laura komentáře u knih

Věci nejsou důležité.
Tak se to říká.
Jestlipak ale ten, kdo to tvrdí, někdy přišel o všechno?

Famózní, jedinečné, skvělé! Originální zpracování příběhu o neskutečné odvaze, statečnosti, lásce i zradě, o špatných rozhodnutích, vině i ztrátách.

Po všech v někom zůstane prázdno...

Byla jednou jedna planeta. Kde se nelegálně těžilo. A jednoho dne tuhle planetu nepřátelská flotila rozstřílela na kusy...

Zázraky jsou jen statistická nepravděpodobnost. A osud je iluze, kterou se lidstvo utěšuje ve tmě. V životě není nic absolutního, jen smrt.

Boj o přežití, bolest ze ztráty domova, rodiny, přátel... Naděje i bezmocnost, strach i zoufalé odhodlání to nevzdat.

Pokud definicí šílenství je opakovat týž proces a očekávat jiný výsledek, pak je většina lidstva jistě nepříčetná...

Napínavé, čtivé, šokující i děsivé. Adrenalinová jízda, která vás od první stránky vtáhne do děje a na konci vyplivne naprosto nevěřící. Jakože cože???

Lidé se svými krátkými životy a titěrnými sny a nadějemi, které vypadají křehké jako sklo.
Ovšem jen dokud je neuvidíte ve světle hvězd...

Nečekané zvraty, život, smrt - a mezi tím neochvějná víra, že takhle to přece nemůže skončit...

...ve všech, kdo mlčí ke zvůli tyranie, umírá člověk...

28 01.03.2023

Září 1940

V Eppingu Susan a její dědeček Bertie připravují na tajnou válečnou misi své poštovní holuby. Z druhého konce světa přijíždí do Anglie mladý Oliver, aby se stal pilotem Královského letectva.

Originální a neotřelý příběh z válečné doby plný opravdového přátelství, něhy a lásky, oddanosti i víry, ale také nenávisti, zloby a beznaděje. Příběh, který nás zavede nejen do Londýna, zničeného nepřetržitým bombardováním, ale také do okupované Francie. Příběh plný neskutečné odvahy, bolesti, ztrát i křehké naděje.

Vévodkyně byla úžasná! Válka šílená...

Brala lidem všechno, ale něco jim přece zůstalo: Naděje a víra. A holubi...

Neskutečně krásná obálka...

29 21.02.2023

Madrid, 1957

Existuje kategorie věcí, o nichž se nemluví, jakýsi temný šuplík, kde ve vyhnanství žijí pravdy, jež nelze vyjádřit...

Slunce, rozpálené ulice, drahé hotely a přepych - a jako kontrast chudoba těch zavržených, bída, hlad, strach. A někde mezi tím fotografie. Útržky života, který nikdo nechce vidět...

Je snadné se nebát, když nemáš co ztratit, ale... Strach dává životu rozměr. Bez strachu bychom nikdy nepoznali odvahu...

Příběh Španělska, jak ho neznáme. Pláč dětí, který nikdo neslyšel. Křik matek, který nikdo nechtěl poslouchat. Útlak, vraždy, falešná obvinění, mučení, nespočet smrtí ve vězení za malicherné prohřešky...

Mezi dějinami a pamětí je napětí. Někteří z nás touží uchovat a vzpomínat, jiní touží zapomenout. Všichni máme své důvody...

Příběh lásky syna amerického naftového magnáta a pokojské na pozadí událostí v poválečném Madridu. Příběh měkce našlapující mezi šepotajícími fontánami, rozpustile uskakující před kopytami býků v aréně zalité sluncem, plížící se opuštěnými chodbami spícího hotelu či setmělým hřbitovem mrtvých duší. Kruté, napínavé, šokující a bohužel pravdivé. Věděli jste to? Já ne. Jak se takové věci mohou dít? Tak dlouho, tak snadno? Byli všichni slepí? Báli se? Neměli na vybranou?

Jak může být odvaha tak neochvějná, když má strach takovou moc?

Opět naprosto skvělý příběh, který vás pohltí. Krásné, dechberoucí, smutné.

To, co si myslíme, že víme, může mít k pravdě ve skutečnosti opravdu dost daleko. Pokud dál hledáme a klademe otázky, jednoho dne možná najdeme cestu k odpovědím. Ale odpovědi někdy vedou jenom k dalším otázkám...

39 17.02.2023

Lež je jako sněhová koule. Valí se a valí, je čím dál větší a těžší, a nakonec už ji člověk skoro neuzvedne. Myslel jsem si, že jsem silný. Ale kolik toho vlastně unesu?

Mrazivý, šokující příběh plný strachu, hrůzy, hladu, zimy a stínů.

Jak můžeme čekat, že ostatní ucítí naši bolest a uslyší volání o pomoc, když můžeme jen šeptat?

Ne tak dávno, ne tak daleko. Jak moc může jeden člověk ovládat miliony dalších? Kdo ve skutečnosti byl Nicolae Ceausesco? Nelítostný, krutý a bezcitný diktátor? Nebo prostě jen někdo, kdo využil své moci k zastrašování jiných a na jejich úkor si žil jako Bůh?

Neuvěřitelné a šílené. Bohužel pravdivé. Téměř dvacet pět let teroru, šikanování, sledování, udávání, mučení a zabíjení. A fungovalo to. Tak dlouho. Tak blízko. Hrůza, manipulace, strach. Tak málo stačí, abyste se stali Bohem...

Nezapomeneš na mě?

Na kluka, co má na zádech
připnutá křídla naděje,
která nikdy nemohl roztáhnout.

Už nikdy se nedozví,
čím mohl být.

Čím jsme všichni mohli být...

40 10.02.2023

O tom, že když jsme jiní, neznamená to nutně, že jsme špatní. O touze zapadnout, odvaze, čestnosti, úsilí a přátelství. Dráček na své cestě za sebezpoznáním pozná, že mít přátele je víc než v něčem vynikat.

Milý, hravý a dojemný příběh o tom, jak snadné je někoho odsoudit a jak těžké je dokázat, co se v každém z nás skrývá. O dračích bitkách, křehkých vílách, a o tom největším bohatství, které máme - a to je příroda a její kouzelný svět...

19 09.02.2023

Příběh o tom, jak je pekelně těžké dělat dobré skutky - a nebo, že by ne?

Lili je čertovská holčička, kterou ze všeho nejvíc zajímá, jaké to je v lidském světě. Tak moc se tam chce podívat, že k nebezpečné výpravě přemluví i svého kamaráda Jonáše a oba dva využijí toho, že jednou za rok se pekelná brána otevře a čerti mohou projít do světa lidí...

O lidech, čertech, cestě za novými dobrodružstvími, o stesku, lumpárnách, kamarádech a odvaze. Protože někdy ti malí mají víc odvahy než ti velcí...

Knížka je plná nádherných ilustrací a příběh je napínavý, čtivý a pořádně zamotaný...

19 09.02.2023

Čtivé, s nádhernými ilustracemi, zabydlené spoustou zajímavých postaviček z (nejen) vodního světa. O zlých sumcích, zlatých rybkách, splněných přáních a spoustě dobrodružství...

Příběh o tom, že podvádět se nemá, že všechno má svůj smysl, že někdy vás to, co vás nebaví, bavit může začít, když se na to podíváte jinýma očima. A že být Hastrmankou není zase tak špatné, jak se na první pohled může zdát...

Každý má někde svou zlatou rybku. Své nesplněné sny. Své touhy a přání. A někdy stačí málo, abychom si je splnili. Stačí jen chtít...

17 07.02.2023

Úsměvné příhody jedné, tak trošku jiné, Hejkalky.

O životě v Lese pokladů, o vzácných, kouzelných bylinkách, díky kterým se můžete v lese ztratit, zamilovat se, zapomenout na to, kým jste, nebo třeba létat. O tom, jak je důležité takové bylinky chránit a hlídat.

O tom, jaké to je, když nikam nezapadáte a chcete být někým jiným. O lotrovinách a dobrodružstvích, která malou Hejkalku zavedou až do cizího, nepřátelského světa lidí...

16 06.02.2023

...vlastní hranice nikdy nemůžeme nalézt s člověkem, který je v sobě sám nemá...

Nejde o příběh, román ani novelu. Spíš o výkřiky zmučené duše. O hledání sebe sama, lásky, pocitu sounáležitosti, někam patřit, někomu, touze po pochopení, po prostém lidském objetí...

Vyprávění o samotě, víře, zklamání, o cestě, která zdánlivě nikam nevede, o bolesti, jizvách na duši i věčném bloudění v troskách svého já.

Připomínalo mi to žebráka, který chodí od domu k domu, zoufalý, zlomený, sám - a hladový.

Když má duše hlad, ať hladoví i tělo. Když mě odmítáte, já také můžu odmítat. A co se nejsnáz odmítá?

Za mě nejsilnější moment (a nejdrásavější) nemoc malého Vítka. To bylo hrozné. A tak nějak bylo pochopitelné, co přišlo pak. Jako vyvrcholení dramatu, jako jediné možné řešení, jako únik od bolesti, jako cíl, který si sami můžeme zvolit - na rozdíl od toho, co tomu předcházelo a co jsme si nezvolili...

Přesto jsem se v některých částech ztrácela a nemít v sobě odhodlání dočíst, asi bych to vzdala. Pro dívky nepřehledné, zmatené.

Nejhorší je poznání, že když si člověk nepomůže sám, nikdo mu nepomůže. Hlad je zkrátka silnější, vždycky byl. A přemoct ho můžeme jen silnou vůlí - a tím, že si uvědomíme, že ztrácíme víc, než získáváme...

...padala jsem stále hlouběji a hlouběji...

Autorku vidím jako střípky rozbitého zrcadla, které kousek po kousku opatrně skádá k sobě, aby nakonec spatřila rozostřený odraz sebe samé. Kdo jsem? Hlad? Žena? Matka? Dcera? Přítelkyně?

A záleží na tom? Jsem to přece já. Hlavně já. Úplně obyčejná a přitom nenahraditelná.

Já...

17 06.02.2023

Lze pochopit nepochopitelné?

Příběh o samotě, pochybnostech, hrůze, bezmocnosti, úzkosti, strachu, o naději, která přichází a zase mizí, o bezútěšnosti, zklamání, víře i znechucení.

Bolavé, drsné, kruté a zdánlivě beznadějné.

...až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno...

...odteď jsem cizincem všude, nejen v tomhle světě, městě i zahradě, ale i ve svém vlastním těle...

Smutné. A děsivé.

Odsoudit umí každý. Pochopit málokdo. Protože - jak lze pochopit nepochopitelné?

Přečtěte si...

46 03.02.2023

Nikdy neustupuj...
Nikdy se neboj...
A nikdy, nikdy nezapomeň...

A tak přicházejí. Mia a její cestující. Zatmění. Stínový kocourek. Ashlinn. Tric (mrtvý nemrtvý). Gladiatii.

Musíš nechat minulost umřít. Jenže někdy neumře - někdy ji prostě musíš zabít...

Mia vyhrála Venatus Magni. Všechno mělo skončit - ale velmi brzy všichni zjistíme, že vlastně nic neskončilo. Že to teprve všechno začíná...

Ti, kdo nic nechtějí, nic nezískají - a ti, co za nic nebojují, si nic neudrží.

A tak Mia bojuje. Vítězí i prohrává. Získává i ztrácí. Nejen sny, ale i přátele.

Když něco máte, je součástí strach, že to ztratíte.
Když něco tvoříte, je součástí strach, že to rozbijete.
Když začínáte, je součástí strach, že skončíte.
Strach nikdy není volba.
Ale můžete si zvolit, jestli ho necháte, aby vás ovládl...

Cesta, kterou Mia kráčí, je krvavá, bolavá a krutá. Ale...

Nejlepší způsob, jak se naučit vyhrávat, je prohrávat...

Drsná, šokující, adrenalinová honba za - za čím vlastně? Zadostiučiněním? Pomstou? Pochybným vítězstvím? Dost často mě autor zaskočil. Hodně to bolelo. Občas to bylo nechutné (víc než občas). Často kruté. Někdy krásné. Napínavé. Čtivé. Srdeční záležitost...

Žít v srdcích těch, které tu zanecháme, znamená žít navždy...

A najednou je konec. Budou mi chybět. Bylo to velkolepé, tak jiné, skvělé. Bylo to dechberoucí. A bylo to navždycky...

Úder srdce dlouhý jako celý život. Prázdná věčnost.
Jenom navždycky?
Úplně navždycky...

19 01.02.2023

...nehledě na to, co jste zač a čím se zabýváte, jednou z vás bude hostina pro červy a jednoho obratu vy i všechno, co milujete, zemře...

Boží hrob - Město mostů a kostí. Plné uliček, kaplí, stínů, pravd i lží. Město, které nikdy nespí. Nebo téměř nikdy. Město krve, krutosti a smrti.

...ti, kteří se nebojí plamene, se spálí... ti, kteří se nebojí čepele, vykrvácí... a ti, kteří se nebojí hrobu... zemřou...

Strhující jízda od začátku až do konce. Plná krve, vyhřezlých orgánů, střev, uťatých končetin a zlámaných kostí. Příběh o zradě, pomstě, chladnokrevné nenávisti, o lásce, o naději, i o přátelství. O spoustě odříkání, tvrdé disciplíně, o bezútěšnosti života v otroctví, o živých i mrtvých. O cestě za sebezničením.

Člověk musí přijmout svůj osud - nebo se jím nechat pohltit...

Mia se stává gladiatii - členkou Remusova kolegia. Otrokyní. Co všechno je ochotná obětovat, aby se mohla pomstít?

Když žijete jako pes, svoje blechy si nevybíráte...

Překvapivé. Drsné. Kruté. Bolavé. Příběh, kde zadržet dech nestačí. Kde autor nezná soucit ani lítost. Kde postavy umírají tak náhle, že se ani nestihnete leknout...

...když nehraješ, nemůžeš vyhrát...

Láska, nenávist, intriky, moc. Jak jednoduché. Jak prosté. Neustále se opakující. A někde mezi tím - stíny...

Nebesa nám propůjčují jen jeden život, ale díky knihám jich můžeme prožít tisíc...

...tak pojďme na to ;)

19 23.01.2023

Když lidi umírají, často se poserou... (a o tom to je :)

Vítejte v Nikdynoci... V příběhu, kde neplatí žádná pravidla...

...v tom nejhlubším a nejtemnějším místě, kde naděje dětí a zármutek dospělých chřadne a uvadá a odlétá jako popel ve větru...

...kde se s vámi autor nemazlí... kde nikdy nevíte, co přijde, čím vás zaskočí, znejistí, šokuje.

Pro každý druh moci se musí něco obětovat. Všichni platíme nějakou cenu.

Příběh plný napětí, neočekávaných zvratů, krve, násilí, krutosti a intrik. Plný touhy po pomstě, odplaty, bojů, ale i humoru a přátelství v místě, kde na city příliš času nezbývá.

...a tam, v moři prázdných usmívajících se tváří, začali tančit...

Svět, který autor stvořil, je originální, úžasný, skvělý. Je temný, je nečitelný. Je plný nástrah, zla, ale i čistoty.

...každá vteřina krvácela do nekonečna...

Je mistrně vystavěný a to mě na tom bavilo. Každá postava, každá situace je skvěle vymyšlená, vzájemně se doplňují a nenápadně vás postrkují - tam někam. Vždycky, když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic :)

Ne všechno, co je mrtvé, opravdu zemřelo...

Je to čtivé, drsné, nepředvídatelné. Je to šílené. A přitom krásné.

Je to velká věc, sledovat člověka, jak sklouzne z nekonečného množství možností, které nabízí život, do konečnosti smrti...

Pro mě úžasný objev. Většina postav je nečitelná a to mě na tom baví. A stínový kocourek? Skvělé!

Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás...

24 04.01.2023

Málo platné, tady jsme všichni potrhlí...

Nádherná obálka a ilustrace nového vydání z roku 2022 byl důvod, proč jsem se konečně rozhodla napravit svůj knižní rest a přečíst si tuhle knihu... Ten druhý je retelling této knihy Bez srdce, který mi před časem srdce ukradl - a já jsem chtěla poznat svět, odkud pochází Srdcová královna...

"Tak a teď jsme se navzájem spatřili," řekl Jednorožec. "Když ty uvěříš ve mně, já uvěřím v tebe."

A o tom to je. Věřit. Snít. Milovat nesmysly. Přestat růst. Nikdy nezestárnout.

Pokud čekáte smysluplný příběh, nenajdete ho. Autor stvořil svět plný absurdit, snový, bláznivý, postrádající smysl, kde nic nezačíná a nic nekončí, zabydlený spoustou bizarních postaviček.

...je těžké domlouvání s někým, kdo mele pořád stejnou...

Je to fantaskní, originální, plné skrytých životních mouder i ironie. Je to úlet, který vás buď znechutí nebo nadchne. Já jsem se začala bavit až v druhé polovině, a teprve potom mi došla genialita autora. Fičel na něčem? Možná. A možná, že vůbec ne.

Co na tom, kde mám tělo? Duch se tím nedá vyrušit.

Vlasy padají jen proto, že visí dolů - nahoru nic nepadá...

Spousta slovních hříček, skrytý humor, čistota a krása dětské duše. Dokud dokážeme snít, tedy jsme nezemřeli...

Jestli se mi to líbilo? Zatím jsem se nerozhodla. Ale ten svět je krásně ujetý - a to se mi líbí. A já jsem nikdy nevěřila na lásku na první pohled ;) Ta vzniká až tou každodenní všedností, všemi těmi nedokonalými vlastnostmi, kterým začínáme propadat, nenápadně, kousek po kousku, až jsme zcela lapeni...

...v nemožnosti se věřit nedá

Myslíte?

27 27.12.2022

Naše jizvy nás definují. Vyprávějí přívěh odvahy a schopnosti přežít. Mluví o tom, kdo jsme v naší nejhlubší podstatě, o výzvách, kterým jsme čelili a které jsme překonali.

Strhující, napínavé, překvapivé. Nabité adrenalinem a nečekanými zvraty, touhou po lásce, po moci, po pomstě. Téměř od začátku čtivé tak, že nechcete odložit. A díky princi Caldonovi okořeněné humorem, který mě bavil. Tahle postava, kterou zpočátku nesnášíte, vás mile překvapí. Protože nakonec jsem ho milovala. Byl možná tou nejlepší a nejméně čitelnou postavou ze všech...

Ne všechny jizvy jsou vidět - odvažuji se říct, že v nitru jich máme mnohem víc. Nikdy však nezapomeňte, že každá jizva je nádherná. A že byste se nikdy, ale opravdu nikdy, neměli za žádnou z nich stydět...

Šokující příběh lásky, zrady, touhy po pomstě, zášti, ale i přátelství, čistoty a krásy. Příběh o vášni, intrikách, bojích o moc, ale i o hledání pravdy, o pochybnostech, loajalitě, i prozření (ačkoli poněkud pozdě).

Skvělé! Ještě lepší než 1 díl...

PS: Kdy bude další?

19 21.12.2022

...v životě se stávají věci, které člověk nečeká, které neplánuje a kterým nedokáže zabránit. Jejich příběh neskončil, jak by měl. Já ale vím jistě, že by jej rádi prožili znovu, i ten konec, jen kdyby to znamenalo, že by mohli mít i stejný začátek...

Nádherná obálka. Trošku předvídatelný příběh, nicméně tak čtivý, že vám to ani nevadí. Napínavé, milé, zajímavé, návykové. Od první strany se to prostě dobře čte. Většina zvratů se dala předpokládat, ale konec překvapivý byl. A to jako dost. Hlavně ten přerod z nejisté, trošku zakřiknuté dívky v sebejistou, chladně odhodlanou ženu mě zaskočil...

Zrada, násilí, surovost, krutost, bezmoc, ale i odvaha, láska, statečnost a odhodlání. Snaha vymanit se osudu. Nevzdat to. Bojovat. A hlavně - přežít...

Příběh plný intrik, špatně skrývaných tajemství, nenávisti i zášti. A zároveň plný naděje, víry i hluboké vnitřní síly člověka, který už nemá co ztratit.

Nebo že by přece jen?

25 14.12.2022

Tahle kniha je rozporuplná. Zpočátku vtipná, oddechová, milá. Pak přijde chvíle, kdy to začíná být trošku nuda, táhne se to, dlouhé rozhovory v podstatě o ničem...

A pak najednou - láska, nenávist, vina, smrt. A tajemství. Spousta tajemství...

Hope a Less. Hopeless. Beznaděj. Mít naději nebo být nadějí? Žít s nadějí nebo bez naděje? Zůstat beznadějný nebo naději ztratit?

Beznadějná bezútěšnost, na kterou někdy zapomeneme. Je to dobře? Je to špatně? Zamknout ošklivé vzpomínky do trezoru v naší duši a už nikdy se tam nepodívat? Vědět nebo nevědět? Jaká cesta je ta správná? A kdo jsme, pokud nevíme? Kým se stáváme ve chvíli, kdy víme?

Čtivé, šokující, bolavé, kruté. Jak jeden člověk dokáže zničit život tolika jiným. O cestách, po kterých se vydáváme, o rozhodnutích, která činíme, o vůli žít, o okamžicích, kdy si přejeme zapomenout a o těch, na které nezapomeneme nikdy...

Někdy je nejtěžší položit ty nejjednodušší otázky...

37 07.12.2022

Když si nebudete klást otázky, nikdy nenajdete odpovědi...

Příběh osmnáctileté Layken, které se po smrti otce zhroutí svět. Ale je to opravdu tak? Nebo vždycky, když něco končí, něco jiného zase začíná?

Jsem nikde, tak nikde, jak se dá.
Bodlo by někde, kdo z vás ho má?

Nový domov, nová škola, noví spolužáci a noví sousedé. Layken se sžívá se zcela jiným prostředím a snaží se najít nový smysl života.

Nemůžeš být jako já,
ale buď ráda, že to nejde.
Necítím bolest, ani to, když přejde...

Prvoplánové, předvídatelné, ale čtivé. První polovina: cože? To jako fakt? A druhá: no ty krááááso...

Nechtěla už ten život, 
jediný, který měla,
smutný a prázdný
i blažený býval zcela.
Nemůže však tušit žádný z nás,
co bude, až se naplní náš čas..

Příběh o bolesti, popírání, hněvu, smlouvání, depresi a přijetí. O lásce. O touze. O chybách. O každodenních přešlapech, vině, odvaze, i těžkých rozhodnutích. O smíchu. O kráse.

Zatímco na začátku jsem si říkala, že půjde o naivní příběh dvou zamilovaných, druhá polovina už byla o něčem zcela jiném. O odpovědnosti, síle lásky i odpuštění.

Všichni předpokládají, že mají ještě spoustu času...

Nakonec se mi to líbilo...

30 30.11.2022

Život je podivuhodná věc...

Příběh o stárnoucím, mrzutém muži, který si přeje jediné: umřít.

Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné.

O osamění, pokoře, lásce, smutku, vzteku, bolesti, oddanosti a neochvějných principech. O saabovi. O kocourovi. O spoustě nepředvídatelných okamžiků, které vám změní život v jediné vteřině...

Smutek je vrtkavý. Když ho lidé nesdílejí, rozděluje je.

Ove je muž mnoha tváří. Je malým chlapcem, který si odmítne nechat nalezené peníze. Je mladým mužem, který zůstane na světě úplně sám a přesto se nevzdává. Je tím, kdo tvrdě dře, moc nemluví a nedonáší. Ove je zkrátka Ove.

Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli.

A pak se jednoho dne Ove zamiluje...

Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.

Budete brečet, budete se smát. Než si k Ovemu najdete cestu, asi to chvíli potrvá. Ta cesta je trnitá a plná přešlapů, nepochopení, křivd i syrové, nelítostné bolesti. Je plná bezmocnosti, zuřivosti i naděje. Je plná Oveho nenaplněných snů i hořkosti, plynoucí z osamění...

Čas je vůbec zvláštní věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikův lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou než před sebou...

Trvalo mi to, ale nakonec si mě Ove podmanil. Bylo to mile roztomilé, bolavé i úsměvné. Bylo fajn nahlédnout do duše stárnoucího, osamělého muže, který miloval celým srdcem a i když nezemřel, tak zapomněl, jak má žít...

Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: došlo k obrovksému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není...

Jeho zásadovost (ze které byste zešíleli), paličatost (která by vás umořila), čestnost (hodná obdivu) i obětavost (tajná, jistěže) vás prostě odzbrojí. Konec jsem nečekala. Ale asi se čekat dal.

... a najednou zavládlo úplné ticho. Jako by se čas potřeboval zhluboka nadechnout...

71 23.11.2022

Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný...

Fredrik Backman je určitě výjimečný - tím zvláštním způsobem, který někomu sedne a někomu zase vůbec. Mně sedl už v předešlých knihách, tady jsem však měla trošku problém. Začátek skvělý, pak jsem se v tom maličko plácala a uvažovala, jestli to vůbec dočtu. Ale nakonec to do sebe všechno zapadlo - a já jsem se rozbila. Na tisíc kousků věčnosti...

V pohádkové říši se čas měří na věčnosti. Je to vlastně jakési náhradní řešení, protože tam nemají hodiny, a tak určují čas na základě pocitů. Pokud se jim doba zdá jako krátká věčnost, říkají, že to trvá věky. Pokud jim to připadá jako dvojnásobek věčnosti, říká se tomu celá věčnost. Co se zdá ještě delší, je už pohádková věčnost, a to je pak celá věčnost věčností...

Snové a přitom syrově realistické, kruté a přitom laskavé, plné smutku, ale i naděje. Každé osmileté dítě si zaslouží náruč, kam by se mohlo schovat. Kde by mohlo snít. Tu Říši před procitnutím, kam utíkáme tajně všichni - jen o tom nemluvíme.

Nemusíš být perfektní táta. Stačí, když budeš můj táta...

A takhle jednoduché to je. Život je totiž složitý i snadný zároveň...

Posílám Else objetí a pláču pro Worse. Mám pochopení pro Britt-Marii a uznání pro Alfa. Něžnost pro chlapce se syndromem a spoustu smíchu pro všechny, kteří se už smát zapomněli...

Člověk se může cítit sám z mnoha různých důvodů...

Příběh jedné, trošku jiné osmileté holčičky a mnoha dalších - ochlasty, příšery, přítele, babičky, babizny, taxikáře, chlapce se syndromem...

Je těžké být rozumný, když se jedná o smrt. Je těžké nechat své milované odejít. A přesně takové je umírání. Je to jako pád do neznáma...

A tak padáme a bolí to, pláčeme a očekáváme úlevu, která nepřichází, a pak se smějeme, zoufale, bolavě, s příchutí slaných slz, ale zároveň tak moc opravdově, jak to jen jde...

...protože: Ne všechny příšery se hrozivé narodí. Některé se promění ze žalu. A některé si svou příšeru nesou uvnitř...

Po skvělém začátku a troše rozpačitosti někde uprostřed jsem přečetla úplně obyčejný a zároveň neobyčejný životní příběh se špetkou fantazie, velkou porcí opravdovosti a každodenní všednosti okořeněné láskou, pochopením, pokorou, vděčností a prostou lidskou sounáležitostí...

Bude dobře. Bude líp.

Uvidíme se, Elso. A omlouvám se (že jsem to zprvu nepochopila, že jsem to chtěla vzdát, že mi to přišlo příliš zdlouhavé, že...). Protože jsi byla skvělá. Babička byla skvělá. Vy všichni.

49 16.11.2022