laura

Přečtené 694



Přede mnou se neschováš
? - červen 2019
Přede mnou se neschováš 2019, M. H. Clark

Tak nakonec řadím k průměru. Četlo se to dobře, přečteno za dva dny, konec předvídatelný (nebylo moc možností kde tápat, v podstatě to na vraha ukázalo ve chvíli, kdy vstoupil do děje) a zvraty v ději také, na můj vkus toho autorka zbytečně moc prozrazovala zbytečně brzy, ale chápu, proč asi. Zároveň tím vzbuzovala ve čtenáři pochybnosti, ačkoli u mě tentokrát neuspěla. No a konec mi stiskl srdce dost nečekaně... Jen to bylo všechno takové až moc snadné a motiv vraha zvláštní, podle mě maličko vykonstruovaný...


Kde stoupá dým
? - červen 2019
Kde stoupá dým 2010, E. Richards

Příjemný oddechový příběh z Nového Zélandu plný divoké, drsné a přece dech beroucí přírody, nespoutané krásy a nebezpečí, které není radno podceňovat, stejně jako hrdé Maorské muže ;) Líbilo se mi to, četlo se to samo a bylo to sice předvídatelné, ale i tak to mělo své kouzlo...


Ginny Napořád
? - červen 2019
Ginny Napořád 2017, B. Ludwig

Nevím, jestli v sobě najdu odvahu, abych si tuhle knihu někdy přečetla znovu. Smekám před všemi, kteří se starají o autistické děti, které si k nim dokáží najít cestu, dokáží je chápat (v rámci možností), dokáží je milovat... Protože věřím, že to není snadné, i když se moc snažíte. Ano, Maura se chovala zbytečně hystericky, reagovala většinou tak, že Ginny zaháněla dál a dál do většího zmatku, což je nepochopitelné zvláště proto, že se k tomu předtím sama dobrovolně rozhodla, vzít si takové dítě do péče. Ale dá se to pochopit s ohledem na Wendy, dá se to pochopit - ale ne omluvit. Protože je tu Miller, je tu Snížek... Je tu Ginny, která není zlá, ale prostě určité věci nechápe. A pak je tu Mimi panna - a to mi dává naději. Naději pro Ginny, Wendy, Mauru, naději pro všechny, kteří se snaží a dělají chyby, a ubližují si a říkají věci, které tak nemyslí. Pro všechny Ginny napořád. Pro všechny Mimi panny, Millery a Snížky. Je mnohem lehčí někoho milovat, než ho mít rád... Ano, i ve mě zůstane Ginny Napořád - napořád. Ale takhle těžko mi při čtení už dlouho nebylo a přiznám se, byly chvíle, kdy jsem si myslela ,že to nedám. Tolik jsem si přála najít v příběhu naději, tolik jsem si přála pro všechny šťastný konec - jenže ony ty šťastné konce někdy nepřicházejí tak snadno. A je k nim hodně dlouhá a daleká cesta. Je na ní spousta chyb, omylů, bolesti, skrytých ran a hnisavých jizev. Ale je tam i spoustu lásky, trpělivosti a víry. Doufám, že ji teď Ginny už má. Že ji mají všichni - Brian, Maura, dokonce snad i Gloria. Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho. A možná tam zůstane napořád...


Nechci lásku nebeskou
? - květen 2019
Nechci lásku nebeskou 2018, C. Bennetto

Ale jo :) Příběh, kterých už jsem četla spousty, okořeněný humorem, který je mi blízký, takže jsem se často řehtala nahlas, a všechny postavy, které se tam mihly, mě bavily... Hlášky Archieho nebo Sinead mě slušně odbourávaly. Vtipné, lehce romantické, spíš ze života, situace, které prožíváme a které se vždycky stávají v reálu, ale ve filmech a knihách se o nich taktně mlčí... Prostě, tohle se mi líbilo, oddechovka, která vás naplní smíchem, pohodou a vírou, že i když se vám v životě pokazí, co může, je naděje, že někde, ve chvíli, kdo to vlastně už ani nečekáte, najdete to maličké, hřejivé, rozcuchané štěstí, které byste možná minuli, kdyby se váš život vyvíjel jinak, bez pohrom a facek...


Hříšník
? - květen 2019
Hříšník 2018, A. Stevens

U každého dílu mám pocit, že mu k tomu plnému počtu něco schází, takový ten wow efekt, kdy vám čelist spadne k nohám a vy jen zíráte... A kdy si říkám, že už jsem četla lepší knihy - ale nakonec mě příběh uchvátí způsobem, kdy přestávám dýchat, kdy se opatrně ohlížím přes rameno a kdy napínám uši, jestli neslyším hlasy, tiché kroky, prostě něco... Takže jo, nakonec mě to dostalo - jako vždycky. Proto plný počet ;) Mrazilo mě, bála jsem se, některé věci jsem nečekala, a některé zase jo, ale to nic nemění na tom, že ke konci to nabralo styl zběsilé jízdy a já jsem nevydechla, dokud jsem nedočetla. A pak uff - cože? Takže teď abych netrpělivě podupávala do doby, než vyjde poslední díl, ach jo!


Návštěvnice
? - květen 2019
Návštěvnice 2018, A. Stevens

Pokaždé se rozmýšlím, jestli je to na plný počet, nebo ne, protože vždycky jako by něco málo chybělo k tomu, abych si řekla wow, to byla ale jízda. Přesto jde vždycky o silný příběh, který mě nakonec uchvátí, pohltí, děsí, a nutí číst pořád dál a dál... A tenhle díl byl nejspíš nejděsivější ze všech, co se týče tajemna, duchů, neviditelného zla. Tady jsem se opravdu chvílemi bála, a nikdo by mě na ta místa nejspíš nedostal. Krollův hřbitov, bludiště, opuštěný dům s tajemnou temnou komorou - takové kulisy a hororový příběh máte jako vyšitý :) Takže jo, nakonec si myslím, že to na těch pět hvězdiček je, i když jsem tušila, kdo za vším je, ale to napětí a temné atmosféře tohoto příběhu neubírá na přitažlivosti...


Prorok
? - květen 2019
Prorok 2014, A. Stevens

S každým dalším dílem se mi zdá, že je autorka lepší a lepší... To, co v prvním díle zůstalo nedořešené, se tady uzavírá. Alespoň zdánlivě ;) Jenže i tak zůstalo spoustu nezodpovězených otázek a klikatících se cest, které se ztrácejí v mlze... Každopádně napínavé, křehké jako pavučina, bolestně trýznivé (protože Shani...) a překvapivé (i když jsem to tušila). Ne všechny postavy jsou těmi, za niž je považujeme, ne všichni říkají pravdu, ne každý má tu tvář, kterou vidíme. Zkrátka, líbilo se mi to. Co je ještě sen a co se skutečně stalo? Hm, víme to?


Království
? - květen 2019
Království 2013, A. Stevens

Na pět hvězdiček to možná úplně není, ale musím říct, že to bylo napínavé, děsivé a prorostlé zlem víc než první díl... Zápletka mě nepřekvapila, čekala jsem to skoro od začátku, dalo se to předpokládat, protože proč by tam jinak jela? Ale stejně, bála jsem se. O Anguse, o Tilly... Bolelo mě srdce pro dívku, kterou obětovali, na kterou se zapomnělo, kterou nikdo neoplakával, která nikdy nenašla svůj klid. Krutost mě až tolik nepřekvapila, ale ta nadutost, to, že si někdo myslí, že může cokoli - a projde mu to. Bože, tomu nerozumím. Každopádně z tohoto příběhu mě mrazilo. Zlo totiž nepřichází jen z té druhé strany, dost často se schovává tam, kde bychom ho vůbec nečekali. Nosíme si ho v sobě, každý z nás. A pak už jen záleží na tom, jestli ty dveře otevřeme, nebo je zamkneme na tisíc západů...


Manon Lescaut
? - květen 2019
Manon Lescaut 2001, V. Nezval

Četla jsem ve 20, ale kouzlo tohoto nevšedního (a přitom stále se opakujícího) příběhu ve mě zůstává pořád... Pro mě příběh čistoty a krásy, i když to tak možná každému nepřipadá. Příběh lásky, která klopýtala, dělala chyby, jež nešly napravit, mýlila se, bojovala s nedůvěrou, trpěla, umírala, ale hlavně: milovala. Pojď ke mě, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy. Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý... A tak, snad proto, že chci snít, i já věřím, že dodnes mohou se dít divy, a že vlastně ty anděly denně potkáváme, jen je prostě někdy nevidíme, že je míjíme na ulici, dotýkáme se jich pohledem, usmíváme se na ně, a když je potřeba, zjistíme, že vedle nás stojí... Manon byla krásná, byla nevinná, byla možná trošku naivní, zhýčkaná, někdy snad i krutá, ale hlavně byla mladá a chtěla žít, tak moc chtěla žít... Manon je můj osud, Manon je vše, co nepoznal jsem dosud, Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych... ... a tím je řečeno asi vše. Uplynulo víc jak 25 let, a já si ty verše stále pamatuji. Krásné, čisté, bolestné, tak krutě realistické, prostě - sám život... Manon ach Manon, Manon z Arrasu, Manon je moje umřít pro krásu...


Okřídlená duše
? - květen 2019
Okřídlená duše 2012, A. Stevens

Dočteno... Čekala jsem nejspíš šílenější jízdu po všech těch doporučeních a komentářích, něco, co by mě přimrazilo ke křeslu a nedovolilo odejít, dokud nebude konec. Něco, nad čím by mi poklesla brada a já bych zírala a nechápala. To úplně nenastalo, ale i přesto se mi ten příběh zakousl pod kůži a líbil dost na to, abych se hned pustila do dalšího dílu. Konec pro mě překvapením nebyl, tak nějak se skládačka mých domněnek složila vždy o krok dřív než nás k rozuzlení dovedla autorka, ale i tak ve mě zůstala spousta nevyřešených otázek a odpovědí, které nepadly. Takže vzhůru za Hřbitovní královnou v jejím dalším příběhu ;)


Chlapec na dřevěné bedně
? - duben 2019
Chlapec na dřevěné bedně 2013, L. Leyson

Nejspíš bych dala pět hvězdiček, jako mnozí z vás, ale k tak vysokému hodnocení mi přece jen chyběl wow efekt. Ano, je to silný příběh, a nejednou mě bolelo srdce tak, že jsem cítila všechnu tu tíhu zbytečně zmařených životů, všechnu tu beznaděj, bolest, hrůzu, a bylo mi všelijak, jen ne hezky... A brečela jsem, protože to prostě nejde, nebrečet, když člověk čte něco takového. Přesto jsem četla knihy, které ve mě zanechaly hlubší jizvy, proto jen tři hvězdičky. Rozhodně však stojí za přečtení a ano, i mě začal zajímat muž jménem Oscar Schindler, takže si snad konečně pustím film Schindlerův seznam, který jsem dosud neviděla...


Chlapec v pruhovaném pyžamu
? - duben 2019
Chlapec v pruhovaném pyžamu 2008, J. Boyne

Tak já nevím... Příběh je samozřejmě dobrý, moc dobrý, ale prostě mi nějak nedokázal nabídnout víc, od začátku mi bylo jasné, kam to spěje a přesně tam to také dospělo. Zřejmě jsem čekala něco, něco... a ono to nepřišlo. Možná kdybych předtím nečetla Zlodějku knih nebo Hanu, nebo Vypravěčku, byl by mě příběh dvou chlapců, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, rozsekal jako mnohé z vás. Takhle... Jsem sice smutná a vše, co se událo, bylo mrazivé, ale stalo se jen to, co jsem čekala, nic nového mi kniha nedala. Jen příběh, který jsem už prožívala někde jinde, tak stejný a přitom vždycky jiný. Přesto tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Už proto, že Boží mlýny jsou někdy nevyzpytatelné a když se to tak vezme, udeří vždycky tam, kde to nečekáte - v případě komandanta. A někdy se bohužel i spletou (stejný případ, jen jiný úhel pohledu - vy, co jste četli, chápete...). Každopádně nelituji, že jsem si tuhle knihu přečetla. Duše dítěte je čistá, dokud ji nepošpiníme. A ta Brunova byla nejčistší...


Náhradní kluk
? - duben 2019
Náhradní kluk 2017, K. West

Hodně jsem váhala, jestli nemám dát plný počet, protože i tahle kniha je prostě skvělá, čte se skoro sama a člověk se u ní pobaví, zasměje, srdce mu jihne a je jedno, kolik vám je let, když to čtete, je vám zase náct a chcete to prožívat s nimi, chcete cítit, jak vám srdce padá k nohám, tváře rudnou a oči plavou v mlze... Jenže přece jen, předchozí dvě knihy byly prostě lepší. O fous, ale byly. I tak ale zůstanu téhle autorce věrná a časem se vrhnu i na ty zbývající...


P.S. Mám ťa rada
? - duben 2019
P.S. Mám ťa rada 2018, K. West

Chvíli trvalo, než jsem se začetla, a hlavou mi letělo něco jako: No zase tak úúúžasné, jak se píše v komentářích to tedy není. Ale nakonec - bylo. Krásné, něžné, hravé, přesně takové, jak jsem očekávala. A já je oba milovala. Jistě, překvapení se nekoná, protože od začátku je jasné, jak to bude. Ale o to přece vůbec nejde. Knížka mi dala přesně to, co jsem hledala - a o tom to je. Pořád mám na tváři ten zasněný, připitomnělý úsměv a to mi rozhodně už dávno není sedmnáct :)


Po tvém boku
? - duben 2019
Po tvém boku 2017, K. West

Přečteno za dva dny, kdy jsem kašlala na všechna svá předsevzetí (vyžehlit, umýt okna, uklidit) a jen jsem četla a četla. Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, tahle kniha mi dala přesně to, co jsem hledala: Vyléčila mou duši, zraněnou příběhy, které šťastně nekončí. Tenhle skončil přesně tak, jak jsem si přála, byl něžný, milý, příjemně překvapivý, byl neskutečně čtivý. A já jsem ráda, že jsem si přečetla příběh, který ačkoli stejný jako mnoho dalších, byl přece jen jiný, tou nevtíravou něžnou krásou, jakou v takových příbězích jen tak nenacházíme... Ano, moc se mi to líbilo.


Hana
? - duben 2019
Hana 2017, A. Mornštajnová

...skoro tři čtvrtě knihy jsem nechápala, proč jsou všichni z této knihy tak vedle. Přečetla jsem ji v podstatě za dva dny, takže se nedá pochybovat o tom, že to bylo čtivé a že mě příběh pohltil, ovšem takových jsem četla už spoustu. Čím víc příběh gradoval, tím víc jsem chápala. Protože nešlo o příběh, šlo o Hanu. Šlo o dívku, jejíž život skončil ve 23 letech, a když vám to dojde, když pochopíte, tak trošku zešílíte. Najednou všechno zapadlo do sebe a já už vím, proč jste z Hany všichni vedle, protože pro slzy jsem nemohla dočíst posledních pár stran... Příběh o jednom zmařeném životě vlastně není jen příběh jednoho života, je o všech zmařených životech všech válek od počátku věků, je o naději, víře, lásce, o bezmocnosti, bolesti, hrůze. Je o lidech, kteří přestali být lidmi, i o těch, kdo jimi zůstali i když už nebylo o co stát. Je o všech, kteří si uchovali své srdce navzdory tomu, že přišli o všechno ostatní. Kteří bojovali, i když už bojovat nechtěli, a kteří prostě žili dál, i když už k tomu neměli sílu... "Proč vzdycháš?" "Protože teď už nemůžu umřít..." A tím je vlastně řečeno vše. I já jsem něco ztratila. Ztratila jsem při čtení tohohle příběhu hodně. Ale zároveň mi toho taky hodně dal...


Slepá mapa
? - březen 2019
Slepá mapa 2018, A. Mornštajnová

Nějak nevím, co o téhle knize mám napsat. Příběh tak líně plynul, rozvíjel se, vtahoval mě do sebe, bavilo mě sledovat osudy Antonína, Anny, Janinky, Alžběty i Boženy, čekala jsem, co je potká, s čím se budou muset poprat, většinou mě směr, kterým se příběh odvíjel nepřekvapil, ale někdy přece jen něco nečekaného přišlo. Každá postava, která příběh protkla, měla svou osobitou tvář, měla své touhy, přání, která se někdy splnila a někdy zase ne, měla sny, které se tříštily ve víru předválečného života, které rozdupala válka a poválečný zmatek nejen všude kolem, ale zejména v srdcích všech lidí okolo... Prostě, ten mnohovrstevný příběh byl krásný, obracela jsem listy s tichou pokorou všech, kdo jsou vděční, že žijí tady a teď a o tom, co bylo, si můžou jen číst. Ale přece jen, zřejmě jsem čekala nějaké větší wow, něco, co by naplnilo mé očekávání od tolik opěvované knihy - a to se bohužel nestalo. Tak jak příběh líně a klidně plynul, tak dospěl ke svému konci, a i když musím přiznat, že se mi líbil, na kolena mě nedostal.


Bez srdce
? - březen 2019
Bez srdce 2017, M. Meyer

.. dočteno. Po Zlodějce knih jsem se rozhodla pro úplně jiný žánr a spíš oddechovou literaturu, jde o pohádku a ty přece končívají šťastně... Četlo se to krásně, je to jiné než série Měsíčních kronik, jiné, ale čtivé, romanticky laděné, tajemné, pohádkově snivé, bláznivé a v tomto příběhu jak se zdá nic není nemožné... Ale přece jenom něco jo. A já tu sedím, otupělá, smutná a zcela bez srdce - i když jsem to nejspíš měla čekat, ale člověk tak pořád nějak doufá... Kdo máte v plánu číst, nečtěte anotaci ani text na obálce - pokud tedy příběh o Srdcové královně neznáte (tak jako já). Ponaučení zní: Knihu nelze soudit podle obálky... Když jsem šťastné, jak bubínek duním. Když smutním, tříštím se jako sklo. Když mě ukradnou, nelze mě vrátit... ...když smutním, tříštím se jako sklo - a přesně tak si teď připadám.


Nejkrásnější
? - březen 2019
Nejkrásnější 2015, M. Meyer

Tak já nevím... Chtěla jsem dát jen jednu hvězdičku, čtivé to bylo, ale dle mého možná zbytečné. Dost toho bylo řečeno už dřív, vlastně to autorka jen rozvinula a nějak nedokážu najít pochopení pro někoho, kdo je svým způsobem zvrácený. Dobře, Channary ji znetvořila, ale každý máme volbu, my volíme, my se rozhodujeme, jací budeme, jak se budeme chovat, co za námi zůstane... Levana si vybrala, a co chtěla, to musela mít - jenže takhle to přece nefunguje. Můžeme toužit po lásce, ale nemůžeme ji získat násilím, manipulací nebo intrikami, můžeme chtít vládnout, ale nemůžeme si myslet, že toho dosáhneme vražděním nevinných dětí. Prostě, nemám pro ni omluvu. Ani ten, na kom je pácháno zlo, přece nemůže své vlastní činy tímhle omlouvat, právě naopak. Stejně jsem to měla s Čachtickou paní, i ona kdysi byla nevinná, mladá dívka, zamilovaná a krutě zrazená - a pak se mstila. Levana mi ji svým způsobem dost připomíná. A to, co se stalo na konci? Jako vážně? Takhle se dokazuje láska, to, že nám na někom záleží? Dávám tři hvězdičky jen proto, že jste všichni tak nadšení, ale já jsem tedy značně rozpačitá. Ano, určitě za to, jací jsme, může i to, odkud pocházíme, ale - vždycky si můžeme vybrat jinou cestu. Můžeme osudu vzdorovat, můžeme bojovat a chtít víc, chtít být lepší. Tak to vidím já. Nic neomlouvá naše činy, ani špatné dětství, ani týrání, ani to, že nám osud podkopává nohy. Protože to my házíme kostkou, my volíme.


Zlodějka knih
? - březen 2019
Zlodějka knih 2009, M. Zusak

Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku. Nejdřív jsem si říkala, zajímavý styl, líbí se mi. Pak přišla chvíle, kdy mě napadlo, že ji odložím, pro nedostatek času, a tak nějak se mi prostě nechtělo pokračovat v příběhu, který je všechno, jen ne odpočinkové čtení... Potom jsem se do toho však zakousla, přečetla téměř 200 stran za jediný den a už se nedalo přestat... Posledních asi 60 stran jsem brečela, knihu odkládala, nemohla číst dál a přitom jsem musela vědět, jak to skončí - i když to vlastně člověk tuší od začátku. Tohle jsem ale nečekala. Tak už vím, co na téhle knize všichni máte. To není obyčejný příběh. To je život a smrt, nic mezi tím. To je Liesel, Hans, Rosa... Rudy, Tommy, Ilsa Hermannová... To je Erik, Max, Frau Holtzapfelová... To jsou plyšoví medvídci a piloti... To jsou kluci, skákající do vody pro knihy... Co takhle pusu, Saumensch? Bože, ta kniha mě rozbila. Všude jsou střepy a mě se chce brečet a brečet a brečet... Už vím, proč jsem ji držela v ruce a uvažovala, že si ji koupím. Lidi by měli číst takovéhle příběhy, neměli by zapomínat. Jsi to vážně ty? ... a díky tomu jsem pochopil, že ten nejlepší, kdo nade mnou kdy stál, vůbec není muž... Ještě dlouho nepřestanu brečet...


Bospor v plamenech
? - březen 2019
Bospor v plamenech 1933, L. Motta

Tuhle knihu jsem milovala... Četla jsem ji stále dokola, žila tím příběhem, stále znovu se k němu vracela, nemohla se ho nabažit... Jedna z mých srdcových záležitostí mého mládí...


Osvícení
? - březen 2019
Osvícení 1993, S. King

Hm, tak se skoro bojím dát tak nízké hodnocení, ale tentokrát mě příběh nijak nenadchl, jako by mi neměl co nabídnout, při čtení jsem se nudila, příběh mě nedokázal vtáhnout a přišlo mi to tak nějak pořád dokola... Jediná kniha od Kinga, co jsem zatím četla, kdy jsem uvažovala, že snad ani nedočtu...


Řbitov zviřátek
? - březen 2019
Řbitov zviřátek 1994, S. King

Tohle byla jízda, ze které se vlastně ještě vzpamatovávám - a už to je víc jak 10 let, co jsem tuhle knihu četla :) Řbitov zviřátek vás bude trhat na kousky, bude vás děsit, bude zvrácený, šílený, bolavý. Budete se bát a budete doufat ve šťastné konce, kterých se však nedočkáte. Budete si říkat, proč to vlastně čtu, když je to tak strašné? A budete vědět, ž proto, že je to prostě dobré. Z těch pár, co jsem od Kinga četla, stojí na vrcholu. Snad někdy najdu odvahu projít si tím znovu...


Geraldova hra
? - březen 2019
Geraldova hra 1996, S. King

Četla jsem ji dlouho... Prokládala A. Christie, abych to odlehčila :) Bylo mi z ní fyzicky zle tak, jako u žádné jiné knihy. Byly chvíle, kdy jsem prostě vážně nemohla číst dál - a netuším, jestli se kdy k této knize vrátím, i když je svým způsobem fascinující. Ale ten příběh, ten tedy byl! Nervy drásající, drsný, zvrácený. Tak jak už to pan King prostě ve většině případů má :) JO, tahle patří mezi ty lepší, co jsem četla. Ale kdo máte slabší žaludek, nejspíš se vám místy bude chtít zvracet...


Carrie
? - březen 2019
Carrie 1992, S. King

Tenhle příběh je ve své podstatě jedním z nejsmutnějších příběhů, co jsem kdy četla, trhalo mi to srdce. Zlo, které se skrývá v každém z nás, zbytečné bolesti, které si přinášíme, krutost, bezcitnost, žádné slitování. Kdo jsme, abychom určovali jiným místo v životě? Kdo jsme, abychom rozhodovali o tom, kdo jak má žít, kde, s kým? To, jak to nakonec dopadlo, bylo hrozné, ale vlastně to k tomu spělo od začátku. Odnesli to nevinní, ale tak to prostě bývá. Vlna smete všechno. A tahle vlna byla děsivá, bolestná, krutá a neměla s nikým slitování. Bolí mě srdce pro všechny, ale zejména pro ni. Kdo jámu kopá, sám do ní padá - tak to prostě je. A ona byla jen oběť. Oběť, která se bránila...


Dvojčata
? - březen 2019
Dvojčata 2014, S. Sarginson

Příběh se nečte lehce, už vzhledem ke způsobu, jakým je napsaný, ale jde o hluboký, bolestný příběh dvojčat, která rozdělí tragická událost v dětství, kterou zavinily. Jak moc člověka ovlivní jedno špatné rozhodnutí, jak moc ho stravuje vina, jak moc mu výčitky podráží nohy a jak moc to bolí - vědět a nedokázat vrátit zpátky čas... Líbilo se mi to, cítila jsem ten smutek, tu beznaděj, tolik zničených životů pro jeden hloupý nápad... Bohužel, nikdy nevíme, co nám změní život, nikdy nevíme, co se v příští minutě může stát.


Dívka z nočních můr
? - březen 2019
Dívka z nočních můr 2013, K. Blake

... no a tady veliké zklamání. V podstatě to maličko zachránil až konec, do té doby jsem stále jen čekala, co se bude dít, ale ono se nějak pořád nic nedělo. Nejspíš měla autorka prostě skončit prvním dílem a ponechat čtenáři wow efekt. Protože tady to tak nějak vyšumělo do ztracena a knihu jsem dočetla jen proto, že jsem doufala v něco, něco... Bohužel. Možná si znovu přečtu první díl, ale k tomuhle už se nevrátím, neměl mi už co nabídnout...


Anna krví oděná
? - březen 2019
Anna krví oděná 2013, K. Blake

Žánr, který obvykle nečtu, pustila jsem se do ní na doporučení od kamarádky - a fakt jsem se bála. Zajímavé, tolik jiné, šokující a napínavé. Některé scény byly drsné, ale fakt je, že kdo četl třeba Řbitov zviřátek, ten zase tolik netrpěl :) Přesto se mi příběh líbil dost na to, abych se hned vrhla na pokračování... Jedna z těch nej, na které budu dlouho vzpomínat a mít husí kůži...


Poutníci
? - únor 2019
Poutníci 1992, K. Winsor

Četla jsem už před mnoha lety, takže vzpomínky vyprchaly, ale dojem zůstává - bylo to krásné, syrové, vůbec ne něžné, spíš kruté, žádný soucit, prostě jen dřina, těžký život a síla vytrvat, nevzdat to a prát se za své štěstí, za lásku, naděje a sny... Rozhodně stojí za přečtení a doporučila bych vytrvat, nebudete litovat...


Věčná Ambra
? - únor 2019
Věčná Ambra 2006, K. Winsor

Nelze než dát plný počet hvězdiček, je to kniha, kterou jsem napoprvé vzdala asi na 80 stránce, ne a ne se začíst... A pravda je i to, že ten začátek mi moc nešel ani napodruhé. Ale pak... Pak jsem se prostě zamilovala. Ambru milujete, nenávidíte, odsuzujete i chápete, je vášnivá, zlomyslná, pomstychtivá i zranitelná, je taková, jací vy nejste, ale možná byste chtěli být (a možná taky že ne), je prostě svá... Tuhle knihu jsem četla určitě dvakrát, spíš ale třikrát a nikdy mě nepřestala bavit. Je naplněná dějovými zvraty, zaplněná životem tak pestrým, že se nemáte kdy nudit, je tam všechno: láska, nenávist, vášeň, bolest, strach, intriky, smrt, zlo - je tam prostě život sám...


Pohřbení
? - únor 2019
Pohřbení 2017, K. Elliot

Příběh sliboval něco, co bohužel nesplnil. Škoda, mohlo jít o velké wow, kdy zadržíte dech a říkáte si: Cožeeee? Ale i když se to četlo hezky, bavilo mě to a bylo to napínavé, tak nějak to zároveň bylo i neuvěřitelné a zápletka stojí a padá s tím, jestli uvěříte nebo ne - a já prostě nemohla věřit. Kam to všechno směřovalo vlastně tak nějak víme celkem brzy - takže tady se žádné překvapení nekonalo. A to jediné, které v knize je, tak upřímně: V mnoha ohledech se tomu prostě nedá věřit. Uvěřila by policie tak snadno? Nechala by svědka jít bez výslechů, působení psychologů, bez několikaletého dohledu? Uvěřila by rodina? Lze se tak moc změnit? A v neposlední řadě, šlo o děti. O děti, které nepřemýšlí jako dospělí, které tak podle mě neumí jednat, takže tomu opravdu nemůžu věřit. Škoda úžasného příběhu, který vyzněl do ztracena, ubit nepřesvědčivým dějem. A i když mám moc ráda romantickou linku, která thriller odlehčí, tady to skutečně vyznívá rozpačitě až divně. Prostě, celé se to jaksi nepovedlo. Ale nemůžu říct, že by to nestálo za nic. Jen jsem prostě tak nějak zklamaná...


Sophiina volba
? - únor 2019
Sophiina volba 2005, W. Styron

Co se dá napsat o knize, o které toho bylo řečeno už tolik, že snad ani není co dodat? Začátek byl příšerný. Několikrát jsem knihu chtěla vzdát, nechápala jsem, proč bych měla číst něco, co nedává smysl a nudí mě to... Jenže pak... Pak to přišlo. Když na scénu přichází Sophie, svět se zastaví, dech zadrhne a vám je všelijak, jen ne hezky. Neumím a nechci si představit sebe na jejím místě. A myslím, že nikdo to nepochopí tak, jako zase jen matka. A ačkoli jsem tuto knihu četla v době, kdy jsem žádné děti ještě neměla, stejně mi v srdci udělala obrovskou díru. Protože číst o tom opravdu bolelo. Opravdu moc.


Prohnilé království
? - únor 2019
Prohnilé království 2018, E. Watt (pseudonym)

... poslední díl mě bavil víc než předešlý Padlý dědic, ale stejně, prostě to postrádalo to napětí a kouzlo předchozích tří dílů, jako bychom si tu dávku romantiky už vybrali a zbylo jen příběh dovyprávět... Konec předvídatelný, nijak překvapivý, nejspíš se k posledním dvěma dílům už nevrátím. A přitom jsem Eastona tolik milovala :) Nejspíš se mi líbil víc jak Reed. Jenže autorka jako by potenciál v jeho postavě neuměla využít... Asi jsem očekávala něco jiného, no.


Padlý dědic
? - únor 2019
Padlý dědic 2018, E. Watt (pseudonym)

...tak nějak jsem z toho rozpačitá... Povídka o Gideonovi celkem zbytečná, z minulosti jsme se nedozvěděli nic nového a jak to dopadne bylo jasné od začátku, ztráta papíru, když už - měla autorka jemu a Savanně věnovat samostatnou knihu, shrnout to do pár stránek vyznělo jako laciný výkřik do tmy... Škoda. A Easton? Za mě zklamání, tak jak jsem ho v předchozích dílech milovala, jsem ho teď úplně nechápala, připadalo mi, že autorka jen natahuje děj, aby měla o čem psát... Proč mu věnovat dva díly, když to podstatné mohla napsat v jednom? Bylo to čtivé, ale tak nějak to prostě v průběhu děje ztratilo své kouzlo a vtip... A zápletka kolem Hart mi připadala šíleně překombinovaná, zkrátka, jak píšu výš, aby bylo o čem psát...


Pán much
? - únor 2019
Pán much 2003, W. Golding

Tak tohle je kniha, kterou jsem četla v 15, což je, no už moooc dlouho :) Ale na ten příběh nikdy nezapomenu a snad se k němu ještě vrátím. Byl syrový, byl drsný, byl hluboce lidský a byl svým způsobem úchvatný... Nehrál si na žádné naděje a nebyl v něm žádný soucit, jen prostě syrová, bolestná, lidská pravda... Docela chápu, proč je zrovna tahle kniha povinná četba... Ano, tohle by mladí měli číst.


Farma zvířat
? - únor 2019
Farma zvířat 1991, G. Orwell (pseudonym)


Romeo, Julie a tma
? - únor 2019
Romeo, Julie a tma 1959, J. Otčenášek


Petr a Lucie
? - únor 2019
Petr a Lucie 1984, R. Rolland


Země žen
? - únor 2019
Země žen 1988, V. Páral


Generální zázrak
? - únor 2019
Generální zázrak 1977, V. Páral


1 2 3 4 5 6 >