laepus komentáře u knih

Přečteno už podruhé, některé povídky dokonce tak podvacáté - jsou tak krásně vypointované, že už je delší dobu (bez svolení autora) používám v hodinách češtiny - děcka je milují. Zvlášť proutkaře osahávajícího ženu, kocoura s křupnutým hrudníčkem nebo Bédu s krabicí kondomů. Mnoho z povídek možná budete znát i z youtube či živých koncertů (slyšet Raut naživo je jeden z vrcholných zážitků všech koncertu, na kterých jsem byl). Ať žije Koubek!

1 30.12.2017

Tady už se Havlíček nemaže opravdu s nikým. Velká škoda, že to nestihl dokončit - moc by mě zajímalo, jak to vlastně celé skončí. Ve své kritice se nevyhýbá nikomu - nejdřív to schytává namyšlený a pyšný car, bez poskrvnky neodchází ani starý ňouma Perun, pořádně naloženo obdrží všichni politici a ministři a totální bídu na závěr dostanou jezuiti. Ať už s čímkoli, co tady je napsáno, souhlasíme nebo ne, je třeba se navždy sklánět před Havlíčkovou odvahu napsat něco podobného v tak těžké době, jakou byla 50. léta 19. století. Jeho odvaha je o to cennější, když si člověk uvědomí, kam směřuje současná mainstreamová burešovská žurnalistika stranických propagandistických plátků jako jsou idnes nebo lidovky... Chce to více Havlíčků i v dnešní době!

8 29.12.2017

Po práve dočtených Tyrolských elegiích další vtipná desetiminutovka - tentokrát o pošetilosti mocných lehce inspirovaná antickým Midasem. A i když je zasazena do Irska, neodpustí si Havlíček pochvalu Čechů a jejich častého nedocenění doma...

3 29.12.2017

Desetiminutová vtipná chuťovka plná ironie i nostalgie po domově. Havlíček solí Rakousko, policii, církev - klasika.

2 29.12.2017

Nejdu do plného počtu - něco tomu chybí. Je tady plno věcí k přemýšlení, plno otázek k zodpovězení, plno otázek vůbec k položení. Chybí mi tady i trochu víc akce a jasnější záporná postava. Na druhou stranu - líbí se mi to zřejmé a všeprostupující napětí, ta provázanost našeho lidského života s výdobytky techniky (mercerismus, náladovač...), také kontakty lidí s androidy - ať už s těmi, kteří ví, že jsou androidi a snaží se to skrýt, nebo s těmi, kteří to o sobě ještě netuší (nebo to pak alespoň tvrdí). Deckard je výborně napsaná postava, postava s vývojem a (sebe)poznáním. I několik nečekaných zvratů se stane, které s dějem příjemně zamíchají. Nicméně, mám-li to porovnat s filmem, který znám a miluju, budu se muset přiklonit k filmu, i když to hlavně bude tím, že jsem se k němu dostal dříve než ke knize, protože těch změn je tady opravdu dost a na některé (takřka úplné vynechání Roye Batyho) jsem si prostě nebyl schopen zvyknout. Z knihovny však Blade Runnera rozhodně nikdy nevyhodím, na to je to příliš dobrá literatura :)

3 29.12.2017

Je vůbec možné napsat napínavou knihu z uzavřeného prostoru o stovce dědulů ve starodávných hábitech, kteří vybírají toho nejlepšího ze svého středu? Je. Avšak čekal jsem možná ještě více kulervoucí závěr. Ne, že by ta poslední myšlenka byla málo, to vůbec ne - vlastně si nedovedu představit, co víc by se mohlo stát, ale spíš jsem ji tak nějak možná trochu čekal. V tom je Harris mistr (jak už ukázal v Otčině) - dokáže čtenáři dávkovat nenápadně informace, občas je lehce zastřít, ale zároveň i popřít, aby nic nesměřovalo jednou jedinou cestou. Takže celou dobu jsem četl s několika možnými teoriemi konce, protože pro všechny jsem měl nějaké vodítko - buď z toho, co nějaká postava řekne, jak se podívá atp. Takže ten závěr byl jeden z několika, které jsem očekával. Nikdy se nesnažím u knihy za každou cenu přemýšlet nad koncem a kazit si tím děj - tady se to také nijak zvlášť nedělo - děj je poutavý, mnohdy jsem se neudržel a těkal o stránku dál, abych věděl, kam to povede. Navíc je Harris výborný v popisu místa a reálií, takže to nepůsobí vymyšleně nebo nabubřele, ale velice uvěřitelně. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti, ale nakonec trochu podhodnotím a nechám "jen" čtyři. I když - celou knihu jsem slupnul za jediný den - to taky o něčem svědčí...

4 28.12.2017

O dost lepší než první soubor pohádek. Minimálně v tom, že tady jsou asi jen dvě opravdu špatné, minule jich byla asi třetina, u kterých jsem si klepal na hlavu, jestli tohle opravdu máme číst dítěti. Tady to má velmi často i klasický přesah bajky, ze které by si měl čtenář odnést i nějaké poučení, ne jen to, že se zvířátka mezi sebou baví jako lidi. Navíc se tady dají nalézt i povedné vtipy, které nijak neruší, ale dospělého čtenáře určitě potěší. Je vidět zlepšení, jsem zvědav, jestli Terry napíše ještě jednu knížku, protože jestli ano, tak ta už bude naprosto perfektní.

1 27.12.2017

Je to klasický Backman, ve kterém převažují jeho klady nad zápory, přesto zkrátka nemůžu až na plný počet pěti hvězd. Proč? První půlka je dost roztahaná a o dost slabší než ta druhá. Pocit napětí tady jakoby navozoval jen tím, že nám doslova řekne, že se stane něco strašného, a to několikrát. Nejsem čtenář blbec, aby ke mně musel autor přímo promlouvat a vnadit mě na něco dopředu. To mě má snad navnadit samotným dějem, ne?! Stejně se tu setkáme s klasickým backmanovským spektrem postav - hejskové, imigranti, homosexuálové... Opravdu jich je v tom Švédsku tolik, že musí být i v příběhu z prťavé vesnice? Mnohokrát se taky opakuje a popisuje některé vlastnosti postav několikrát úplně stejně, jako bych asi zapomněl, že před pár desítkami stran už jsem se to stejně dozvěděl... Ale jak jsem uvedl - asi před polovinou se to zlomí a tyhle neduhy odezní a čteme drama se vším všudy - postavy už známe dobře a orientujeme se i v jejich větším než malém množství. Žádná z postav jakoby nedominovala příběhu, ale autor se poctivě věnuje všem stejnou měrou - až to vypadá, že si v téhle knize vyplácal nápady, které by mnoha jiným spisovatelům stačily na pět románů. Jak uvádí i další uživatelé, nečekejte takovou dávku humoru (a v druhé polovině už vůbec ne) jako v Ovem nebo Babičce, tady vládne stísněnost a bezmocnost. Nikdy jsem hokej moc nemusel, ale jestli je to, co se tu o hokejovém prostředí dovídám, jen z poloviny pravda, tak jsem si jen potvrdil, že všichni, kdo mají co společného s tímto "sportem", jsou naprostí magoři - až to často působí jako sonda do vymazanosti lidských charakterů - jedna diagnóza vedle druhé. Tohle by se samozřejmě nemuselo jevit jako zápor knihy, přesto to drobné minus je - autor skoro (až na asi tři výjimky) nám tak ani nedává možnost najít si nějakou příjemnou postavu, které chceme fandit a se kterou se chceme ztotožnit. Ale abych nekončil jen negativně - druhou polovinu jsem napětím slupnul jedním dechem, dokonce jsem se občas neudržel a listoval jsem dopředu, abych se uklidnil, jestli to dopře dopadne. Navíc Backman je absolutním mistrem ve vykreslení charakteru ženských postav, což už se ukázalo u předchozích knih (Babiča, Britt-Marie aj.) - v téhle knize je jich více než plno - Mira, Maya, Ramona, Fatima... (klasická švédská jména, že?). Je to výborná knížka, jen se prokousat první stovkou stran a pak je to jízda.

7 26.12.2017

Jako vždy cokoli z této série nezklame a potěší. Trochu vždy u této edice štve, že nesedí text s obrázky a člověk je musí hledat a neustále se vracet, ale potěší stručným životopisem, který tentokráte výrazně dominuje nad rozborem malířského stylu. I když... I když vlastně ani ne :) i tady se člověk doví hodně o tématech, které Renoira ovlivňovaly, o tom, co maloval nejraději, kde, jak, s kým, proč... Zrovna před pár týdny jsem u jeho obrazů stál ve Vídni v Albertině a musím uznat - opravdu uměl - zajímavá kompozice, dokonalá perspektiva, prchavost okamžiku, lehkost jeho tahů - učebnicový impresionismus.

2 17.12.2017

Kravina na entou. Tady jsem se s autorem a jeho uměleckým záměrem nesetkal ani trochu. Možná to ve své době bylo nějaké přelomové dílo, ale dnes už je to nečitelné a co je nejhorší, je to úplně zbytečné. Před chvílí jsem dočetl a vůbec nevím, co jsem vlastně přečetl. Tu jednu hvězdu dávám snad jen za občasnou ironickou poznámku o současné či dřívější Americe.

1 16.12.2017

Cože? Tak nízké hodnocení? Lidi, vy jste se zbláznili?! Proč knize vytýkáte, že není původní, že autor jen kopíruje předlohu - blbost - vždyť i původní Saturnin je "jen" kopií Woodhouseova Jeevese. Proč vám vadí, že kniha nemá žádný děj - blbost - a původní Saturnin nějaký dej měl? Proč vám vadí, že se o Saturninovi dovídáte nové věci, ve kterých se vyzná - víno, auta, golf... - blbost - vždyť je to přece Saturnin = něco mezi Jamesem Bondem, Supermanem a Guthem Jarkovským. Jestli v těch vašich výtkách nebudou spíš osobní antipatie vůči autorovi... ale nechci hádat. Je to nenáročné zábavné čtení, které za jeden den sfouknete, příjemně se zasmějete. Rozhodně to nijak nedevalvuje Jirotkovu geniální knihu, ale příjemně se provezete na vlně nostalgie a úcty k předloze. Postavy drží svůj charakter, jazyk je krásně starosvětský, humor suchý a slovní. Já jsem velice spokojen.

17 03.12.2017

Literární skvost, dokonalost, lahůdka. Film znám už dlouho (a stejně jako všechno od Ridleyho Scotta se mi více než líbí) a ke knize jsem se dostal až teď. Je to krátký jasný příběh dvou vojáků bez zbytečných odboček - soustředění čtenáře na skoro dvacetiletý souboj dvou mužů není ničím rušeno. Autor jej prokládá spoustou hlubokých myšlenek a tak nezbývá než jen žasnout nad tím, kam taková agresivní umanutost po vítězství (Feraud) a umanutost po čestném řešení (DHubert) může dojít. I když jsem znal film a věděl, jak to dopadne, přesto jsem byl napnutý nejen při každém souboji, ale zvlášť v době mezi nimi - to čekání, kdy To znova přijde. A jazykově? Netuším, jaký je anglický originál, ale český překlad je košatý, bohatý, plný, poetický - krásný.

3 01.12.2017

Nemůžu výš. Už těmi třemi možná trochu nadhodnocuji. S touto knihou jsem se nějak nesešel, za což ale dost mohou má očekávání, která na Pratchetta vždycky mám. Kapitoly s mágy, kterým se omylem podařilo vytvořit náš svět stojí za to, zvlášť když je tam Mrakoplaš a Knihovník. Ale ty zbylé "vědecké" kapitoly mě prostě hrubě nebavily, často jsem i přeskakoval některé pasáže - alespoň jsem ale tak zjistil, že mě třeba vůbec nebaví astronomie a vesmír, i když jsem si dosud myslel opak. Navíc vědecké novinky, o kterých se tady píše jsou maximálně z roku 1999... za 18 let už jsme se myslím v poznání dost posunuli; ale to je jen drobnost. Takže - zasloužné dvě jsou za mágské kapitoly a povinná srážka dvou je za vědecké pasáže. No a tu třetí dávám za dvě stránky, kdy autor krásně vzdává hold Vesmírné Odysseji Arthura C. Clarka - tu mám rád :)

2 01.12.2017

Musím bodově naplno. Dostalo mě to, i když to může občas působit prvoplánově, příliš pateticky a ezotericky, na někoho i nábožensky, možná i očekávaně. Ale to nevadí. Je to pozitivní, optimistické a krásné. A tady bych rád pochválil i audioknihu načtenou Lukášem Hlavicou, která donedávna byla i na YouTube - ten nádherný pomalý přednes naprosto vystihuje atmosféru téhle útlé knížečky (verze s Markem Ebenem je tak o tisíc procent slabší). Ale zpět ke knize - setkání s králem, cikánkou, zlodějem, Sklenářem, Angličanem, Fátimou či samotným Alchymistou jsou krásné příběhy samy o sobě a dohromady pak zaklenují všechny životní postoje. A je jen na nás, jestli se Santiagem necháme inspirovat, nebo ne...

8 28.11.2017

Úžasná knížka. Vtipné ilustrace. Legrační popisky (např. Mamut. ... Další mamut). Navíc historicky dost přesná a v ničem závadějící. Jasně, autor trochu upřednostňuje svůj Benelux, ale nijak zásadně, aby to vadilo celkovému vyznění. Jako učitel dějepisu plesám a tleskám.

1 24.11.2017

Zhruba v polovině jsem uvažoval ještě i o čtyřech (což je na žánr historické detektivky docela dost), ale nakonec byla druhá polovina o poznání slabší. Jakoby autorovi došel dech a nápady, jakoby neuměl logicky a uvěřitelně vyřešit to, co v první půli zamotal. Postavy se začínají chovat docela hloupě, přichází jedna náhoda za druhou, naopak nijak se nedostavuje nějaká kulervoucí závěrečná scéna nebo nějaký překvapivý obrat, který by čtenáře probral z letargie. Buď je ten konec strašně zbytečně natahovaný, a proto o ničem, anebo je naopak hodně odfláknutý a urychlený, a proto hloupý. Každopádně četlo se to příjemně, odsýpalo to rychle - na začátku jsem ani víc nečekal, takže poctivé a zasloužené tři hvězdy.

1 16.11.2017

Bohužel musím jen tři. Při některých silnějších scénách (např. poprava) jsem uvažoval i o čtyřech, ale nakonec té výplně bylo o dost víc než napínavého děje. O napínavosti vlastně nemůže být vůbec řeč. Jde spíše jen o popisy válečných hrůz na mladého esesáka. Navíc je děj strašně kouskován do oddělených epizod a mnoho událostí tak chybí k celkovému pochopení té doby. Na začátku i pak dál se na vás vychrlí zástupy postav, ve kterých je těžké se orientovat, a když už si na ně člověk zvykne, tak hned zmizí nebo zemřou. Celkově se to četlo dost těžko a ty tři tak zůstávají jen za formu (bohatost popisného jazyka), ne za obsah.

2 13.11.2017

Úžasná práce a měla by to být povinná literatura na všech typech škol. Já jako učitel dějepisu a češtiny s ní rozhodně mám v plánu pracovat. Je to kniha přesně o tom, o čem podle mě dějiny jsou - o tom nalézat paralely k současnému světu a varovat před možnými riziky. Nesouhlasím s autorem v jeho absolutním odsouzení všeho trumpovského, ale plně oceňuji jeho snahu vyhnout se jakémukoli kategorickému soudu ve smyslu "já jediný mám pravdu a stoprocentně to bude takhle" - to tady není a to se mi líbí. Jen před nás položí současnou Ameriku (potažmo ale také jakýkoli stát postkomunisitické Evropy s Orbánem, Babišem, Kaczynksim či Putinem v čele) a vedle toho informace, jak to bylo např. v německé výmarské republice. A je jen na čtenáři, jestli ty hrozby bere stejně vážně jako autor, jestli bere vážně rady, kterých se mu dostává... Snažím se být optimista a nevěřím, že Západ nevyhnutelně směřuje do (ruské) prdele. Na druhou stranu vše co tu je, jsou fakta a zavírat před nimi oči by nás mohlo přijít velice draho... Skvělá knížka plná zásadních informací o současném světě.

5 08.11.2017

Jak mě informovala předsázka knihy, těšil jsem se na parodii. Já bláhový si pod slovem parodie představil něco vtipného. Nedostal jsem nic vtipného. (odteď spoiler!) Dostal jsem hutný a hodně koncentrovaný životní příběh NĚKOHO, kdo se od absolutní píky propracoval na absolutní vrcho, aby pak v závěru života opět tvrdě padl na zem. Drsný příběh vzestupu a pádu v něčem připomínající depresivního Stonera od Johna Williamse. Po prvních dvou třetinách, kdy se NĚKDO na vrchol teprve šplhá, to bylo jen takové slabší rozjíždějící, ale za závěrečnou třetinu jeho vrcholu a pádu musím s klidným svědomím dát zasloužené čtyři. Je to jedna z mála knih, která totálně klame tělem, aby vás zpočátku zklamávala ve vašich očekáváních, ale na závěr vás měrou vrchovatou obdařila úžasným příběhem.

2 07.11.2017

Chvílemi jsem, musím se přiznat, uvažoval jen o třech, ale nakonec zůstanu na čtyřech. Proč jen tři? Už jsem četl Ziburovu tibetsko-čínskou knihu a tohle prostě po nějakých 50 stránkách bylo némlich to samé, akorát trochu slabší a méně vtipnější. Pořád dokola, jak jsou lidé dobří, jak je to bez mapy, cíle a očekávání nejlepší atd. Je to až tak pozitivně napsáno a to je neustále zdůrazňováno, že to na mě, omlouvám se, prostě chvílemi nepůsobí úplně věrohodně a uvěřitelně. Pořád je to ale příjemné oddechové čtení a těším se i na jeho nejnovější knihu o Kavkaze, ale mám strach, že budu zklamán opět tou stejnou stejností. Snad ne...

4 05.11.2017