Souboj
Joseph Conrad
Zlo se v novele Souboj rodí z naprosto iracionálních pohnutek a s přispěním obsese nabývá bez potřebné morální síly nejen na krvelačnosti, ale strhává s sebou brzy i vše šlechetné. Velký znalec psychologie, který mnohé podoby zloby v mládí pocítil na vlastní kůži, ilustruje tento neblahý proces na dnes už dvě stě let starém konfliktu dvou důstojníků Napoleonovy armády, zaznamenaném uštěpačně slavnostním písmem do análů šermířství. Urputné potyčky protivníků počínaje Štrasburkem, přes Slavkov, Jenu, Borodino až po diktátorův pád a první roky obnovené vlády Bourbonů zachycuje spisovatel s důrazem na nitro postav, jež už co nevidět prodělají revoluci zvanou literární modernismus. Výsledkem je mrazivá tragikomedie přiživovaná lavírováním spravedlivých, dohady nezúčastněných, pofiderním pojetím cti a intrikami vykuků. Conradova novela známá rovněž z filmové adaptace s Keithem Carradinem jako D’Hubertem a Harveym Keitelem v roli Ferauda, kterou roku 1977 s jemnocitem pro hru světel a stínů natočil coby svou prvotinu britský režisér Ridley Scott a získal za ni ocenění v Cannes, zvedá gradací čtenáře ze židle. Navzdory době vzniku i použitým reáliím příběh svou obecnou platností nenechá publikum na pochybách, že kličky zla zůstaly stejně záludné i v době „postfaktické“.... celý text
Přidat komentář
Dva vojáci se z nicotných důvodů osudově propojí ve svazku, který časem prapodivně osciluje / zraje od nenávisti až k jakési snad lásce! Líbí se mně mimochodem pronesená poznámka jedné románové postavy, že takové pouto mezi dvěma lidmi musí mít původ jedině v nějakém minulém životě, protože jinak není logicky pochopitelná. Další podivuhodný Conrad...
Polská verze Jekylla a Hyda? Dost mě to svádí tyto dvě knihy porovnat (a nevyhnutelně dojít k závěru, že zatímco jedna se nesmazatelně zapsala do historie světové literatury, druhá nikoli...). Ale to je hodně zavádějící - přece jen se jedná o dva osobité příběhy podobné veskrze pouze svou základní myšlenkou a tématem. Každopádně pokud za Soubojem začnete hledat psychologicko-filosofický podtext, dojdete asi k něčemu velmi podobnému jako u R. L. Stevensona. Ale pořád je to dost dobrá a zajímavá knížka. Ale to je tak nějak všechno...
Přesně takového mám Conrada rád: přímočarý děj, skvělé dialogy, výborná atmosféra načrtnutá jen jakoby v hrubých rysech (ale tak výstižně volená slova) i rozporuplnost a časem i určitá komika celé té pro ostatní nepochopitelné nevraživosti, a především pak psychologická drobnokresba hlavních protagonistů. Z toho, co jsem zatím od Conrada četl, řadím Souboj hned za Srdce temnoty. Conradovy povídky a novely jsou mi přeci jen bližší než jeho romány.
Literární skvost, dokonalost, lahůdka. Film znám už dlouho (a stejně jako všechno od Ridleyho Scotta se mi více než líbí) a ke knize jsem se dostal až teď. Je to krátký jasný příběh dvou vojáků bez zbytečných odboček - soustředění čtenáře na skoro dvacetiletý souboj dvou mužů není ničím rušeno. Autor jej prokládá spoustou hlubokých myšlenek a tak nezbývá než jen žasnout nad tím, kam taková agresivní umanutost po vítězství (Feraud) a umanutost po čestném řešení (DHubert) může dojít. I když jsem znal film a věděl, jak to dopadne, přesto jsem byl napnutý nejen při každém souboji, ale zvlášť v době mezi nimi - to čekání, kdy To znova přijde. A jazykově? Netuším, jaký je anglický originál, ale český překlad je košatý, bohatý, plný, poetický - krásný.
Až během čtení této knihy jsem zjistil, že je Joseph Conrad ukrajinec/polák. To sou mi věci!
Souboj je o dvou vojácích, kteří se jednoho dne rozhodnou soubojovat, ale dopadne to remízou - takže pak spolu soubojujou asi patnáct krát během dalších dvaceti let a pořád samý remízy. Tento stav znám velmi dobře a chápu, jak to může být frustrující. Od tý doby co jsem před třema rokama potkal starou tak jsem neviděl žádný vítězství nebo prohru. Prvně jsme na Ďolíčku absolvovali čtyřikrát za sebou 0:0 a teď máme zase sérii čtyřikrát 1:1. Ještě pár takovejch zápasů a asi se rozvedu.
No ale zpět ke knize. Je toh hezky napsaný, je to prima příběh, ale to je asi tak vše, co jsem si z toho odnesl. Styl psaní mi moc nesedl, rusákové jsou mi o trochu bližší, takže za mě 7/10.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura
Autorovy další knížky
| 2010 |  Srdce temnoty |
| 2004 | Lord Jim |
| 2006 | Srdce temnoty / Na pokraji sil |
| 1957 | Hranice stínu |
| 2011 | Před očima Západu |
Kniha Souboj je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
S urputností posedlosti až k jakémusi fanatickému smyslu bytí.
Souboj jako symbol. Duel mezi dvěma. Nesváry absurdnosti malichernosti. I takové maličkosti které formují osobnost. Co bychom si bez nich počali. Charakterové záporné vlastnosti mohou vybublat na povrch. To špatné, zkažené já. Někdy už ani člověk nevzpomíná co bylo hybatelem či záminkou k něčemu takovému. Nebo radši zapomenout. To si přece nemůžeme dovolit. Naše já nám poroučí a nesleví. Nedovolí. Vymanit se z prvu povrchních pohnutek a osvobodit se. Některým se to jistě podaří.
Conrad a jeho novelka souboj, je více než dobrodružství nebo střípek z historie. Drásavé téma, stále platné pro všechny časy a i vlastně nečasy.