ale je tam i spoustu lásky, trpělivosti a víry. Doufám, že ji teď Ginny už má. Že ji mají všichni - Brian, Maura, dokonce snad i Gloria.

Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho. A možná tam zůstane napořád...

03. června


Nechci lásku nebeskouNechci lásku nebeskouC. Bennetto

Ale jo :) Příběh, kterých už jsem četla spousty, okořeněný humorem, který je mi blízký, takže jsem se často řehtala nahlas, a všechny postavy, které se tam mihly, mě bavily... Hlášky Archieho nebo Sinead mě slušně odbourávaly. Vtipné, lehce romantické, spíš ze života, situace, které prožíváme a které se vždycky stávají v reálu, ale ve filmech a knihách se o nich taktně mlčí... Prostě, tohle se mi líbilo, oddechovka, která vás naplní smíchem, pohodou a vírou, že i když se vám v životě pokazí, co může, je naděje, že někde, ve chvíli, kdo to vlastně už ani nečekáte, najdete to maličké, hřejivé, rozcuchané štěstí, které byste možná minuli, kdyby se váš život vyvíjel jinak, bez pohrom a facek...

31. května


HříšníkHříšníkA. Stevens

U každého dílu mám pocit, že mu k tomu plnému počtu něco schází, takový ten wow efekt, kdy vám čelist spadne k nohám a vy jen zíráte... A kdy si říkám, že už jsem četla lepší knihy - ale nakonec mě příběh uchvátí způsobem, kdy přestávám dýchat, kdy se opatrně ohlížím přes rameno a kdy napínám uši, jestli neslyším hlasy, tiché kroky, prostě něco... Takže jo, nakonec mě to dostalo - jako vždycky. Proto plný počet ;) Mrazilo mě, bála jsem se, některé věci jsem nečekala, a některé zase jo, ale to nic nemění na tom, že ke konci to nabralo styl zběsilé jízdy a já jsem nevydechla, dokud jsem nedočetla. A pak uff - cože? Takže teď abych netrpělivě podupávala do doby, než vyjde poslední díl, ach jo!

26. května


NávštěvniceNávštěvniceA. Stevens

Pokaždé se rozmýšlím, jestli je to na plný počet, nebo ne, protože vždycky jako by něco málo chybělo k tomu, abych si řekla wow, to byla ale jízda. Přesto jde vždycky o silný příběh, který mě nakonec uchvátí, pohltí, děsí, a nutí číst pořád dál a dál... A tenhle díl byl nejspíš nejděsivější ze všech, co se týče tajemna, duchů, neviditelného zla. Tady jsem se opravdu chvílemi bála, a nikdo by mě na ta místa nejspíš nedostal. Krollův hřbitov, bludiště, opuštěný dům s tajemnou temnou komorou - takové kulisy a hororový příběh máte jako vyšitý :) Takže jo, nakonec si myslím, že to na těch pět hvězdiček je, i když jsem tušila, kdo za vším je, ale to napětí a temné atmosféře tohoto příběhu neubírá na přitažlivosti...

20. května


ProrokProrokA. Stevens

S každým dalším dílem se mi zdá, že je autorka lepší a lepší... To, co v prvním díle zůstalo nedořešené, se tady uzavírá. Alespoň zdánlivě ;) Jenže i tak zůstalo spoustu nezodpovězených otázek a klikatících se cest, které se ztrácejí v mlze... Každopádně napínavé, křehké jako pavučina, bolestně trýznivé (protože Shani...) a překvapivé (i když jsem to tušila). Ne všechny postavy jsou těmi, za niž je považujeme, ne všichni říkají pravdu, ne každý má tu tvář, kterou vidíme. Zkrátka, líbilo se mi to. Co je ještě sen a co se skutečně stalo? Hm, víme to?

08. května


KrálovstvíKrálovstvíA. Stevens

Na pět hvězdiček to možná úplně není, ale musím říct, že to bylo napínavé, děsivé a prorostlé zlem víc než první díl... Zápletka mě nepřekvapila, čekala jsem to skoro od začátku, dalo se to předpokládat, protože proč by tam jinak jela? Ale stejně, bála jsem se. O Anguse, o Tilly... Bolelo mě srdce pro dívku, kterou obětovali, na kterou se zapomnělo, kterou nikdo neoplakával, která nikdy nenašla svůj klid. Krutost mě až tolik nepřekvapila, ale ta nadutost, to, že si někdo myslí, že může cokoli - a projde mu to. Bože, tomu nerozumím. Každopádně z tohoto příběhu mě mrazilo. Zlo totiž nepřichází jen z té druhé strany, dost často se schovává tam, kde bychom ho vůbec nečekali. Nosíme si ho v sobě, každý z nás. A pak už jen záleží na tom, jestli ty dveře otevřeme, nebo je zamkneme na tisíc západů...

05. května


Manon LescautManon LescautV. Nezval

Četla jsem ve 20, ale kouzlo tohoto nevšedního (a přitom stále se opakujícího) příběhu ve mě zůstává pořád... Pro mě příběh čistoty a krásy, i když to tak možná každému nepřipadá. Příběh lásky, která klopýtala, dělala chyby, jež nešly napravit, mýlila se, bojovala s nedůvěrou, trpěla, umírala, ale hlavně: milovala.

Pojď ke mě, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy.
Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý...

A tak, snad proto, že chci snít, i já věřím, že dodnes mohou se dít divy, a že vlastně ty anděly denně potkáváme, jen je prostě někdy nevidíme, že je míjíme na ulici, dotýkáme se jich pohledem, usmíváme se na ně, a když je potřeba, zjistíme, že vedle nás stojí...

Manon byla krásná, byla nevinná, byla možná trošku naivní, zhýčkaná, někdy snad i krutá, ale hlavně byla mladá a chtěla žít, tak moc chtěla žít...

Manon je můj osud, Manon je vše, co nepoznal jsem dosud, Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych...

... a tím je řečeno asi vše. Uplynulo víc jak 25 let, a já si ty verše stále pamatuji. Krásné, čisté, bolestné, tak krutě realistické, prostě - sám život...

Manon ach Manon, Manon z Arrasu,
Manon je moje umřít pro krásu...

04. května


Okřídlená dušeOkřídlená dušeA. Stevens

Dočteno... Čekala jsem nejspíš šílenější jízdu po všech těch doporučeních a komentářích, něco, co by mě přimrazilo ke křeslu a nedovolilo odejít, dokud nebude konec. Něco, nad čím by mi poklesla brada a já bych zírala a nechápala. To úplně nenastalo, ale i přesto se mi ten příběh zakousl pod kůži a líbil dost na to, abych se hned pustila do dalšího dílu. Konec pro mě překvapením nebyl, tak nějak se skládačka mých domněnek složila vždy o krok dřív než nás k rozuzlení dovedla autorka, ale i tak ve mě zůstala spousta nevyřešených otázek a odpovědí, které nepadly. Takže vzhůru za Hřbitovní královnou v jejím dalším příběhu ;)

01. května


Chlapec na dřevěné bedněChlapec na dřevěné bedněL. Leyson

Nejspíš bych dala pět hvězdiček, jako mnozí z vás, ale k tak vysokému hodnocení mi přece jen chyběl wow efekt. Ano, je to silný příběh, a nejednou mě bolelo srdce tak, že jsem cítila všechnu tu tíhu zbytečně zmařených životů, všechnu tu beznaděj, bolest, hrůzu, a bylo mi všelijak, jen ne hezky... A brečela jsem, protože to prostě nejde, nebrečet, když člověk čte něco takového. Přesto jsem četla knihy, které ve mě zanechaly hlubší jizvy, proto jen tři hvězdičky. Rozhodně však stojí za přečtení a ano, i mě začal zajímat muž jménem Oscar Schindler, takže si snad konečně pustím film Schindlerův seznam, který jsem dosud neviděla...

24. dubna


Chlapec v pruhovaném pyžamuChlapec v pruhovaném pyžamuJ. Boyne

Tak já nevím... Příběh je samozřejmě dobrý, moc dobrý, ale prostě mi nějak nedokázal nabídnout víc, od začátku mi bylo jasné, kam to spěje a přesně tam to také dospělo. Zřejmě jsem čekala něco, něco... a ono to nepřišlo. Možná kdybych předtím nečetla Zlodějku knih nebo Hanu, nebo Vypravěčku, byl by mě příběh dvou chlapců, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, rozsekal jako mnohé z vás. Takhle... Jsem sice smutná a vše, co se událo, bylo mrazivé, ale stalo se jen to, co jsem čekala, nic nového mi kniha nedala. Jen příběh, který jsem už prožívala někde jinde, tak stejný a přitom vždycky jiný. Přesto tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Už proto, že Boží mlýny jsou někdy nevyzpytatelné a když se to tak vezme, udeří vždycky tam, kde to nečekáte - v případě komandanta. A někdy se bohužel i spletou (stejný případ, jen jiný úhel pohledu - vy, co jste četli, chápete...). Každopádně nelituji, že jsem si tuhle knihu přečetla. Duše dítěte je čistá, dokud ji nepošpiníme. A ta Brunova byla nejčistší...

22. dubna


Náhradní klukNáhradní klukK. West

Hodně jsem váhala, jestli nemám dát plný počet, protože i tahle kniha je prostě skvělá, čte se skoro sama a člověk se u ní pobaví, zasměje, srdce mu jihne a je jedno, kolik vám je let, když to čtete, je vám zase náct a chcete to prožívat s nimi, chcete cítit, jak vám srdce padá k nohám, tváře rudnou a oči plavou v mlze... Jenže přece jen, předchozí dvě knihy byly prostě lepší. O fous, ale byly. I tak ale zůstanu téhle autorce věrná a časem se vrhnu i na ty zbývající...

12. dubna


P.S. Mám ťa radaP.S. Mám ťa radaK. West

Chvíli trvalo, než jsem se začetla, a hlavou mi letělo něco jako: No zase tak úúúžasné, jak se píše v komentářích to tedy není. Ale nakonec - bylo. Krásné, něžné, hravé, přesně takové, jak jsem očekávala. A já je oba milovala. Jistě, překvapení se nekoná, protože od začátku je jasné, jak to bude. Ale o to přece vůbec nejde. Knížka mi dala přesně to, co jsem hledala - a o tom to je. Pořád mám na tváři ten zasněný, připitomnělý úsměv a to mi rozhodně už dávno není sedmnáct :)

12. dubna


Po tvém bokuPo tvém bokuK. West

Přečteno za dva dny, kdy jsem kašlala na všechna svá předsevzetí (vyžehlit, umýt okna, uklidit) a jen jsem četla a četla. Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, tahle kniha mi dala přesně to, co jsem hledala: Vyléčila mou duši, zraněnou příběhy, které šťastně nekončí. Tenhle skončil přesně tak, jak jsem si přála, byl něžný, milý, příjemně překvapivý, byl neskutečně čtivý. A já jsem ráda, že jsem si přečetla příběh, který ačkoli stejný jako mnoho dalších, byl přece jen jiný, tou nevtíravou něžnou krásou, jakou v takových příbězích jen tak nenacházíme... Ano, moc se mi to líbilo.

07. dubna


HanaHanaA. Mornštajnová

...skoro tři čtvrtě knihy jsem nechápala, proč jsou všichni z této knihy tak vedle. Přečetla jsem ji v podstatě za dva dny, takže se nedá pochybovat o tom, že to bylo čtivé a že mě příběh pohltil, ovšem takových jsem četla už spoustu. Čím víc příběh gradoval, tím víc jsem chápala. Protože nešlo o příběh, šlo o Hanu. Šlo o dívku, jejíž život skončil ve 23 letech, a když vám to dojde, když pochopíte, tak trošku zešílíte. Najednou všechno zapadlo do sebe a já už vím, proč jste z Hany všichni vedle, protože pro slzy jsem nemohla dočíst posledních pár stran...

Příběh o jednom zmařeném životě vlastně není jen příběh jednoho života, je o všech zmařených životech všech válek od počátku věků, je o naději, víře, lásce, o bezmocnosti, bolesti, hrůze. Je o lidech, kteří přestali být lidmi, i o těch, kdo jimi zůstali i když už nebylo o co stát. Je o všech, kteří si uchovali své srdce navzdory tomu, že přišli o všechno ostatní. Kteří bojovali, i když už bojovat nechtěli, a kteří prostě žili dál, i když už k tomu neměli sílu...

"Proč vzdycháš?"
"Protože teď už nemůžu umřít..."

A tím je vlastně řečeno vše.
I já jsem něco ztratila. Ztratila jsem při čtení tohohle příběhu hodně. Ale zároveň mi toho taky hodně dal...

04. dubna


Slepá mapaSlepá mapaA. Mornštajnová

Nějak nevím, co o téhle knize mám napsat. Příběh tak líně plynul, rozvíjel se, vtahoval mě do sebe, bavilo mě sledovat osudy Antonína, Anny, Janinky, Alžběty i Boženy, čekala jsem, co je potká, s čím se budou muset poprat, většinou mě směr, kterým se příběh odvíjel nepřekvapil, ale někdy přece jen něco nečekaného přišlo. Každá postava, která příběh protkla, měla svou osobitou tvář, měla své touhy, přání, která se někdy splnila a někdy zase ne, měla sny, které se tříštily ve víru předválečného života, které rozdupala válka a poválečný zmatek nejen všude kolem, ale zejména v srdcích všech lidí okolo... Prostě, ten mnohovrstevný příběh byl krásný, obracela jsem listy s tichou pokorou všech, kdo jsou vděční, že žijí tady a teď a o tom, co bylo, si můžou jen číst.

Ale přece jen, zřejmě jsem čekala nějaké větší wow, něco, co by naplnilo mé očekávání od tolik opěvované knihy - a to se bohužel nestalo. Tak jak příběh líně a klidně plynul, tak dospěl ke svému konci, a i když musím přiznat, že se mi líbil, na kolena mě nedostal.

30. března


Bez srdceBez srdceM. Meyer

.. dočteno. Po Zlodějce knih jsem se rozhodla pro úplně jiný žánr a spíš oddechovou literaturu, jde o pohádku a ty přece končívají šťastně... Četlo se to krásně, je to jiné než série Měsíčních kronik, jiné, ale čtivé, romanticky laděné, tajemné, pohádkově snivé, bláznivé a v tomto příběhu jak se zdá nic není nemožné... Ale přece jenom něco jo. A já tu sedím, otupělá, smutná a zcela bez srdce - i když jsem to nejspíš měla čekat, ale člověk tak pořád nějak doufá... Kdo máte v plánu číst, nečtěte anotaci ani text na obálce - pokud tedy příběh o Srdcové královně neznáte (tak jako já).

Ponaučení zní: Knihu nelze soudit podle obálky...

Když jsem šťastné, jak bubínek duním. Když smutním, tříštím se jako sklo. Když mě ukradnou, nelze mě vrátit...

...když smutním, tříštím se jako sklo - a přesně tak si teď připadám.

27. března


NejkrásnějšíNejkrásnějšíM. Meyer

Tak já nevím... Chtěla jsem dát jen jednu hvězdičku, čtivé to bylo, ale dle mého možná zbytečné. Dost toho bylo řečeno už dřív, vlastně to autorka jen rozvinula a nějak nedokážu najít pochopení pro někoho, kdo je svým způsobem zvrácený. Dobře, Channary ji znetvořila, ale každý máme volbu, my volíme, my se rozhodujeme, jací budeme, jak se budeme chovat, co za námi zůstane... Levana si vybrala, a co chtěla, to musela mít - jenže takhle to přece nefunguje. Můžeme toužit po lásce, ale nemůžeme ji získat násilím, manipulací nebo intrikami, můžeme chtít vládnout, ale nemůžeme si myslet, že toho dosáhneme vražděním nevinných dětí. Prostě, nemám pro ni omluvu. Ani ten, na kom je pácháno zlo, přece nemůže své vlastní činy tímhle omlouvat, právě naopak. Stejně jsem to měla s Čachtickou paní, i ona kdysi byla nevinná, mladá dívka, zamilovaná a krutě zrazená - a pak se mstila. Levana mi ji svým způsobem dost připomíná. A to, co se stalo na konci? Jako vážně? Takhle se dokazuje láska, to, že nám na někom záleží? Dávám tři hvězdičky jen proto, že jste všichni tak nadšení, ale já jsem tedy značně rozpačitá. Ano, určitě za to, jací jsme, může i to, odkud pocházíme, ale - vždycky si můžeme vybrat jinou cestu. Můžeme osudu vzdorovat, můžeme bojovat a chtít víc, chtít být lepší. Tak to vidím já. Nic neomlouvá naše činy, ani špatné dětství, ani týrání, ani to, že nám osud podkopává nohy. Protože to my házíme kostkou, my volíme.

19. března


Zlodějka knihZlodějka knihM. Zusak

Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku. Nejdřív jsem si říkala, zajímavý styl, líbí se mi. Pak přišla chvíle, kdy mě napadlo, že ji odložím, pro nedostatek času, a tak nějak se mi prostě nechtělo pokračovat v příběhu, který je všechno, jen ne odpočinkové čtení... Potom jsem se do toho však zakousla, přečetla téměř 200 stran za jediný den a už se nedalo přestat... Posledních asi 60 stran jsem brečela, knihu odkládala, nemohla číst dál a přitom jsem musela vědět, jak to skončí - i když to vlastně člověk tuší od začátku. Tohle jsem ale nečekala.

Tak už vím, co na téhle knize všichni máte. To není obyčejný příběh. To je život a smrt, nic mezi tím. To je Liesel, Hans, Rosa... Rudy, Tommy, Ilsa Hermannová... To je Erik, Max, Frau Holtzapfelová... To jsou plyšoví medvídci a piloti... To jsou kluci, skákající do vody pro knihy...

Co takhle pusu, Saumensch?

Bože, ta kniha mě rozbila. Všude jsou střepy a mě se chce brečet a brečet a brečet... Už vím, proč jsem ji držela v ruce a uvažovala, že si ji koupím. Lidi by měli číst takovéhle příběhy, neměli by zapomínat.

Jsi to vážně ty?
... a díky tomu jsem pochopil, že ten nejlepší, kdo nade mnou kdy stál, vůbec není muž...

Ještě dlouho nepřestanu brečet...

17. března


Bospor v plamenechBospor v plamenechL. Motta

Tuhle knihu jsem milovala... Četla jsem ji stále dokola, žila tím příběhem, stále znovu se k němu vracela, nemohla se ho nabažit... Jedna z mých srdcových záležitostí mého mládí...

13. března


OsvíceníOsvíceníS. King

Hm, tak se skoro bojím dát tak nízké hodnocení, ale tentokrát mě příběh nijak nenadchl, jako by mi neměl co nabídnout, při čtení jsem se nudila, příběh mě nedokázal vtáhnout a přišlo mi to tak nějak pořád dokola... Jediná kniha od Kinga, co jsem zatím četla, kdy jsem uvažovala, že snad ani nedočtu...

06. března


Řbitov zviřátekŘbitov zviřátekS. King

Tohle byla jízda, ze které se vlastně ještě vzpamatovávám - a už to je víc jak 10 let, co jsem tuhle knihu četla :) Řbitov zviřátek vás bude trhat na kousky, bude vás děsit, bude zvrácený, šílený, bolavý. Budete se bát a budete doufat ve šťastné konce, kterých se však nedočkáte. Budete si říkat, proč to vlastně čtu, když je to tak strašné? A budete vědět, ž proto, že je to prostě dobré. Z těch pár, co jsem od Kinga četla, stojí na vrcholu. Snad někdy najdu odvahu projít si tím znovu...

06. března


Geraldova hraGeraldova hraS. King

Četla jsem ji dlouho... Prokládala A. Christie, abych to odlehčila :) Bylo mi z ní fyzicky zle tak, jako u žádné jiné knihy. Byly chvíle, kdy jsem prostě vážně nemohla číst dál - a netuším, jestli se kdy k této knize vrátím, i když je svým způsobem fascinující. Ale ten příběh, ten tedy byl! Nervy drásající, drsný, zvrácený. Tak jak už to pan King prostě ve většině případů má :) JO, tahle patří mezi ty lepší, co jsem četla. Ale kdo máte slabší žaludek, nejspíš se vám místy bude chtít zvracet...

06. března


CarrieCarrieS. King

Tenhle příběh je ve své podstatě jedním z nejsmutnějších příběhů, co jsem kdy četla, trhalo mi to srdce. Zlo, které se skrývá v každém z nás, zbytečné bolesti, které si přinášíme, krutost, bezcitnost, žádné slitování. Kdo jsme, abychom určovali jiným místo v životě? Kdo jsme, abychom rozhodovali o tom, kdo jak má žít, kde, s kým? To, jak to nakonec dopadlo, bylo hrozné, ale vlastně to k tomu spělo od začátku. Odnesli to nevinní, ale tak to prostě bývá. Vlna smete všechno. A tahle vlna byla děsivá, bolestná, krutá a neměla s nikým slitování. Bolí mě srdce pro všechny, ale zejména pro ni. Kdo jámu kopá, sám do ní padá - tak to prostě je. A ona byla jen oběť. Oběť, která se bránila...

06. března


DvojčataDvojčataS. Sarginson

Příběh se nečte lehce, už vzhledem ke způsobu, jakým je napsaný, ale jde o hluboký, bolestný příběh dvojčat, která rozdělí tragická událost v dětství, kterou zavinily. Jak moc člověka ovlivní jedno špatné rozhodnutí, jak moc ho stravuje vina, jak moc mu výčitky podráží nohy a jak moc to bolí - vědět a nedokázat vrátit zpátky čas... Líbilo se mi to, cítila jsem ten smutek, tu beznaděj, tolik zničených životů pro jeden hloupý nápad... Bohužel, nikdy nevíme, co nám změní život, nikdy nevíme, co se v příští minutě může stát.

05. března


Dívka z nočních můrDívka z nočních můrK. Blake

... no a tady veliké zklamání. V podstatě to maličko zachránil až konec, do té doby jsem stále jen čekala, co se bude dít, ale ono se nějak pořád nic nedělo. Nejspíš měla autorka prostě skončit prvním dílem a ponechat čtenáři wow efekt. Protože tady to tak nějak vyšumělo do ztracena a knihu jsem dočetla jen proto, že jsem doufala v něco, něco... Bohužel. Možná si znovu přečtu první díl, ale k tomuhle už se nevrátím, neměl mi už co nabídnout...

05. března


Anna krví oděnáAnna krví oděnáK. Blake

Žánr, který obvykle nečtu, pustila jsem se do ní na doporučení od kamarádky - a fakt jsem se bála. Zajímavé, tolik jiné, šokující a napínavé. Některé scény byly drsné, ale fakt je, že kdo četl třeba Řbitov zviřátek, ten zase tolik netrpěl :) Přesto se mi příběh líbil dost na to, abych se hned vrhla na pokračování... Jedna z těch nej, na které budu dlouho vzpomínat a mít husí kůži...

05. března


1 2 3 4 5 6 ... 8