Lamanai Lamanai komentáře u knih

☰ menu

Zimní oběť Zimní oběť Mons Kallentoft

Není to úplně špatné. Dost mě štvala "příliš silná empatie" Malin ke všem a vlastně i všemu kolem. Líčení hrůz a strašidelnosti pak bohužel bylo natolik tlačené expresivními výrazy, že ta ostrá hrana úplně ztratila na hrůzostrašnosti a stala se během knihy něčím všedním. Dialog matky přesvědčující syny pak strhnul další body, najednou z poměrně dobře stavěné motivace bylo takové plytké, nepřesvědčivé nic a závěr knihy vyzněl dosti tupě. Osobně mě štval autorův vhled do všech postav, kde se čtenář o uvažování hrdinů vše do puntíku dozví, včetně "monologů mrtvoly". Nápad nebyl špatný, a třeba je v dalších knihách autor trochu vypsanější? Šanci mu ještě dám, má tam občas docela zajímavé myšlenky, hlavně sociálního rázu.

23.08.2015 3 z 5


Aréna smrti Aréna smrti Suzanne Collins

Začátek se mi fakt líbil. V něčem mi to připomnělo třeba Briana Aldisse. Byly mi sympatické postavy, líbil se mi nápad udělat z toho jakousi antiutopickou záležitost, opřít se do reality show atd. Ale od chvíle, kdy začaly samotné Hry, už byl příběh velmi předvídatelný. Hlavní hrdince nahrálo vše do karet. Dalo se tušit, jak se vypořádá s celou řadou problémů, případně co se přihodí, aby se s nimi vypořádat nemusela (napříkad aby sama nemusela zabít ty, ke kterým pocítila náklonnost). Takže pak už přímočaré, ploché, mnoho postav jen doplňkových a nepropracovaných. Odpočinkovka ale dobrá, nápad též.

02.08.2015 3 z 5


Příšerně nahlas a k nevíře blízko Příšerně nahlas a k nevíře blízko Jonathan Safran Foer

Pohlcující. Foer vás vplete do řádků svých písmen, zamotá vás do klubka. A vy se při rozmotávání k nevíře bavíte, protože přes vlákna objevujete příšerně nové perspektivy a propojení. Bombardování Drážďan, Hirošima, 11/9. Americká traumata. Před sprintem na cílovou pásku mě to neustálé opakování začalo chvilkami nudit, proto si troufám strhnout hvězdu. Přesto velmi, velmi doporučuji k přečtení.

08.07.2015 4 z 5


Krev na sněhu Krev na sněhu Jo Nesbø

Hm. 2,5 hvězdy by mi přišlo fér. Dobře se to čte, hrdina je vlastně docela sympaťák, ale jak je to předvídatelné! Tipnul bych si, že druhý díl bude psaný z pohledu té hluchoněmé slečny. Ale asi nebude, když jsem teď mrknul na anotaci :-)

06.07.2015 3 z 5


Vlastní spravedlnost Vlastní spravedlnost Camilla Läckberg

Příjemné překvapení. Od autorky už jsem něco četl, špatné to sice nebylo, ale ani nikterak úchvatné. Vlastní spravedlnost otevírá řadu sociálních témat, může se pochlubit velmi neotřelou zápletkou a také hloubka postav je po prvotním mělkém náhledu stránku od stránky lepší. Pobavily mě diskety, ty už se snad nepoužívaly ani v roce 2006, kdy měl vyjít originál :-D I když jsem podle některých vodítek tušil, kdo je vrah, zcela mi unikala motivace. Ta pak nebyla jen tak lehce odmávnuta, ale pěkně propracována. Zábavné jsou i linie dalších protagonistů, Mellberga mi bylo až líto, přestože to bylo od začátku jasné :-)

09.06.2015 4 z 5


Propasti Propasti Arnaldur Indriðason

Líbila se mi. Komplexní knížka s mnoha otevřenými tématy. A přestože jeto čitelné, líbí se mi i vyvracení předsudků, se kterým autor ve svých knihách pracuje. Mnohé čtenář odhadne docela snadno, ale postupně se v příběhu rozprostřelo docela hodně alespoň zčásti překvapivých rovin.

01.05.2015 4 z 5


Syn Syn Jo Nesbø

Přišlo mi, jako by se Jo Nesbø v té knize příběhem vypořádal se vším zlým, s veškerou nespravedlností a záští, která ho trápí. Když justiční systém selže, je potřeba pomstít staré křivdy na vlastní pěst. A nechybí ani láska. Prostě ta knížka má všechno a já jsem z ní nadšený. Úžasná zpráva pro všechny, kdo si mysleli, že bez Harryho autorovy knihy nemohou fungovat.

05.04.2015 5 z 5


Úsměvy smutných mužů Úsměvy smutných mužů Josef Formánek

Dobří holubi jsou zpět. Vrátili se! Velmi hutná jednohubka. Vlastně je to knížka s otevřeným koncem, ale to je asi jasné, z její povahy to vyplývá. Po přečtení mám zase o něco větší starost o pár lidí kolem sebe. Přečtěte si, Josef F. se před vámi vysvlékne i z kůže.

16.03.2015 4 z 5


Záludné vlny Záludné vlny James Patterson

Asi bych tomu mohl dát i méně hvězd (mnoho postav jen doplňkových, plochých a nebarevných; hollywoodský scénář, takřka ihned natočitelný, i se všemi klišé). Jenže já jsem teď zrovna takovou jednoduchost a přímočarost potřeboval. Sedlo mi to na odreagování a dobře se to četlo. Takže jsem dal hvězdy čtyři, i když bych jinak mohl být přísnější.

08.03.2015 4 z 5


Poslední rituál Poslední rituál Yrsa Sigurðardóttir

Vůbec to není špatné. Neotřelé téma mě zaujalo. Jen to bylo trošku moc přitažené za vlasy a v některých momentech takové nedospělé - jako by autorka nevěděla, jestli být laděna spíše hororově (na pomezí nechutnosti a děsivosti), napínat (jde jí to chvílemi) nebo bavit. Cynický humor fajn, ale epizoda s šestnáctiletým synem byla fakt moc (na mě taková mateřsky/citově moralistická a poněkud přestřelená v rámci dalšího děje). Jako by se YS snažila vše nacpat do jediné knihy (horor, thriller, detektivku, společenské drama, milostný román, grotesku). Ale těším se na další a koukám, že to má dobrá hodnocení. To je dobrá vizitka, když autor(ka) naladí publikum na další tvorbu.

27.02.2015 3 z 5


Umřel jsem v sobotu Umřel jsem v sobotu Josef Formánek

Taková zběsilá směsice stylů, asi psáno dost v lihu. Ale mně se to líbilo. Daleko silnější, než Mluviti pravdu, ale je to samozřejmě věc názoru. Tér, asfalt a další smradlavé přísady smrti. Důležitá tématika, odvážně pojatá. Formánek je rváč, přiznává hodně a nebojí se chytit do zubů ani kosatou. Mám ho rád. Formánka.

03.02.2015 4 z 5


Mlýny osudu Mlýny osudu Johan Theorin

Kvalita Theorinových knih má z mého pohledu klesající tendenci. Zatímco první příběh mne uchvátil, ve druhém byla silná hlavně atmosféra a třetí byl ještě slabší. Mlýny osudu mě hodně zklamaly. Z poměrně zajímavých reálií autor vykřesal dle mého soudu dost povrchní příběh. A hlavně - tohle přece není detektivka! Možná thriller nebo jakési drama. Vždyť od začátku známe identitu postav (přestože se někdy mění jméno na jejich "občance"), Theorin jen objasňuje motivace. Z vyprávění se úplně vytratila Oelandská poetika, atmosféra, která vás dokázala sevřít a nepustit. Je to škoda. Od jedné hvězdy z pěti zachránil dílko doslov, protože jsem si uvědomil, že autor k tématu hodně načetl a potěšilo mě, že se o "své místo činu" takhle zajímá. O to větší škoda je výsledné zpracování, kde se síla těch opravdových příběhů hnaných neúprosnou historií rozmělnila.

28.01.2015 2 z 5


Volání Kukačky Volání Kukačky Robert Galbraith (p)

Pokud chtěla Rowlingová někoho zmást pseudonymem, že je muž, tak z této knihy čouhá ženskost, kam se podíváte. Názvy barev v rozmezí daleko mimo chlapské spektrum, pitvání sebenepatrnějších náznaků emocí, popisy módních doplňků by unudily i Armaniho cvičeného kapesního slona (žádného neměl, je to jen metafora ;-). Nejzáživnější je asi třetí čtvrtina, tam má knížka spád, jinak je neuvěřitelně rozvleklá. Klamání tělem jsem autorce nesežral. Tři hvězdy dávám hlavně za to, že se snažila být originální a našla jiné téma, než a jaká narážím v jiných detektivkách. Zápletku pod tlakem zamaskovat vraha trochu přepískla, ale je tam vidět úsilí, zkusit to po svém. Dvě hlavní postavy mi byly sympatické. Psaní pod pseudonymem vnímám spíš jako vypočítavý marketingový tah než výraz skromnosti.

19.01.2015 3 z 5


Sprechen Sie Deutsch? 1. díl Sprechen Sie Deutsch? 1. díl Doris Dusilová

Musím souhlasit s dalšími názory. Jsem jazykář, takže učebnice potkávám denně. Němčinu se snažím "zlomit" opakovaně a konečně snad s úspěchem. Ale SSD mě bohužel zklamala v jedné zásadní věci - hlavní část A, B, C neobsahuje klíč ke cvičením a tedy ani poslechům. Ten je podle všeho asi k dispozici v učitelské knize. Takže pro samouka nepoužitelné. V úvodu knihy jsem přitom našel zmínku, že je také pro samouky vhodná. Je to škoda. Také ten systém dělení do sekcí mi nepřijde moc přehledný. Obrázky se snažily být hravé, ale často znepřehledňují text a ztěžují orientaci. Jazykovou kvalitu zrovna v němčině zatím nedovedu posoudit. Nejse si jist, jestli by mě bavilo se podle té knížky učit v kurzu nebo ve škole, ani jako náctiletého.

18.01.2015 2 z 5


Vykupiteľ duší Vykupiteľ duší Iveta Pačutová

Nechal jsem knížku objednat do knihovny a hned po zakoupení si ji odchytil. Neměl jsem žádná konkrétní očekávání, spíš jsem byl zvědavý a snad i mírně nedůvěřivý (vidět obálku v knihkupectví, nenapadlo by mne po výtisku sáhnout). Tak já vám to tedy povím, i když dost zmateně, skrze bezprostřední dojmy, jo? TO JE VÁM TAKOVÁ NÁDHERA!!! Jsem okouzlen, co okouzlen, očarován! Nadpřirozený prvek mi nepřijde nikterak nevhodný, není to žádné fantasy, je to poezie v próze, magický realismus. Citlivě vyprávěný příběh, respektující rytmus přírody i její vrtochy, stejně jako krajinu lidské duše. Bez souzení či zášti, s pochopením pro slabosti a krásou v živých podrobnostech. Fialová stužka coby záložka provázející celou knihou je moc milou drobností, oživující a vtahující přímo do stránek. Krásný jazyk (až na pár drobností obrovská poklona také panu překladateli). Teď jsem jen dost zvědavý, jak budu v knihovně vysvětlovat ty proslzené stránky :-) Halajovi! Ach!

23.11.2014 5 z 5


Rok ohně Rok ohně Petr Eisner

Na jediný zátah. To je rozhodně pochvala, protože čtu dost pomalu. Hodně přímé řeči a vzdušné stránky, vlastně to hltáte velkými sousty. Vyprávění nijak nedrhne, je zajímavé, napínavé, psychologie postav uvěřitelná. Eisner neřeší technologické provedení, ale bere příběh jako odpověď na hypotetickou otázku. Staví postavu Erny přímo do hlavního víru historického dění. Dozvídáme se zajímavé podrobnosti o začátku pohnutých třicátých let, o Evě Braunové a dalších. Pozoruhodné a čtivé.
Jinak, též souhlas s Tydvikem. Přemýšlel jsem o tom větší část knihy.

16.11.2014 4 z 5


Ostrov Sukkwan Ostrov Sukkwan David Vann

Na to jde snad říct jen "Fíha, to je mazec." Zprvu to vypadalo jako takový Londonovský výlet do divočiny s dramatickým nádechem a deziluzními prvky, ale ta katarze je tam hodně divoká. Obzvláště ve spojitosti s doslovem, který dokresluje novelu obrazy z Vannova života. Beru to ale hodně jako vnitřní čištění autora (i když se tomu sám brání) a přijde mi, že by se čtenáři ty věci měly pospojovat i bez doslovu. A to se u mě nestalo, ať už to vězí přímo ve čtenáři či v podání knihy.

15.11.2014 3 z 5


Loutkář z ghetta Loutkář z ghetta Eva Weaver

V polovině knížky jsem si říkal, proč vlastně čtu zase příběh z prostředí a doby, které už byly tolikrát tak skěle zpracované a zanechaly stopy hluboko, hluboko uvnitř. Ne že by příběh Miky byl slabý, ale cítil jsem z něho silnou fabulaci a morálně, lidsky i fyzicky roztříštěnou Varšavu a její neuvěřitelně silné lidi vnímal jen jako kulisu příběhu. Také jsou tam věci příliš doslovně doříkané, myšlenky se opakují a do slov modelují to, co je zřejmé. Nápad s kabátem a loutkami je parádní a také proto udržel mou pozornost. A jsem rád. Protože výpověď z druhé strany, kdy se karta obrací, je mnohem uvěřitelněji napsaná. Knížka je velmi chytře vymyšlená. Ale právě tam, kde autorka uměle spojuje příběhy, vzniká v těch třecích plochách jen umělá jiskra. Knížka i tak rozhodně stojí za přečtění - nečernobílý pohled, síla lidské vůle k přežití, krásné momenty s loutkami a naděje, kterou dávají, odcizení, jehlice traumat neúprosně propichující maso několika generací, jednoduchý náznak toho, jak se vyprávěním může překrucovat skutečnost, ale také krásná síla příběhů...

Několik ukázek:
„Neustálý hlad a krutá zima v některých probouzely to nejhorší a v jiných to nejlepší.“
„Smrt není nějaký podmračený chlápek s kosou... smrt je severní vítr, mraky plné sněhu, který pohřbí všechno živé. Je to zima, co ti spálí plíce, zláme kosti a obere tě o duši. Donutila by tě zabíjet za místo blíž u ohně...“
„Ale jak jsme mohli stvořit tak krásné básně a hudbu, a zároveň takhle hrozná jatka?“
„Než se vrátil, většinu Norimberka už uklidili a postavili nové, ošklivé domy. Připomínaly narychlo nalepenou náplast na ránu.“

11.11.2014 4 z 5


V šedých tónech V šedých tónech Ruta Sepetys

Opomíjené téma, silný příběh, podmanivé podání, díky kterému knihu doslova zhltnete. Zatímco německé zločiny se bezprostředně po skončení války začaly zcela správně pranýřovat, zrůdné činy Sovětů procházely bez povšimnutí, dokonce za zpěvů oslavných hrdinských chorálů v pozadí, v dalších "spřátelených zemích" pre-socialistického bloku. Vykořeňování rodin, deportace nepohodlných, rozbíjení morálky, tvrdé zlomení člověka a stavění systému na práskačství a zradě - v tom byl (nejen) Stalin přeborník. Víc takových knih, zvláště v době, kdy se z mocenské agrese opět stává standard.
Příběh ale nenese jen svědectví. Přináší také poselství o nezlomnosti víry a síle lásky, dokonce i "lásky k nepříteli". Bez zaváhání doporučuji k přečtení a nechávám si čtenářské dveře otevřené k novému silnému tématu.

06.10.2014 5 z 5


Led pod kůží Led pod kůží Vilma Kadlečková

První půlka knihy mě moc nebavila, možná to ale bylo i mým rozpoložením. Pak se to celkem rozjelo, ale když už se mi začínala líbit pointa, najednou knížka skončila a vlastně mne rovnou odkázala na další díl. Ten si po pauze zase rád přečtu, ale přesto tuto část beru jako takový mezistupínek, spíše než plnohodnotný příběh. Čím dál lepší mi ale přijde nadhled a kousavý humor, vtipná originální přirovnání a práce s jazykem. Znát je i kvalitní redakční práce, v celé knize mne vyrušila jen jedna drobná stylistická nesrovnalost.

03.10.2014 3 z 5